velikost textu

Jazyk a individualita. Několik poznámek ke srovnání Wittgensteina s Husserlem a Heideggerem

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Jazyk a individualita. Několik poznámek ke srovnání Wittgensteina s Husserlem a Heideggerem
Název v angličtině:
Language and individuality. Some remarks on comparing Wittgenstein with Husserl and Heidegger
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Ondřej Beran, Ph.D.
Školitel:
prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc.
Oponenti:
prof. PhDr. Pavel Kouba
Mgr. Petr Glombíček, Ph.D.
Id práce:
25700
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Program studia:
Filozofie (P6101)
Obor studia:
Filozofie (XFIL)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
11. 9. 2008
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Práce se pohybuje na poli srovnání Wittgensteina s Husserlem a Heideggerem (obecneji: analytické a kontinentální filosofie), má však spíše systematický charakter, a zabývá se otázkou vztahu mezi jazykem, intersubjektivitou a individualitou. Husserl a Wittgenstein ukazují, že naše zkušenost sveta (svet, jak ho známe), je vždy naší zkušeností sveta („svetem pro nás“), že tato zkušenost je bytostne intersubjektivní, a intersubjektivita je bytostne jazyková. Podoba zkušenosti sveta není arbitrární, nelze ji však „realisticky“ oprít o „objektivní“ svet, nanejvýš zduvodnit „zevnitr“, pragmaticky. Primárne pragmatický charakter naší zkušenosti umožnuje její rozruznení (plausibilní formu relativismu), a naopak ciní problematickými pokusy klást její smysl mimo ni (absolutní teleologické urcení dejin). Ukazuje se také, že Husserlova koncepce, jež klade ne-jazykový život vedomí „pred“ jazyk, a individuální subjektivitu „pred“ intersubjektivitu“, celí jistým problémum; respektive že touto cestou nelze postihnout fenomény myšlení (duševního života) a individuality, jak je bežne chápeme. Heidegger se s Wittgensteinem shoduje v tom, že spatruje v našem jazyce neprekrocitelnou hranici naší zkušenosti sveta – jazyk je médiem, v nemž je nám dán smysl sveta, do nehož jsme se narodili, a v normativním smyslu nás presahuje. Poznání sveta neuchopeného (neuchopitelného) jazykem je nám dostupné jen neprímo, zevnitr jazyka, prostrednictvím mezních fenoménu – selhání jeho expresivních schopností. Jazyk není teoretickým nástrojem popisu sveta, nýbrž artikulací praktické orientace v nem; naše ucení se mu a poznávání sveta není systematické, nýbrž má podobu „hermeneutického kruhu“. ...
Abstract v angličtině:
The work compares Wittgenstein with Husserl and Heidegger (or more generally: analytical and continental philosophy), but its character is rather systematic, as it treats the question of the relation among language, intersubjectivity and individuality. Husserl and Wittgensten show that our experience of the world (world as we know it) is always our experience of the world (“the world as it is for us”), that this experience is essentially intersubjective, and that intersubjectivity is essentially linguistic. The shape of the experience of the world is not arbitrary, but it cannot be based “realistically” on the “objective” world, at most it can be founded “from inside”, pragmatically. The primarily pragmatic nature of our experience allows its variation (a plausible form of relativism), and on the other hand it makes it problematic to try to set the purpose of the experience beyond its limits (an absolute teleology of history). It is also shown that Husserl’s conception, setting the non-linguistic life of the consciousness “before” language and individual subjectivity “before” intersubjectivity, faces certain problems, or that we cannot conceive phenomena of thought (psychic life) and individuality, as we usually understand them, this way. Heidegger agrees with Wittgenstein in the point that language is understood as unbreakable limit for our experience of the world – language is the medium in which the sense of the world, into which we were born, is given to us, and it transcends us in a normative sense. Any knowledge of the world inconceived (inconceivable) by language is accessible to us only indirectly, from inside of language, through limit phenomena, i.e. failing of its expressive ability. ...
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Ondřej Beran, Ph.D. 1.47 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Ondřej Beran, Ph.D. 81 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Ondřej Beran, Ph.D. 81 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. RNDr. Jaroslav Peregrin, CSc. 39 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Pavel Kouba 457 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. Petr Glombíček, Ph.D. 67 kB