velikost textu

Příčinná souvislost jako prvek právní odpovědnosti

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Příčinná souvislost jako prvek právní odpovědnosti
Název v angličtině:
The Casual Connection as an Element of the Legal Liability
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Josef Haščák, Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.
Oponenti:
doc. JUDr. Karel Beran, Ph.D.
doc.JUDr. Jaromír Harvánek, CSc.
Id práce:
53541
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra teorie práva a právních učení (22-KTPPU)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Právní dějiny, teorie práva, filozofie a sociologie práva (PDTP)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
15. 6. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
právní odpovědnost, příčinná souvislost, teorie podmínky, adekvátní teorie
Klíčová slova v angličtině:
legal liability, casual connection, condition theory, theory of adequate causal connection
Abstrakt:
Abstrakt dizertační práce Příčinná souvislost jako prvek právní odpovědnosti Pojem právní odpovědnosti není jednotně chápán, ačkoliv představuje stěžejní právní institut umožňující fungování práva. Povaha a účel právní odpovědnosti však v české právní vědě zůstává předmětem diskuzí, což je podpořeno i faktem, že pozitivní právní úprava používá pojmu odpovědnosti nahodile. V rámci sankčního pojetí právní odpovědnosti jako sekundární právní povinnosti vzniklé v důsledku porušení primární právní povinnosti můžeme rozeznat několik základních prvků. Jedná se zejména o porušení právní povinnosti, negativní následek spočívající v porušení či ohrožení právních hodnot a konečně příčinná souvislost mezi závadným jednáním a negativním následkem. Právě příčinná souvislost představuje stěžejní prvek právní odpovědnosti, který představuje objektivní prvek přičitatelnosti závadného chování určitému subjektu. Příčinná souvislost tak zprostředkovává sankční povinnost danému subjektu. Nalezení prvku porušení právní povinnosti a negativního následku ve většině případů není problémem. V případě příčinné souvislosti je však situace mnohem komplikovanější. V první části se tato práce zabývá zkoumáním pojmu právní odpovědnosti v českém a československém právu a jeho vymezením. Rekapituluje dosavadní přehled a vývoj názorů na podstatu právní odpovědnosti. Československá právní věda začala věnovat svou pozornost pojmu právní odpovědnosti až po druhé světové válce, přičemž se střetávaly především názory, zda odpovědnost je hrozba sankcí či sankce samotná. V současnosti se právní teorie přiklání spíše k sankčnímu pojetí právní odpovědnosti. Stranou pozornosti nezůstávají ani názory německé právní vědy na právní odpovědnost. Na rozdíl od české (resp. československé) právní vědy se v Německu nevedly teoretické diskuze nad obsahem pojmu právní odpovědnosti. Důvodem je zejména terminologická jednotnost právní teorie i textu německých právních norem. Odpovědnost (Verantworltichkeit) se ztotožňuje s pojmem Verschuldensfähigkeit – tedy se stavem osoby škůdce, zda je vůbec způsobilý nést následky svého zaviněného jednání. I v případě sekundární povinnosti k plnění (jak je na odpovědnost v české právní vědě někdy nazíráno) se uplatní rozlišování mezi „Schuld und Haftung“. Schuld (dluh) je totiž tradičně brán jako závazek dlužníka k poskytnutí plnění a Haftung (ručení) jako institut především exekučního práva; ten kdo ručí, musí přijmout, že se věřitel může uspokojit z jeho ručeného majetku. Předmětem druhé části této práce je zdůraznění významu příčinné souvislosti v právu, kdy mezi závadným jednáním a negativním následkem musí být relace příčina - následek. Práce si všímá jednak vývoje nazírání na příčinnou souvislost ve filozofii a právu. Dochází k tomu, že pojem příčinné souvislosti v právu má zvláštní specifika oproti chápání tohoto pojmu například ve filozofii či přírodních vědách a že právní věda vytvořila vlastní teorii na zjišťování příčinné souvislosti vycházející z filozofických základů Davida Huma a Johna Stuarta Milla. Koncept příčinné souvislosti v právu stojí na chápání příčiny jako podmínky nutné pro to, aby daný negativní následek nastal (conditio sine qua non). Jelikož však tento koncept může vést k neudržitelným výsledkům, došlo v kontinentálním právu ke zformování dvou teorií, které mají tyto nežádoucí výsledky korigovat. Jde o teorii podmínky a teorii adekvátní příčinné souvislosti. Proto se práce zaměřuje s ohledem na judikaturu soudů v Německu i u nás na možná úskalí při aplikaci těchto teorií a dochází k závěru, že žádná z těchto teorií není dokonalá a může vést taktéž k nežádoucím účinkům. Společným jmenovatelem těchto potíží je požadavek, aby příčina byla conditio sine qua non. S tím lze vystačit v případě jednoduchých kauzálních vztahů, ovšem nikoliv v případě konkurence událostí, z nichž každá je způsobilá sama o sobě přivodit daný následek. Stranou zájmu této práce nezůstává ani zhodnocení československé a české judikatury věnující se příčinné souvislosti, a to zejména v oblasti soukromého práva. Po prostudování nejdůležitějších rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky v civilních věcech je možné konstatovat, že judikatura zdaleka není jednotná, a to ani v tak zásadní otázce, zda má být použita teorie podmínky či adekvátní teorie. Novější judikatura se sice výslovně hlásí k adekvátní teorii, její závěry však svědčí o setrvání u teorie podmínky. Zcela nepřesvědčivě se pak Nejvyšší soud vyrovnává s otázkami přerušení příčinné souvislosti a působením intervenčních událostí. Navzdory názoru Ústavního soudu pak Nejvyšší soud stále trvá na tom, že příčinná souvislost je otázka skutková, kterou musí poškozený v případě soudního řízení prokázat. Nejvyšší soud tak opomíjí možnost, že by důsledné uplatňování takového požadavku mohlo v některých případech vést k nespravedlivému výroku o odepření náhrady škody. Z těchto důvodů si další část práce všímá i specifického postavení příčinné souvislosti v rámci dokazování v civilním procesu. Jde zejména o případy, kdy poškozený nemá potřebné odborné znalosti (medicínské právo a tzv. ztráta šance) nebo případy, kdy důkazy o příčinné souvislosti má u sebe škůdce, který je však ve vlastním zájmu nechce předložit. Řešením těchto situací může být použití skutkových domněnek, břemene substancování, přenosu důkazního břemene či slevení z požadavku na stoprocentní prokázání příčinné souvislosti. Poslední část práce se ve stručnosti věnuje problematice tzv. ztráty šance jako specifického případu konkurence události nezávislé na lidské vůli a jednak protiprávního jednání. Jde o případy, kdy i v případě řádného chování by škodlivý následek přesto v určitém procentu případů nastal. Tato problematika byla řešena nejprve v právu common law, přičemž tyto závěry byly přejaty i Ústavním soudem České republiky. V této souvislosti se také Ústavní soud vyjádřil, že pozitivní právo neobsahuje žádnou legální definici příčinné souvislosti a je na soudech a teorii, jaký obsah tomuto pojmu dají. V neposlední řadě si tato práce všímá postavení příčinné souvislosti v common law, kde se neuplatňuje teorie podmínky ani adekvátní teorie, ale koncept cause-in-fact a proxima cause jako prvků torts. Přesto však common law naráží na tytéž problémy při zjišťování příčinné souvislosti jako kontinentální právo. Proto teorie v common law vytváří vlastní teoretické koncepty, jakým způsobem se s těmito problémy vypořádat.
Abstract v angličtině:
The Casual Connection as an Element of the Legal Liability Abstract of Dissertation The concept of the casual connection is not understood in a uniform manner, although it represents the principal legal institute that enables functioning of the law. However, the nature and purpose of the legal liability in the Czech jurisprudence remains the object of discussions, and this is supported by the fact that the positive legal regulation uses the concept of liability at random. Within the vindicative concept of the legal liability as the secondary legal liability arising as the result of the violation of the primary legal liability, we can discern several basic elements. It is particularly the violation of the legal liability, the negative consequence consisting in the violation of or a threat to the legal values, as well as the casual connection between the wrongful act and the negative consequence. The causal connection is the principal element of the legal liability which represents the objective element whereby a wrongful act may be attributed to a certain subject. Thus, the causal connection transmits the penal liability to the subject concerned. Mostly, it is not difficult to find the element of violation of the legal liability and the negative consequence. However, the situation is more complicated in the case of the casual connection. In its first part, the dissertation explores the concept of the legal liability in the Czech and the Czechoslovak law and its definition. It summarizes the present overview and development of the opinions on the essence of the legal liability. The Czechoslovak jurisprudence began paying attention to the concept of the legal liability only after the Second World War, wherein two views clashed: whether the liability is the threat by sanction or the sanction itself. At present, the legal theory inclines to the sanction concept of the legal liability. We pay attention also to the views of the German jurisprudence on the legal liability. As opposed to the Czech (or the Czechoslovak, respectively) jurisprudence, the concept of legal liability has not been discussed theoretically in Germany. The reason is mainly the terminological unity of the legal theory and the text of the German legal standards. The liability (Verantworltichkeit) is identified with the concept of Verschuldensfähigkeit – that is with the condition of the person of the malefactor, whether he is capable to bear consequences of his culpable behaviour. Even in the case of the secondary liability to perform (as the Czech jurisprudence sometimes views liability), the discrimination between “Schuld und Haftung“ is applied. Schuld (debt) is traditionally considered as the debtor’s obligation to provide performance, and Haftung (guarantee) as the institute of the right of distrainment; the person who is liable has to accept that the creditor may satisfy himself from his guaranteed property. The subject of the second part of this work is to stress the importance of the causal connection in law, where the wrongful act and the negative consequence ahs to have the relation of cause and consequence. The work follows the development of viewing the casual connection both in philosophy and in the law. The conclusion is that the concept of the casual connection in law has special characteristics as against philosophy or natural sciences, and that the jurisprudence has created its own theory for detecting the casual connection based in the philosophy of David Hume and John Stuart Mill. The concept of the casual connection in law is based on the understanding the cause as the condition necessary so that the negative consequence may happen (conditio sine qua non). But as this concept may lead to indefensible results, the continental law saw the formation of two theories that should correct these undesirable results: the theory of condition and the theory of adequate causal connection. Taking into account the decisions of the courts in Germany and in the Czech Republic, the dissertation therefore focuses on possible difficulties while applying these theories. It concludes neither of these theories is perfect and may lead to unwanted effects. The common denominator of these difficulties is the requirement that the cause is conditio sine qua non. This may be sufficient in the cause of simple causal relationships, but not if there is a competition of events, each of which is may bring about the given result. This work also evaluates the Czechoslovak and Czech decisions dealing with the causal connection, particularly in the private law. Having studied the most important decisions of the Supreme Court of the Czech Republic we may state that the decisions are not uniform, even in the principal question as whether the theory of the condition or the adequate theory should be used. The most current decisions expressly refer to the adequate theory, but its conclusions indicate that it remains with the theory of condition. The Supreme Court deals in a most unconvincing way with the question of interruption of the causal connection and the influence of the intervention events. Notwithstanding the opinion of the Constitutional Court, the Supreme Court continues to insist that the causal connection is a question of fact and the injured party has to prove it in the legal action. The Supreme Court thus omits the possibility that the consistent exercise of such requirement could in some cases lead to an unjust sentence of denying the damages. Therefore, the next part of the work focuses on the specific position of the causal connection within evidence in the civil proceedings. This concerns mainly the cases where the injured party lacks the necessary professional knowledge (the medical law and the so-called loss of chance), or the cases where the evidence on the causal connection are held by the evil-doer who does not want to submit them in his own interest. The solution of such situation may be to use the presumptions of facts, the burden of substantiation, transfer of burden of proof or forgiving the requirement to the full proof of the causal connection. The last part of the dissertation briefly deals with the question of the so-called loss of chance as the specific case of a competition of an event independent on the human will and as the unlawful conduct. This includes the events where the harmful consequence would occur in a certain percentage of cases even if the conduct was lawful. This question was solved first in the common law where these conclusions were assumed by the Constitutional Court of the Czech Republic. In this respect, the Constitutional Court stated that the positive law does not contain any legal definition of the causal connection and it is up to the courts and theory what content they give to this concept. Last but not least, this dissertation deals with the position of the causal connection in the common law where the theory of condition or the adequate theory are not applied, but the concept of cause-in-fact and proxima cause as the elements of the torts. Still, the common law faces the same problems as the continental law in detecting the causal connection. Therefore the theory in common law forms its own theoretical concepts of coping with these problems.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Josef Haščák, Ph.D. 1.48 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Josef Haščák, Ph.D. 44 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Josef Haščák, Ph.D. 45 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc. 62 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Karel Beran, Ph.D. 109 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc.JUDr. Jaromír Harvánek, CSc. 47 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 266 kB