velikost textu

Princip komplementarity v Římském statutu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Princip komplementarity v Římském statutu
Název v angličtině:
Principle of complementarity in the Rome Statute
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Kristýna Urbanová
Školitel:
prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.
Oponenti:
doc. JUDr. Jan Ondřej, DSc.
JUDr. Mgr. Pavel Caban, Ph.D.
Id práce:
161507
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Mezinárodní právo (MEZINAR)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
27. 11. 2018
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Mezinárodní trestní soud, komplementarita, přípustnost řízení.
Klíčová slova v angličtině:
International Criminal Court, Complementarity, Admissibility.
Abstrakt:
ABSTRAKT Princip komplementarity v Římském statutu Předložená disertační práce se věnuje analýze ne/fungování principu komplementarity v rozhodovací praxi Mezinárodního trestního soudu a klade si rovněž za cíl posoudit, zda očekávání s tímto principem spjatá byla v této aplikační praxi reálně naplněna. Princip komplementarity se týká vztahu mezi výkonem trestní jurisdikce ze strany ICC a vnitrostátních orgánů a vždy byl vnímán jako základní stavební kámen fungování Mezinárodního trestního soudu, bez kterého by zřejmě státy nikdy k přijetí Římského statutu nedospěly, přičemž byl často stavěn do kontrastu s principem přednosti, jenž byl zakotven ve Statutech obou ad hoc tribunálů zřízených v devadesátých letech Radou bezpečnosti Organizace spojených národů. Před dvaceti lety panovalo jak mezi státy, tak mezi odbornou veřejností rozsáhlé přesvědčení, že díky komplementaritě bude Mezinárodní trestní soud zasahovat až jako nástroj posledního možného řešení a bude vykonávat svoji jurisdikci až tehdy, kdy státy disponující v daném případě jurisdikcí nejsou ochotny nebo schopny vyšetřovat či stíhat osoby podezřelé ze spáchání zločinů podle mezinárodního práva v jurisdikci Soudu. Vzhledem k tomuto důrazu na neochotu či neschopnost státu věc vyšetřit tak měl princip komplementarity zajistit tu správnou rovnováhu mezi respektováním státní suverenity na straně jedné a efektivním a důvěryhodným fungováním Mezinárodního trestního soudu na straně druhé. Předložená disertační práce pak na jednotlivých dosavadních případech již před Mezinárodním trestním soudem projednaných ukazuje, že tato představa se ukázala býti spíše představou iluzorní, neboť dosavadní judikatura zaujala poměrně dosti restriktivní přístup k výkladu klíčových ustanovení Statutu, tedy zejména při interpretaci článků 17 a 19 Statutu. Tento restriktivní výklad podmínek přípustnosti řízení, v nichž má být princip komplementarity zabudován, sice může být z hlediska jazykového, ale i logického a systematického zcela v pořádku, ovšem v podstatě téměř vždy při něm došlo k nedostatečnému zohlednění právě principu komplementarity, jehož podstatou měla být spíše doplňující role Soudu a primární úloha vnitrostátních jurisdikcí ve stíhání předmětných zločinů. Klíčová slova Mezinárodní trestní soud, komplementarita, přípustnost řízení.
Abstract v angličtině:
ABSTRACT Principle of complementarity in the Rome Statute The thesis provides a reader with analysis of non/operation of principle of complementarity in practice of the International Criminal Court. The principle of complementarity concerns rules governing a relationship between national courts and the ICC in the context of exercise of jurisdiction over the crimes under international law covered by the Rome Statute. From the beginning, the principle of complementarity has been considered as a cornerstone of the Rome Statute and has been often contrasted with principle of primacy enjoyed by the International Criminal Tribunal for Former Yugoslavia and International Criminal Tribunal for Rwanda. During the adoption of the Rome Statute, both the states and researches expected that thanks to complementarity the ICC would act only as a court of a last resort and would exercise its jurisdiction only if states endowed with jurisdiction would be unwilling or unable to investigate or prosecute those responsible for international crimes in jurisdiction of the ICC. The amount of emphasis put on unwillingness or inability of states to investigate and prosecute should have guaranteed a balance between a protection of state sovereignty and effective and credible operation of the International Criminal Court. The dissertation theses then illustrates, with help of up today jurisprudence of the International Criminal Court, that such expectations have been so far being proved rather illusionary. Mainly because the ICC in its decisions on admissibility has taken rather restrictive approach while interpreting the key Articles of the Rome Statute, i.e. Article 17 and 19 of the Statute. While this interpretative restrictive approach of the admissibility issues might be justifiable by linguistic or logic interpretation, it is a question whether it has been also reflected the principle of complementarity which should have guaranteed a rather supplementary role of the ICC, while the primary role in fight against impunity should have rested with the states. Key words International Criminal Court, Complementarity, Admissibility.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Kristýna Urbanová 1.95 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Kristýna Urbanová 133 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Kristýna Urbanová 128 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc. 205 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Jan Ondřej, DSc. 194 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Mgr. Pavel Caban, Ph.D. 174 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 144 kB