velikost textu

Náhorní Karabach: Etnopolitika a geopolitika konfliktu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Náhorní Karabach: Etnopolitika a geopolitika konfliktu
Název v angličtině:
Nagorno Karabakh: Ethnopolitics and geopolitics of conflict
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
PhDr. Ondřej Ditrych, M.Phil., Ph.D.
Vedoucí:
Doc. PhDr. Emil Souleimanov, Ph.D.
Oponent:
PhDr. Slavomír Horák, Ph.D.
Id práce:
2602
Fakulta:
Fakulta sociálních věd (FSV)
Pracoviště:
Katedra politologie (23-KP)
Program studia:
Politologie (N6701)
Obor studia:
Politologie (P)
Přidělovaný titul:
PhDr.
Datum obhajoby:
2. 11. 2006
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Předkládaná diplomová práce se věnuje vztahu mezi etnopolitikou (definovanou vznášením požadavku na politickou autonomii pro společenství vymezené na etnickém základě) a geopolitikou (stanovením a prosazováním mocí definovaného národního zájmu v prostoru) v jednom z nejvážnějších konfliktů v postsovětském prostoru - arménsko-ázerbájdžánského konfliktu o Náhorní Karabach. Struktura práce je dialektická. Nejprve vymezuje, jak bude používat pojmů jako konflikt, řešení konfliktu či bezpečnost. Poté umisťuje konflikt do prostorového kontextu, a to jak v jeho přírodní/materiální, tak duchovní/historické dimenzi. Pozornost je zaměřena jednak na zakotvení území do oblasti Jižního Kavkazu, jehož politiku již po staletí utvářejí střetávající se zájmy velmocí, jednak na detailní projekci sporného území - nejen samotného Náhorního Karabachu, ale rovněž sedmi přiléhajících okresů, jejichž celková rozloha je téměř dvojnásobná. Hlavní tezí této části je, že hodnota Náhorního Karabachu spočívá v rovině nikoliv materiální - soupeření o „vzácné zdroje" - ale především duchovní, neboť je stranami konfliktu vnímán jako „teritorializace národní paměti", konstitutivní pro místní etnické nacionalismy definované na základě vztahu vzájemné negace. Následně je představena chronologie tohoto svou podstatou zcela moderního konfliktu, počátek jehož dějin lze položit do roku 1905. Na pozadí popisu událostí až k podpisu ruskou administrativou dojednaného příměří z roku 1994 je hájena teze, že v etnické mobilizaci i následné eskalaci konfliktu sehrávala na obou stranách rozhodující úlohu racionálně - a částečně chybně - kalkulující nacionalistická elita usilující o zisk politické moci, a z části rovněž ruská (geo)politika. Právě geopolitice a zasahování velmocí do konfliktu o Náhorní Karabach je věnována následující část práce. Podrobně je rozebírána zahraniční politika Ruska, USA a v menší míře rovněž Turecka, Iránu a EU; je zastáván názor, že zatímco ruská zahraniční politika - částečně pod vlivem klasicky realistických úvah o strategické hodnotě Kaspické pánve, částečně metaforami a mystickými momenty živeného iracionálního pocitu ohrožení - tradičně sehrává v konfliktu spíše zápornou a rozněcující úlohu, v čemž je částečně podporována Íránem, USA společně s Tureckem - jehož složité vztahy s Ruskem bránily jednostranné podpoře spřízněného Ázerbájdžánu - ve světle geoekonomických úvah o nutnosti stability tohoto prostoru usilují o urovnání konfliktu. Závěr této části patří dosud slabě artikulované zahraniční politice EU vzhledem k Jižnímu Kavkazu a za účelem nástinu kontextu geopolitického soupeření je zařazeno rovněž krátké shrnutí vývoje sporu o právní status Kaspického moře a současná podoba transportní sítě. Další část práce nahlíží na konflikt z hlediska jeho řešení - zabývá se přitom zprvu strategiemi zúčastněných stran a jejich postojů v klíčových otázkách jednání konaných pod záštitou OBSE: konečnému právnímu statutu Náhorního Karabachu, postavení přiléhajících okresů, návratu IDPs, mezinárodních záruk a formě dosažení budoucího urovnání - naráz či postupně. Pozornost je věnována činnosti Minské skupiny OBSE pověřené přípravou mírové konference i toho, jak se do její činnosti promítaly geopolitické zájmy velmocí - USA a Ruska - např. v podobě předkládaných plánů na mírové urovnání nebo tlaku na jednotlivé přímé účastníky konfliktu. Závěrem této části je, že Arménie si za současné geopolitické situace - zejména sílící přítomnosti USA - uvědomuje nutnost nalézt řešení „oboustranně bolestné patové situace" a nespoléhat na vydržení území, což poskytuje mírovému procesu v poslední době novou dynamiku. Nadále však tento proces čelí zásadním překážkám, zejména v odlišném postoji Ázerbájžánu a RNK - které svorně věří, že čas hraje v jejich prospěch; kromě toho je klíčové téma, rozhodnutí o konečném statutu, dnes pouze odsouváno do budoucnosti; a mobilizovaná veřejnost na všech stranách konfliktu zůstává velmi nekompromisně naladěno. Za patrně nejlepší správní uspořádání jako nástroj řešení konfliktu v Náhorním Karabachu je - vezmi-li se v úvahu současná regionální i mezinárodní situace - považována znovu sjednaná široká autonomie v rámci Ázerbájdžánu. V samotném závěru práce je potom na příkladu zkoumaného konfliktu a vztahu dění na místní úrovni s širším mezinárodním kontextem obhajováno tvrzení, že k řešení mezinárodních konfliktů o území nebo vládu je záhodno přistupovat racionální metodou - s přihlédnutím k těžko uchopitelným sociálním jevům jako je identita - tj. přimět účastníky konfliktu redefinovat své zájmy tak, aby se pro ně stalo mírové řešení konfliktu upřednostňovanou volbou, čehož lze však dosáhnout pouze v případě, že z pohledu zúčastněných velmocí není jejich střetávání a rivalita chápáno jako hra s nulovým součtem, v níž je v rámci dosažení krátkodobého zisku povoleno vše.
Abstract v angličtině:
This diploma thesis focuses on the relationship between ethnopolitics (defined by a raised demand of political autonomy for a community delimited along ethnical lines) and geopolitics (spatial definition and pursuing of national interests, determined by power) in what is one of most serious conflicts in post-Soviet space - Armenian-Azerbaijani conflict in Nagorno-Karabakh. Structure of the thesis is dialectical. Firstly, it defines terms such as conflict, conflict resolution or security, which will be used in the rest of the paper. Then, the conflict is placed into a spatial context, be it in its physical/material or spiritual/historical dimension. An effort is made to contextually embed Nagorno- Karabakh into the region of South Caucasus - whose politics has for centuries been shaped by conflicting interests of great powers - and to present a detailed projection of the disputed territory; not merely that of Nagorno-Karabakh itself, but also that of adjacent raions, whose total area is almost double in comparison. The main argument of this section is that the value of Nagorno-Karabakh rests not in the material realm - a dispute over „scarce resources" - but rather in the spiritual one, for is is perceived by the parties to the conflict as a „territorialization of national memory", or a constitutive element for local ethnic nationalisms defined on the basis of mutual negation. Then, a chronology of this conflict - modern by its nature - whose history started in 1905, is presented. In the background of the sequence of events leading to an armistice of 1994, an argument is proposed that the key part in both the ethnic mobilization and the ensuing escalation of the conflict was played by rationally - and sometimes erroneously - calculating elites seeking political power, an to some extent also by Russian geopolitics. It is precisely to geopolitics and interference of great powers into the conflict for Nagorno- Karabakh that the following section is dedicated. Foreign policies of Russia, the United States, and to lesser extent also of Turkey, Iran and EU in respect to Nagorno-Karabakh are treated in detail; it is maintained that whereas Russia's foreign policy - influenced partly by Classic Realist assessments of the strategic value of the Caspian Basin, partly by irrational perception of threat nurtured by various metaphors and mystical elements - has been playing a rather malign and inciting role (supported in this to some extent by Iran), the United States and Turkey - whose complex relationship with Russia has been preventing unilateral support to a friendly state of Azerbaijan - make effort, due to geoeconomical considerations of necessity to stabilize the region, to bring the conflict to final resolution. The section is concluded by an account of so far poorly articulated EU's foreign policy in South Caucasus; and in order to sketch the wider context of present geopolitical struggle, a brief outline of the legal dispute concerning the Caspian Sea and of current state of transport network are also included. The next section of the thesis focuses on the conflict from the perspective of its resolution - first the strategies and positions in crucial matters of the parties involved in the negotiations held under the auspices of OSCE are examined: the final legal status of Nagorno- Karabakh, the status of adjacent raions, return of the IDPs, international guarantees and the form of future settlement - a package or gradual solution. Attention is paid to the activities of OSCE Minsk Group, charged with a task to organize a peace conference, and to how these activities have been influenced by geopolitical interests of great powers - the United States and Russia - reflected e.g. in the content of presented peace proposals or pressures exerted on the parties directly involved in the conflict. This section is concluded by statement that in the present geopolitical climate - of growing presence of the United States in particular - Armenia comes to understand the necessity to find a solution to the „hurting stalemate" and that it cannot rely on prescription of the disputed area as fait accompli. That has recently provided the peace process with new dynamics. However, this process continues to face serious hindrances, in particular the position of Azerbaijan and NKR - which unisono believe that time is on their side; besides, the decision on the final status, the most crucial matter to be settled, is presently being but postponed into the future; and the mobilized public at all sides of conflict remains far from being tuned to compromise. In consideration to current regional and international situation, it is proposed that perhaps the best administrative model as an instrument to resolve the conflict in Nagorno-Karabakh would be a re-negotiated autonomy of the area within the state borders of Azerbaijan. In conclusion of the thesis, the examined conflict as such and the relation of local events to a wider international context are used as a case to defend an argument that for resolution of international conflicts for territory or government, the rational method is the most recommendable one - i.e. with respect to difficult social phenomena such as identity, the parties of conflict must be made to redefine their interests in order to come to a conclusion that the peaceful resolution is the prefered option for them. This, however, can be achieved only in the case the great powers involved do not perceive their competition as a zero-sum game in which in order to obtain short-term gains, everything is permitted.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce PhDr. Ondřej Ditrych, M.Phil., Ph.D. 36.45 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce PhDr. Ondřej Ditrych, M.Phil., Ph.D. 720 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky PhDr. Ondřej Ditrych, M.Phil., Ph.D. 842 kB
Stáhnout Posudek oponenta PhDr. Slavomír Horák, Ph.D. 4.08 MB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 11.03 MB