velikost textu

Právo být zapomenut v právním řádu EU

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Právo být zapomenut v právním řádu EU
Název v angličtině:
The Right to be Forgotten in the European Union Law
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Mgr. Edita Krejčířová
Vedoucí:
JUDr. Václav Šmejkal, Ph.D.
Oponent:
JUDr. Magdaléna Svobodová, Ph.D.
Id práce:
217927
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra evropského práva (22-KEP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
18. 12. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
právo, údaje, internet
Klíčová slova v angličtině:
law, data, Internet
Abstrakt:
Právo být zapomenut v právním řádu EU Abstrakt Cílem této práce bylo prozkoumat a analyzovat právní institut práva být zapomenut a najít ideální formu pro jeho hmotněprávní zakotvení v rámci právního řádu Evropské unie (či mimo něj). Práce vysvětluje pojem „právo být zapomenut“ a zasazuje jej do historického a mezinárodně-právního kontextu. V rámci výzkumu bylo nutné se podrobněji věnovat také vymezení pojmů jako je „soukromí“ a jeho konfliktu s právem na svobodu projevu a informace. Z tohoto pohledu představuje zásadní průlom rozsudek Soudního dvora Evropské unie z roku 2014 ve věci Google Spain, který v sobě zahrnuje argumentaci ohledně vyvažování těchto práv a také první oficiální „přiznání“ práva být zapomenut unijním soudem. Rozsudek Google Spain, který tato práce podrobně analyzuje, předznamenal koncepční změny v právním řádu EU týkající se práva být zapomenut obsaženého v nově přijatém GDPR účinném od roku 2018. Lavina kritiky, která ambici Komise zakotvit právo být zapomenut v GDPR provázela, dokládá kontroverzi, kterou tento institut vyvolává. Přesný název článku 17 GDPR zní: „Právo na výmaz („právo být zapomenut“)“ a je jedním z nejproblematičtějších ustanovení celé nové koncepce ochrany osobních údajů, o čemž svědčí i kompromisní název tohoto ustanovení. Mnozí odborníci se domnívají, že právo být zapomenut představuje dosud nevídanou formu online cenzury či dokonce největší hrozbu svobody projevu na internetu následujícího desetiletí. Práce zkoumá, jak se Soudní dvůr Evropské unie snaží ve své praxi blíže vymezovat limity uplatnění práva být zapomenut. Soudní dvůr judikoval, že právo být zapomenut je vyloučeno v případě informací ve veřejných rejstřících a také, že právo na výmaz uplatněné dle GDPR by nemělo mít celosvětový efekt. Společnost Google (stejně jako ostatní poskytovatelé služeb internetových vyhledávačů) v reakci na tento vývoj implementovala mechanismus, jehož prostřednictvím mohou subjekty údajů žádat o výmaz svých osobních údajů z výsledků vyhledávání, čehož již využily miliony uživatelů. Posouzení, zda je zpracování těchto údajů v rozporu s GDPR, provádí sama společnost Google a podrobnější informace o svých rozhodnutích nezveřejňuje. Účelem druhé části této práce bylo z pohledu de lege ferenda nalézt ideální formu zakotvení práva být zapomenut v rámci hmotného práva v právním řádu EU (či mimo něj). První posuzovanou variantou úpravy práva být zapomenut bylo její zakotvení v právním řádu EU, konkrétně normou sekundárního práva – nařízením nebo směrnicí. Další posuzovanou variantou bylo zakotvení práva být zapomenut na úrovni členských států. Třetí zkoumanou variantu představovalo dotváření práva být zapomenut v rámci právního řádu EU judikaturou SDEU. Poslední posuzovanou a nakonec i vítěznou variantou bylo hmotněprávní zakotvení práva být zapomenut na globální úrovni v rámci mezinárodní dohody. Z pohledu globalizace některé ze stávajících mezinárodních dohod v oblasti ochrany osobních údajů byla vyhodnocena jako nejvhodnější instrument Úmluva 108 Rady Evropy, jelikož významná část jejích ustanovení se již díky vlivu evropského standardu ochrany osobních údajů stala součástí právních řádů zemí mimo EU. Zkoumání fenoménu poslední doby, práva být zapomenut, a jeho kořenů v rámci právního řádu EU (či mimo něj) tak ukázalo, nakolik je tento právní institut dosud uceleně neprobádaný a jak zajímavé bude sledovat jeho budoucí vývoj. Klíčová slova: právo – údaje – internet
Abstract v angličtině:
The Right to be Forgotten in European Union Law Abstract Aim of this thesis was to analyze a rising legal institute called 'right to be forgotten' and to find an appropriate place for substantive form of this right in European Union law (or out of it). This paper explains the term 'right to be forgotten' and puts it into historical and international law context. It was necessary to analyze a term 'privacy' and its conflict with the right to freedom of speech and expression. From this point of view, the groundbreaking judgement of the Court of Justice of the European Union from 2014 in Google Spain case comprising arguments in support of balancing these fundamental rights for the first time set the parameters of the right to be forgotten. The Google Spain case indicated conceptual changes concerning the right to be forgotten in the EU legislature headed by the GDPR effective as of 2018. Loud criticism against the European Commission's idea of the right to be forgotten declares how controversial this legal institute is. Article 17 of the GDPR as the most questionable provision of the regulation is finally called 'Right to erasure ('right to be forgotten')' which is an obvious compromise in order to satisfy both the critics and the Commission. Many professionals consider the right to be forgotten as an unprecedented form of online censorship or even as the worst threat to freedom of speech on the Internet of the following decade. This thesis analyses how the Court of Justice of the European Union sets the limits of the right to be forgotten in its decisions. The CJEU decided that the right to be forgotten should not apply on information in public registers and it should not have global effect if performed under EU law. Google (as well as other search engine providers) implemented a mechanism for personal data removal request, which has already been submitted by millions of Internet users. However, an assessment as well as the final decision whether a processing of particular personal data is in conflict with the GDPR is only in Google's own discretion and the decisions are not publicly accessible. The second part of this thesis addresses the question of an ideal form of the substantive right to be forgotten in European Union law or outside of the EU legal order. As the first option were considered two secondary law instruments - regulation and directive. Another alternative investigated in this work was to regulate the right to be forgotten on the member states' level. The third option was forming the right to be forgotten only by the CJEU decisions. The last and finally the most suitable alternative for the substantive form of right to be forgotten was to include this legal institute into an international treaty. Regarding global potential of the currently active international treaties, The Convention for the Protection of Individuals with regard to Automatic Processing of Personal Data of the Council of Europe (Convention 108) was assessed as the most appropriate one. Many provisions of Convention 108 have been already implemented into legal orders of the countries outside of the EU. Research concerning a dynamic phenomenon of the right to be forgotten showed us how insufficiently explored this legal institute is and how fascinating it is to observe its development. Key words: law – data - Internet
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Edita Krejčířová 1.47 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Edita Krejčířová 265 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Edita Krejčířová 259 kB
Stáhnout Posudek vedoucího JUDr. Václav Šmejkal, Ph.D. 628 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Magdaléna Svobodová, Ph.D. 120 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 280 kB