velikost textu

Dovolání v trestním řízení

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Dovolání v trestním řízení
Název v angličtině:
Extraordinary Appeal in Prosecution
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Kateřina Danielová
Vedoucí:
JUDr. Rudolf Vokoun, CSc.
Oponent:
prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D.
Id práce:
51837
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra trestního práva (22-KTP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
15. 12. 2009
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Závr Dovolání v trestním řízení představuje mimořádný opravný prostředek, který úzce vymezenému okruhu oprávnných osob umožuje svou vlastní iniciativou vyvolat přezkumnou činnost Nejvyššího soudu. Závr této práce nemá být teoretickým opakováním právní úpravy dovolání, ale spíše shrnutím celé problematiky, připomínek a možných návrh de lege ferenda. Jen chci konstatovat, že po celou dobu psaní této práce jsem se snažila vyhnout se strohému teoretickému výkladu, který by připomínal ponkud rozsáhlejší učebnici o dovolání, přičemž to bylo na celé práci nejsložitjší. Při tak teoretickém tématu je velice obtížné zcela se vyhnout popisným pasážím. Právní úprava dovolání je ucelená a komplexní a představuje tak moderní právní úpravu obsaženou v ponkud zastaralém trestním řádu, který sice díky nesčetným novelizacím, které následovaly po roce 1989, má „tvář“ demokratického trestního řádu, ale v každém případ zstává zákonem z roku 1961 s mnoha připomínkami minulého režimu. Jednou z tchto připomínek je práv úprava ostatních mimořádných opravných prostředk a to zejména stížnosti pro porušení zákona. Stížnost pro porušení zákona by mohla být z nového trestního řádu zcela vypuštna a to za předpokladu, že dojde ke zmn v právní úprav dovolání tak, aby bylo možno na základ podaného dovolání přezkoumávat i takové právní vady, které jsou dsledkem nesprávného skutkového zjištní. Pak by ani Nejvyšší soud nemohl tak často odmítat dovolání s poukazem na vázanost zjištným skutkovým stavem, nebo za přesn stanovených zákonných podmínek by tyto vady vzniklé na základ nesprávného skutkového zjištní byl povinen přezkoumat. Není možno říci, že skutkový stav zjištný soudem prvního a druhého stupn musí být správný, nebo v žádné lidské činnosti není možno vyloučit riziko omyl. Vyjdu-li z předpokladu zákonodárce, že rozhodovací činnost soudu vyššího stupn by mla být zárukou kvalitnjší činnosti, pak by přezkum právních vad vzniklých na základ nesprávného skutkového zjištní Nejvyšším soudem ml být zárukou toho, že dojde k opravdu dkladnému přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházejícího tak, aby byl opravdu v co nejvtší míře vyloučen omyl soudu nalézacího a odvolacího. Dosud platná úprava přezkumné činnosti Nejvyššího soudu tak, že je tento vázán skutkovým stavem dříve zjištným, vyvolává dle mého názoru nežádoucí stav, který neumožuje přezkoumat ty vady, které vznikly práv nesprávným skutkovým zjištním soudu prvního stupn a potvrzeným soudem stupn druhého. 128 Jak již bylo na nkolika místech řečeno a často opakováno, dovolání je formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, kterým je možno napadat jen taxativn vymezená rozhodnutí soudu druhého stupn, z taxativn vymezených dovolacích dvod a učinit tak mohou pouze oprávnné osoby v zákonem stanovené lht. Dvodem, proč i v závru práce tuto stručnou charakteristiku dovolání opakuji, je ten, že bych se chtla vyjádřit ke každým jednotlivým charakteristickým znakm. Možnost dovoláním napadnout pouze rozhodnutí soudu druhého stupn je zárukou, že již probhlo řízení před soudem prvního stupn, jehož rozhodnutí bylo na základ řádného opravného prostředku přezkoumáno soudem druhého stupn. Neexistuje zde žádná možnost, aby bylo přezkoumáno rozhodnutí soudu prvního stupn a to i přesto, že by takový přezkum mohl být v zájmu ochrany zákonnosti a spravedlnosti. Na druhou stranu je zřejmé, že možnost podat dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupn není možno ponechat na iniciativ stran trestního řízení, ani na nejvyšším státním zástupci. Ve slovenské právní úprav je tato možnost ponechána ministru spravedlnosti, což podle mého názoru opt vyvolává nežádoucí ingerenci moci výkonné do činnosti moci soudní. Proto jsem přesvdčena, že platná právní úprava umožující přezkoumávat toliko rozhodnutí soudu druhého stupn, je správná, zvlášt v situaci, kdy na základ podaného dovolání je přezkoumáváno i řízení předcházející napadenému rozhodnutí, čímž se rozumí rozhodnutí soudu prvního stupn. Taxativní výčet dovolacích dvod je pomrn široký, obsahuje dovolací dvody, které vytýkají vady hmotného a procesního práva, dovolací dvody kombinované a obecný dovolací dvod, který je podmínn uložením trestu odntí svobody na doživotí. I přesto, že trestní řád obsahuje třináct dovolacích dvod, což se mže jevit jako hodn, jsou tyto dvody často formulovány tak, že je jejich aplikace problematická. Nejspornjším dovolacím dvodem je dvod dle ust. § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, nebo ten umožuje opt přezkoumávat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné hmotnprávní posouzení a to opt za předpokladu, že je Nejvyšší soud vázán již dříve zjištným skutkovým stavem. Opt k tomu musím zopakovat, že rozšíření přezkumné činnosti Nejvyššího soudu i na nesprávná skutková zjištní by bylo dle mého názoru vítanou a přínosnou zmnou právní úpravy dovolání. Jsem o tomto přesvdčena navzdory tomu, že by toto rozšíření přezkumné činnosti Nejvyššího soudu zcela jist vedlo ke zvýšení počtu podaných dovolání. Ale vzhledem k široké možnosti konat řízení u Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání se 129 domnívám, že by i tento do jisté míry zvýšený počet podání dobu rozhodnutí o dovolání nijak radikáln neprodloužil. Rovnž se domnívám, že i rozšíření zákonného okruhu osob oprávnných podat dovolání, by mohlo být návrhem de lege ferenda, nebo ve srovnání se slovenskou úpravu je okruh osob oprávnných podat dovolání příliš úzký. Možnost jiných osob, vyjma obvinného a nejvyššího státního zástupce, podat dovolání, je podmínna buto zbavením nebo omezením zpsobilosti obvinného k právním úkonm, či jeho vkem, kdy v tchto případech mají možnost podat dovolání také zákonný zástupce, obhájce či orgán sociáln-právní ochrany dtí. Všechny osoby vyjma nejvyššího státního zástupce jsou povinny podat dovolání prostřednictvím obhájce s tím, že v opačném případ takové podání nebude považováno za dovolání. Jsem přesvdčena o tom, že tento okruh osob by ml být rozšířen stejn jako v případ odvolání tak, aby i další osoby mly právo dovolání podat. Nejsem si již zcela jistá tím, zda by toto oprávnní mlo být podmínno výslovným souhlasem obvinného, nebo jak již jsem dříve nastínila, nechu podat dovolání (i v případ, kdy by mohlo mít nadji na úspch) mže být zpsobena zklamáním z výsledku odvolacího řízení a mže tak znemožnit i oprávnný přezkum napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem. Pokud by osoby oprávnné podat odvolání mly toto právo rozšířeno i na dovolání, zabránilo by se možným následkm nesprávné rozhodovací činnosti soud nižších stup. Na druhou stranu, obvinní často zamují dovolání s třetím přezkumným stupnm a s rozšířením počtu osob oprávnných podat dovolání by se rozšířil současn i počet osob, které nejenže považují dovolání za třetí instanci, ale podávají i tento opravný prostředek. Opt ale musím konstatovat, že vzhledem k široké možnosti Nejvyššího soudu rozhodovat v neveřejném zasedání, by tato zmna nevedla k přílišnému prodloužení doby potřebné k rozhodnutí o dovolání, nebo z praktické zkušenosti je již nyní zcela zřejmé, že o dovoláních podaných osobami oprávnnými podat odvolání by bylo nejčastji rozhodováno odmítnutím. Povinnost obvinného (do budoucna i jiných oprávnných osob) podat dovolání prostřednictvím obhájce by mla být zachována, nebo podání obvinných (nebo účastník civilního řízení), kterými se musí soudy nkdy zabývat, mnohdy nesplují ani základní požadavky zákonem na n kladené a proto podání prostřednictvím obhájce je zárukou minimáln kvalitn podaného dovolání se všemi formálními a obsahovými náležitostmi, přičemž při tomto hodnocení pomíjím fakt, jakou nadji na úspch podané dovolání má. Sporná mže být otázka, zda další osoby oprávnné podat dovolání (nyní v případ zbavení či omezení zpsobilosti obvinného 130 k právním úkonm či v případ mladistvého, do budoucna i jiných oprávnných osob), by mly podávat dovolání prostřednictvím obhájce obvinného či si zvolit vlastního obhájce nebo požádat o jeho ustanovení. Logické by bylo, kdyby bylo dovolání podáváno prostřednictvím pvodního obhájce obvinného (pokud jej ml), nebo ten je seznámen s celým prbhem trestního řízení. Pokud obvinný v pvodním řízení obhájce neml, je třeba zvolit si obhájce jiného či požádat o jeho ustanovení. Jen pro úplnost uvádím, že se vždy bude jednat o advokáta, nebo pouze tento mže vystupovat v trestním řízení jako obhájce. Dalším problémem mže být, pokud jak obvinný tak ostatní oprávnné osoby budou chtít podat dovolání; je totiž zcela zřejmé, že pokud všechny tyto osoby budou podávat dovolání prostřednictvím téhož obhájce, bude se jednat pouze o opakování argumentace obsažené v „prvním“ dovolání. Jistou možností by bylo omezit oprávnní dalších osob podat dovolání pouze na případy, kdy by dovolání nepodával obvinný, nebo by se tak zamezilo totožným podáním. Faktem ovšem zstává, že úzký okruh osob oprávnných podat dovolání zdrazuje mimořádný charakter opravného prostředku, který by však dle mého názoru zstal zachován i v případ, kdy by se tento úzký okruh ponkud rozšířil. Krom výše uvedených by se ml okruh osob oprávnných podat dovolání rozšířit rovnž na poškozeného, nebo tento má na výsledku trestního řízení také svj zájem týkající se zejména náhrady škody a za současné právní úpravy nemá možnost podat dovolání, jen učinit podnt u státního zastupitelství, které tyto podnty v rámci dvoumsíční lhty zasílají nejvyššímu státnímu zástupci, přičemž záleží pouze na nm, zda dovolání podá či nikoli. Současná právní úprava dovolání zná jen jednu zákonnou lhtu pro jeho podání bez ohledu na to, zda je dovolání podáváno ve prospch či v neprospch obvinného. Zavedení rozdílné lhty podle toho, zda je dovolání podáváno ve prospch či v neprospch by jist vedlo k posílení postavení obvinného v trestním řízení, ale současn by zde nedošlo k narušení rovnosti stran, nebo lhta k náprav chyby v trestním řízení, která je jednoznačn ve prospch obvinného, by jist mla být delší než jsou zákonné dva msíce, které trestní řád dává oprávnným osobám k podání dovolání. Rovnž je sporná otázka stojící na pomezí mezi zákonnou lhtou k podání dovolání a obsahovými náležitostmi dovolání, kdy není zachována rovnost dovolatel v tom smyslu, že dle nález ústavního soudu musí soud prvního stupn v případ dovolání nesplujícího obsahové náležitosti (např. neúplné nebo blanko dovolání) vyzvat dovolatele k odstranní vad a ten tak získá navíc dvoutýdenní lhtu k doplnní vadného podání. Naopak dovolatel, jehož podání je bezvadné, je limitován dvoumsíční 131 lhtou, po kterou jen mže mnit rozsah a dvody dovolání. Z popisu tohoto stavu se zdá, že jsou paradoxn znevýhodnni ti dovolatelé, kteří podávají bezvadná dovolání. V praxi jsem se já osobn nesetkala ješt s nikým, kdo by riskoval podání blanko dovolání v poslední den zákonné lhty a možnost odmítnutí pro nesplnní obsahových náležitostí a následné podání ústavní stížnosti. Na druhou stranu, ti dovolatelé, kteří podali dovolání splující veškeré náležitosti, již svého práva na spravedlivý proces využili pln svým podáním a jen tžko by bylo možno jak od soudu, který ve vci rozhodoval v prvním stupni, tak od Nejvyššího soudu, požadovat, aby ve svém rozhodnutí vyčkával na zmnu právní argumentace a dovolacích dvodu podaných po zákonné lht. Faktem ovšem zstává, že lhta dvou msíc k podání dovolání je v odborné literatuře považována za dostatečn dlouhou, ale prodloužení lhty k podání dovolání ve prospch obvinného, jak jsem již výše nastínila, by bylo přínosem zejména pokud se jedná o kvalitu podaného dovolání a shromáždní veškerých podklad. Jsem přesvdčena, že zájem o nápravu tch nejzávažnjších vad napadeného rozhodnutí by ml převládnout nad zájmem o stabilitu a nezmnitelnost pravomocných rozhodnutí v trestní vci, nebo v případ trestního rozsudku se jedná o jeden z nejzásadnjších zásah do práv a svobod obvinných. Nechci, aby závr mé práce vyznl pouze jako kritika současné právní úpravy dovolání, nebo i přes možné návrhy de lege ferenda je zřejmé, že tato právní úprava plní svou funkci dobře a to i vzhledem k tomu, že od své účinnosti byla doposud novelizována jen jednou a to zákonem č. 200/2002 Sb., který se dotkl zejména úpravy dovolacích dvod. Problémem je spíše samotný trestní řád, který i přes fakt, že od sametové revoluce uplyne letos 20 let, stále zstává zákonem z roku 1961 a velkým přínosem by bylo schválení nového trestního řádu a nikoli jen neustále novelizace, které se snaží „zalepit“ to, co zbylo po socialistickém zákonodárství. Možná je tento mj názor příliš radikální, ale domnívám se, že by se již české právo mlo definitivn vzdát veškerých přežitk z minulé éry a vytvářet nové zákony tak, aby odpovídaly dob, ve které současn žijeme. 132
Abstract v angličtině:
Summary: The topic of this advanced thesis is extraordinary appeal in prosecution and its characteristics as an extraordinary legal remedy not only separately, but also in the context of complaint of illegality, reopening of trial and constitutional complaint. The introduction of the thesis briefly outlines the history of legal remedies from the Middle Ages to Act No 64/1956 Coll. - Penal Code, which was a direct predecessor of the current penal code from 1961. This chapter on the history is included in the volume in order to make the reader aware of the time required for the development of legal culture to attain review activities by higher level courts on the basis of both regular and extraordinary legal remedies. Extraordinary appeal as an extraordinary legal remedy is subject to the principles of criminal prosecution, not only to general ones going through the entire prosecution process, but also to specific ones, which are typical for legal remedies only; that is why this thesis includes also a chapter on principals of prosecution. The core chapter of this thesis on extraordinary appeal is structured in subchapters following the sectional structure of the Penal Code and the theoretical explanation of this field includes also an overview of applicable practice by the Supreme Court and the Constitutional Court of the Czech Republic. The decisions by the two courts are often contradictory, this fact being implied by the enactment of extraordinary appeal as compared to that of constitutional complaint. Extraordinary appeal is intended for correction of most severe legal deficiencies of material or process law as opposed to correction of factual deficiencies. Also the extent of the reviewing activities by the Supreme Court is restricted in the sense of scope and grounds indicated in the presented complaint and also by the fact that the appeal court is limited to the factual description identified by the first instance and second instance courts. This is why in some instances extraordinary appeals rejected by the Supreme Court are reviewed on the basis of constitutional complaint by the Constitutional Court and declared null and void with an explanation that the interpretation of the legal regulation for extraordinary appeal by the Supreme Court is too restrictive, which implies an infringement on the constitutional rights of the accused. The thesis strives to point out these discrepancies in court approaches and attempts to find a solution of this contradiction, in particular in the chapter treating the relationship between extraordinary appeal, other extraordinary legal remedies and constitutional complaint. 133 In Slovak penal legislation, changes were made from Jan 1, 2006 both in material and process criminal law, as a new penal code and new penal proceedings became applicable. Slovak legislation related to extraordinary appeal and its comparison with Czech legislation is treated in chapter six and it can be stated that the result is rather unfavorable for Czech legislation. The objective of this thesis is to describe comprehensively the legislation of extraordinary appeal not only theoretically, but also with regard to the practice in a law office, as implied by the applicable legislation for the Supreme and Constitutional Courts and in the context of the entire system of extraordinary legal remedies. Klíčová slova: dovolání – extraordinary appeal opravné prostedky – legal rezedy judikatura – practice of the courts 134
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Kateřina Danielová 862 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Kateřina Danielová 102 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Kateřina Danielová 71 kB
Stáhnout Posudek vedoucího JUDr. Rudolf Vokoun, CSc. 72 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D. 47 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 18 kB