velikost textu

Arménsko-perský konflikt (449-451): Jeho náboženské pozadí a odraz v rané arménské historiografii

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Arménsko-perský konflikt (449-451): Jeho náboženské pozadí a odraz v rané arménské historiografii
Název v angličtině:
Armenian-persian conflict (449-451): its religious background and reflection in early armenian historiography
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Anna Sochová, Ph.D.
Školitel:
prof. PhDr. Rudolf Veselý, CSc.
Oponenti:
Mgr. Viola Pargačová, Ph.D.
PhDr. Mgr. Petra Košťálová, Ph.D.
Id práce:
25108
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Katedra Blízkého východu (21-UBVA)
Program studia:
Historické vědy (P7105)
Obor studia:
Dějiny a kultury zemí Asie a Afriky (XDAA)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
23. 6. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
ABSTRAKT Arménsko-perský konflikt (449-451): jeho náboženské pozadí a odraz v rané arménské historiografii Anna Sochová V letech 449-451 došlo mezi Arménií, která měla status perské provincie, a sásánovskou Persií ke konfliktu, vyvolanému snahami perského krále Jazdgarda II. o konverzi arménského obyvatelstva k zoroastrismu. Ve snaze sjednotit území své říše pod záštitou perského státního náboženství Jazdgard II. nejprve vyzval arménská knížata, aby se dobrovolně zřekla křesťanství. Ta se však na sněmu v Artašatu roku 449 rozhodla na šáhovu výzvu reagovat odmítavě. Proto byla knížata povolána do hlavního města Ktésifóntu, aby se králi zodpovídala za svou neposlušnost. Pod tlakem Jazdgardových hrozeb se fiktivně zřekla své víry a perské náboženství přijala. Jazdgard je poslal zpět do vlasti i s mágy, kteří měli v Arménii šířit zoroastrismus. Po návratu domů se však arménská nobilita od zoroastrismu distancovala a s nadějí na pomoc východořímského císaře se odhodlala k protiperskému povstání. Konflikt obou stran byl završen bitvou na Avarajrském poli roku 451, která skončila porážkou Arménů. V celkovém výsledku však dosáhlo arménské etnikum svého cíle, poněvadž perská vláda povolila v Arménii nadále vyznávat křesťanství. Střet mezi Arménií a Persií je v raně středověké arménské historiografii popisován jako boj Arménů za jejich náboženskou svobodu. Autory tohoto pojetí národní historie jsou dva protagonisté raného období arménské literatury, Łazar Pharpeci a Ełišē. Oběma autorům Arméni vděčí za vykreslení obrazu dějin, který se stal základem pro zformování a posilování jejich národní identity v následujících staletích. Tento obraz byl však vytvořen křesťanskými autory a je charakteristický svým tendenčním pojetím. Po hlubším prozkoumání událostí popisovaných v dílech Łazara Pharpeciho a Ełišēho je zřejmé, že podtext arménsko-perského konfliktu nebyl pouze náboženský, ale odrážel také ekonomické a politické zájmy zúčastněných stran.
Abstract v angličtině:
ABSTRACT Armenian-Persian Conflict (449-451): Its Religious Background and Reflection in Early Armenian Historiography Anna Sochová In 449-451 a conflict took place between Armenia (being at that time under Persian domination with the status of Persian province) and Sasanian Persia. The conflict was caused by efforts of Sasanian king Yazdgard II to convert Armenian population to Zoroastrianism. In order to unify his empire under the auspices of the Persian state religion, Yazdgard II appealed to Armenian magnates to renounce Christianity. Armenian magnates, however, decided to refuse the appeal on the council held in Artashat in 449. Yazdgard II, therefore, summoned the Armenian magnates to his court in Ktesifont to account for their disobedience to him. Magnates were constrained under Yazdgard’s threat to outwardly renounce their faith and accept Zoroastrianism. The king sent them back to their homeland with the Magians to spread Zoroastrianism through Armenia. After returning home, however, the Armenian nobility distanced itself from Zoroastrianism and hoping for support from the Byzantine Emperor took a decision to revolt against Persians. The Armenian- Persian conflict culminated in Battle of Avarayr in 451 where Armenians were defeated. In the overall result, however, Armenians reached their goal because the Sasanian Persia allowed them to profess Christianity in Armenia. In the early medieval Armenian historiography, the conflict between Armenia and Persia is described as a fight of the Armenians for their religious freedom. Two protagonists of the early period of Armenian literature, Łazar Pharpeci and Ełišē, are the authors of this conception of the national history. Armenians owe to both authors for a concept of history, which became the basis for the formation and strengthening of Armenian national identity in the following centuries. However, this concept was created by Christian authors and is characterized by their tendentious approach. After a deeper examination of the events described in the works of Łazar Pharpeci and Ełišē it becomes clear that the subtext of the Armenian-Persian conflict was not only religious, but also reflected the economic and political interests of the parties concerned.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Anna Sochová, Ph.D. 1.08 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Anna Sochová, Ph.D. 18 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Anna Sochová, Ph.D. 16 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. PhDr. Rudolf Veselý, CSc. 52 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. Viola Pargačová, Ph.D. 142 kB
Stáhnout Posudek oponenta PhDr. Mgr. Petra Košťálová, Ph.D. 106 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 48 kB