velikost textu

Formal Experiments in Selected Plays by Tim Crouch

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Formal Experiments in Selected Plays by Tim Crouch
Název v češtině:
Formální experimenty ve vybraných hrách Tima Crouche
Typ:
Diplomová práce
Autor:
Bc. Alena Kopečná
Vedoucí:
doc. Clare Wallace, M.A., Ph.D.
Oponent:
doc. Mgr. Ondřej Pilný, Ph.D.
Id práce:
201131
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav anglofonních literatur a kultur (21-UALK)
Program studia:
Filologie (N7310)
Obor studia:
Anglofonní literatury a kultury (AL)
Přidělovaný titul:
Mgr.
Datum obhajoby:
22. 1. 2020
Výsledek obhajoby:
Velmi dobře
Jazyk práce:
Angličtina
Klíčová slova:
Divácká participace|Současné divadlo|Drama|Experimentální divadlo|Forma|Jacques Rancière|Publikum|Tim Crouch
Klíčová slova v angličtině:
Audience participation|Contemporary British theatre|Drama|Experimental theatre|Form|Jacques Rancière|Spectatorship|Tim Crouch
Abstrakt:
Abstrakt práce Práce analyzuje tři divadelní hry jednoho z nejvýznamnějších současných britských dramatiků Tima Crouche, a to: My Arm (2002), An Oak Tree (2005) a The Author (2009). Důraz je kladen na způsob, jakým Crouch užívá inovativní dramaturgii za účelem aktivizace publika. Přes rostoucí popularitu je divácká participace poměrně opomíjenou součástí divadelní vědy, a tak se práce věnuje také stručnému uvedení do problematiky včetně představení souvisejících konceptů a směrů (experimentální divadlo, In-yer-face divadlo). Hlavními předměty diskuze jsou publikum, především pak za použití teorie emancipovaného diváka (The Emancipated Spectator, 2008) Jacquesa Rancièra, dále koncept autosugesce, jehož autorem je Émile Coué. Stěžejním cílem práce je věnovat se konkrétním metodám, jak teoretickým, tak praktickým, jichž Crouch užívá tak, aby dosáhl aktivního, či přesněji aktivizovaného publika, a zároveň aby divácká participace byla opodstatněná. Crouch se ohrazuje proti divadlu, které užívá některých dramaturgických metod pouze s cílem šokovat publikum, ať už jde o zobrazení násilí nebo diváckou participaci ve své extrémní formě. Namísto toho nabízí divadlo, v němž představivost a autosugesce mají mnohem větší význam než komplikované rekvizity nebo přehnaně realistická podobnost mezi postavami a jejich představiteli. Toho dosahuje tak, že diváky i herce neustále podněcuje k tomu, aby byli aktivními spolutvůrci představení tím, že využívají vlastní představivosti pro to, aby si nejen vizualizovali jednotlivé scény, ale také si díky tomu vytvořili ke hře osobní vztah. Zapojení diváků se odehrává na mnoha rovinách, od použití náhodných předmětů poskytnutých obecenstvem a reprezentujících jednotlivé postavy (My Arm) až po vyvolání sympatií s hercem, jenž si neměl možnost předem přečíst scénář (An Oak Tree). Crouch ale následně ve své nejkontroverznější hře The Author, která silně vychází z britské tradice In-yer-face divadla, že takto zapojený divák musí také převzít část odpovědnosti za to, co se na scéně odehrává, a poukazuje tak na etiku a osobní odpovědnost, jež by se s fenoménem diváctví měla podle Crouche jít ruku v ruce.
Abstract v angličtině:
Thesis Abstract The thesis provides an analysis of three plays – My Arm (2002), An Oak Tree (2005) and The Author (2009) – by Tim Crouch, one of the most prominent contemporary British theatre- makers. Particular attention is paid to Crouch’s use of innovative dramaturgical methods in order to activate his audience. Despite its increasing popularity, audience participation has been a rather neglected area of theatre studies, therefore the thesis includes a brief overview of the discourse as well as an introduction of related concepts and movements, such as experimental theatre and In-Yer-Face theatre. The focal points of discussion are, among others, spectatorship, particularly the theory of The Emancipated Spectator (2008) as proposed by Jacques Rancière, and Émile Coué’s concept of autosuggestion, both very prominent in all three plays. Essentially, the main focus of the work is on the specifics of Crouch’s treatment of the audience and the methods, both theoretical and practical he utilises to achieve an activated audience while keeping the said participation meaningful. Crouch argues against using dramaturgical tools purely for their shock value and offers a vision of theatre where imagination and autosuggestion are significantly more impactful than elaborate props and overly realistically-looking characters which he achieves through continuously challenging his audience, as well as actors, to become active co-creators of the theatrical event particularly by asking them to use their imagination in order to visualise the scenes and to create a personal connection to the play. The involvement is prompted by various methods ranging from the use of random objects provided by the audience members as representation of characters (My Arm) through to establishing a sense of sympathy between the audience and the actor by involving an actor who has not had the chance to read the script (An Oak Tree). Becoming a co-creator, however, comes at a price, as Crouch alerts the audience to in his most discussed play The Author, a disturbing reinvigoration of the legacy of In-Yer-Face theatre where he engages with the challenging notion of ethics and personal responsibility in theatre.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Bc. Alena Kopečná 642 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Bc. Alena Kopečná 120 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Bc. Alena Kopečná 118 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. Clare Wallace, M.A., Ph.D. 204 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. Mgr. Ondřej Pilný, Ph.D. 358 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby doc. Mgr. Ondřej Pilný, Ph.D. 153 kB