velikost textu

Komparativní přístupy Karla Krejčího v jeho pojetí české a polské literatury

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Komparativní přístupy Karla Krejčího v jeho pojetí české a polské literatury
Název v angličtině:
Karel Krejčí´s Comparative Approaches in his Understanding of Czech and Polish Literature
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Veronika Matějková, Ph.D.
Školitel:
doc. PhDr. Pavel Janoušek, CSc.
Oponenti:
prof. PhDr. Vladimír Svatoň, CSc.
prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A.
Id práce:
25731
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
Program studia:
Filologie (P7310)
Obor studia:
Dějiny české literatury a teorie literatury (XCL)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
17. 5. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
komparatistika, česká a polská literatura, metodologie, periferie
Klíčová slova v angličtině:
comparative literature, Czech and Polish literature, methodology, periphery
Abstrakt:
Abstrakt Dizertační práce zachycuje a interpretuje střety mezi literárněvědnými dobovými diskurzy na jedné straně a jednotlivcem v postavě bohemisty, slavisty a komparatisty Karla Krejčího (1904- 1979) na straně druhé. Na základě autorových literárněhistorických a komparatistických studií i jeho účasti v soudobých metodologických diskusích dizertace analyzuje, jak se tyto střety promítaly do jeho pojetí literárněvědné metody i práce literárního historika a komparatisty obecně. Vychází přitom z rozporuplné recepce Krejčího vědecké tvorby: zatímco je uznáván jako veličina slavistických studií, tak v celkovém kontextu české literární vědy zaujímá marginální pozici „outsidera”. Dizertace sleduje, jak autor stál se svými metodologickými stanovisky v opozici vůči převládajícímu trendu. Jako adept slavistiky kritizoval její tzv. vlivologii a pozitivistické metody; v meziválečném období se přiklonil k sociologii literatury, přestože si nezískala popularitu; přes zaujetí fenomenologií i formalismem hájil svou „historicko-sociologickou“ pozici vůči prosazujícímu se strukturalismu; v padesátých letech napsal „marxistické dějiny polské literatury“, nikdy se ovšem s marxistickou vědou zcela neztotožnil; tvořil komparatistické studie v době, kdy byla komparatistika ještě odsuzována jako „kosmopolitní vlivologie“. Krejčího postoje interpretuje dizertace tak, že preferoval metodologickou pluralitu: ortodoxní vyznávání jedné vůdčí metody mu bylo cizí. To, včetně důrazu na bohatý literární materiál, mu vyneslo roli outsidera: v opozici vůči pojetí literární vědy, v níž metoda plnila funkci politického nástroje, nebo jednoho správného klíče k „pravé vědě”, se Krejčí vědomě rozhodl nekopírovat vědecký vývoj a vydělil se tak na okraj. Ve svém úsilí o antiideologičnost byl vnímán jako metodologicky nevyhraněný a jeho práce byly považovány za přežité.
Abstract v angličtině:
Abstract The thesis documents and interprets the conflict between the literary discourses of the time on the one hand, and the specific approach of Karel Krejčí (1904-1979), comparatist, Slavist and Czech studies scholar, on the other hand. Based on the Krejčí’s studies on literary history and comparative literature, as well as his participation in the methodological debates of his time, the thesis analyses the impact of this conflict on the author’s literary theory method, and his work of a literary historian and comparatist in general. The analysis is based on the ambiguous reception of Krejčí’s scientific work: while he is recognised as a great personality in the field of Slavic studies, he is considered an outsider in the general context of Czech literary science. The thesis describes how the author, with his methodological approach, was in opposition to the prevailing trend. As a Slavic studies scholar he criticised the ‘influence science’ and positivist methods employed in the field. In the period between the two world wars he inclined towards the sociology of literature, although this discipline did not become popular. While he was interested in phenomenology and formalism, he defended his ‘historical-sociological’ approach against structuralism, which was gaining ground. In the 1950s Krejčí wrote a ‘Marxist history of Polish literature’; however, he never entirely identified with Marxist science. He wrote studies on comparative literature at a time when comparative literature was still denounced as a ‘cosmopolitan influence science’. The thesis concludes from Krejčí’s approaches that he preferred methodological plurality: strict observation of a single leading method was far from him. This, along with an emphasis on extensive literary material, placed him in the role of an outsider: opposed to an approach to literary science where the method played the role of a political tool, or the only ‘right’ key to ‘true science’, Krejčí deliberately decided not to follow the development in the field and remain on the margin. In his effort to be anti-ideological he was perceived as a scholar with an inconsistent methodological stance, and his works were considered to be outdated.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Veronika Matějková, Ph.D. 1018 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Veronika Matějková, Ph.D. 43 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Veronika Matějková, Ph.D. 46 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. PhDr. Pavel Janoušek, CSc. 43 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Vladimír Svatoň, CSc. 136 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A. 237 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 287 kB