velikost textu

Oltářní fundace kutnohorských měšťanů v předhusitské době

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Oltářní fundace kutnohorských měšťanů v předhusitské době
Název v angličtině:
Chantry chapels by burghers in Kutná Hora in pre-Hussite period
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Vojtěch Vaněk, Ph.D.
Školitel:
prof. PhDr. Ivan Hlaváček, CSc.
Oponenti:
doc. JUDr. Jiří Kejř, DrSc.
Doc. PhDr. Pavel Krafl, Dr.
Id práce:
24997
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Katedra PVH a archivního studia (21-KPVHAS)
Program studia:
Historické vědy (P7105)
Obor studia:
Pomocné vědy historické (XPVH)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
7. 9. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Kutná Hora, předhusitská doba, měšťané, oltářní fundace, memoria, zbožnost, církev
Klíčová slova v angličtině:
Kutná Hora, Kuttenberg, pre-Hussite period, burghers, chantry chapels, memoria, piety, church
Abstrakt:
Oltářní fundace kutnohorských měšťanů v předhusitské době Vojtěch Vaněk Abstrakt Studie vychází ze sociálně historického chápání role fundací a liturgické memorie ve středověké společnosti, tak jak je představili zejména něměčtí medievisté Otto G. Oexle a Michael Borgolte. Fundace jako trvalé zbožné dary v jejich pojetí hrály roli spojnice mezi světem živých a zemřelých, udržovaly přítomnost mrtvých ve společnosti a sloužily ke spáse jejich duší prostřednictvím vzájemné solidarity mezi živými a mrtvými. Studie zároveň zvažuje podněty ze strany nové kulturní historie, která přisuzuje fundacím roli symbolického kapitálu ve společnosti, který sloužil k reprezentaci společenského postavení a k legitimizaci moci prostřednictvím okázalé demonstrace zbožnosti. Předhusitská Kutná Hora byla jedním z nejlidnatějších měst v českých zemích za vlády Lucemburků a současně jedním z největších center těžby a zpracování stříbrné rudy na evropském kontinentu. Vznik dolování klademe do osmdesátých let 13. století, založení města do prvního desetiletí 14. století. Kutná Hora byla sídlem centrální mincovny českého státu a královských úřadů spojených s mincovnou i těžbou. Přitahovala rovněž elitu z řad měšťanů, kteří se účastnili horního podnikání a obchodu s drahým kovem, pocházeli z řady významných měst střední Evropy a udržovali rozsáhlé obchodní kontakty. Jako přechodné sídlo českých panovníků se Kutná Hora prosadila až v osmdesátých letech 14. století, kdy král Václav IV. upravil mincovnu ve Vlašském dvoře na jeden ze svých reprezentativních městských paláců. Na život města si uchoval značný vliv nedaleký cisterciácký klášter v Sedlci. Kutná Hora vznikla na jeho pozemcích a vzhledem k velkému vlivu sedleckých opatů ve městě například nevznikl žádný z obvyklých klášterů žebravých řádů. Sedlečtí cisterciáci zabránili rovněž založení farního kostela ve městě – početné kutnohorské chrámy zůstaly podřízené staršímu farnímu kostelu ve vzdáleném Malíně, který se nacházel pod patronátem sedleckých opatů. Vliv sedleckého kláštera v první polovině 14. století silně omezoval i soukromou měšťanskou fundační aktivitu, reprezentovanou špitálem sv. Kříže, který před rokem 1324 založil bohatý měšťan Štěpán Pirkner, avšak jeho řízení ovládl klášter. Písemné prameny umožňují sledovat v předhusitské Kutné Hoře celkem 66 měšťanských fundací, z toho 39 oltářů či soukromých kaplí. Vlna jejich zakládání vyvrcholila v letech 1380-1410 s těžištěm v devadesátých letech 14. století, kdy se kutnohorským měšťanům podařilo vymanit z dohledu kláštera a na pozemcích pražské kapituly za městem založit nový reprezentativní chrám Těla Kristova a sv. Barbory. Architektem katedrálního chrámu, v němž vzniklo více než 20 oltářů a soukromých kaplí, byl zřejmě královský stavitel Petr Parléř. Založení chrámu, jehož výstavbu financovali měšťané sdružení ve zbožném bratrstvu Těla Kristova, bylo jednou z nejvýznamnějších měšťanských fundací v českých zemích i ve střední Evropě. Chrám Těla Kristova rychle převzal roli měšťanského kostela („Bürgerkirche“) jako centra zbožnosti a fundační aktivity, kterou do té doby sehrával hlavní městský kostel Panny Marie zvaný Vysoký. Centrum zbožnosti a fundační aktivity městské rady se vytvořilo v druhém velkém městském chrámu Panny Marie Na Náměti. Anniversaria jako další typ zádušní liturgické memorie se koncentrovala nejen při novém chrámu Těla Kristova, ale též v městském špitálu a v sedleckém klášteře, který zčásti nahrazoval roli konventů žebravých řádů v jiných středověkých městech. Ostatní menší kaple a farní kostely na venkově stály mimo pozornost kutnohorských měšťanů. Zjištěný rys podtrhuje sociální funkci oltářních a liturgických fundací uvnitř měšťanské společnosti. Nejpočetnější skupina zakladatelů nákladných oltářních fundací pocházela z řad členů městské rady a členů radních rodů, které náležely k nejzámožnějším ve městě. Snaha upevnit svoje společenské postavení a reprezentovat příslušnost k elitní vládnoucí vrstvě ve městě však často nebyla prvotním podnětem pro založení oltáře. Byla zjištěna úzká souvislost mezi oltářními fundacemi a testamentárními odkazy, stejně jako vysoký podíl žen mezi zakladatelkami. Všechny uvedené rysy zdůrazňují úzké sepětí oltářních fundací v Kutné Hoře se zádušní memorií, za níž stála v první řadě snaha o spásu duše fundátora a jeho rodu. Až druhotně oltáře a kaple sloužily k reprezentaci a potvrzení společenských ambicí nejzámožnějších měšťanů. Vlastnit soukromý oltář či kapli náleželo i v Kutné Hoře k dobrému jménu, jak soudíme na základě časté snahy členů radních rodů ovládnout starší fundace prostřednictvím držby patronátních práv. Naopak ryze pragmatické důvody, které bývají připisovány středověkým fundátorům (snaha zaopatřit druhorozené syny prostřednictvím církevních obročí), se v Kutné Hoře nepodařilo prokázat. Prvotním motivem měšťanských fundátorů byla snaha získat záruku trvalé zádušní liturgie jako prostředku ke spáse duše v nestálém světě, postiženém krizovými jevy pozdního středověku od morových ran přes krizi panovnické moci po destabilizaci ekonomiky a společnosti. Oltářní fundace však nebyly prostým výrazem obav z blízké smrti. Zasazovaly osobní i rodovou zádušní memorii do širších sociálních vazeb a posilovaly záruku jejího trvání i v případě vymření rodu nebo společenských otřesů. Oltáře se stávaly pevnými body, které prostřednictvím memorie zemřelých posilovaly vazby uvnitř sociálních sítí v měšťanské společnosti, pomáhaly utvářet identitu sociálních skupin a upevnit společenské postavení významných jednotlivců či rodin.
Abstract v angličtině:
Chantry chapels by burghers in Kutná Hora in pre-Hussite period Vojtěch Vaněk This study is based on the social-historical understanding of the role of chantries and of liturgical memory in medieval society, as discussed especially by Otto G. Oexle and Michael Borgolte. Chantries as permanent pious gifts connected the world of the living with the world of the dead, kept the presence of the dead among the living and, simultaneously, contributed to the salvation of their souls through mutual solidarity between the living and the dead. This study also evaluates the insights of the new cultural history, which understands the endowments as symbolic capital in a given society, capital which enabled display of social status and legitimized power through ostentatious demonstration of devotion. Under the House of Luxembourg, Kutná Hora was one of the most populous towns in Bohemia and Moravia as well as one of the biggest centers of mining and processing of silver ore in Europe. 1280’s saw the origins of mining there, the first decade of the 14th century saw the city’s founding. Kutná Hora was the residence of the central mint in the Czech kingdom and of the royal offices related to the mint and mining. It also attracted burgher elite, who participated in the mining entrepreneurship and traded with precious metals. They came from a number of important towns in central Europe and maintained extensive trade contacts. In 1380’s, Kutná Hora also established itself as a temporary seat of the royalty, when king Wenceslas IV turned the mint into his urban palace. A Cistercian abbey, located in nearby Sedlec, also exercised important influence on the life in the town. Kutná Hora was founded on the abbey’s land and, thanks to the great influence of the abbots, no mendicants were established in Kutná Hora. Cistercians from Sedlec also prevented the endowment of a parish church in the town; instead, the numerous churches in Kutná Hora remained subordinated to an older parish church in a distant village Malín, which was patronized by abbots from Sedlec. In the first half of the 14th century, the abbey at Sedlec also severely limited private endowments, as evidenced by hospital of Holy Cross, which a wealthy burgher Stephan Pirkner founded before 1324 but whose affairs were controlled by the abbey. Written sources allows us to follow a total number of sixty-six burgher pious foundations in Kutná Hora, thirty-nine chantries or private chapels. These endowments peaked between 1380-1410 (with 1390’s as the zenith), when burghers in Kutná Hora were finally able to extricate themselves from the oversight of the abbey and able to found a new church dedicated to Corpus Christi and St. Barbara on the lands belonging to the Prague chapter. The architect of the cathedral church, which came to house more than twenty chantries and private chapels, was probably the royal builder Peter Parler. The church, whose construction was founded by the burghers assembled in a pious fraternity of Corpus Christi, became one of the most important urban endowments in the Czech lands and in central Europe. The church of the Corpus Christi quickly took on the role of the main burgher church, the centre of devotion and chantry foundations, a role which was served up until that point by the main urban church, dedicated to the Virgin Mary. A second large urban church, also dedicated to the Virgin Mary, became the center of piety and of chantry foundations by the town council. Liturgical anniversaries, as another type of a liturgical memory, were concentrated not only in the new church of Corpus Christi, but also in the urban hospital and in the abbey in Sedlec, which to some extent supplanted the role of mendicant convents in other medieval towns. Other smaller town chapels as parish churches in the countryside were outside of the attention of the burgers in Kutná Hora. This underscores the social function of the chantry chapels and liturgical endowments inside the burgher society. The most numerous group of founders of expensive chantry chapels came from the ranks of city council members and their families, which belonged to the wealthiest in the town. The effort to solidify their social standing and present themselves as members of the ruling elite in the town was, however, often not the main reason for endowing chantries. There is a close correlation between chantry foundations and testament legacies, as well as a high participation of women among their founders. All the features mentioned above underscore a close connection between chantry chapels in Kutná Hora and pious gifts for the soul, which were, primarily, driven by efforts for salvation of the benefactor and his family. Chantries and chapels served for the purpose of display and confirmation of social ambitions of the wealthiest burghers only secondarily. In Kutná Hora, to own a chantry or a chapel was necessary for maintaining one’s social standing, which is evident from frequent attempts of family members of council members to take over older foundations through rights of patronage. On the other hand, there was little evidence of pragmatic reasons for foundation of chantry chapels, which tend to be ascribed to medieval benefactors (effort to provide benefices for younger sons). The primary motivation of burgher benefactors was, in fact, an effort to establish permanent liturgical celebration as a means for salvation of the soul in an unstable world, ridden with crises from late medieval plagues to crisis of royal power, destabilization of the economy and society. Chantries were however not more expressions of fear of imminent death. They placed personal and family memoria in the context of wider social networks and strengthened guarantee of their continuation also in the case that the entire family would die out. Chantries became firm points, which – through the memoria of the dead – strengthened the relationships inside social networks in the burgher society, helped create identity of the social groups and strengthened social standing of important individuals and families. Translated by Marcela Perett
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Vojtěch Vaněk, Ph.D. 2.54 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Vojtěch Vaněk, Ph.D. 104 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Vojtěch Vaněk, Ph.D. 99 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. PhDr. Ivan Hlaváček, CSc. 71 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Jiří Kejř, DrSc. 139 kB
Stáhnout Posudek oponenta Doc. PhDr. Pavel Krafl, Dr. 93 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 80 kB