velikost textu

Vývoj státního zastupitelství v letech 1848-1952

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Vývoj státního zastupitelství v letech 1848-1952
Název v angličtině:
The developement of the body of public prosecution between 1848-1952
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Mgr. Michaela Polívková
Vedoucí:
prof. JUDr. PhDr. Karolina Adamová, CSc., DSc.
Oponent:
doc. JUDr. Ladislav Soukup, CSc.
Id práce:
164493
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra právních dějin (22-KPD)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
3. 10. 2018
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
státní zastupitelství, veřejná žaloba, historie
Klíčová slova v angličtině:
the body of public prosecution, public prosecution, history
Abstrakt:
Abstrakt Historie orgánu veřejné žaloby na našem území má své kořeny již v pozdním středověku. První královský prokurátor byl jmenován králem Zikmundem v roce 1437 a jeho hlavním úkolem bylo pomoci králi získat zpět majetky ztracené v husitských válkách. V následujících letech se agenda královského prokurátora pomalu rozšiřovala a brzy získal oprávnění stíhat pachatele trestných činů jako zabití, vražda, kacířství, urážka krále či padělání. S nástupem Habsburků na český trůn však jeho role oslábla, neboť trestní proces se navrátil k inkvizičnímu principu, v němž je pravomoc soudce, obhájce i žalobce kumulována v rukou jediné osoby. Masové protesty v revolučním roce 1848 donutily habsburskou monarchii mj. k reorganizaci justičního systému. V témže roce bylo zákonem založeno státní zastupitelství, nejprve příslušné pouze pro stíhání trestných činů spáchaných tiskem. V roce 1850 došlo k masivnímu rozšíření kompetencí státního zastupitelství – byl oprávněn ke stíhání všech trestných činů a podání obžaloby, kterou následně před soudem zastupoval. V soustavě státního zastupitelství, která kopírovala soustavu soudní, byla dána přísná hierarchie. Jistou výjimkou byly okresní soudy, u kterých nepůsobili státní zástupci, pouze tzv. funkcionáři státního zastupitelství, kteří obvykle neměli právnické vzdělání a podléhali státnímu zástupci nejbližšího nadřízeného státního zastupitelství. Státní zástupce však nebyl omezen pouze na trestní řízení, mohl zasahovat také do záležitostí civilních, např. ve věcech adopčních. Po rozpadu Rakouska – Uherska došlo k recepci právních předpisů monarchie, Československo tedy přebralo i soustavu státních zastupitelství. Základním problémem, se kterým se nová republika snažila neúspěšně vyrovnat po celých 20 let její existence, byl právní dualismus způsobený skutečností, že na území Slovenska a Podkarpatské Rusi platilo dřívější maďarské právo a tedy i systém veřejné žaloby. S příchodem Němců a založením Protektorátu Čechy a Morava byla zavedena masivní nerovnováha mezi příslušností protektorátních úřadů a úřadů říšských, když většina podstatných záležitostí byla protektorátním orgánům veřejné žaloby odňata ve prospěch německých státních zastupitelství. Po skončení 2. světové války bylo nutno potrestat osoby, které s Němci v jejím průběhu kolaborovaly. Na základě prezidentských dekretů byl vytvořen za účelem jejich stíhání úřad veřejného žalobce, který se však za dobu své existence potýkal s mnoha překážkami, zejména masívním nápadem agendy a nedostatkem odborníků se zájmem o výkon této funkce. Největší změny v oblasti veřejné žaloby však nastaly po roce 1948, kdy komunisté po převzetí moci pomocí souboru zákonů vzniklých z tzv. právnické dvouletky roztříštili principy, na kterých veřejná žaloba fungovala posledních 100 let. Prokuratura, která se stala nástupkyní státního zastupitelství, byla nazvána „strážkyní zákonnosti“ a nesloužila již jen jako orgán oprávněný k podání obžaloby k soudu. Mohla také zasahovat do civilního a správního řízení, z důvodu nastolení třídního boje však také však ztratila svou pozici nestranného prvku v trestním řízení.
Abstract v angličtině:
Abstract The history of the body of public prosecution on the Czech territory has its roots in the late middle age. First prosecutor was named by the king Zikmund in 1437 and his main task was to help the king to regain the property he had lost during the religious wars. As the time was passing by, the king’s prosecutor’s agenda was slowly expanding. Soon he became authorized to pursue the perpetrators who committed crimes such as manslaughter, murder, heresy, offence of the king or counterfeiting. However with the succession of Habsburg dynasty his role has weakened since the crime proceeding got back to the principle of inquisitorial process which accumulates the role of judge, advocate and prosecutor in one person. In the revolution year of 1848 the Habsburg monarchy was forced to reorganize the justice system due to massive political protests. At the very same year the first public prosecution offices were founded in order to pursue crimes committed in relation with press. In 1850 the competence of state prosecutor expanded – from now on he was authorized by the law to prosecute all crimes that were to be tried in front of the court of justice and to represent the indictment in front of it. The strict hierarchy was given and it copied the judicial system. The exception was at the district courts – there were no district prosecutors, only the clerks with usually no law education. But not only had the state prosecutor powers within the criminal procedure. He was as well authorized to intervene into civil procedure e.g. in the matter of adoptions. With the disintegration of Habsburg monarchy the independent Czechoslovakia adopted the system of the body of public prosecution as it was established in the monarchy. The crucial problem the new republic wasn’t able to handle for the whole 20 years of its existence was the dualism of the legislation, since the territory of Slovakia and Carpathian Ruthenia adopted the Hungarian judicial and prosecution system. With the arrival of Nazis shortly before the beginning of World War II, everything including the justice system changed in newly established Protectorate. Germans gained the main role in public life therefore the powers of Czech institutions and courts were suppressed, so as the ones of the Czech state prosecutors. After expulsion of Germans and the end of WW II, there was a strong urge to punish those who cooperated with the oppressors. According to the presidential decrees, the office of public prosecutor was instituted in order to investigate those who collaborated with Nazis. In the meantime the everyday life was slowly getting back to the condition before the war so as the state institutions. The biggest changes so far were to come after 1948 hence the communist were slowly making moves to change the principles the prosecution had rest on. The set of statutes released between years 1948-1952 smashed former legislature regulating the criminal procedure and the position of the body of public prosecution. Since then the public prosecution organ was appointed the „guardian of the socialist legality“ and was not only intended to be an organ entitled to bring the action against offender but also to intervene in civil and administrative procedure and it lost its role of an unbiased element of criminal proceeding.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Michaela Polívková 1.07 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Michaela Polívková 77 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Michaela Polívková 77 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Ladislav Soukup, CSc. 37 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 159 kB