velikost textu

Role mírových jednotek UNPROFOR během války v Bosně a Hercegovině se zaměřením na bezpečnou zónu Goražde

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Role mírových jednotek UNPROFOR během války v Bosně a Hercegovině se zaměřením na bezpečnou zónu Goražde
Název v angličtině:
The role of UNPROFOR peacekeepers during the war in Bosnia and Herzegovina focusing on the safe area Gorazde
Typ:
Bakalářská práce
Autor:
Bc. Michaela Poláková
Vedoucí:
PhDr. Ondřej Žíla, Ph.D.
Oponent:
Mgr. František Šístek, M.A., Ph.D.
Id práce:
202812
Fakulta:
Fakulta sociálních věd (FSV)
Pracoviště:
Katedra ruských a východoevropských studií (23-KRVS)
Program studia:
Mezinárodní teritoriální studia (B6702)
Obor studia:
Mezinárodní teritoriální studia (MTS)
Přidělovaný titul:
Bc.
Datum obhajoby:
10. 6. 2019
Výsledek obhajoby:
Velmi dobře (C)
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Bezpečná zóna, rezoluce, UNPROFOR, Organizace spojených národů, Goražde, mandát, mírová mise
Klíčová slova v angličtině:
Safe area, resolution, UNPROFOR, United Nations, Gorazde, mandate, peace-keeping mission
Abstrakt:
Abstrakt Bakalářská práce si klade za cíl analyzovat působení mírových jednotek UNPROFOR (United Nations Protection Force) během války v Bosně a Hercegovině mezi lety 1993–1995. Vyslání mírové mise bylo ze začátku konfliktu jedinou výraznější reakcí západních států ve věci jeho řešení. Žádný ze států mezinárodního společenství nebyl ochotný zapojit se do bojů přímo. Vyslání humanitární mise OSN mělo být prozatímním řešením, které mělo ulehčit strádajícímu civilnímu obyvatelstvu. Zpočátku bylo hlavním úkolem mise UNPROFOR zajistit bezpečí a chod sarajevského letiště, jež bylo hlavní tepnou pro dopravu humanitární pomoci. S postupem konfliktu byl však mandát mírových jednotek rozšiřován, například na ochranu humanitárních konvojů, jež přepravovaly materiál ze sarajevského letiště po celé BaH. Důležitým okamžikem v jednání mezinárodního společenství se stalo vytvoření bezpečných zón. Nejprve kolem Srebrenice, poté i okolo dalších pěti bosenských sídel, konkrétně Tuzly, Bihaće, Goražde, Žepy a Sarajeva. Tyto enklávy měly zajistit za pomoci UNPROFOR ochranu civilnímu obyvatelstvu a přístup k základním potřebám. Cílem této práce je nalézt konkrétní důvody poměrného neúspěchu mise UNPROFOR, a určit, zda za tímto nezdarem stály působící jednotky, či mezinárodní společenství. Projekt pracuje s hypotézou, která tvrdí, že odpověď mezinárodního společenství na bosenskou krizi formou vyslání mírové mise byla neadekvátní. V případě úspěchu mírové operace musí být splněny tři základní principy: souhlas všech zúčastněných stran s činností mírových jednotek v místě konfliktu, jejich neutralita a užití síly jen za účelem sebeobrany. V případě BaH nebyla ani jedna z těchto podmínek zcela dodržena. Hlavní výzkumnou otázkou práce je, jaké byly konkrétní důvody neúspěchu mise UNPROFOR. Jako vedlejší si pak práce klade otázku, zda bylo toto selhání na straně samotných mírových jednotek či vinou mezinárodního společenství. Tyto otázky práce zodpovídá na základě analýzy primárních zdrojů, jež se zaměřují na působení mírových jednotek v Goražde. Skrze analýzu pobytu jednotek UNPROFOR v bezpečné zóně Goražde práce došla k závěru, že za selháním mise stálo především nerozhodné jednání mezinárodního společenství. Před vysláním mírové mise do země zmítané válečným konfliktem nebyly dostatečně zváženy všechny aspekty takového jednání. Jednotky byly z podstaty mírové mise v plnění mandátu odkázány pouze na spolupráci zúčastněných stran, která nepřicházela snadno. Mezinárodní společenství bez ohledu na to dále rozšiřovalo mise UNPROFOR, což je posouvalo od mírové mise k misi vynucovací. To následně popíralo neutralitu mírových jednotek, a vojáci UNPROFOR začali být považováni za další z válčících stran. RB byla opakovaně upozorňována na nedostatky, kterými mise trpěla, avšak bez větší odezvy.
Abstract v angličtině:
Abstract The goal of this thesis is to analyse the role of UNPROFOR (United Nations Protection Force) during the war in Bosnia and Herzegovina in the years 1993–1995. The deployment of a peace-keeping mission was the only step taken by the Western countries towards resolving the conflict in the beginning, because none of the states were willing to intervene militarily. The humanitarian mission was supposed to be a temporary solution to the crisis, with the sole purpose of easing the suffering of the civilian population. At first, the main goal of UNPROFOR was to secure and maintain the Sarajevo airport, which was used for delivering supplies. With the conflict continuing, the UNPROFOR mandate was expanded, e.g. to protection of the humanitarian convoys. An important moment for the international community came with the introduction of the safe area concept. First one was established around Srebrenica, then other five were created – Tuzla, Bihać, Gorazde, Zepa and Sarajevo. With the help of UNPROFOR, these enclaves were supposed to safeguard the civilians and secure access to basic needs. The aim of this project is to find specific reasons behind the unsuccessful UNPROFOR mission and to determine, whether it was the fault of the soldiers themselves or of the international community. The hypothesis this thesis is working with says that the response of the international community to this crisis was inadequate. For a peace-keeping mission to be successful, three basic principles must be met: the consent of all parties, impartiality of the mission, and the use of force in self-defence only. In this case, none of those mentioned above was fully working. The main research question is what were the specific reasons for the failure of the peace- keeping mission. A secondary question is asking whether this was the fault of the international community or of the mission itself. These questions are answered based on an analysis of primary sources focused on Goražde. Thanks to this analysis, the thesis has concluded that the reason UNPROFOR did not succeed fully in implementation of its mandate were primarily the indecisive actions of the international community. Before even deploying a peace-keeping operation into a warzone, the community did not consider all the aspect of this action. UNPROFOR had to rely on consent of the warring parties, that was often not easily forthcoming. Regardless of that, the international community kept expanding UNPROFOR´s mandate, which was moving the whole mission from peace-keeping to peace-enforcing. That resulted in denial of its impartiality, and force UNPROFOR to become a party in the conflict. The Security Council was repeatedly warned about the shortcomings of the mission, but did not pay attention.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Bc. Michaela Poláková 621 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Bc. Michaela Poláková 66 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Bc. Michaela Poláková 66 kB
Stáhnout Posudek vedoucího PhDr. Ondřej Žíla, Ph.D. 101 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. František Šístek, M.A., Ph.D. 250 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby doc. PhDr. Luboš Švec, CSc. 152 kB