velikost textu

Zásada Nemo tenetur se ipsum accusare v trestním procesu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Zásada Nemo tenetur se ipsum accusare v trestním procesu
Název v angličtině:
Principle nemo tenetur se ipsum accusare in criminal proceedings
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Milan Děček
Školitel:
doc. JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D.
Oponenti:
prof. JUDr. Jaroslav Ivor, CSc.
doc. JUDr. Jana Navrátilová, Ph.D.
Id práce:
161406
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra trestního práva (22-KTP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Trestní právo, kriminologie a kriminalistika (TRESTNI)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
18. 1. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Nemo tenetur, zásada zákaz nucení k sebeobviňování, neúčinnost důkazů, zásada trestního řízení
Klíčová slova v angličtině:
Nemo tenetur, principle of non-coercion to self-accusation, ineffectiveness of evidence, the principle of criminal proceedings
Abstrakt:
Abstrakt Práce se zabývá problematikou aplikace zásady zákazu donucování k sebeobviňování v trestním procesu a to nejen v České republice, ale i v dalších evropských státech a USA. Jednotlivé poznatky jsou získávány zejména analýzou judikátů Evropského soudu pro lidská práva, nálezů Ústavního soudu ČR a v neposlední řadě jsou v práci prezentovány názory významných osobností trestního procesu. Aplikace zmíněné zásady je zkoumána z různých úhlů při využívání různých procesních úkonů, kdy z argumentace uvedených soudních rozhodnutí byla dovozena hranice mezi přípustným a nepřípustným donucením od orgánů činných v trestním řízení. Tato hranice je charakterizována aktivitou obviněného k sebeobviňování, ke které obviněný nesmí být pod hrozbou sankce donucován. Práce pojednává o historickém vývoji zásady, jejím zakotvení v platném právu, ale hlavně o uplatnění v trestním procesu. Zkoumána je aplikace tohoto pravidla nejen na různé druhy výpovědí v trestním řízení ale i na další důkazní prostředky a procesní úkony v trestním řízení (rekognice, vydání/odnětí věci, identifikační úkony, použití agenta) a to i vztahu k trestnímu stíhání právnických osob. Zásada „nemo tenetur se ipsum accusare“ je nepochybně jedno ze základních pravidel trestního procesu v České republice i ostatních demokratických státech. Lidstvo ji zná již stovky let. Během vývoje trestního práva prodělala i tato zásada spousty změn. Byla různě upravována, rozšiřována, zužována nebo úplně utlumena. V současné podobě tato zásada významným způsobem chrání osoby, proti nimž se trestní řízení vede před zvůlí orgánů činných v trestním řízení, bdí nad dodržováním některých pravidel spravedlivého procesu a je mocnou zbraní na straně obhajoby. Meze této zásady nejsou však bezbřehé a toto pravidlo neposkytuje obviněnému absolutní imunitu vůči všem důkazním úkonům a zásahům orgánů činných v trestním řízení, ale zakazuje pouze nucení k aktivní účasti obviněného a dalších osob na zajišťování důkazů.
Abstract v angličtině:
Abstract Labor deals with the application of the principle of non-coercion to self-accusation in criminal proceedings, not only in the Czech Republic but also in other European countries and the USA. Partial results are obtained in particular by analyzing the case law of the European Court of Human Rights, the Constitutional Court of the Czech Republic and, not least, the work presented the views of the experts in the criminal process. Application of that principle is examined from different angles using various procedural acts when the argument was the same judgments inferred line between permissible and impermissible coercion from authorities involved in criminal proceedings. This limit is characterized by the activity of the accused to self- accusation, to which the accused may not be compelled under the threat of sanctions. The thesis deals with the historical development of the principle, its enactment in the valid law, but mainly with its application in the criminal proceedings. The application of this rule is examined not only for various types of testimony in criminal proceedings, but also for further evidence and procedural acts in criminal proceedings (recognition, issue / removal of the subject, identification, use of agent), as well as criminal prosecution of legal entities. The "nemo tenetur se ipsum accusare" principle is undoubtedly one of the basic rules of the criminal process in the Czech Republic and other democratic states. Humankind has known it for hundreds of years. During the development of criminal law, this principle has undergone a lot of changes. It has been variously modified, expanded, narrowed or completely subdued. In its current form, this principle protects in a significant way the persons against whom criminal proceedings lead to the malfeasance of the law enforcement authorities, keep watch over the observance of certain rules of a fair process and are a powerful weapon on the defense side. However, the limits of this principle are not out of the question and this rule does not give the accused absolute immunity from all evidence and interventions by law enforcement authorities, but prohibits only the coercion of the accused and other persons to participate actively in evidence gathering.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Milan Děček 1.57 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Milan Děček 203 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Milan Děček 106 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D. 220 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Jaroslav Ivor, CSc. 212 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Jana Navrátilová, Ph.D. 319 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 249 kB