velikost textu

Volný pohyb zdravotnických služeb v Evropské unii

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Volný pohyb zdravotnických služeb v Evropské unii
Název v angličtině:
Free Movement of Healthcare services in the European Union
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Mgr. Daniela Ratajová
Vedoucí:
prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc.
Oponent:
JUDr. Olga Sovová, Ph.D.
Id práce:
204192
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra evropského práva (22-KEP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
16. 10. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Přeshraniční zdravotní péče v EU; volný pohyb zdravotnických služeb; mobilita pacientů v EU.
Klíčová slova v angličtině:
Cross-border healthcare in the EU; free movement of healthcare services in the EU, patient mobility in the EU.
Abstrakt:
VOLNÝ POHYB ZDRAVOTNICKÝCH SLUŽEB V EVROPSKÉ UNII ABSTRAKT: Přeshraniční poskytování zdravotní péče, resp. mobilita pacientů, tj. poskytování zdravotní péče pacientovi v jiném členském státě, než ve kterém je pojištěn, a to jak neplánovaná (tj. akutní), tak plánovaná, představuje zcela nepřehlédnutelný fenomén s dopadem na vnitrostátní zdravotnické systémy. Jakkoli článek 168 odst. 7 SFEU přiznává členským státům výlučnou pravomoc v oblasti organizace a financování zdravotnictví, musí tak činit v mezích právních předpisů EU, včetně pravidel o volném pohybu služeb. I přes velmi limitovanou pravomoc EU v oblasti zdravotnictví tedy nezůstaly vnitrostátní systémy prosty vlivu práva EU. Na formování právní povahy zdravotnických služeb z hlediska práva EU se významně podílel Soudní dvůr, který ve své judikatuře, vedle Nařízení 883/04 (dříve Nařízení 1408/71) upravujícího akutní péči podstoupenou v jiném členském státě a dále přeshraniční péči se souhlasem příslušné instituce, vyvinul paralelní systém právní úpravy přeshraniční zdravotní péče založený na principu volného pohybu služeb, a to přímo na základě článku 56 SFEU (dříve článek 49 SES). Závěry Soudního dvora vyslovené v celé řadě jeho rozhodnutí byly kodifikovány do Směrnice 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, která stanoví obecný rámec volného pohybu zdravotnických služeb v EU. Směrnice tedy spolu s Nařízením 883/04 stanoví pravidla pro úhradu přeshraniční péče z vnitrostátního systému veřejného zdravotního pojištění. Směrnice zároveň zakládá aplikační přednost Nařízení 883/04, pokud je to pro pacienta výhodnější. Cílem této rigorózní práce je nastínit a analyzovat vybrané právní aspekty přeshraniční zdravotní péče v Evropské unii se zvláštním zaměřením na problematiku mobility pacientů. Práce je po obsahové stránce rozdělena do tří částí a několika kapitol. V části první nejprve analyzována právní povaha zdravotnických služeb ve světle práva EU a s tím související pravomoci EU v oblasti zdravotnictví. Část druhá se týká právní úpravy mobility pacientů v EU a jejího vývoje. Konkrétně se zaobírá jak plánovanou, tak neplánovanou mobilitou pacientů, a dále pojednává o vybraných klíčových rozhodnutích Soudního dvora Evropské unie týkajících se oblasti přeshraniční zdravotní péče v EU. Navazující kapitoly jsou pak zaměřeny na analýzu směrnice Evropského 1 parlamentu a Rady č. 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči a její vztah s dalšími právními předpisy EU. Ve třetí části je věnována pozornost implementaci Směrnice v České republice, a dále jsou představeny statistické údaje v oblasti mobility pacientů ve vztahu k ČR. Hlavním cílem této rigorózní práce tedy je podat ucelený přehled a analýzu právní úpravy, judikatury a dalších právních aspektů souvisejících s mobilitou pacientů, a to primárně z hlediska práva EU. Práce rovněž identifikuje sporné otázky posuzované úpravy a nabízí argumenty pro jejich možný výklad. KLÍČOVÁ SLOVA: Přeshraniční zdravotní péče v EU; volný pohyb zdravotnických služeb; mobilita pacientů v EU. 2
Abstract v angličtině:
FREE MOVEMENT OF HEALTHCARE SERVICES IN THE EUROPEAN UNION RESUMÉ: Cross-border healthcare services, more specifically, patient mobility meaning provision of health care to a patient in a Member State other than that in which such a patient participates in the healthcare security system, can be both unplanned and planned. Patient mobility has become a striking phenomenon having impact on national healthcare systems. While Article 168 (7) TFEU guarantees exclusive competence of Member States in the area of organization and financing of national healthcare systems, they must also exercise their power within the limits of EU legislation, including the rules on freedom to provide services. Thus, despite very limited competence of the EU in the area of healthcare, national systems have not remained free from the influence of EU law. The Court of Justice of the EU played a crucial role in shaping the legal nature of healthcare services in the light of EU law, as it has developed a parallel system of cross-border healthcare rules based on the principle of freedom to provide services directly on the basis of Article 56 TFEU (formerly Article 49 TEC). Such parallel case law rules were governing cross-border healthcare services next to Regulation 883/04 (formerly Regulation 1408/71). In 2011, the main conclusions of the Court of Justice drawn in a number of its decisions have been codified in Directive 2011/24/ EU on the application of patients' rights in cross-border healthcare, which provides a general framework for the free movement of healthcare services in the EU. As a result, Directive 2011/24/EU together with Regulation 883/04 lays down rules for financing cross-border healthcare from national public health insurance systems. The Directive in question also sets primacy of Regulation 883/04 over the Directive, in case it is more beneficial for the patients. The aim of this thesis is to outline and analyze selected legal aspects of cross- border healthcare in the European Union with a particular focus on patient mobility. The thesis is divided into three parts and several chapters. The first part contains an analysis of legal nature of health services in the light of EU law and related competences of the EU in the area of healthcare. Part two concerns legal rules governing patient mobility (both planned and unplanned) in the EU and their development, as well as selected key decisions of the Court of Justice regarding cross- 1 border healthcare in the EU. The subsequent chapters focus on the analysis of Directive 2011/24/EU of the European Parliament and of the Council on the application of patients' rights in cross-border healthcare and its relationship with other EU legislation. The third part is devoted to the implementation of the Directive in the Czech Republic, and several statistical data concerning patient mobility in relation to the Czech Republic are briefly presented. Hence, the main aim of this thesis is to provide a comprehensive overview and analysis of legislation, case law and other legal aspects related to patient mobility primarily from the perspective of EU law. The thesis also identifies contentious issues related to the discussed legal rules and suggests arguments for their possible interpretation. KEY WORDS: Cross-border healthcare in the EU; free movement of healthcare services in the EU, patient mobility in the EU 2
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Daniela Ratajová 1.71 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Daniela Ratajová 137 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Daniela Ratajová 134 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. 99 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Olga Sovová, Ph.D. 115 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 291 kB