Czechoslovak Housing Estates in the Late Socialism: Ideology, Practice, and Criticism
Československá sídliště pozdního socialismu: ideologie, praxe a kritika
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/110886Identifikátory
SIS: 214016
Kolekce
- Kvalifikační práce [17123]
Vedoucí práce
Oponent práce
Šmidrkal, Václav
Fakulta / součást
Fakulta sociálních věd
Obor
Středoevropská komparativní studia
Katedra / ústav / klinika
Katedra německých a rakouských studií
Datum obhajoby
25. 9. 2019
Nakladatel
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních vědJazyk
Angličtina
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
Československo, Sídliště, Architektura, Modernismus, Normalizace, Pozdní Socialismus, Komunismus, Ideologie, Kritika, Film, Umění, DisidentKlíčová slova (anglicky)
Czechoslovakia, Housing Estates, Architecture, Modernism, Normalisation, Late Socialism, Communism, Ideology, Criticism, Film, Art, DissidentNa československá sídliště postavená v posledních dvou desetiletích socialismu lze nahlížet jako na socialistickou prostorovou entitu s vlastní jedinečností a místními charakteristikami, které jsou specifické pro okolnosti období "normalizace". Myšlenky vzniku těchto sídlišť se netýkaly pouze jejich fyzického vzhledu, který ukazuje přímé spojení s modernistickou architekturou, ale také snahy o pozitivní změnu ve jménu socialistické modernizace. Ačkoli poválečná socialistická centralizace československého státu a architektonická praxe podporuje koncepci kolektivního úsilí, výstavba sídlišť pro všechny v rámci programu "budování socialismu" byla současnými kritikami napadena, protože poskytla prostor pro občany ustupující do soukromé sféry. Mohlo by se argumentovat, že tyto majetky způsobily psychologický dopad a utvářely nový druh životního stylu a mentality obyvatel, jejichž životy ztělesňovaly hlavní téma éry normalizace: tichý život od politiky. Jako součást disidentského hnutí lze považovat různé póly kritiky, jimž byly vystaveny rozsáhlé sídliště během sedmdesátých a osmdesátých let, se "sametovou" taktikou, která vyvrcholila "sametovým" koncem socialismu v Československu v roce 1989, a proto může být umístěno do kontextu širšího politického a intelektuálního klimatu své doby (postmodernismus a...
Czechoslovak housing estates built in the last two decades of state-socialism can be viewed as a socialist spatial entity with its own uniqueness and local characteristics specific to the circumstances of socialist Czechoslovakia during the "normalisation" era. These housing estates appeared from the beginning of the 1970s in big cities such as in Prague and Bratislava provided a new kind of living space for the residents. The ideas behind the creation of these estates were not only related to their physical appearance which shows the direct connection to modernist architecture, but also the aspiration of socialist ideologues to make a positive change in the name of socialist modernisation. Although the post-war socialist centralization of the Czechoslovak state and architectural practice endorses the notion of collective endeavour, the construction of housing estates for all as a part of the "building of socialism" program was attacked by contemporary critiques as providing the premises for the citizens' retreat into the private sphere. These estates could be argued to have caused a psychological impact and worked to shape a new lifestyle and mentality of the residents whose lives epitomized the main theme of normalisation-era: the quiet lives away from politics. Different poles of criticism to...