text size

Vztahy ČSR a Maďarska v letech 1918-1939. (Tendence vývoje československo-maďarských kulturně-společenských vztahů v období let 1918-1939)

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Title:
Vztahy ČSR a Maďarska v letech 1918-1939. (Tendence vývoje československo-maďarských kulturně-společenských vztahů v období let 1918-1939)
Titile (in english):
Relations of Czechoslovakia and Hungary through the years 1918-1939 (Tendencies in the development of Czechoslovak-Hungarian relations through the years 1918-1939)
Type:
Dissertation
Author:
Mgr. Robert Pejša, Ph.D.
Supervisor:
doc. PhDr. Rudolf Chmel, DrSc.
Opponents:
Doc. Csaba Gy. Kiss, CSc.
PhDr. Jan Randák, Ph.D.
Thesis Id:
25092
Faculty:
Faculty of Arts (FF)
Department:
Institute of Czech History (21-UCD)
Study programm:
Historical Studies (P7105)
Study branch:
Czech History (XCDE)
Degree granted:
Ph.D.
Defence date:
17/03/2011
Defence result:
Pass
Language:
Czech
Keywords (in czech):
Československo-maďarské vztahy 1918-1939, Maďarská menšina, Maďarsko 1918-1939, Československo 1918-1939
Keywords:
Czechoslovak-Hungarian Relations 1918-1939, Hungarian Minority, Hungary 1918-1939, Czechoslovakia 1918-1939
Abstract (in czech):
Abstrakt V hodnocení hlavních politických a kulturně-společenských tendencí meziválečných československo-maďarských vztahů se práce pokouší přinést nový přístup ke zkoumání forem, podob a perspektiv vztahů, které v klíčovém období let 1925-1932 ukazovaly oblast, která byla mnohem významnější než politická a hospodářská (ty vždy akorát reflektovaly momentální zájmy jednotlivých politik). Touto oblastí, která přináší zcela jinou optiku do výzkumu vztahů byla interní rovina československo-maďarského vztahu. Vztahu československé společnosti a vnitřní politiky vůči aktivitám maďarské menšinové společnosti, která v uvedeném období vykazoval diametrální rozdíl mezi jejich aktivitami a oficiální činností politiky Madarska. Práce se pokouší poukázat na skutečnost, která je doposud opomíjena, a to že vztahy obou států byly z hlediska vnitřního uspořádání a cílů zahraniční politiky výrazně inkompatibilní (v celém období let 1918-1939), zatímco interní československo-maďarské vztahy (vývoj vztahu většiny vůči menšinové společnosti) vykazovaly oblasti a skupiny obyvatelstva, skrze které mohlo docházet k postupnému, mimo politiku se odehrávajícímu, kulturně-společenskému sbližování, avšak za podmínky, kdy si většinová společnost uvědomí historicky a psychologicky determinovanou jednotu maďarského jazykového a kulturního společenství (magyarságu), která je hodnotou, kterou u této skupiny obyvatelstva nebylo (a není) možné „přeprogramovat“. Z hlediska české a slovenské společnosti bylo k aktivitám na poli spolupráce české a slovenské kultury s maďarskou kulturou (ať již menšinovou na území ČSR, nebo v podobě mezistátních kulturně-společenských vztahů) přistupováno ze dvou směrů. První směr můžeme jednoduše nazvat jako přístup pramenící z „prožité historické zkušenosti“, vyplývající především ze soužití slovenské a maďarské společnosti před rokem 1918, jehož dozvuky se přenesly na půdu československého státu. Druhým směrem přístupu bylo hodnocení aktivit maďarské společnosti po vzniku samostatného Maďarska po roce 1918 jako celku, tedy bez vědomého rozlišování mezi chováním a společenskými aktivitami maďarské menšiny mimo území Maďarska a maďarskou společností a jejími politickými a kulturně-společenskými projevy v Maďarsku samotném. Možnosti kulturně-společenské spolupráce, ať již na domácí, respektive mezistátní úrovni byly v důsledku drastického zpolitizování takřka všech oblastí společenského života v ČSR i Maďarsku po roce 1918 odsunuty na zcela vedlejší kolej. Spory, které způsobovaly napětí v obou rovinách (interní i externí) byly způsobeny začleněním území, která z hlediska maďarské státní tradice, považovaly tradiční společenské složky maďarské společnosti za historickou součást svého státního útvaru. Jejich odtržením a nerealizací mezinárodních závazků (to byl případ Podkarpatské Rusi), realizace autonomie, se stalo jedním z klíčových argumentů na domácím politickém fóru, tak i předmětem stížností na mezinárodním fóru (zejména u Společnosti národů). Ačkoliv československé úřady celkem oprávněně argumentovaly potřebou jednotné správy země a tedy potřebou státní centralizace, neexistence koncepce a časového harmonogramu pro naplnění oprávněných požadavků, prohlubovala rozpory a poskytovala cenné argumenty o nerespektování závazků ze strany maďarských politických vůdců. Problémem, který byl v celém průběhu meziválečného Československa spojený s problémem podkarpatoruským byla i snaha decentralizovat na území Slovenska. Neochota centrálních českých úřadů o delimitaci pravomocí na slovenské orgány (zejména od konce 20. let) byla další municí pro ideology maďarského hnutí revize, které na domácí i zahraniční půdě hovořilo o útlaku Slováků a velkočeské koncepci, kterou by oni, Maďaři, nedovolili, a nabízeli Slovákům návrat a zajištění autonomního vývoje. Nakolik se to shodovalo s jejich politikou z před roku 1918, již nebylo důležité. Nepříjemné však bylo, že těmito ataky podrývali důvěryhodnost proaktivistických složek obyvatelstva maďarské menšiny na československém území. Koncem první poloviny 20. let dochází v Československu, v důsledku zvyšující se společenské aktivity maďarské menšiny, k pokusům o prolomení vlastní vnější společenské izolace i vnitřní pasivity. Tyto pokusy, nebyly zaměřeny jen na aktivaci příslušníků maďarského menšinové společenství, ale obsahovaly v sobě ambici oslovit svými kulturně-společenskými aktivitami zejména českou společnost. Byly motivovány snahou vedoucí k postupnému odbourávání, spíše v historii tkvících sporů, kterých se, bohužel, v celém meziválečném období účelově využívalo k dosažení aktuálních politických cílů. Česká společnost si tak ve vztahu k maďarské menšině a jejím aktivitám začala osvojovat nesmiřitelné postoje slovenské, zejména konzervativně-národní politické reprezentace, která aktivity československých Maďarů v celém průběhu jejich příslušnosti k ČSR považovala za aktivity protistátní, iredentistické. V rámci tohoto zjednodušeného vidění projevů aktivit maďarské národnostní skupiny na území ČSR se však opomíjely v mnoha ohledech hodnotné projevy kulturně-společenských aktivit této národnostní skupiny, která svým úsilím aspoň částečně přispívala k rozšíření povědomí o maďarské kultuře mezi českým a slovenským obyvatelstvem.
Abstract:
Abstract In its evaluation of the main political and cultural-social tendencies of the Czechoslovak-Hungarian interwar relations, this dissertation aims to introduce a new approach to investigating the forms, shapes and perspectives of relations that in the crucial period between 1925 and 1932 reflected a sphere that was far more significant than the political and economic spheres (these only reflected the current interests of individual policies). This sphere, bringing an entirely new perspective on research of Czechoslovak-Hungarian relations, was the internal level of the Czechoslovak-Hungarian relationship – the relationship between Czechoslovak society and its internal policy regarding activities of the Hungarian minority. In this period, there was a diametric difference between these activities and official Hungarian policy. This dissertation attempts to point out that which has until now been ignored: in terms of internal organization and foreign policy goals, the two states were distinctly incompatible (during the whole period between 1918 and 1939), whereas the internal Czechoslovak-Hungarian relations (the evolving relationship between the majority and minority) indicated that there existed areas and population groups that could have allowed for gradual cultural and social convergence occurring outside the political sphere. However, this would only have been possible if the majority had understood the historically and psychologically predetermined integrity of the Hungarian cultural and language community (magyarság), which is a value that was not (and still is not) reprogrammable in this group of the population. Czech and Slovak society had two different approaches to activities regarding cooperation between Czech and Slovak culture and Hungarian culture (be it minority culture in Czechoslovakia, or culture in the form of inter-state cultural-social relations). The first approach can be simply characterized as arising from “historical experience,” whose origins lie in the coexistence of Slovak and Hungarian society before 1918, since the reverberations of this coexistence still resounded in the Czechoslovak state. The second approach was evaluating the activities of Hungarian society (after the creation of an independent Hungary in 1918) as a whole – thus not distinguishing between the behavior and social activities of Hungarian minorities outside of Hungary, and Hungarian society and its political and cultural-social manifestations inside Hungary itself. As a result of the drastic politicalization of almost all spheres of social life in Czechoslovakia and in Hungary, the possibility of cultural-social cooperation at a domestic or inter- state level was completely sidetracked after 1918. The disputes that caused the tension on both levels (internal and external) were caused by the inclusion of regions into Czechoslovakia that the traditional social segments of Hungarian society considered to be historically part of their state. The separation of these regions, as well as the non-realization of international agreements (as was the case of Subcarpathian Rus) thus made the realization of autonomy one of the key arguments on the domestic political forum, as well as the subject of complaints on the international forum (especially at the League of Nations). Although Czechoslovak authorities quite legitimately argued for the need of integrated administration and thus a need for state centralization, the inexistence of a strategy and a viable time scheme for the fulfillment of legitimate demands deepened the dispute, and provided Hungarian political leaders with valuable arguments about not Czechoslovakia’s failure to honor its commitments and agreements. Another problem related to the issue of Subcarpathian Rus was the effort for decentralization in the Slovak lands. The unwillingness of central Czech authorities to delimit competency to Slovak organs (beginning especially at end of the 1920s) provided more ammunition for the ideologists behind Hungarian efforts at revision, who had been speaking domestically and internationally about the oppression of Slovaks and the great Czech conception, a plan that the Hungarians would never have allowed, instead offering Slovaks a reversion and guaranteed autonomous development. The extent to which this was in accordance with their policies before 1918 was no longer important. But unfortunately, these attacks undermined the credibility of proactive segments of the Hungarian minority in Czechoslovakia. Towards the end of the first half of the 1920s, increased social activity of the Hungarian minority in Czechoslovakia brought about attempts to break through its own external social isolation and internal passivity. These attempts did not focus only on activating members of the Hungarian minority, but also intended to appeal especially to Czech society through their cultural-social activities. These attempts were motivated by the effort aiming to gradually ameliorate disputes that generally resided in history, but were purposefully being used throughout the whole interwar period to achieve political goals. In its relation with the Hungarian minority and its activities, Czech society thus began to adopt the irreconcilable attitude of Slovaks, especially of the conservative-national political representation, which considered all activity of Czechoslovak Hungarians, throughout their affiliation with Czechoslovakia, to be seditious and irredentist. However, under this simplified understanding of the Hungarian minority’s activities in Czechoslovakia, its cultural-social activities were unfortunately ignored and neglected – in many aspects invaluable cultural-social manifestations by an ethnic group whose activities at least partially contributed to the spread of awareness of Hungarian culture among the Czech and Slovak populations.
Documents
Download Document Author Type File size
Download Text of the thesis Mgr. Robert Pejša, Ph.D. 1.43 MB
Download Abstract in czech Mgr. Robert Pejša, Ph.D. 59 kB
Download Abstract in english Mgr. Robert Pejša, Ph.D. 58 kB
Download Supervisor's review doc. PhDr. Rudolf Chmel, DrSc. 88 kB
Download Opponent's review Doc. Csaba Gy. Kiss, CSc. 111 kB
Download Opponent's review PhDr. Jan Randák, Ph.D. 146 kB
Download Defence's report 36 kB