velikost textu

Le paradoxe stoïcien: liberté de l'action déterminée

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Le paradoxe stoïcien: liberté de l'action déterminée
Název v češtině:
Stoický paradox: svoboda determinovaného jednání
Název v angličtině:
The Stoic paradox: freedom of determined action
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Vladimír Mikeš
Školitel:
doc. Mgr. Filip Karfík, Ph.D.
Oponenti:
prof. David Sedley
Jean Baptiste Gourinat
Id práce:
25078
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
Program studia:
Filozofie (P6101)
Obor studia:
Filozofie (XFIL)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
25. 2. 2009
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Francouzština
Abstrakt:
Práce je zaměřena na problém svobody u starých stoiků (3. st. př. Kr.), který byl kontroverzním předmětem debat již v antice a zůstává jím podnes. Ve třech částech autor rozebírá základní aspekty tohoto problému, aby mohl navrhnout vlastní interpretaci. První část je věnována otázce jednání a odpovědnosti, a slouží tak jako rámcové uvedení k celému problému, o němž se ukazuje, že má formu paradoxu : stoický systém na jedné straně předpokládá „osudovou“ determinovanost veškerého pohybu, na druhé straně však hájí lidskou odpovědnost s odvoláním na specifickou schopnost lidské duše, kterou stoici nazývají „přitakání“. Ve druhé části autor nejprve rozebírá stoické pojetí rozumu v celé jeho šíři, což má umožnit náležité uchopení přitakání. Na pozadí sjednocených stoických výměrů rozumu jako souboru pojmů, jako řeči a jako specifické struktury psychického pohybu autor argumentuje ve prospěch reflexivního pojetí rozumu u stoiků, aby na tomto základě navrhnul výklad pojmu přitakání coby reflexivního obratu rozumu k sobě samému. Toto vymezení je zároveň pokusem vyřešit aporii determinovanosti a autonomie přitakání: přitakání je autonomní pouze v tom ohledu, v jakém je výrazem rozumu vědomě schvalujícího vlastní interpretaci světa, a nikoli ve smyslu absolutní vyčleněnosti z všeobecné kausality. Třetí část je věnována rozboru stoických pojmů ctnosti a svobody. Detailní představení aporetičnosti těchto pojmů v jejich standardní interpretaci je výchozím bodem argumentu, který ukazuje, že stoickou ctnost i svobodu lze uchopit pouze na základě reflexivního pojetí stoického „přitakání“: stoická ctnost i svoboda se realizuje pouze v reflexivním obratu vůči sobě samému, v němž se člověk uchopuje jako část determinovaného univerza.
Abstract v angličtině:
The work deals with the problem of freedom in the theory of the early Stoics (3. c. BC) which has been a controversial issue since antiquity up to this very day. In its three parts the author examines basic aspects of this problem in order to offer his own interpretation. The first part tackles the question of action and responsibility being thus an introduction to the whole problem which in this light reveals its paradoxical form: on the one hand, the Stoics teach “fatal” determination of all motion, on the other, they defend human responsibility pointing at the specific faculty of human soul – the assent. In the second part, the author offers an analysis of the Stoic notion of reason in the full scope of its different characterizations as collection of concepts, as inner language and as specific structure of the motion of human soul. On the basis of an attempt to bring these definition together as complementary perspectives, the interpretation of the Stoic assent is proposed showing that it is to be understood as reflective turn of the reason towards itself. This claim aims also at solving the paradox of the assent – determined and autonomous in the same time: the assent is autonomous only insofar as it represents reason giving approval to its own interpretation of the world; it is however not autonomous in the sense of being excluded from the universal causality. In the third part, the Stoic notions of virtue and freedom are dealt with. Close analysis of the aporetic character of these notions is the starting point of an argument which shows that Stoic virtue and freedom can’t be understood without the concept of assent as the point of reflection: Stoic virtue and freedom is realized only in reflective turn of reason in which man grasps himself or herself as part of the determined universe.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Vladimír Mikeš 1.04 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Vladimír Mikeš 81 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Vladimír Mikeš 81 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. Mgr. Filip Karfík, Ph.D. 244 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. David Sedley 84 kB
Stáhnout Posudek oponenta Jean Baptiste Gourinat 270 kB