velikost textu

Použití agenta v trestním řízení

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Použití agenta v trestním řízení
Název v angličtině:
The use of an agent within a criminal procedure
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Marek Dvořák
Vedoucí:
prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc.
Oponent:
JUDr. Rudolf Vokoun, CSc.
Id práce:
204191
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra trestního práva (22-KTP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
7. 6. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Použití agenta; Agent kontrolor; Agent provokatér; Operativně pátrací prostředky
Klíčová slova v angličtině:
The Use of an Agent; Undercover Agent; Agent Provocateur; Special Methods of Investigation
Abstrakt:
POUŽITÍ AGENTA V TRESTNÍM ŘÍZENÍ THE USE OF AN AGENT WITHIN A CRIMINAL PROCEDURE Mgr. Marek Dvořák Rigorózní práce (2019) ABSTRAKT Předkládaná práce pojednává o jednom z efektivních nástrojů boje proti organizovanému zločinu, kterým je použití agenta. Použití agenta je jedním z taxativně vymezených operativně pátracích prostředků upravených trestním řádem, a to konkrétně ustanovením § 158e TŘ. Lze hovořit o silně ofenzivním instrumentu podléhajícím relativně složité právní regulaci, jenž mnohdy jako prakticky jediný umožňuje získání objektivních poznatků ze spletitého prostředí (nejen) konspirativně jednajících organizovaných zločineckých skupin. Zároveň se však použití agenta mnohdy dostává do kolize s vysokým standardem základních lidských práv garantovaných nejen právem vnitrostátním, ale též právem mezinárodním. Problematika si proto vyžaduje taktéž zkoumání aspektů mezinárodních, včetně judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Rigorózní práce je členěna (bez úvodu a závěru) do celkem 4 větších kapitol, v nichž autor rozebírá řešenou problematiku v celé její šíři, přičemž se nevyhýbá ani otázkám méně obvyklým či kontroverzním. V rámci jednotlivých pasáží jsou autorem uváděny ke zvážení jeho názory de lege ferenda, které následně stručně shrnuje v závěrečné kapitole práce. První část provádí čtenáře práce obecným vymezením operativně pátrací činnosti, jež se dichotomicky člení na operativně pátrací prostředky a podpůrné operativně pátrací prostředky. V této pasáži je alespoň zevrubně soustředěna pozornost také na zbývající dva operativně pátrací prostředky, které upravuje náš právní řád, tedy na předstíraný převod a na sledování osob a věcí. Následující rozsáhlá kapitola se věnuje vnitrostátní právní úpravě použití agenta de lege lata, kdy je pozornost zaměřena na u nás přípustnou činnost tzv. agenta kontrolora. Zde je pojednáno o dlouhé řadě otázek od vývoje právní úpravy a zakotvení institutu agenta kontrolora do trestního řádu, přes otázky beztrestnosti agenta, jeho krytí a utajení jeho totožnosti v řízení před soudem, až po podmínky jeho nasazení v rámci konkrétního trestního řízení. Specifickým tématem zařazeným na závěr této kapitoly je právní úprava tzv. policejního informátora. 1 Třetí obsahová kapitola (čtvrtá kapitola práce) vymezuje velmi významnou otázku mezinárodní spolupráce států při využívání agenta v trestním řízení. Autor reflektuje změnu, k níž došlo implementací směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, která výrazně zjednodušila postup při justiční spolupráci států Evropské unie v oblasti přeshraničního získávání důkazů. Zvláštní čtvrtá část se věnuje velmi kontroverzní a spletité otázce přípustnosti použití provokace při činnosti agenta, tedy problematice tzv. agenta provokatéra. Důraz je kladen především na důsledky provokace ze strany státní moci. Tato rozsáhlá kapitola práce se zaobírá velkým množstvím otázek. Text logicky vychází ze samotné snahy o co nejkomplexnější, avšak zároveň nejpřímočařejší vymezení problematiky provokace a agenta provokatéra, což je otázka velmi nesnadná a kontroverzní. Následně se čtenář může seznámit nejen se stávajícím pojetím přípustnosti policejní provokace v našem právním prostředí, nýbrž také s (ne)přípustností policejní provokace ve vybraných zahraničních státech. Pro komparaci byl přitom autorem vybrán jeden stát kontinentální právní kultury (Slovenská republika) a jeden zástupce kultury angloamerické (USA). Důraz je kladen na specifika Spojených států amerických, kde je uplatňována zajímavá koncepce vycházející z teorie subjektivního či objektivního testu a dále rozlišování proaktivního jednání agenta na tzv. „entrapment“ a „sting operations“. Vynechán nebyl ani rozbor k provokaci se vztahující judikatury Evropského soudu pro lidská práva a soudů vnitrostátních. Závěrem autor seznamuje v rámci příslušné kapitoly čtenáře i s tzv. zkouškou spolehlivosti, jež se svoji povahou policejní provokaci velmi blíží. V Praze, dne 1. dubna 2019 Mgr. Marek Dvořák 2
Abstract v angličtině:
POUŽITÍ AGENTA V TRESTNÍM ŘÍZENÍ THE USE OF AN AGENT WITHIN A CRIMINAL PROCEDURE Mgr. Marek Dvořák Rigorózní práce (2019) ABSTRACT This work deals with one of the effective tools for fighting with an organized crime, which is the use of an agent in criminal proceedings according to the § 158e of the Criminal Procedure Code. The use of an agent is one of the operative searching means that are exhaustively defined by procedural law. It is a strongly offensive instrument with very complicated legal regulation, which sometimes (as practically the only one) makes possible to obtain objective evidence directly from the complex environment of conspiratorially organized criminal groups. At the same time, the use of an agent often collides with a high standard of basic human rights guaranteed by national law and by international law as well. Therefore, this issue also requires an examination of its international aspects including the case law of the European Court of Human Rights. This thesis is divided (without an introduction and conclusion) into four major chapters. In these chapters, there are discussed all relevant issues in its entirety, including less common or controversial issues. Within the individual parts, the author is expressing his opinions de lege ferenda that should be considered. All of these proposals are then briefly summarized in the final chapter of this thesis. The first part of the thesis provides the reader with a general definition of the operative searching activity which is dichotomically divided into operative searching means and supporting operative searching means. There is also a comparison with two remaining operative searching means that are allowed by our legal order – namely with the pretended transfer and with the monitoring of persons and things. The following extensive chapter deals with the use of an agent (so-called Undercover Agent) according to the Czech legal system (de lege lata). There you can find a lot of topics from the development of legislation and the establishment of the institute of the Undercover Agent to the Criminal Procedure Code, through the impunity of the agent, his coverage and the secrecy of his identity during the court proceedings, to the conditions of his usage in a particular criminal procedure. A specific topic included at the end of this chapter is the legal regulation of the specific institute which is the police informant. 1 The third big chapter (the fourth chapter of the thesis) defines a very important issue of the international cooperation of states during the use of an agent in criminal proceedings. The author reflects the change that was made by the implementation of Directive no. 2014/41/EU on the European Investigation Order in criminal matters which significantly simplified the procedure for judicial cooperation across the states of the European Union while obtaining evidence. The special fourth part of the submitted thesis deals with the very controversial and complicated question of the admissibility of the use of provocation in the activity of the agent, i.e. the issue of Agent Provocateur. Emphasis is placed on the consequences of state provocation. This extensive chapter of the work deals with a huge number of interesting questions. However, solution of these issues is very often difficult, questionable and controversial. Subsequently, the reader can learn not only about the current concept of admissibility of the use of Agent Provocateur in our legal environment but also in selected foreign states. For comparison, the author chose one representative of continental legal culture (the Slovak Republic) and one representative of Anglo-American culture (the USA). In the United States of America, there you can find concepts based on the subjective or objective test theory, as well as the distinction between proactive inadmissible agent´s behavior known as “entrapment” and admissible behavior known as “sting operation”. Case law of the European Court of Human Rights is also discussed as well as the case law of national courts. In conclusion, the author introduces a specific topic which is very close to police provocation – reliability test designed especially for police officers. In Prague, on the 1st April of 2019 Mgr. Marek Dvořák 2
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Marek Dvořák 1.59 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Marek Dvořák 319 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Marek Dvořák 319 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. 105 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Rudolf Vokoun, CSc. 101 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 174 kB