velikost textu

Nietzsche a Kafka

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Nietzsche a Kafka
Název v angličtině:
Nietzsche and Kafka
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Matěj Král, Ph.D.
Školitel:
prof. Mgr. Miroslav Petříček, Dr.
Oponenti:
prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.
Mgr. et Mgr. Štěpán Zbytovský, Ph.D.
Id práce:
25781
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Program studia:
Filozofie (P6101)
Obor studia:
Filozofie (XFIL)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
24. 9. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Abstrakt    Disertační  práce  se  zabývá  vztahy  filosofie  Friedricha  Nietzscheho  a  literárního  díla  Franze  Kafky.  Ve  středu  pozornosti  se  postupně  objevují  tyto  motivy:  Nezakořeněnost  (nejen  moderní)  lidské  existence  a  nestabilita  interpretace libovolného jevu; spása, utrpení, smrt a prolínání života a smrti; Bůh, smrt Boha a vztah k přesažné  autoritě;  vznešenost  v přírodě  a  člověku,  zejména  s ohledem  na  vztah  jedince  a  společenství;  neospravedlnitelnost moci souzení, pochybnost a hodnota zdržení se soudu; konec života, konec dějin a pojetí  času  oproštěné  od  očekávání  konce;  vztah  Nietzscheho  a  Kafky  k současnosti  a  možné  budoucnosti  světa  (především pokud jde o uspořádání komunikačního prostoru, náboženství, pojetí posvátného a případné změny  lidské přirozenosti). Práce se také opakovaně vrací k otázkám významové otevřenosti Kafkova literárního díla a  Nietzscheho  myšlení,  přijímání  či  tvorby  poselství  a  pozornosti,  především  pozornosti  vůči  žijící  bytosti  a  konkrétní životní situaci.  Pokud jde o metodu, v jednotlivých kapitolách se koncentruje na podrobnější rozbor textů, v nichž je  daný  tematický  celek  obzvláště  silně  přítomen.  V úvahu  bere  také  starší  interpretace  vztahu  obou  autorů  a  podrobuje je kritické reflexi.  Mezi hlavní závěry patří: Nietzsche a Kafka sdíleli základní východisko – neexistuje pevná půda, neboť  poselství (nejen náboženské) tradice se ukazují jako nevěrohodná, či dokonce škodlivá (ani jeden z autorů však  prostě netvrdí, že Bůh zemřel – i podle Nietzscheho má umírat ještě po tisíciletí či statisíciletí; a význam boží  smrti pro člověka dosud není určen). Škodlivost je sice u Kafky méně jednoznačná, také jeho próza však zřetelně  poukazuje na některá nebezpečí – mezi ně patří, že víra v poselství zakládá autoritu organizací, jimiž je poselství  vykládáno. A působení těchto organizací může být problematické, mimo jiné nespravedlivé. Svět Kafkovy prózy  v tomto ohledu odpovídá Nietzscheho kritice náboženských institucí; s tím rozdílem, že Kafka není dogmatický  –  i  vysněné  poselství  se  může  shodovat  s  poselstvím  vyslaným.  Kafkovo  dílo  také  nevyjadřuje  teologickou  jistotu,  k níž  se  hlásil  Nietzsche  –  Bůh  může  existovat.  Vyjadřuje  však  jinou  jistotu  týkající  se  náboženství  –  skutečný Bůh nemůže být zdrojem ospravedlnění společenského řádu.  Nietzsche  i  Kafka  zpochybňují  pojetí  skutečnosti  a  času,  podle  kterého  může  být  dosaženo konečné  určení hodnoty lidského života či jakékoliv jiné události. Uvnitř mnohoznačného světa a mnohoznačného času  však  má  existovat  i  věčnost  –  u  Nietzscheho  i  u  Kafky  myšlená  jako  opakování  okamžiku,  který  může  být  okamžikem rozhodujícím. Pojetí toho, co je rozhodující, se však u obou autorů liší – Kafka je v aforismech myslel  a v próze vyjádřil jako nezničitelnou totožnost žijících, Nietzsche je myslel jako život ospravedlňující naplňování  vůle, v němž se jedinec, zároveň jen na okamžik a zároveň věčně, stává tím, kým je.   Nejvíce  se  sobě  oba  autoři  vzdalují  tím,  jak  myslí  vztah  naplňování  jedince  k životům druhých.  Podle  Nietzscheho  se  nenaplnění  mají  obětovat  naplněným.  Kafkovo  pojetí  (nejen  lidské)  existence  nezahrnuje  povznesení  jedince  nad  společenství.  Jde  v něm  o  zkušenost  žité  pospolitosti,  jejímuž  sjednocení  nebrání  neexistence či nesdílení mýtu. Zdrojem její jednoty je estetika pozornosti. 
Abstract v angličtině:
Abstract    This  dissertation  deals  with  the  relations  between  the  philosophy  of  Friedrich  Nietzsche  and  the  literary  work  of  Franz  Kafka.  It  particularly  focuses  on  the  following  issues:  The  uprootedness  of  (not  only  modern)  human  existence  and  the  instability  of  interpretation of any phenomenon. It is further concerned with the themes of salvation, suffering and death. The indistinguishability  of  life  and  death,  God,  the  death  of  God,  and  the  relationship  to  a  transcendent  authority  are  also  discussed.  Moreover,  the  dissertation examines the concepts of the sublime and the noble in nature and in human existence, especially with regard to the  relation  between  an  individual  and  their  community.  The  unjustifiability  of  the  power  of  judging,  uncertainty  and  the  value  of  suspension of judgment are analyzed as well. It comments also on the topics of the end of life, the end of history and the conception  of time exempt from the expectation of an end.  Furthermore, it addresses the relations of Nietzsche and Kafka to the present and  to  the  possible  future  of  the  world  (primarily  with  reference  to  the  organization  of  a  communication  space,  to  religion,  to  the  concept of the sacred, and to the potential changes of human nature). The dissertation repeatedly returns to the questions of the  openness of meaning of Kafka’s literary work and Nietzsche’s philosophy. It is also engaged with the problematic of the reception  and creation of messages, and it examines the importance of attention, especially the attention to a living being and a particular life  situation.  As far as the methodology of this dissertation is concerned, the individual chapters provide an elaborate analysis of texts, in  which the given thematic complex is particularly strongly present. The dissertation also takes into account older interpretations of  the relations between both authors and submits them to critical reflection.  The  main  results  include:  Nietzsche  and  Kafka  share  the  basic  starting  point  –  there  is  no  firm  ground,  because  the  messages  of (not  only  religious)  traditions  uncover  themselves  as  dubious,  or  even harmful  (neither  of  the  authors  simply  claims  that God is dead, though – he is, even according to Nietzsche, supposed to be dying for millennia or hundreds of millennia; and the  value  of  the  death  of  God  for  humans  is  not  yet determined).  The  harmfulness  is  in  the  case  of Kafka  less  unequivocal.  Even  his  prose  distinctly  indicates  some  threats  –  including  the  fact  that  the  belief  in  message  provides  a  basis  for  the  authority  of  organizations that interpret it. Moreover, the activity of these organizations may be problematic and unjust. The world of Kafka’s  prose corresponds in this respect to Nietzsche’s criticism of religious institutions; the difference being that Kafka is not dogmatic –  even an imagined message may be identical to the message sent. Kafka’s work does not express the theological certainty to which  Nietzsche adhered – God may exist. It expresses a different certainty regarding religion, though – real God cannot be the source of  justification of a social order.  Both Nietzsche and Kafka question the conception of reality and time, according to which it is possible  to reach the ultimate determination of the value of human life or any other event. Yet, in case of both Nietzsche and Kafka there  should exist an eternity within multivalent world and multivalent time – considered to be a repetition of the moment that may be  decisive.  The  conception  of  what  is  decisive  differs  nevertheless  in  Nietzsche’s  and  Kafka’s  work  –  Kafka  conceived  it  in  the  aphorisms  and  expressed  it  in  his  prose  as  the  indestructible  identity  of  living  beings,  Nietzsche  conceived  it  as  a  life  justifying  fulfilling of the will, in which an individual, both for a moment and for eternity, becomes who he is. Both authors recede from one  another  the  most  by  their  conception  of  the  relation  between  the  fulfilling  of  an  individual  and  lives  of  others.  According  to  Nietzsche,  the  unfulfilled  should  sacrifice  themselves  for  the  fulfilled.  Kafka’s  conception  of  (not  only  human)  existence  does  not  include  the  rising  of  an  individual  above  the  community.    It  is  concerned  with  the  experience  of  communal  life  that  is  unified,  regardless of the missing or unshared myth. The source of its identity is the aesthetics of attention. 
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Matěj Král, Ph.D. 2.13 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Matěj Král, Ph.D. 63 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Matěj Král, Ph.D. 61 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Mgr. Matěj Král, Ph.D. 244 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. Mgr. Miroslav Petříček, Dr. 16 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. 180 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. et Mgr. Štěpán Zbytovský, Ph.D. 1011 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 150 kB