velikost textu

Koncept národního verše v české a zahraniční versologii 19. a 20. století – otázky, problémy, polemiky

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Koncept národního verše v české a zahraniční versologii 19. a 20. století – otázky, problémy, polemiky
Název v angličtině:
The Concept of the National Verse in Czech and International Theory of Verse 19th and 20th Century – Questions, Problems, Polemics
Typ:
Disertační práce
Autor:
Bc. Klára Zindulková
Školitel:
doc. Mgr. Libuše Heczková, Ph.D.
Oponenti:
Jacek Baluch
prof. Wolfgang Schwarz, Dr.
Id práce:
152952
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
Program studia:
Filologie (P7310)
Obor studia:
Dějiny české literatury a teorie literatury (XCL)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
27. 3. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
alternační hypotéza|časomíra|izochronie|jamb|koncept|metrum|národní obrození|národní verš|německý verš|polský verš|strukturalismus|versifikace
Klíčová slova v angličtině:
alternating stress rule|concept|Czech National Revival|Czech verse|German verse|iamb|isochrony|metrum|national vesification|Polish verse|quantitative verse|structuralism|versification
Abstrakt:
Abstrakt Tématem této práce jsou úvahy o verši 19. a 20. století v souvislosti s otázkami národní identity, národního sebevědomí, tradice a otevřenosti vůči evropskému prostoru. Zkoumá, jak se tato témata mnohdy nereflektovaně odrážejí v prozodických debatách určitých období (zejména za národního obrození a v době utváření samostatného Československa) a ovlivňují názory na to, jak vypadá či by měl vypadat český verš, k jakým účelům má sloužit poezie či co národní literaturu a její jazyk ohrožuje. Sleduje také proměny ve vztahu teorie verše k samotné básnické tvorbě a porovnává pojetí verše a jeho základních kategorií v české a zahraniční teorii. Práci tvoří čtyři relativně oddělené části, které jsou dílčími sondami do vybraných témat z historie české a zahraniční literatury a myšlení o ní. První kapitola se zaměřuje na sylabotónickou reformu českého verše a motivace, které vedly k jejímu přijetí i odmítání. Jsou zkoumány důvody, které přiměly část autorů k sylabizujícímu rozvolnění Dobrovského pravidel a jiné k pokusům o nastolení časomíry. Samostatně je zkoumána otázka českého jambu, která se v teoretických diskusích opakovaně vrací mnohdy nezávisle na básnické tvorbě, avšak, jak se zdá, v jisté souvislosti s pocitem ohrožení národní identity, který doprovází některá dějinná období. V polemikách o český jamb se tak často vynořují názory a argumenty již dávno zapomenuté či vyvrácené a používání (či nesprávnému tvoření) jambického verše se připisuje podivuhodný vliv na kvalitu a „ryzost“ české poezie, či dokonce samotného jazyka. Druhá část sleduje změnu pojetí verše v době raného strukturalismu v časopiseckých polemikách strukturalistů se zastánci jiných směrů (především s J. V. Sedlákem) a zabývá se přínosem strukturalistického myšlení pro moderní českou versologii, a to zejména co se týče vzniku fonologie, zaměření na funkci a rozvoj kvantitativních metod, jež našly široké uplatnění v práci Miroslava Červenky a Květy Sgallové a které jsou i dnes nejvýraznějším rysem versologického výzkumu u nás. Ve třetí části následuje představení polské a německé teorie verše v porovnání s českou badatelskou tradicí, podrobně je rozpracováno polské pojetí versifikačních systémů a možné důvody shod a rozdílů mezi českou a polskou literární teorií i praxí v této oblasti. Při porovnávání českého chápání verše s německým vyšly najevo odlišnosti zcela jiné, doposud nepříliš popisované. Podstatný rozdíl najdeme v používání kategorie versifikačního systému a v terminologii, která je v německém prostředí silně ovlivněna tradicí tónického verše. Text se dostává také k sylabotónické reformě v německé literatuře a popisuje cestu k ní z opačné strany něž v české literatuře – tedy od tónického, nikoli sylabického verše. Ve čtvrté části jsou podrobně představeny dvě teorie rytmu, českému čtenáři málo známé, ale za hranicemi populární: koncept izochronie a alternační hypotéza. Vývoj obou těchto teorií ukazuje, že jednou z největších překážek, se kterou se museli potýkat jejich zastánci, byla nemožnost exaktně změřit a izolovat prvky, které v jejich pojetí zakládají rytmus. To obrací pozornost současné lingvistiky i versologie k otázce, nakolik je rytmus jazyka a verše postaven na objektivních a změřitelných aspektech a jakou roli hraje v rozpoznávání rytmu lidské vnímání a jeho subjektivnost. Vztahem rytmu a subjektu, který se zdá být klíčový pro celkové pojetí veršového rytmu, se v současné době zabývá mimo jiné H. Meschonnic, jehož teorie je ve čtvrté kapitole stručně zmíněna.
Abstract v angličtině:
Abstract The chief subject of this dissertation is a description of the reflections on the poetry of 19th and 20th century, in connection with questions of national identity, national self-confidence, tradition and openness to European space. I deal with the question, how these topics are (often unconsciously) reflected in the prosodic debates of certain periods (especially during the Czech National Revival or at the time of the formation of independent Czechoslovakia) and how influence the views on how the Czech verse looks or should look, for what purposes poetry is to serve or what threatens the national literature and language. I also follow the changes in the relation of the theory of verse to the poetry itself and compare the concept of the verse and its basic categories in Czech and international theory. This work is composed of four isolated parts, relatively independent of each other. These are partial probes on selected topics from the history of Czech and foreign literature and its reflection. The first chapter focuses on the syllabotonic reform of the Czech verse and on the motivation, which led to its acceptance or rejection. I investigated the reasons, which led some authors to the partial violation of rules and some authors to attempts to establish quantitative verse. The topic of Czech iamb is separately analyzed. In the theoretical discussions, it repeatedly returns, often independently of the contemporary poetry, but, apparently, in some connection with the feeling of the threat to national identity, connected with some historical periods. In the polemics about the Czech iamb already forgotten or rebutted views and arguments are often emerging, the influence of use (or incorrect creation) of iambic verse to the quality and purity of the Czech poetry and even the language itself is also repeatedly discussed. The second part describes the change of theoretical concepts of the verse in the time of early structuralism in the magazine discusses of structuralists and representatives of another movement (especially with J. V. Sedlák). It also concentrates on the contribution of structuralist thinking to the modern Czech verse theory – especially on the emergence of phonology, focus on the function and development of quantitative methods that have been widely used in the work of Miroslav Červenka and Květa Sgallová and which are still most striking feature of the contemporary Czech theory of verse. The third chapter follows the polish and German theory of verse in a comparison of the Czech research tradition, deals in detail with the Polish concept of versifications and presents possible reasons for the similarities and differences between Czech and Polish literary theory and practice in this topic. Other differences, still not systematically investigated, has considered as a result of the comparison of Czech and German theory of verse. A fundamental difference can be found in the use of the category of versification, and in the terminology, strongly influenced by the tradition of accentual verse in the German tradition. The text also mentions the syllabotonic reform in the German literature and describes the way to the syllabotonic verse from the opposite side in comparison with the Czech literature – from accentual, not from the syllabic verse. The two rhythm theories, for the Czech reader little known, but famous abroad, are presented in detail in the last chapter: the concept of isochrony and the alternating stress rule. The development of both these theories shows that one of the most significant problems their supporters to face was an impossibility to exact measure and isolate the elements, that, according to their theory, form the rhythm. It let the focus of contemporary linguistic and theory of verse to the question of how the rhythm of language and verse is based on objective and measurable aspects and what is the role of human perception and its subjectivity in the rhythm recognition. The relation of rhythm and subjects, which seems to be key to the general concept of verse rhythm, is currently dealt with among others by H. Meschonnic, whose theory is briefly mentioned in the fourth chapter.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Bc. Klára Zindulková 1.13 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Bc. Klára Zindulková 108 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Bc. Klára Zindulková 108 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Bc. Klára Zindulková 350 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. Mgr. Libuše Heczková, Ph.D. 196 kB
Stáhnout Posudek oponenta Jacek Baluch 434 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Wolfgang Schwarz, Dr. 188 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 46 kB