velikost textu

Státní imunita na prahu 21. století: Soumrak nebo renesance?

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Státní imunita na prahu 21. století: Soumrak nebo renesance?
Název v angličtině:
State Immunity at the Dawn of the 21st Century: Twilight or Renaissance?
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Jaroslav Kudrna, Ph.D.
Oponent:
doc. JUDr. Jan Ondřej, DSc.
Id práce:
210065
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
27. 2. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
ABSTRAKT STÁTNÍ IMUNITA NA PRAHU 21. STOLETÍ: SOUMRAK NEBO RENESANCE? JAROSLAV KUDRNA, ESQ., LL.M. Státní imunita je jedním ze základů mezinárodního práva veřejného. Imunita států vychází ze základního principu mezinárodního práva, a sice rovnosti států – par in parem non habet imperium. Státní imunita je tak projevem státní suverenity a ostatní státy prokazují respekt suverenitě druhých států tím, že dopřávají před svými soudy druhým státům imunitu. Právo státních imunit je dynamickou oblastí mezinárodního práva veřejného. Státní praxe se nepřetržitě vyvíjí skrze vnitrostátní právní úpravy a rozsudky soudů. Cílem práce je snaha postihnout současný vývoj státní imunity a identifikovat možné budoucí trendy. Dalším cílem je ze současného vývoje vyvodit konkrétní praktické doporučení ohledně státní imunity pro investory i státy. 20. století je možno hodnotit jako soumrak státní imunity. Pro minulé století byl charakteristický vývoj státní imunity od absolutního k restriktivnímu pojetí. 20. století vidělo její ústup a roztříštěnost. Naopak 21. století se může stát obdobím jejího znovuzrození, renesancí státní imunity, pokud vstoupí Úmluva OSN v platnost a bude ratifikována velkým počtem států. 21. století může tedy být stoletím, ve kterém státní imunita znovu najde svou harmonii a bude harmonizována na celosvětové úrovni. Bude tedy 21. století soumrakem nebo renesancí státní imunity? Autor se pokouší zodpovědět tuto otázku analyzováním mezinárodní i vnitrostátní praxe v oblasti státní imunity a souvisejících trendů na prahu nového století. Pro předpovídání budoucího vývoje státních imunit je třeba nejprve pochopit jejich minulost. Práce tak po úvodu do tématu (Kapitola 1) začíná představením historického vývoje státní imunity od absolutního k restriktivnímu pojetí (Kapitola 2). Dále pak jsou zmíněny právní prameny principu státní imunity a to jak ty mezinárodní, tak i vnitrostátní (Kapitola 3). Na začátku také odlišíme státní imunitu od jiných doktrín jako například Act of State a Political Question a také ji odlišíme od imunit představitelů cizích států (Kapitola 4). Práce 1/3 se detailně nezabývá diplomatickou imunitou či imunitou mezinárodních organizací, ale autor se domnívá, že je užitečné tyto koncepty představit a objasnit jejich vztah ke státní imunitě, aby nedocházelo k záměnám. Než budeme rozebírat státní imunitu jako takovou, je třeba ji situovat v rámci širší otázky soudní příslušnosti (Kapitola 5). Soud jiného státu musí mít v prvé řadě příslušnost, aby se vůbec otázkou státní imunity zabýval. Následně odpovíme na jednu ze základních otázek spojenou se státní imunitou a sice, kdo vlastně požívá státní imunity. Už z názvu doktríny je patrné, že je to stát. Ale co vlastně znamená pojem stát pro účely státní imunity? Vzniká tedy potřeba definovat stát pro účely aplikování principu státní imunity (Kapitola 6). Než rozebereme substantivní pravidla státní imunity, je užitečné zmínit některé procesní otázky spojené se státní imunitou, jako například požadavky na doručování soudních písemností státům v souvislosti se státní imunitou nebo důkazní břemeno (Kapitola 7). Dostaneme se tak k materiálním pravidlům státní imunity. Podíváme se nejprve na jurisdikční imunitu a výjimky z ní (Kapitola 8) a poté na exekuční imunitu a výjimky z ní (Kapitola 9). Na některé výjimky ze státní imunity tak bude kladen větší důraz a jiné jako např. otázky imunity a pracovních smluv a odpovědností za škodu na zdraví budou zmíněny jen stručně. Posléze přejdeme k praktickým aspektům tématu státních imunit (Kapitola 10). Z pohledu investora a státu probereme výhody a nevýhody výběru rozhodčího řízení z perspektivy státní imunity, výhody a nevýhody ustanovení o zřeknutí se imunity a také vhodné formulace ustanovení o zřeknutí se imunity. Tato kapitola též zahrnuje strategie pro investory v případech neplatících států. Následovat bude zhodnocení současného vývoje státních imunit (Kapitola 11). Kromě vlivu lidských práv na státní imunitu tato kapitola také zmíní problematiku takzvaných „supích fondů“, které figurují v mnoha nedávných případech proti státům. Tato kapitola také zhodnotí Úmluvu OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku. Autor nejdříve rozebere příčiny jejího nevstoupení v platnost. Poté ukáže, že i když není úmluva zatím právně závazná, je patrné, že již má vliv na státní praxi. Autor se v této kapitole také zamýšlí nad výhodami a nevýhodami vstoupení Úmluvy OSN v platnost z pohledů států a investorů. Vstup Úmluvy OSN v platnost nemusí být nutně jen pozitivním vývojem ani pro státní věřitele, ani pro státy. Disertační práci uzavírá závěr a autorovo hodnocení možného budoucího vývoje státních imunit (Kapitola 12). 2/3 Disertační práce potvrzuje autorovu tezi, že začátek 21. století není soumrakem státní imunity. Státní imunita stále hraje důležitou roli a její další ústup nevidíme. Na druhou stranu renesance státní imunity zatím ale neproběhla jejím harmonizováním. Úmluva OSN nevstoupila v platnost a vzhledem k identifikovaným příčinám jejího nevstoupení v platnost autor není optimistický, že se v brzké budoucnosti Úmluva OSN stane univerzálně platnou úmluvou. Státní imunita tak zůstává a zůstane roztříštěna mezi různorodé národní úpravy. To dává státům jistý manévrovací prostor pro reagování na aktuální vývoj. Výsledkem aktuálních jevů, jako jsou dluhové krize a supí fondy, je, že v současnosti dochází k posílení hlavně exekuční imunity minimálně ohledně některých kategorií majetku a tento trend bude nadále pokračovat. V tom je možno spatřovat jisté znovuoživení či znovuzrození státní imunity. „Poslední pevnost státní imunity“1 tak na začátku 21. století určitě nepadne. 1 Draft articles on jurisdictional immunities of States and their property (1991). Yearbook of the International Law Commission. 1991, sv. 2, dostupné na http://legal.un.org/ilc/texts/instruments/english/draft_articles/4_1_1991.pdf (naposledy navštíveno 6. dubna 2016), komentář k čl. 18, ¶ 2. 3/3
Abstract v angličtině:
ABSTRACT STATE IMMUNITY AT THE DAWN OF THE 21ST CENTURY: TWILIGHT OR RENAISSANCE? JAROSLAV KUDRNA, ESQ., LL.M. State immunity is a foundation of public international law. Sovereign immunity is based on the fundamental principle of international law, namely the equality of states - par in parem non habet imperium. State immunity is thus a manifestation of state sovereignty and states demonstrate respect for the sovereignty of other states by according immunity to foreign states appearing before their courts. The principle of state immunity is a dynamic area of public international law. State practice is continually evolving through national laws and court rulings. The aim of this thesis is to describe the current development of state immunity and to identify possible future trends. Another objective is to draw from current developments and offer practical recommendations on state immunity for both investors and states. The 20th century can be described as a twilight of state immunity: an absolute theory of state immunity shifted towards a restrictive one. That century witnessed the decline and fragmentation of state immunity. In contrast, if the UN Convention on jurisdictional immunities of states and their property enters into force and is ratified by a large number of states, state immunity might experience a resurgence in the 21st century. The 21st century may therefore be a century in which state immunity again finds its harmony and is unified at the global level. Will the 21st century be the twilight or renaissance of state immunity? The author tackles this question by analyzing state immunity and its trends at the dawn of the new century. To predict the future development of state immunity, it is necessary to first understand its past. After an introduction to the subject (Chapter 1), the thesis will recount the historical development of state immunity from an absolute to a restrictive theory (Chapter 2). Then, legal sources of state immunity will be mentioned, both international and national (Chapter 3). 1/3 The next chapter (Chapter 4) will distinguish state immunity from other doctrines, such as the Act of State and Political Question, and will also distinguish it from immunity of foreign officials. The thesis will not delve deeply into diplomatic immunity or immunity of international organizations, but the author believes that it is useful to introduce these concepts and to clarify their relationship to state immunity. Before discussing state immunity as such, it needs to be placed within the broader subject of jurisdiction (Chapter 5). The court of another State must first have jurisdiction to even deal with the question of state immunity. The author will then respond to one of the basic questions about state immunity, namely, who actually benefits from state immunity. It is already apparent from the name of the doctrine that it is the state. But how is state defined for state immunity purposes? This is an essential question for the purpose of applying the principle of state immunity (Chapter 6). Before discussing the substantive rules of state immunity, it will be useful to see some procedural issues related to state immunity, such as the requirements for service of process to states in the context of state immunity or burden of proof (Chapter 7). Next will be a discussion of the material rules of state immunity, beginning with immunity from jurisdiction and the exceptions thereto (Chapter 8), and then immunity from execution and its exceptions (Chapter 9). Some exceptions to state immunity will be discussed in great detail, and others, such as employment contracts and personal injuries, will be mentioned only briefly. The author will then move on to the practical aspects of state immunity (Chapter 10). This chapter discusses, from the point of view of the investor and the state, the advantages and disadvantages of selecting arbitration, the advantages and disadvantages of the waiver clauses and the appropriate wording of the waiver clauses. It will also include strategies for investors facing non-paying states. An assessment of the current development of state immunities will follow (Chapter 11). Apart from the human rights impact on state immunity, this chapter will also mention the issue of the so-called vulture funds that figure in many recent cases against the states. This chapter will also review the UN Convention on the Privileges and Immunities of the States and their Property. The author first discusses the reasons for its non-entry into force. It will then show that even though the Convention is not yet legally binding, it is obvious that it already has an impact on state practice. The author also considers in this chapter the advantages and disadvantages of the entry into force of the UN Convention from the 2/3 perspective of states and investors. The entry into force of the UN Convention does not necessarily have to be a positive development for both state creditors and states. The thesis will conclude with the author’s assessment of the possible future development of state immunity (Chapter 12). The thesis confirms the author’s hypothesis that the beginning of the 21st century is not witnessing a twilight of state immunity. State immunity still plays an important role and cannot be seen as becoming more restrictive. On the other hand, a renaissance of state immunity through harmonization is not yet visible. The UN Convention has not entered into force and, given the identified causes for its non-entry into force, the author is not optimistic that the UN Convention will soon become a universally applicable convention. State immunity remains and will remain fragmented among various national regimes. This gives States some room to maneuver in their response to current developments. As a result of current developments, such as the debt crisis and the rise of vulture funds, execution immunity has been reinforced at least for some categories of assets and this trend will remain. This is a revival or renaissance of state immunity. “The last bastion of state immunity”1 will certainly not fall at the beginning of the 21st century. 1 Draft articles on jurisdictional immunities of States and their property (1991). Yearbook of the International Law Commission. 1991, sv. 2, available at http://legal.un.org/ilc/texts/instruments/english/draft_articles/4_1_1991.pdf (last visited April 6, 2016), commentary on Art. 18, ¶ 2. 3/3
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Jaroslav Kudrna, Ph.D. 3.7 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Jaroslav Kudrna, Ph.D. 388 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Jaroslav Kudrna, Ph.D. 368 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Jan Ondřej, DSc. 267 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 294 kB