velikost textu

Právní ochrana uměleckého výkonu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Právní ochrana uměleckého výkonu
Název v angličtině:
Legal Protection of Artistic Performance
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Mgr. Rudolf Leška
Oponent:
JUDr. Zuzana Císařová
Id práce:
199523
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního (22-UPA)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
3. 4. 2018
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
autorské právo, výkonný umělec, artista, umělecký výkon, autorský zákon
Klíčová slova v angličtině:
copyright, performer, variety and circus artist, performance, Copyright act
Abstrakt:
Abstrakt Tato dizertační práce podává systematický výklad práva umělecko-interpretačního jakožto účelově vymezeného souboru právních norem upravujících právní poměry týkající se uměleckých výkonů. Autor argumentuje ve prospěch právní ochrany uměleckého výkonu, kterou považuje za zvláštní projev osobnostněprávní ochrany vyvěrající z přirozenoprávního pohledu na osobnost umělce – autor tedy nesouhlasí s těmi přístupy, které v právní ochraně výkonného umělce shledávají pouze aspekty soutěžněprávní ve smyslu ochrany investice. Přitom ale nelze na výkonné umělce mechanicky aplikovat právo autorské, neboť zde existují i důvodné rozdíly – výkonný umělec především netvoří žádné nové dílo, jímž by obohacoval poznání lidstva, pouze individuálně provádí existující umělecké dílo – společenský přínos autorské tvorby je zde tedy vyšší a autor polemizuje s možností subsumpce ochrany uměleckého výkonu pod čl. 34 odst. 1 Listiny. Přesto je však ochrana uměleckého výkonu nezbytná, neboť společnost potřebuje nejenom to, aby autorská tvorba existovala, ale též aby byla prováděna, pokud má existovat živé umění. Dnes, když je živé umění ohrožováno více než kdy jindy technologiemi umožňujícími konzumaci umění ve virtuální realitě či umožňujícími nahradit výkon herce v audiovizi jeho digitálním substitutem, význam právní ochrany umělce vzrůstá. Autor nejdříve stručně zhodnocuje vývoj filozofického a právního uvažování o uměleckém výkonu v dějinách od dob starověku, přičemž si zvláště všímá vývoje v českých zemích, poukazuje zejména na doposud trochu opomíjené průkopnické dílo F. L. Riegra (1850), a podává výklad vývoje právní ochrany od zpracovatelského autorského práva umělce až po zakotvení zvláštního práva k uměleckému výkonu (v ČSR již v roce 1953). Jádrem práce je pokus o vymezení oboru vykreslením jeho hranic a místa v právním systému, tj. styčných ploch s právem ústavním, občanským, všeobecným právem osobnostním, pracovním právem, právy věcnými, autorským právem a právy souvisejícími, přičemž se pokouší o přesnější vykreslení hranic těchto oborů a o odstranění aplikačních potíží s tím souvisejících. Autor nabízí vlastní definici uměleckého výkonu, jehož pojmové znaky shledává v osobním, uměleckém, bezprostředním a živém provedení uměleckého díla v rámci daném takovým uměleckým dílem, a zabývá se též otázkou artistických výkonů. Práce zejména kriticky hodnotí názor, který se prosazuje v doktríně, a který hodnotí umělecký výkon jako jakýsi nižší druh autorské tvorby s tím, že přesáhne-li výkon umělce určitou hranici tvořivosti, stává se autorským dílem – jako třeba v práci zvukového mistra či režiséra (tzv. zásada absorpční). Autor s tímto názorem nesouhlasí a upozorňuje, že určitá činnost buď uměleckým výkonem je či není a že nelze zaměňovat tvorbu autorskou s uměleckou činností výkonného umělce. Podávaje definici uměleckého výkonu, upozorňuje autor současně na to, že vzhledem k recentní judikatuře SDEU k pojmu autorského díla se jeví jako pravděpodobné, že samotný pojem uměleckého výkonu je autonomním pojmem unijního práva, k jehož výkladu je povolán SDEU. Významná část práce je věnovaná subjektu práva umělecko-interpretačního, osobě umělce, specificky pak z pohledu ochrany cizích umělců českým právem, z hlediska dědiců práv, problematiky presumpce osoby nositele práv (a s tím související copyrightové a fonogramové výhrady) i z pohledu uměleckých výkonů podaných společně členy tělesa. V této souvislosti je podáván rozbor institutu společného zástupce (§ 68 a. z.) a problémů aplikační praxe, které přináší, včetně otázek práva společností (umělecké těleso jako societas iuris civilis) a související problematiky procesněprávní. V druhé polovině práce je podán systematický výklad osobnostních a majetkových práv výkonného umělce se zaměřením se na interpretační problémy aplikační praxe, u nichž autor nabízí konkrétní řešení, kritizuje přitom přístup SDEU k některým otázkám (nesprávná interpretace pojmu sdělování veřejnosti, vytváření kritérií jako nová veřejnost či zisk, které do této analýzy podle autora práce nepatří). Dále je podán přehled práva smluvního, zvláštní pozornost se věnuje komplikacím u výkonu podaného na objednávku, kde podle autora nelze aplikovat ustanovení smlouvy o dílo, a konečně je pojednáno o ochraně právem občanským, správním a trestním, kde se poukazuje též na nedostatky současné právní úpravy s návrhy de lege ferenda (např. u práva na poskytnutí informace, práva na předběžné zajištění důkazu apod.).
Abstract v angličtině:
Abstract The thesis offers a systematic overview of the law of performers’ rights. This specific field of law forms no major area of law by itself, but rather covers various legal regulations that are related to artistic performances. The author argues for specific protection of an artistic performance which emanates from the protection of a persona as it is understood by the theory of natural law. The author thus opposes those who consider the protection of a performer to be only a protection of an investment in the economic competition. That being said, it is impossible to automatically apply authors’ rights to performers because of numerous differences between the two. The performer is not creating a new work of art which would enrich the knowledge of mankind, but only performs an existing work of art, making the societal benefit of an authors’ work greater. The author therefore opposes the notion that Art. 34(1) of the Czech Charter of Fundamental Rights and Freedoms can be applied to artistic performances. Nevertheless, the protection of artistic performances is necessary because the society does not need only the existence of authors’ creations, but also needs the art to be performed, if live art is to exist at all. Today, when live art is endangered more than ever before by technologies allowing unrestricted consumption of virtual reality or allowing the replacement of an audio-visual actor by his or her digital substitute, the importance of legal protection of an artist is on the rise. The author briefly comments on the development of philosophical and legal thinking concerning artistic performances since antiquity while paying special attention to the developments in Bohemia and Moravia. The author focuses on the partly forgotten work of F. L. Rieger (1850) and explains the development of legal protection of the artist since the beginnings when he or she was protected under the umbrella of author’s rights (as a person who is adapting a work) up to the introduction of special performers’ rights (in Czechoslovakia already in the year 1953). The main part of the thesis delineates the borders of performers’ rights and their place within the legal order by showing the relations to constitutional law, civil law, general personality law, labour law, law of copyright and related laws and property rights (rights in rem). The author offers his own definition of an artistic performance which should comprise a personal, artistic, direct and live delivery of an artistic work within the bounds of such work. The author also analyses the terms of a variety and circus artist. The thesis criticizes the predominant scholarly opinion which considers an artistic performance to be a creation of a “lower” originality which can become a work of authorship once it crosses the originality threshold, such as the work of a sound engineer or director – the so called “absorption rule” (Absorptionsregel). The author believes that artistic activity either represents artistic performance or not, and that the creativity of an author must not be confused with the artistic performance of a performer. The author also points out that under recent copyright case law of the CJEU, the term artistic performance itself may be considered to be an autonomous term of EU law which should be interpreted by the CJEU. An important part of the thesis is dedicated to the person of the performing artist, specifically in light of the protection of foreigners, heirs, the problem of the presumption of the rightholder (and related issues with copyright and phonogram notices) and the problem of artistic performances delivered jointly by members of an artistic ensemble. With this regard, the author analyses the position of the so-called joint representative of the members of an artistic ensemble (Section 68 of the Czech Copyright Act) and the practical problems it brings, including the questions related to the law of corporations (an artistic ensemble as societas iuris civilis) and to the law of civil procedure. The second half of the thesis is dedicated to a systematic explanation of the performers’ moral and economic rights with focus on particular practical problems, where the author offers his own solutions while criticizing the CJEU for its analysis of certain issues (incorrect interpretation of the term “communication to the public” and creation of factors such as new public or profit, which are, according to the present author, ill-founded). Further, the author explains contract law while paying special attention to the issue of a commissioned performance (arguing against the applicability of rules concerning commissioned works). Lastly, the thesis describes the instruments for enforcement of performers’ rights by civil law, administrative law and criminal law while highlighting deficiencies of the current legislation with proposals de lege ferenda (e.g. concerning the rightsholder’s right of information, provisional measures concerning the preservation of evidence etc.).
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Rudolf Leška 1.06 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Rudolf Leška 61 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Rudolf Leška 53 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Zuzana Císařová 80 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 298 kB