velikost textu

Tři kapitoly z problematiky konce eneolitu a počátku starší doby bronzové ve střední Evropě

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Tři kapitoly z problematiky konce eneolitu a počátku starší doby bronzové ve střední Evropě
Název v angličtině:
Three chapters from the late aeneolithic and the early bronze age transition in the Central Europe
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Petr Limburský, Ph.D.
Školitel:
doc. PhDr. Luboš Jiráň, CSc.
Oponenti:
prof. PhDr. Jozef Bátora, DrSc.
Mgr. Michal Ernée, Ph.D.
Id práce:
24347
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav pro archeologii (21-UPRAV)
Program studia:
Historické vědy (P7105)
Obor studia:
Pravěká a středověká archeologie (XPRA)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
9. 6. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Anotace CZ Petr Limburský: Tři kapitoly z problematiky konce eneolitu a počátku starší doby bronzové ve střední Evropě. / Three chapters from the Late Aeneolithic and the EarlyBronze Age Transition in the Central Europe/ Obsáhnout rozporuplnost období konce eneolitu a počátku doby bronzové v plné šíři literaturou diskutovaných otázek je limitováno detailní analýzou archeologických dat na úrovni regionů či nálezových skupin na jedné straně a existencí nadregionálních modelů a interpretačních schémat na straně druhé. V práci zvolené průniky do této problematiky zaměřují svojí pozornost k tématům chronologie na základě radiocarbonového datování, výpovědi změny ve výbavě hrobů v uvedeném období a k vlastnostem hrobového inventáře jako součásti pohřebišť. V práci též byly představeny a využity výsledky autorem provedeného terénního výzkumu dosud největšího pohřebiště ZP na českém území ve Vlíněvsi, okr. Mělník. Ve vývoji metody radiocarbonového datování lze ukázat na tři výrazné mílníky. Prvým z nich je bezesporu prosazení důvěryhodnosti, použitelnosti a relativní universálnosti této metody v průběhu 60. a částečně 70. let. Druhý výrazný milník pak představovalo odpoutání se této metody od přímých archeologických či přírodovědných problémů, které lze spatřovat především v tom, že v rámci stanovení výsledků této metody přestala být nebo nebyla potřeba diskutovat téměř filosofickou otázku, jakým způsobem rozdělit měřenou pravděpodobnost výsledku konvenčního datování při kalibraci mezi dvě či více nesouvislých intervalů, z níchž každý může představovat samostatnou realizaci výsledku. Tento bod vývoje metody ve skutečnosti etabloval metodu radiocarbonového datování na téměř samostatnou vědeckou disciplínu. Pravděpodobně od tohoto bodu prakticky až do dneška existuje uvnítř archeologické vědy latentní vnitřní pnutí, jakým způsobem s radiocarbonovými daty vlastně zacházet. Třetí výrazný mílník vývoje této metody, který přesahuje a rezonuje v současnosti, je rozpracovávání a upřesňování jednotlivých vlivů, které mohou působit na získané výsledky. Tato nejistota, způsobená praktickou nepřezkoumatelností většiny dosahovaných výsledků, se odráží ve snaze stanovit maximum možných korekcí s pokud možná nejuniverzálnější platností. Druhým zdrojem nejistoty zůstávají vzájemná srovnání výsledků mezi laboratořemi, která standardně vykazují odlehlé hodnoty. --~--~--~--- -- Lze sledovat dvojí přístup při práci s radicarbonovými daty. Prvý -optimistický - je založen na důvěře, že po stanovení a najití všech možných faktorů, které data ovlivňují, nabude tato metoda universálního použití a bude podávat data, se kterými bude možné pracovat obdobně jako s událostními záznamy. Tento přístup je v archeologii v současné době zcela běžný a nikoliv neopodstatněný. Zároveň však ale nestanoví zřejmá kriteria, jakým způsobem data vzájemně mezi sebou hodnotit či selektovat. Druhý přístup, spíše pesimistický, respektuje pravděpodobnostní charakter radiocarbonové informace a jako takovou ji zpracovává. Odůvodnění tento přístup nachází především v množství různých korekcí (viz. např. obr.lO) a neposlední měrou též i ve výsledcích mezilaboratorních srovnání. Zpřesnění chronologické informace se předpokládá od vzájemné korekce dat při opakovaném měření studovaného jevu s představou, že měřená data za různých podmínek a různých vlivů celkově konvergují ke správné hodnotě výsledku. Diskutovaná problematika byla využita při zpracování radiocarbonových dat z konce eneolitu a počátku doby bronzové v Evrpopě (ŠNK, ZP a UNK; 799 14C dat). Pro práci s daty byla vytvořena samostatná metodika založená na výše uvedeném druhém přístupu při práci s daty. Na rozdíl od většiny informaCÍ zpracovávaných při archeologickém výzkumu mají radiocarbonová data odlišný, pravděpodobnostní charakter. Pro humanÍtní obory je obvyklé pracovat s chronologickou informací v událostním vyjádření. Převod dat pravděpodobnostních na událostní či naopak lze pouze reinterpretací. Navržený a vypracovaný postup na doprovodných informacích nezávislé reinterpretace radiocarbonových dat umožňuje zpracovávat skupiny dat, které dokumentují určitý kontinuální jev s očekávaným průběhem intenzity výskytu. Při celkovém vyhodnocení radiokarbonových dat uváděných pro kultury ŠNK, ZP a UNK i při vyhodnocení po regionech se ukazuje, že radiocarbonová data nelze využít jako primární argumentaci pro řešení následnosti či současnosti jmenovaných kultur. Srovnáním výpovědi radiocarbonových dat z oblasti Alp s dendrochonologickým datováním ŠNK byla zjištěna relativně nízká informační výtěžnost radiocarbonových dat pro řešení problematiky trvání, resp. délky archeologických kultur. Naopak aplikací použitého postupu při analýze absolutního datování pohřebiště protoÚllětického pohřebiště v Pavlově došlo k výraznému zpřesnění jeho chronologického umístění. Za použití uvedené metody byla vyslovena hypotéza urnísťující na základě radiocarbonových dat ŠNK v polabském regionu mezi roky 2590-2210, ZP 2320-2110 a osobou podmíněnénu výběru skupiny členů komunity, kteří milodary ukládanými do hrobu v průběhu pohřebm'ho rituálu vyjadřují určitý vztah k pohr'benému. Interpretovat zjištěné procesy přechodu mezi koncem eneolitu a počátkem doby bronzové lze pouze na úrovni různě variantních hypotéz. Jednou z možností je, že sledovaná změna stojí na začátku procesu přechodu od primitivně strukturované společnosti s různou společenskou integrací svých členů ke stratifIkované společnosti s prvky náčelnictví, která je dozajista předpokládána na počátku střední doby bronzové (Heyd 2007). Proces proměny, která se odráží v pohřebním ritu, též může být důsledkem změn v ekonomických možnostech, které ale lze při absenci sídlištního materiálu spíše dedukovat než doložit.
Abstract v angličtině:
AnotaceEN Petr Limburský: Tři kapitoly z problematiky konce eneolitu a počátku starší doby bronzové ve střední Evropě. / Three chapters from the Late Aeneolithic and the EarlyBronze Age Transition in the Central Europe/ Encompassing the inconsistence of period of the Late Aenelithic and beginnings of the Early Bronze Age that has been widely discussed in its entirety in the literature is limited on one side by the detailed analyses of archaeological materia! at the levels of regions or find collections, and by the existence of supra-regiona! model s and interpretative schemes on the other. By using detailed insights into the above-mentioned issues, the submitted thesis can draw its attention mainly to the topics of chronology based on Radiocarbon dating, testimony of change of the grave equipment in the observed period of time, and properties of burial inventories. Moreover, results of field excavations conducted by the author of so-far the most extensive cemetery of the Bell- Beaker culture in Bohemia at Vlíněves, Mělník district, have been a!so introduced and utilized in this thesis. Three distinct milestones can be highlighted in development of the Radiocarbon dating method. Without questions, the fust one is represented by the enforcement of credibility, applicability, and relative universality of this dating method during the 1960's and partly in the 1970's. The second milestone consists in disengagement ofthis method from the direct archaeological and scientific problems regarding mainly the fact that the almost philosophic issue,' concerning the way how to divide the measured probability of conventional dating results using ca!ibration among two or more incoherent time interva!s, each of which can represent an independent realisation of the result, has ceased to be discussed or there has not been any need for discussing it within the scope of determination of results of this method. In fact, it was precisely in this stage of development when the Radiocarbon dating was established as an a!most independent scientific discipline. Since that particular point of development onwards, a latent internal stress exists within the Archaeology regarding the way how to exactly handle the Radiocarbon data. The third distinct milestone in this methoď s development can be seen in elaboration and specification of individua! factors that can influence the obtained results. Such uncertainty caused by practica!ly non-revision of majority of the achieved results mirrors a!so in an effort to determine the maximum possible corrections with preferably the most universa! validity. Another source of uncertainty is represented by mutual comparisons of results obtained from laboratories that standardly show outliers. Two different approaches can be identified while working with Radiocarbon dates. The first, an optimistic, is based on confidence that this method can be universally used, of course only after determination and specification of all the possible factors that may influence the data, and will yield data that can be processed in the same way as the event quotations. Currently, this approach is quite common in Archaeology, and is not completely without justification. On the other hand, this approach does not defme the obvious criteria regarding the comparative data evaluation or selection. The other approach, rather pessimistic in its nature, respects the probability character of Radiocarbon information; and, as such, also processes it. Validity of this approach is substantiated mainly by quantity of various corrections (cf. for example Fig. 10), and, last but not least, by results of inter-Iaboratory comparisons. Mutual corrections of the data using repetitive measuring of the observed phenomenon with a hypothesis that generally the data measured under different circumstances and influences tend towards correct value of the result may lead in improvements of general chronological information. Disputed issues associated with Radiocarbon dates have been used for processing Radiocarbon dates coming from the Late Aeneolithics and the beginning of the Early Bronze Age in Europe (Corded Ware Culture, Bell-Beaker Culture, and Unětice Culture; altogether 799 C14 dates). An independent methodology for processing the data has been established on the basis of the above-mentioned second approach for working with Radiocarbon dates, i.e. the pessimistic one. Unlike the majority of information obtained during archaeological excavations, the Radiocarbon dates possess a distinct, probability character. In the case of humanities, it is more common to work with chronologicaI information in the event representation. However, the only way to convert the probability data to the event one and vice versa is to use the re-interpretation. Proposed and elaborated methodology of Radiocarbon dates re-interpretation that is independent from accompanying information, enables processing of data files that document certain continuous phenomenon with expected course of occurrence intensity. Overall evaluation of Radiocarbon dates cited for the Corded Ware, Beaker, and Unětice cultures anaIyzed after individual regions has clearly shown that the Radiocarbon dates can not be used as primary argumentation for solution of the issue of chronologica! successiveness or contemporaneity of these cultures. Comparing the testimony of Radiocarbon dates from the Alpine regIOn with dendrochronological dating of the Corded Ware culture has clearly demonstrated a relatively low informative yield ofthe Radiocarbon dates regarding solution ofthe issue of archaeological cultures lifetime. On the other hand, application of the established procedure during ana!ysis of absolute dating of the Proto-Unětice culture cemetery resulted in specification of its chronologica! position. Hypothesis regarding absolute chronologica! position ofthe observed cultures in the Elbe Valley region has been raised on basis of the above-mentioned method applied to Radiocarbon dates. The sequence has been stated as follows: Corded Ware culture existed between the years 2590-2210, Beaker culture between 2320 and 2110, and the Unětice culture between 2130 and 1770 BC. The above-mentioned dates represent centres of cultural transformation periods. The current tota! number of dates forbids any further subdivision within the observed region or fmer chronological categorization. The most effective usage of this method seems to be its application for ana!yses of absolute chronology of cemeteries with sufficient number of Radiocarbon dates (approximately more than 10 dates per supposed time duration of 100 to 200 years). From the mentioned results clearly emerge that chronological argumentation based only on Radiocarbon dates can not solve the problem of transition of the Late Aeneolithic and beginning ofthe Bronze Age. When paying attention to testimony of meaning contents of archaeological inventory originating from the selected culture transformation period, a passing methodological approach has been sought. Discussing style concepts and typologica! analysis has clearly demonstrated that the normative style concept leading to definition of individual types and to determination of culture or fmd collections, both in time and space, is les s effective for ana!ysis and description of intermediate periods. Style concept understood as a means of communication between members of communities and society can be easily applied for description of changes in archaeologica! materia!. However, this approach demands arbitrary deterrnination of the selected region containing proposed manifestation of observed elements present in evaluated measure. Submitted thesis also includes content comparison of individual elements of archaeologica! inventory of the Beaker and the earliest stage of Unětice cultures in the reglOns of Central Germany, Bohemia, and Moravia. No reasons for any direct contribution ofthe Corded Ware culture for formation ofthe Unětice or Proto- Unětice cultures have been detected during ana!yses and evaluation of the relevant archaeologica! materia!. Results of the performed comparisons have clearly demonstrated change in meaning contents of the burial equipment (grave goods). As far as the non-ceramic equipment is concemed, a clear shift in the buria! equipment can be seen. The burial equipment changed from manifestation of a supra-regionally comprehensible and meaning- determinated symbols language regarding qualities of the dead person towards manifestation of relationship of the community to the dead. In the case of pottery, a clear shift from funerary to profane pottery can be determined. This transformation process occurred proportionally in all the observed regions with varying intensity rate, and it led to the advanced Unětice culture. Using comparative ana!ysis of severa! Bohemian cemeteries (Čachovice, Lochenice, Brandýsek, and Vlíněves) it was possible to determine the above-mentioned elements of grave goods within the Beaker materia! culture. Following items can be classified as basic elements related to qua!ities of the dead person: wrist-guards, arrow-heads, tusks, buttons with V-shaped boring, pots, and ewers. The other element within buria! equipments of the Beaker culture represents relatively frequent discoveries of jugs and bowls. On the basis of performed ana!ysis it seems clear that correlates of social or biologica! age or socia! structure can be assigned to those pottery groups, of course with a certain degree of probability. However, the above-mentioned correlates include not only manifestation of relationship to the dead person in genera! but a!so manifestation of relationship between the buried person on one side and a group of community members on the other who demonstrated their specia! relationship towards the dead through placing gifts and grave goods in the tomb during buria! rites. However, attested processes of transformation between the Late Aeneolithics and beginning of the Bronze Age can be interpreted only on levels of differently variant hypotheses. One of the possibilities relates that observed change to the outset of transformation process during which the early structured societies with various social integrity of its members converted to societies with elements of chiefdom that are for sure estirnated for the beginning of the Middle Bronze Age (Heyd 2007). The transformation process that mirrors in the buria! rite may a!so represent a consequence of changes that occurred in economic potentials of the observed cultures. However, due to absence of settlement materia! these potentia!s can only be deduced than corroborated on the basis of climate development.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Petr Limburský, Ph.D. 10.83 MB
Stáhnout Příloha k práci Mgr. Petr Limburský, Ph.D. 27.31 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Petr Limburský, Ph.D. 90 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Petr Limburský, Ph.D. 144 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. PhDr. Luboš Jiráň, CSc. 57 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Jozef Bátora, DrSc. 108 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. Michal Ernée, Ph.D. 186 kB