velikost textu
Sympatrická kulturní divergence a její evoluční signifikance
Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Sympatrická kulturní divergence a její evoluční signifikance
Název v angličtině:
Sympatric cultural divergence and its evolutionary significance
Typ:
Disertační práce
Autor:
Bc. Petr Tureček
Školitel:
doc. Mgr. Jan Havlíček, Ph.D.
Oponenti:
Mgr. Martin Lang, Ph.D.
Id práce:
170237
Fakulta:
Přírodovědecká fakulta (PřF)
Pracoviště:
Katedra filosofie a dějin přírodních věd (31-107)
Program studia:
Teoretická a evoluční biologie (P1526)
Obor studia:
-
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
18. 9. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
kulturní evoluce, teorie podvojné dědičnosti, sympatrická divergence, směsná dědičnost, reprodukční sítě, matematické modelování
Klíčová slova v angličtině:
cultural evolution, dual inheritance theory, sympatric divergence, blending inheritance, reproductive networks, mathematical modelling
Abstrakt:
Abstrakt
Pro evoluci člověka je klíčová interakce genů a kultury. Jednotlivá etnika či subkultury
fungují často jako relativně uzavřené jednotky a jejich příslušníci zřetelně rozlišují mezi
jedinci náležícími ke kultuře vlastní a ke kultuře cizí. Předkládaná práce si klade za cíl
modelovat vznik distinktních kulturních klastrů, jakýchsi kulturních ekvivalentů distinktních
druhů.
Historický vývoj teorií směsné dědičnosti vedl k vytvoření biometrických paralel
k Mendelismu. Galton-Pearsonův model nepartikulátní dědičnosti s konstantní variancí
potomstva, nejdůležitější model spojité dědičnosti vůbec, byl formulován na základě měření
variability geneticky předávaných znaků. Ronald Fisher později demonstroval, že dědičnost
tohoto typu přímo vyplývá z polygenní dědičnosti s aditivní genetickou variancí. Metafora
kulturoprostoru Dana Sperbera umožňuje integrovat jakékoliv spojité modely poziční
dědičnosti do počítačových simulací evoluce kultury, většina studií se však v současnosti
zabývá partikulárními modely kulturní dědičnosti. Výjimku tvoří práce Cavalli-Sforzy a
Feldmana, kteří uplatnili při studiu kulturní evoluce právě spojitý Galton-Pearson model. Ten
se však jako model kulturního přenosu příliš nehodí. Model, kde je variabilita potomstva
závislá na variabilitě rodičů (PVDI – Parental Variability-Dependent inheritance), vystihuje
heuristické sociální učení lépe. Počítačové simulace adaptace v jednorozměrném
kulturoprostoru ukazují, že systémy s PVDI vykazují tendenci k punktuacionalistické evoluci
i bez složitých prostoročasových interakcí mezi subpopulacemi.
V mnohorozměrných kulturoprostorech s PVDI, kde je přírodní výběr nahrazen homofilií –
preferencí pro interakci se soběpodobnými jedinci, vznikají přirozeně klastry s nízkou
vnitroskupinovou a vysokou meziskupinovou variabilitou. Mnohorozměrný ekvivalent
Galton-Pearsonovy dědičnosti k vytváření distinktních klastrů nevede. Pokud kulturní přenos
skutečně připomíná PVDI, může kultura fungovat jako činitel umožňující následnou
sympatrickou speciaci například u lidí, pěvců a kytovců. Sympatrická speciace však může
probíhat častěji, než se obecně soudí, neboť k asortativnímu párování dochází často i u všech
ostatních zvířat, a místo kultury může genetický tok mezi subpopulacemi v rámci souvislého
území limitovat disruptivní selekce nebo pohlavní výběr.
Abstract v angličtině:
Abstract
Interaction of genes and culture is crucial for human evolution. Human ethnic groups and
subcultures frequently function as discrete units, and people clearly distinguish between in-
group and out-group individuals on a cultural basis. This thesis aims to model the formation
of distinct cultural clusters, cultural equivalents of distinct species.
Historical development of theories of blending inheritance led to the formation of biometric
parallels to Mendelism. Galton-Pearson model of nonparticulate inheritance with constant
offspring variance, the most influential model of continuous inheritance ever formulated, was
based on measurements of genetically transmitted traits. Ronald Fisher later demonstrated,
that this type of inheritance directly stems from polygenic traits with additive genetic
variance. Dan Sperber’s metaphor of culture space allows integrating any continuous models
of position inheritance into computer simulations of the evolution of culture. Most studies
today, however, employ particulate models of cultural inheritance. The exceptional works of
Cavalli-Sforza and Feldman pioneer the continuous models of cultural inheritance applying
Galton-Pearson model to culture. Galton-Pearson inheritance is, unfortunately, not a very
good model of cultural transmission. Parental Variability-Dependent inheritance (PVDI),
where offspring variance is proportional to parental variance, approximates the heuristic
social learning better. Computer simulations of adaptation in unidimensional culture space
demonstrate that PVDI leads to punctuated evolution even without complex spatiotemporal
dynamics of various subpopulations.
In multidimensional culture space with PVDI, where natural selection is replaced by relative
preferences between agents governed by homophily i.e. preference for interaction with self-
similar individuals, clusters with small within-group and large between-group variance form
naturally. Multidimensional generalization of Galton-Pearson inheritance does not lead to the
formation of distinct clusters. If cultural transmission resembles PVDI, cultural divergence
can effectively work as a factor allowing for subsequent sympatric speciation for example in
hominins, songbirds, and cetaceans. Sympatric speciation might, however, happen more often
than usually thought, because assortative mating in all animals is frequent and the gene flow
between subpopulations with substantially overlapping ranges can be limited by disruptive
and/or sexual selection.
Dokumenty
Stáhnout | Dokument | Autor | Typ | Velikost |
---|---|---|---|---|
Stáhnout | Text práce | Bc. Petr Tureček | 10.08 MB | |
Stáhnout | Příloha k práci | Bc. Petr Tureček | 18.09 MB | |
Stáhnout | Abstrakt v českém jazyce | Bc. Petr Tureček | 85 kB | |
Stáhnout | Abstrakt anglicky | Bc. Petr Tureček | 84 kB | |
Stáhnout | Autoreferát / teze disertační práce | Bc. Petr Tureček | 2.71 MB | |
Stáhnout | Posudek oponenta | Mgr. Martin Lang, Ph.D. | 160 kB | |
Stáhnout | Posudek oponenta | RNDr. Pavel Duda, Ph.D. | 231 kB | |
Stáhnout | Záznam o průběhu obhajoby | 686 kB |