velikost textu

Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele z pohledu práva Evropské unie

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele z pohledu práva Evropské unie
Název v angličtině:
Protection of Employees in the Event of the Insolvency of their Employer from the Perspective of the EU Law
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
JUDr. Petr Seidl
Vedoucí:
doc. JUDr. Martin Štefko, Ph.D.
Oponent:
JUDr. Jakub Morávek, Ph.D.
Id práce:
147698
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení (22-KPP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
16. 5. 2017
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
ochrana zaměstnanců, platební neschopnost zaměstnavatele, záruční instituce
Klíčová slova v angličtině:
Protection of Employees, Insolvency of Employer, Guarantee Institution
Abstrakt:
Resumé Cílem této rigorózní práce nazvané “Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele z pohledu práva Evropské unie“ je zanalyzovat evropskou právní úpravu v oblasti ochrany zaměstnanců s ohledem na vybrané aspekty a specifika české vnitrostátní právní úpravy. Jedním z hlavních důvodů pro přijetí vnitrostátního zákona č 118/2000 Sb. byla transpozice směrnice 2008/94/ES, který přestavuje evropskou právní úpravu v této oblasti. Zatímco ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele byla přijata na úrovni Společenství na počátku osmdesátých let, v České republice zákon č 118/2000 Sb. vstoupil v účinnost dne 1. července 2000. Práce se také zabývá širším kontextem unijního práva, judikaturou Soudního dvora a také vybranými právními předpisy na poli ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele v některých členských státech Evropské unie. Cíl této práce nespočívá pouze v popisu evropského právního rámce, ale také v analýze oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, která nebyla transponována vůbec, nebo byla transponována příliš široce. Typickým případem je, podle mého názoru, § 2 odst. 5 zákona č 118/2000 Sb. Toto ustanovení se zdá být z pohledu zaměstnanců příliš restriktivní a v rozporu s výše uvedenou směrnicí. Na druhou stranu lze podotknout, že koncept vnitrostátního zákona se zdá být velmi velkorysý a snadno zneužitelný zaměstnanci, protože podání insolvenčního návrhu je velmi jednoduché, přičemž zaměstnavatel nemusí být reálně v platební neschopnosti. Jednotlivé instituty a definice obsažené v pracovním právu členských států nejsou shodné; proto orientace v různých právních řádech není příliš snadná. Nicméně, v tomto směru lze upozornit na rozdílnou transpozici směrnice 2008/94/ES provedenou zejména ve starších členských státech EU, zejména ve Španělsku. Některé z těchto států zavedly zcela nové a nezávislé instituce na ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, zatímco Česká republika využila služeb již stávajících institucí – úřadů práce (v současnosti Úřad práce ČR). Další rozdíl české právní úpravy může být spatřen ve skutečnosti, že zaměstnavatelé ze zákona nehradí garanční pojištění, přičemž dlužné mzdové nároky hradí Úřad práce ČR přímo ze státního rozpočtu. Rigorózní práce taktéž odkazuje na další aspekty různých právních předpisů členských států. Troufnu si tvrdit, že ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele prostřednictvím zákona č. 118/2000 Sb. a směrnice 2008/94/ES představuje účinný nástroj, jak zabezpečit zaměstnancům, kterým nebyly vyplaceny mzdové nároky kvůli platební neschopnosti jejich zaměstnavatele, alespoň základní sociální standart. Nicméně, tato ochrana (v podmínkách českého práva) nemůže nahradit mzdy placené zaměstnavatelem v plné výši. Ochrana zaměstnanců by proto měla za využití vhodné a doplňující politiky zaměstnanosti spočívat ve vytváření takových právních a společenských podmínek, aby zaměstnavatelé do platební neschopnosti neupadali.
Abstract v angličtině:
Abstract The objective of this thesis, entitled “Protection of Employees in the Event of the Insolvency of their Employer from the Perspective of the EU Law“ is to analyse European legislation in the field of protection of workers with regard to selected aspects and specifics of Czech national regulations. One of the main reasons for the adoption of national Act No. 118/2000 Coll. was the transposition of the Directive 2008/94/EC, which represents European legislation in this area. While protection of employees in the event of the insolvency of their employer was adopted at the community level in the early eighties, in the Czech Republic, the Act No. 118/2000 Coll. entered into force on the 1st July 2000. The thesis also deals with the broader context of the EU law, case law of the Court of Justice of the European Union, and selected legislation on the field of protection of employees in the event of the insolvency of their employer in certain Member States of the EU. The aim of this thesis also lies in description of not only the European legal framework, but also in an analysis of the area of protection of employees in the of employer's insolvency, which may have not been adequately transposed at all or has been transposed too widely. The typical case is, in my opinion, section 2, paragraph 5 of the Act No. 118/2000 Coll. This provision seems to be too restrictive from employees’ point of view and on contrary to the above mentioned Directive. On the other hand, the concept of insolvency defined in the law of the Czech Republic seems to be very generous and easily exploitable by employees, since filing an insolvency proposal is very simple and the employer does not need to be really insolvent. Institutes and definitions contained in the labour law of the Member States are not equal; therefore orientation in the different jurisdictions is not quite easy. Nevertheless, it can draw attention to an entirely different transposition of the Directive 2008/94/EC made especially by older Member States of the European Union, notably Spain. Some of these states have established a completely new and independent public institution to protect employees in the event of the insolvency of their employer, while the Czech Republic uses the services of an already existing public organization - the labour offices (currently The Labour Office of the Czech Republic). Another difference of the Czech legislation can be seen in the fact that there is no guarantee insurance paid by an employer and wage compensation paid by the Labour office of the Czech Republic come directly from the state budget. The thesis, of course, refers to other different aspects of the various legislations of the Member States. I dare say that protecting employees through the Act No. 118/2000 Coll. and the Directive 2008/94/EC is an effective tool how to ensure employees, who were not paid wage claims due to employer´s insolvency, at least basic social security. However, this protection (under condition of the Czech law) cannot replace the wages paid by the employer in full. It should therefore be the main task of the state to create conditions so that the employers would not become insolvent. To prevent insolvency situations, it is necessary to use appropriate and complement employment policy.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Petr Seidl 1.27 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Petr Seidl 198 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Petr Seidl 155 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. JUDr. Martin Štefko, Ph.D. 190 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Jakub Morávek, Ph.D. 98 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 255 kB