velikost textu

Pojem suverenity u Thomase Hobbese a Samuela Pufendorfa a jeho role v konstituci moderního pojetí státu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Pojem suverenity u Thomase Hobbese a Samuela Pufendorfa a jeho role v konstituci moderního pojetí státu
Název v angličtině:
The Concept of Sovereignty of Thomas Hobbes and Samuel Pufendorf and its Role in the Constitution of Modern Concept of State
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
PhDr. Vojtěch Belling, Ph.D.
Oponenti:
doc. JUDr. Jana Reschová, CSc.
doc. JUDr. PhDr. Pavel Maršálek, Ph.D.
Id práce:
161525
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra ústavního práva (22-KUP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
23. 3. 2016
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Abstrakt Mluvit o „změně“ konceptu suverenity a klást současné formy existence státu do protikladu ke „klasickým“ teoriím suverenity se stalo oblíbeným topos postmoderní právní a politické filosofie. Teoretický obsah těchto „klasických“ teorií je ovšem velmi často identifikován s empirickou realitou vestfálského systému států a pokládán za apoteózu autonomních, nezávislých států a právních systémů. V této práci jsem se proto snažil blíže zkoumat logické jádro teorie suverenity u dvou významných politických a právních filosofů 17. století, Thomase Hobbese a Samuela Pufendorfa. Na základě podrobné analýzy ústředních děl obou autorů a ve světle recentní literatury jsem ukázal, že jejich chápání suverenity lze pochopit jen s pomocí analýzy jejich pojmů fiktivní, resp. morální osoby. Suverenita se totiž v jejich pojetí nevztahuje k empirické realitě a faktické moci, nýbrž k imaginativní realitě fiktivních jsoucen v podobě osob. Je tedy pojmem fiktivní moci imaginativního tělesa – lidu, který existuje pouze na abstraktně-transcendentální úrovni, jako jednotka, jež může empiricky jednat pouze prostřednictvím reprezentanta. Na rozdíl od republikánských pojetí téže doby u Hobbese neexistuje lid před aktem reprezentace, nýbrž je konstituován teprve tímto aktem. Toto pojetí umožňuje pochopit absolutní povahu suverenity. Její absoluce a neomezenost vyplývají z abstraktně-imaginativní povahy. Nejde tedy o neomezenost ve smyslu fakticky nelimitovaného charakteru, neboť ani Hobbes ani Pufendorf nehovoří o pojmu vázanému k empirické realitě. Absolutní charakter suverenity neznamená proto, že moc státu a jeho právního systému jsou fakticky neomezené, ale že překážky existující v empirické sféře nelze pokládat za omezení abstraktní normotvorné moci. Lokalizace suverenity do fiktivní sféry u Hobbese i Pufendorfa ukazuje blízkost obou teoretických konstrukcí, přes četné rozdíly, na něž jsem v této práci upozornil. Pro oba je stát entitou vztaženou k imaginativní konstituci sociální reality, jež vzniká v důsledku nutnosti překonat přirozený stav. Ten ovšem ve stavu státu nemizí, pouze je nad ním uměle vybudován svět práva, jehož existence závisí na jeho faktickém přijetí v populaci. Hobbes ani Pufendorf tak nevylučují ani revoluční zvrat, odstranění reprezentativního suveréna a návrat do přirozeného stavu v kterémkoli momentu. Člověk si svou přirozenou svobodu, k níž patří i možnost individuální revolty, ponechává v jakémkoli politickém systému. V tomto směru nelze Hobbese pokládat za teoretika absolutního státu (jak jej nacházíme třeba u Bossueta či Filmera). Zmíněná lokalizace suverenity a státu do sféry imaginativní konstituce reality vylučuje možnost negovat tento koncept pouhým poukázáním na fakticky omezenou autonomii států v současném světě, na globalizaci a nadnárodní integraci. Koncept suverenity jako součást systému normativní konstituce sociální reality svou relevanci nemusí ztrácet ani dnes a ani nás nenutí k akceptaci tezí o „omezené“ povaze suverenity státu a lidu. Otázkou není, zda jsou státy „ještě“ suverénní, ale zda se sociální imaginace prostřednictvím pojmu suverenity ukazuje i v současnosti jako relevantní způsob legitimizace moci.
Abstract v angličtině:
Abstract It is a topos of postmodern law and political philosophy to speak about the "change" of the concept of sovereignty, and to put the current forms of state existence in opposition to the "classical" theory of sovereignty. The theoretical content of this "classical" doctrine is too easy identified with the empirical reality of the Westphalian state system and understood as an apotheosis of the autonomous, independent states and legal systems. In this thesis I have therefore tried to investigate the logical core of the doctrine of sovereignty of two important political philosophers of the 17th century, Thomas Hobbes and Samuel Pufendorf. Based on the analysis of the central works of both authors, in the light of the latest research, the work shows that their understanding of sovereignty can only be understood with the help of the analysis of the concept of fictitious (or fictitiously) created artificial (moral) person. Sovereignty is no term for an empiricial force or violence, but the name for an imaginative absolute power that is connected to the artificial sphere of fictitious legal reality which is radically separated from the empirical world. The „sovereign power of the Commonwealth“ is related to the fictional character of the state, which is identical to the concept of people (populus). The people exist for Hobbes and Pufendorf solely on the abstract transcendental level, as a unit that can act empirically only through the person of a representative. In contrast to the republican conception of representation in terms of a re-presentation of an already existing community, there is no entity-to-be-represented before the very act of representation. This understanding justifies, on one hand, the logically unlimited character of the power of the sovereign representative (since its source is the fictitious person of the state), but, on the other hand, it in no way precludes the possibility of a revolutionary change of the representative sovereign. The absolute character of sovereignty does not mean, therefore, that the de facto power of the state and its legal system are unlimited, but that the barriers are not to be found in the sphere of empirical reality and the natural freedom. The localization of sovereignty in the area of the fictional State means that the concept of sovereignty for Hobbes and Pufendorf finds its role primarily in the imaginative constitution of social reality. The fictitious sphere is for Hobbes identical with the imaginative world. The sovereign state is imagined as sovereign political community. Thus, this "classical" concept of sovereignty cannot be negated by the mere fact that states are no longer fully autonomous actors in the world today. The issue is not whether they de facto have an unlimited power (which of course is nonsense), but whether the social imagination of reality by using the concept of sovereignty may still be relevant.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce PhDr. Vojtěch Belling, Ph.D. 1.01 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce PhDr. Vojtěch Belling, Ph.D. 62 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky PhDr. Vojtěch Belling, Ph.D. 54 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Jana Reschová, CSc. 509 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. PhDr. Pavel Maršálek, Ph.D. 34 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 196 kB