velikost textu

Právněhistorické aspekty trestání nacistických zločinců na pozadí procesu s Adolfem Eichmannem

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Právněhistorické aspekty trestání nacistických zločinců na pozadí procesu s Adolfem Eichmannem
Název v angličtině:
Legal-Historical Aspects of Punishment of Nazi Criminals on the Background of the Adolf Eichmann Trial
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Mgr. David Kohout, Ph.D.
Id práce:
150315
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra teorie práva a právních učení (22-KTPPU)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
26. 5. 2014
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Adolf Eichmann; Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku; norimberské principy; zločiny nacismu; zločiny podle mezinárodního práva; zločiny proti lidskosti; válečné zločiny; zločiny proti míru; univerzální jurisdikce; promlčení; lipské procesy; zákon Kontrolní rady č. 10; genocida; holocaust
Klíčová slova v angličtině:
Adolf Eichmann; International Military Tribunal in Nuremberg; Nuremberg Principles; Nazi crimes; crimes under International Law; Crimes against humanity; war crimes; crimes against peace; universal jurisdiction; statutory limitation; Leipzig war crimes trials; Control Council Law No. 10; genocide; holocaust
Abstrakt:
Abstrakt v českém jazyce Disertační práce David Kohout: Právněhistorické aspekty trestání nacistických zločinců na pozadí procesu s Adolfem Eichmannem Tato disertační práce na téma „Právněhistorické aspekty trestání nacistických zločinců na pozadí procesu s Adolfem Eichmannem“ má za cíl provést analýzu hlavních přístupů ke stíhání a trestání nacistických zločinů. Jako určitý ústřední motiv byl v této práci zvolen proces s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě v letech 1961 až 1962, a to nejen pro svou individuální zajímavost, ale především proto, že je v mnoha směrech velice ilustrativním vyústěním předchozího vývoje a současně mu je řadou autorů přisuzován podstatný vliv na obnovení zájmu o stíhání bývalých nacistů zodpovědných za zločiny spáchané do roku 1945. Práce tudíž přesahuje Eichmannův proces a zaobírá se jeho širším kontextem jak věcným, tak také personálním (ve výkladu k metodám trestního stíhání nacistických zločinců je často např. věnována pozornost procesům, které se odehrály mimo Izrael s Eichmannovými přímými spolupracovníky). Ve svém úvodu však tato práce časově dalece předbíhá samotný proces s Adolfem Eichmannem, a to z toho důvodu, že bylo vhodné vymezit základní etapy formování mezinárodního trestního práva, kterým byl zásadní měrou inspirován i zákon o potrestání nacistů a nacistických kolaborantů, na jehož základě byl Eichmann souzen. Z těchto důvodů byla věnována pozornost rovněž situaci po první světové válce, kdy vznikaly první koncepty toho, jak trestat (především) válečné zločiny. V této době se také poprvé začínal objevovat pojem tzv. zločinů proti lidskosti (v souvislosti s genocidou Arménů v Osmanské říši). Přestože tyto pokusy nakonec skončily celkovou rezignací na trestněprávní postih a znamenaly oproti původním plánům naprosté selhání, staly se nejen po stránce právní, nýbrž také po stránce plánovací předobrazem a důležitou zkušeností pro potrestání nacistických (popř. i dalších) zločinců po skončení válečného konfliktu v roce 1945. Na základě této zkušenosti i některých rozdílů oproti stavu po první světové válce (zejména skutečnosti, že Německo v roce 1945 bezpodmínečně kapitulovalo a bylo vojensky okupováno) došlo mezi hlavními spojenci (Spojené státy americké, Velká Británie, Sovětský svaz a Francie) ke shodě, že bude ustaven Mezinárodní vojenský tribunál odpovědný za souzení hlavních původců války a těch, kteří se významně podíleli na perzekučních opatřeních, která nacistický režim v celé sféře svého vlivu uplatňoval. Tento následný proces, běžně označovaný jako „norimberský proces“, respektive Charta Mezinárodního vojenského tribunálu, na níž byl založen, pak vymezil hlavní pojmový, normativní i rozhodovací rámec (vymezením skutkových podstat zločinů podle mezinárodního práva, vymezením trestní odpovědnosti velitelů vydávajících rozkazy a vojáků tyto rozkazy vykonávajících atd.) pro procesy, které měly následovat. Zcela zásadně na něj byly napojeny především procesy vedené před spojeneckými tribunály v jednotlivých okupačních zónách na základě zákona (spojenecké) Kontrolní rady č. 10, mezi nimiž ústřední místo zaujímají hlavně procesy v americké zóně. Rozsudky, kterými byly tyto procesy završeny, v mnohém dotvářely a dále rozpracovávaly rozhodnutí Mezinárodního vojenského tribunálu a byly posléze i hojně citovány v procesu s Adolfem Eichmannem a dodnes jsou podstatnou součástí (nyní již mnohem hlouběji pojímaného) mezinárodního práva trestního. Nebyly to ovšem jen mezinárodní tribunály (u vojenských soudů v jednotlivých okupačních zónách rozděleného Německa však nešlo o mezinárodní soudy v pravém slova smyslu), které bezprostředně po druhé světové válce aplikovaly právo vycházející z Charty Mezinárodního vojenského tribunálu. V omezené míře v některých okupačních zónách v Německu (britské a francouzské, s určitými specifiky i v sovětské) a především také v Rakousku totiž národní soudy také využívaly pro stíhání právní předpisy, které se zakládaly na mezinárodněprávních normách. Šlo tak o vůbec první případy recepce mezinárodního veřejného (trestního) práva do národních právních řádů, popř. o přímou aplikaci předpisů mezinárodního práva vůči fyzickým osobám v tuzemském trestním řízení. V další části se disertační práce věnuje samotnému procesu s Adolfem Eichmannem, a to jak v sepjetí s předchozím právním vývojem, tak také v širších sociálních, politických či kulturních souvislostech. Tento proces, o němž se dodnes hovoří jako o hlavním procesu, v němž byl souzen zločin holocaustu jako celek, skutečně představuje mimořádný právní případ (v anglickojazyčné literatuře se uvádí termín tzv. landmark case). Jeho neobvyklost byla založena již samotnými okolnostmi, za nichž se Eichmann do Izraele k soudu dostal (tj. jeho tajné zadržení a následně transport z Argentiny příslušníky izraelské tajné služby), ale i tím, že se dostal před soudy státu, který v podstatě do značné míry legitimitu své existence opíral právě o historickou zkušenost z holocaustu. Rozsudky soudů, které o Eichmannově obžalobě rozhodovaly, jsou do dnešní doby citovány zejména s ohledem na průlomovou aplikaci konceptu univerzální jurisdikce, jež se od té doby prosadila do právních řádů mnoha států a je v dnešní době pro zločiny proti lidskosti či válečné zločiny široce přijímanou zásadou umožňující státům stíhat osoby z těchto činů podezřelé i v případech, kdy tradiční formy jurisdikce by něco takového nedovolovaly. Jak bylo zmíněno, proces s Eichmannem byl však i jistou uvozovací epizodou k další fázi stíhání nacistických zločinců především ve Spolkové republice Německo, v mnohem menší míře (byť přeci) i v Rakousku. I když by bylo s ohledem na hlubší výzkumy zjednodušujícím tvrdit, že se jednalo o jediný impulz, který způsobil navýšení počtu trestních stíhání v cizině, je nesporné, že v některých případech, které byly blíže analyzovány v této práci, mělo zadržení Eichmanna nezpochybnitelnou relevanci pro zahájení konkrétního trestního stíhání (zejména v případech Otty Hunscheho, Hermanna Krumeye a Franze Novaka). Tato etapa před německými a rakouskými soudy představuje protipól trestních řízení konaných na základě Charty Mezinárodního vojenského tribunálu a na ní navazujících předpisů čerpajících z mezinárodního práva. Od poloviny let padesátých minulého století se totiž západní Německo i Rakousko vrátily k předpisům národního trestního práva, které sice nemohly být zpochybňovány pro svou případnou retroaktivitu (jak tomu bylo v případech aplikace předpisů pramenících z mezinárodního práva trestního, o jehož existenci v době spáchání skutků a před přijetím Londýnské úmluvy z 8. srpna 1945 byly vedeny spory), ale jejich nedostatkem bylo, že tradicionalistická úprava (aplikované trestní zákoníky pocházely ještě z 19. století) nebyla připravena na postihování zločinů takové komplexity, jako byly zločiny páchané nacisty. Dalším podstatným momentem bylo i zákonné promlčení, kterému v národním právu konvencionální trestné činy podléhaly a které se tak a priori vztahovalo i na nacistické zločiny, které jinak mnohdy spadají pod pojem genocidy. Boj proti nastupujícímu promlčení a jeho v mnohém neuspokojivé výsledky měly konkrétní dopad na případy stíhání nacistických zločinců. I z těchto důvodů začaly postupně počty procesů vedených na národní úrovni slábnout. V dnešní době je již kapitola dějin související se stíháním nacistických zločinců přes některé dozvuky téměř uzavřena a stává se v mnoha ohledech kategorií historickou. Na druhou stranu spektrum různých přístupů k trestání (především) zločinů univerzální povahy překračujících svým významem i dopadem hranice jednotlivých států, které bylo postihnuto v této práci, mělo a jistě i bude mít svůj odkaz pro současnost i budoucnost. V odkazech je proto v disertaci upozorňováno i na další vývoj především v oblasti mezinárodního trestního práva. Na Mezinárodní vojenský tribunál dnes navazují mezinárodní tribunály pro Rwandu a bývalou Jugoslávii a také Mezinárodní trestní soud. Současně velká část států do svých právních řádů implementovala skutkové podstaty zločinů proti lidskosti, válečných zločinů atd., aby tak pro futuro nemohli jejich případní pachatelé těžit z nepřipravenosti národního práva na takovéto situace. Ve spojení se zásadou univerzální jurisdikce je v dnešní době tedy již vystavěn poměrně celistvý systém k potírání těchto vážných zločinů (selže-li prevence). Tyto posuny je možné zkoumat právě jako důsledek (mnohdy krkolomných) snah potrestat nacistické zločince. Ačkoliv je tedy tato práce svou povahou především právněhistorická, obsahově přesahuje i do řady dalších právních disciplín jako jsou mezinárodní právo a mezinárodní právo trestní, tradiční nauka práva trestního či v nejobecnějším pohledu i teorie práva a právní filozofie. Klíčová slova: Adolf Eichmann; Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku; norimberské principy; zločiny nacismu; zločiny podle mezinárodního práva; zločiny proti lidskosti; válečné zločiny; zločiny proti míru; univerzální jurisdikce; promlčení; lipské procesy; zákon Kontrolní rady č. 10; genocida; holocaust
Abstract v angličtině:
Abstract in English Dissertation Thesis David Kohout: Legal-Historical Aspects of Punishment of Nazi Criminals on the Background of the Adolf Eichmann Trial This Dissertation on the topic of „Legal-Historical Aspects of Punishment of Nazi Criminals on the Background of the Adolf Eichmann Trial“ seeks to analyze the main approaches to the prosecution and punishment of the Nazi crimes. It was chosen to use the trial of Adolf Eichmann in Jerusalem in years 1961 – 1962 as a connecting thread of this whole work. It was so not only due to the individual remarkableness of the trial but also due to the fact that it was in many ways a very illustrative for the previous legal development until that time. Additionally, many commentators of this trial attribute it a great impact on the renewal of the interest in the prosecution of former Nazis who were implicated in perpetration of crimes committed until 1945 and who remained at large after the end of war. Therefore this Thesis goes beyond the Eichmann trial and focuses on its broader context in material but also personal sense (in the text it often referred to cases of prosecution of close collaborators of Adolf Eichmann). In the opening chapters this Dissertation, however, starts with events that go far back in time before the Adolf Eichmann trial. This is for the reason that it is useful to demonstrate the initial phases of creation of the International Criminal Law, which decisively influenced the Nazis and Nazi Collaborators Punishment Law used as the basis of the criminal case against Adolf Eichmann. For these reasons it was necessary to explore the situation after the end of the World War I, when the first concepts of punishment of perpetrators of (especially) war crimes were proposed. It was also this period when the term of crimes against humanity was coined (in connection to the Armenian genocide in the Ottoman Empire). Despite the fact that these efforts went futile, resulted in resignation over the criminal punishment of perpetrators and meant complete failure, they nevertheless became a legal as well as organizational model and important experience for the punishment of Nazi (and other) criminals after the end of the World War II. On the basis of the experience (and also due to several significant differences in comparison with the situation in 1918, i.e. unconditional surrender of Germany and especially its full military occupation) the main allies (USA, UK, USSR and France) agreed to set up the International Military Tribunal, which would be responsible for trying those responsible for instigation of the world conflict or those, who participated in the implementation of the persecution measures which had been introduced by the Nazi regime in the whole territory under its influence. The subsequent trial (generally referred to as the “Nuremberg Trial”) and the Charter of the International Military Tribunal, which the trial was based upon, created the main framework (i.e. definitions of applicable crimes, scope of application, doctrine of command responsibility and of criminal responsibility of a soldier who carried out an illegal order) for trials that followed. Most significantly these were the subsequent trials carried out on the basis of the (Allied) Control Council Law No. 10 by military tribunals established in the individual occupation zones in Germany. Most notable of these tribunals are those set up in US zone. Their judgments were in many ways built upon the decision of the International Military Tribunal and elaborated it further and they were later on often cited by the courts in the trial of Adolf Eichmann (and they remain to be important part of the case-law relative to the International Criminal Law until now). However, the law of the Charter of the International Military Tribunal was not applied only by the international tribunals in the first post-war years (not mentioning that the military tribunals established in the occupation zones by the Allies were not pure international tribunals). This law was applied in a limited scope by national courts in some of the occupation zones (British, French zones and with some specifics in the Soviet one too) and especially in Austria, where the national courts relied on national legislation substantially similar to the principles of International Law. These were actually the first cases of reception of Public International (Criminal) Law into domestic legal orders, or direct application of laws from the province of the International Law against natural persons in national criminal proceedings. The following part of the Dissertation deals with the trial of Adolf Eichmann itself, both in relation to the previous legal evolution and to its broader social, political and cultural connotations. This trial (which is until recently held to be historically the major leading case involving holocaust, which was addressed in its full complexity there) is truly one of the landmark cases. Its particularity was based already in the extraordinary circumstances of Eichmann´s arrest, who was apprehended by the commando of the Israeli secret intelligence service and transported secretly from Argentina to Israel). Additionally much of international attention was produced by the fact that Eichmann was supposed to be tried by courts of the state, which based its right to existence to a great extent on historical experience of shoah. Judgments of courts delivered in the Eichmann trial remain until now the leading sources with respect to the innovative application of the doctrine of universal jurisdiction, which has since then been implemented into legal orders of a number of states. The universality is now a widely accepted concept enabling national states to try persons for e.g. crimes against humanity or war crimes before its national courts even if no traditional basis for jurisdiction over such crimes was given. As it was mentioned before, the trial of Adolf Eichmann played an important role also in the following investigations of Nazi crimes mainly in the German Democratic Republic and to a more limited extent in Austria too. Even though it would be too simplifying to hold (according to recent studies on this subject) that the Eichmann trial was the only impulse causing the renewed increase in number of proceeding abroad, it is nevertheless with a little doubt that in certain cases it was vital for institution of the proceedings (especially in cases against Otto Hunsche, Hermann Krumey and Franz Novak, which are assessed in detail in this Dissertation). This new phase before West-German and Austrian courts represents antipole of the trials conducted on the basis of the Charter of the International Military Tribunal and national laws laying their fundaments from the principles of the Charter. Since 1950s both West Germany and Austria have come back to the laws of the national Criminal Law. On one hand, these laws could not be subject to objections as to their retroactive effects (in contrast this was the case for the laws based on the International Criminal Law, which was not unequivocally existent in the time of perpetration of the acts and the Charter was therefore subject to criticism in this respect). On the other hand, the setback of this traditional legislation (the Criminal Codes originated in the 19th century) was the fact that it was not prepared for dealing with crimes of such complexity as were the crimes committed by the Nazis. Another significant feature connected to the national laws used since 1950s was the fact that even the Nazi crimes (often amounting to direct involvement in the most serious crime against the mankind, the genocide) were subject to statutory limitations. Fighting the upcoming limitation period and the often unsatisfying outcome of this struggle had a direct impact on a great number of investigated Nazi crimes. Also for these reasons the numbers of cases on the national level started to decline again in 1970s. Nowadays the period of prosecution of Nazi crimes is (despite a few exceptions) almost over and it becomes slowly rather a matter of history. However, the described spectrum of various approaches towards the punishment of (especially) crimes of universal character, which transcend the boarders of individual states due to their seriousness and impact, has its implications for today and future. References in this Dissertation aim to point to further developments in the area of International Criminal Law. The International Military Tribunal has nowadays its descendants in the International Criminal Tribunals for Former Yugoslavia and Rwanda and also the International Criminal Court. At the same time many states implemented into their national legal orders the bodies of crime for crimes against humanity, war crimes etc. so that their future perpetrators could not benefit from the fossil provisions of the traditional national law. In connection with the principle of universal jurisdiction there is nowadays a relatively comprehensive system for dealing with such crimes both on international and national level (if prevention fails). These developments can be viewed as a consequence of the (often overly complicated) attempts to punish Nazi criminals. Although this Dissertation is predominantly one from the domain of legal history, it, nevertheless, surpasses also into a number of other legal disciplines such as Public International Law and International Criminal Law, traditional Criminal Law or in the most general meaning to legal theory and philosophy of law. Key words: Adolf Eichmann; International Military Tribunal in Nuremberg; Nuremberg Principles; Nazi crimes; crimes under International Law; crimes against humanity; war crimes; crimes against peace; universal jurisdiction; statutory limitation; Leipzig war crimes trials; Control Council Law No. 10; genocide; holocaust
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. David Kohout, Ph.D. 2.51 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. David Kohout, Ph.D. 222 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. David Kohout, Ph.D. 89 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 143 kB