velikost textu

Regulace metabolismu triacylglycerolů v cirkulaci v postprandiální fázi

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Regulace metabolismu triacylglycerolů v cirkulaci v postprandiální fázi
Název v angličtině:
Regulation of triglyceride metabolism in circulation in postprandial phase.
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Mgr. Kateřina Zemánková
Id práce:
199043
Fakulta:
Přírodovědecká fakulta (PřF)
Pracoviště:
Katedra fyziologie (31-152)
Program studia:
Biologie (N1501)
Obor studia:
Fyziologie živočichů (NFYZZIV)
Přidělovaný titul:
RNDr.
Datum obhajoby:
1. 3. 2018
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
triacylglyceroly, lipoproteiny, lipoproteinová lipáza
Klíčová slova v angličtině:
triglycerides, lipoproteins, lipoprotein lipase
Abstrakt:
Abstrakt Zvýšená hladina triacylglycerolů (TG) je v současné době uznávána jako rizikový faktor ischemické choroby srdeční a její snížení je terapeutickým cílem, který vede ke snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění. Tradičně je koncentrace TG stanovena nalačno (8–12 hodin po nočním hladovění) a to hlavně proto, že nárůst koncentrace TG po jídle vede k vysokému kolísání hodnot TG. Lidé však stráví větší část dne v postprandiálním stavu a postprandiální hypertriglyceridémie tedy může hrát významnou roli při určování rizika kardiovaskulárního onemocnění. Postprandiální lipémie je zvýšená a prolongovaná u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Data z Copenhagen Heart Study poukazují na to, že koncentrace TG stanovená v průběhu dne („non-fasting“ TG) je asociována s rizikem kardiovaskulárních onemocnění více než lačná koncentrace TG. Koncentrace „non-fasting“ TG je podstatně ovlivněna individuálními behaviorálními návyky jako je složení stravy a fyzická aktivita jedince. Je otázkou, zda by bylo vhodné identifikovat jedince s vyšším rizikem kardiovaskulárního onemocnění v důsledku zvýšené postprandiální koncentrace TG použitím tukového tolerančního testu analogického ke glukózovému tolerančnímu testu. V roce 2010 skupina odborníků navrhla protokol standardizovaného tukového tolerančního testu, který by mohl být použit za tímto účelem. Test je prováděn po minimálně 8 hodinách lačnění, vyšetřovaná osoba obdrží tekuté jídlo obsahující 75 g tuku, 25 g sacharidů a 10 g proteinu a triglyceridémie je stanovena před a 4 hodiny po podání jídla (Kolovou et al., 2011). Prvním cílem mé práce bylo určit, jak sekrece inzulínu vyvolaná podáním sacharidů ovlivňuje průběh postprandiální lipémie po podání tukové zátěže. Studie byla provedena u 30 zdravých dobrovolníků. Dobrovolníci konzumovali experimentální jídlo obsahující buď 75 g tuku + 25 g glukózy, nebo pouze 75 g tuku v kontrolním experimentu. Krev byla odebrána před jídlem a ve vybraných časových bodech po jídle během následujících 8 hodin. Přidání glukózy neovlivnilo postprandiální triglyceridémii nebo koncentrace cholesterolu a TG v lipoproteinech bohatých na TG (TRL-C a TRL- TG) hodnocené jako plocha pod křivkou těchto parametrů. Přidání glukózy ale stimulovalo rychlejší odpověď chylomikronů na testované jídlo, což bylo hodnoceno na základě změn v koncentraci apolipoproteinu B-48. Glukóza přidaná k tukové zátěži indukovala nárůst glykémie a inzulinémie. Přidání glukózy k tukové zátěži bylo překvapivě spojeno s nižší odpovědí celkového a aktivního glukagonu podobného peptidu 1 (GLP-1) než po podání čistě tukové zátěže. Druhým cílem mé práce bylo u stejné skupiny dobrovolníků zjistit, zda polymorfismy -1131T>C (rs662799) a 56C>G (rs3135506) genu APOA5 mají vliv na průběh postprandiální lipémie, která byla indukována podáním buď samotného tuku, nebo tuku s glukózou. Apolipoprotein A-V významně ovlivňuje koncentraci plazmatických TG. Ve skupině 30 dobrovolníků bylo sedm dobrovolníků heterozygotní pro variantu -1131C a tři dobrovolníci byli heterozygotní pro variantu 56G (HT), 20 dobrovolníků bylo „wild-type“ (WT). HT měli o 42 % vyšší postprandiální odpověď postprandiální triglyceridémie po podání samotné tukové zátěže než WT. Přidání glukózy k tukové zátěži tento rozdíl potlačilo. Tento nález naznačuje, že složení jídla moduluje vliv těchto polymorfismů na rozsah postprandiální lipémie. Třetím cílem mé práce bylo určit, zda stanovení rozsahu postprandiální lipémie hodnoceného pomocí tukového tolerančního testu může zlepšit predikci aterosklerotického poškození, které bylo hodnoceno pomocí 4 neinvazivních klinických vyšetření (ultrazvukové vyšetření tloušťky intimy-medie, arteriální tuhosti, endoteliální dysfunkce a stanovení kalciového skóre pomocí CT). Studie byla provedena u 73 postmenopauzálních žen pomocí standardizovaného tukového tolerančního testu (Kolovou et al., 2011). Nebyla nalezena žádná asociace mezi postprandiální triglyceridémií a aterosklerotickým poškozením hodnoceným těmito metodami. Ženy se zvýšenou koncentrací TG a obvodem pasu (hypertriglyceridemický pas, EWET) měly zvýšenou tloušťku intimy-medie a Belcaro skóre. Naše data nepodporují myšlenku, že použití tukového tolerančního testu může významně přispět k predikci aterosklerotického poškození v klinické praxi.
Abstract v angličtině:
Abstract Increased triglyceride (TG) concentration has been generally accepted as a risk factor for ischemic heart disease and, therefore, lowering TG is therapeutic target that should reduce cardiovascular disease risk. Traditionally, concentration of TG is measured in the fasting state (8–12 hours after an overnight fasting) mainly because the rise in TG levels after meal leads to the high variation in TG values. However, human beings spend larger portion of the day in a postprandial state and postprandial hypertriglyceridemia may then play a substantial role in determination of cardiovascular disease risk. The increased and prolonged postprandial lipemia has been found in patients with coronary heart disease. Moreover, recent data from Copenhagen Heart Study point out that the non-fasting TG concentration is associated with cardiovascular disease risk more tightly than the fasting TG concentration. Importantly, concentration of non-fasting TG is substantially affected by individual behavioural habits such as diet composition and physical activity. It remains to be determined whether it would be appropriate to identify individuals at higher risk of cardiovascular disease due to increased postprandial TG using tolerance test analogous to glucose tolerance test. The protocol of standardized fat tolerance test (FTT) that can be used for such a purpose was proposed by an Expert Panel group in 2010. The test is carried out after min. 8 hour fast, subjects receive the liquid meal that consists of 75 g of fat, 25 g of carbohydrates and 10 g of protein, and triglyceridemia is determined before and 4 hours after meal (Kolovou et al., 2011). First aim of my thesis was to determine how insulin secretion induced by administration of carbohydrate affects the course of postprandial lipemia after fat load administration. The study was carried out in 30 healthy male volunteers. Men consumed an experimental meal containing either 75 g of fat + 25 g of glucose or 75 g of fat in a control experiment. Blood was taken before the meal and at selected time points within the following 8 hours. The addition of glucose did not affect the magnitude of postprandial triglyceridemia and triglyceride-rich lipoprotein-cholesterol and triglyceride (TRL-C and TRL-TG, respectively) concentrations (evaluated as areas under curves) but stimulated a faster response of chylomicrons to the test meal, evaluated as changes in apolipoprotein B-48 concentrations. Glucose added to a fat load induced an increase of glycemia and insulinemia and, surprisingly, a 20% lower response of both total and active glucagon-like peptide-1 (GLP-1) concentrations compared to the test in which only fat was given to subjects. Second aim of my thesis was to determine in the same group of volunteers whether polymorphisms -1131T>C (rs662799) and 56C>G (rs3135506) of the APOA5 gene have an impact on the course of postprandial lipemia induced by a fat load and a fat load with added glucose. Apolipoprotein A-V plays an important role in the determination of plasma triglyceride (TG) concentration. In the group of 30 volunteers seven subjects were heterozygous for the -1131C variant and three for the 56G variant (HT carriers), twenty were wild-type carriers (WT carriers). HT carriers had a 42 % higher postprandial response after fat load than WT carriers. Glucose added to the test meal suppressed such a difference. These findings suggest that the meal composition modulates the effect of these polymorphisms on the magnitude of postprandial lipemia. Third aim of my thesis was to determine whether magnitude of postprandial lipemia evaluated by FTT can improve prediction of atherosclerotic injury that was assessed by four non-invasive clinical methods (ultrasound examination of intima- media thickness, arterial stiffness and endothelial dysfunction and CT calcium scan). The study was carried out in 73 postmenopausal women using standard FTT as recommended by Kolovou et al., 2011. There were no associations between postprandial triglyceridemia and atherosclerotic injury as evaluated using these methods. Interestingly, women with increased triglyceridemia and waist (hypertriglyceridemic waist, EWET) had increased intima-media thickness and Belcaro score. Our data do not support the idea that the use of FTT can significantly improve the prediction of atherosclerotic injury in clinical practice.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Kateřina Zemánková 3.48 MB
Stáhnout Příloha k práci Mgr. Kateřina Zemánková 1.83 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Kateřina Zemánková 185 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Kateřina Zemánková 79 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby doc. RNDr. Jiří Novotný, DSc. 151 kB