velikost textu

Mimosmluvní odpovědnost EU

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Mimosmluvní odpovědnost EU
Název v angličtině:
Non-contractual liability of the EU
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Petr Navrátil
Školitel:
prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc.
Oponenti:
doc. JUDr. Richard Král, LL.M., Ph.D.
JUDr. David Sehnálek, Ph.D.
Id práce:
135706
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra evropského práva (22-KEP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Evropské právo (EVROPSKE)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
19. 6. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
mimosmluvní odpovědnost, náhrada újmy, unijní právo
Klíčová slova v angličtině:
non-conctractual liability of the EU, damages, EU law
Abstrakt:
Mimosmluvní odpovědnost EU Abstrakt Cílem této práce je provést systemizaci geneze mimosmluvní odpovědnosti EU; podrobně analyzovat soudobé pojetí mimosmluvní odpovědnosti EU, a to včetně procesně-právních aspektů; představit stručnou komparativní analýzu vybraných národních právních řádů a jejich role při vytváření obecných zásad společných právním řádům členských států (a vice versa zamyslet se nad vlivem mimosmluvní odpovědnosti EU a její možné úlohy v rámci europeizace vnitrostátních právních řádů); kontextualizovat mimosmluvní odpovědnost EU (a to s ohledem na ústavněprávní, mezinárodní a vnitrostátní aspekty) a zamyslet se nad žalobou na náhradu újmy způsobenou EU jakožto nad nástrojem (ne)efektivní soudní ochrany jednotlivců, který má své (ne)pevné místo v rámci systému soudní ochrany poskytované unijním právem. Použitými metodami jsou obsahová analýza a komparace. Práce je členěna do sedmi kapitol. První kapitola je úvodní a vymezuje předmět výzkumu, použité metody, jakož i terminologii. Druhá kapitola se věnuje analýze současného stavu odborné debaty o mimosmluvní odpovědnosti EU. Podstatná část disertační práce se věnuje identifikaci problému a jeho kontextualizaci, a to sice z pohledu historického (kapitola třetí), pohledu hmotně právního (kapitola čtvrtá), pohledu procesněprávního (kapitola pátá) a pohledu komparativního (kapitola šestá). Závěry jsou shrnuté v sedmé kapitole, která rovněž navrhuje řešení identifikovaného problému. Identifikovaný problém, kterému je práce věnována, spočívá v následujícím. Nejasnost koncepce mimosmluvní odpovědnosti EU, jež neobstojí s ohledem na princip právní jistoty, jakožto jednoho ze stěžejních principů fungování právního státu. Dále neschopnost tohoto konceptu realizovat v plné míře funkce, které právní teorie přiznává mimosmluvní odpovědnosti (funkce reparační, preventivní, represivní), a s tím související riziko nepřiměřené a ničím neodůvodněné přísnosti vůči jednotlivcům a jejich nárokům. Shora uvedený problém je závěrem hodnocen v rámci několika rovin – rovině legislativně-technické, rovině teoretické, rovině praktické a rovině komparativní. V práci je konstatováno, že z hlediska legislativně-technického provedení nelze dojít k jiným závěrům, nežli že zvolená koncepce neobstojí, a to ani z hlediska jasnosti, ani z hlediska srozumitelnosti a ani z hlediska garantované míry právní jistoty. Dále v rovině teoretické lze proti zvolené koncepci mimosmluvní odpovědnosti mít celou řadu výhrad. Předně restriktivní pojetí Soudního dvora EU neodpovídá významu práva na náhradu újmy jako práva základního, přičemž rovněž lze pochybovat o tom, zdali zvolené řešení skutečně v praxi vede k plnému prosazení alespoň reparační funkce mimosmluvní odpovědnosti EU. Za další z pohledu teorie neobstojí celá řada dílčích závěrů SDEU, jako např. závěry stran řešení otázky společné odpovědnosti členských států a EU (judikatura Haegeman), nedostatečně popracovaná argumentace a jasnost závěrů s ohledem na možnou objektivní odpovědnost EU (judikatura FIAMM), argumentace ignorující ekonomickou realitu v případě přetržení příčinné souvislosti (judikatura Gascogne) atd. Koncept mimosmluvní odpovědnosti EU přitom nelze označit za efektivní ani s přihlédnutím k praktickým poznatkům. Ročně je podáváno jen několik málo žalob (dlouhodobý průměr je 16 věcí nového nápadu ročně), přičemž pouze necelá desetina je úspěšná. Konečně je zdůrazněno, že neexistuje jediný model mimosmluvní odpovědnosti moci veřejné, který by se uplatňoval napříč členskými státy. Na druhou stranu všechny analyzované vnitrostátní právní řády pracují s myšlenkou, podle které v některých zvláštních situacích je třeba poskytnout jednotlivcům náhradu újmy, i když by jim tato náhrada dle pravidel mimosmluvní odpovědnosti moci veřejné jinak nenáležela (pro neexistenci protiprávnosti). S ohledem na provedené srovnání, i přes jasnou textaci čl. 340 SFEU, který se odvolává na společné zásady, je zřejmé, že koncept mimosmluvní odpovědnosti – tak jak jej stvořil SDEU - je unikátem. Navrhované řešení identifikovaného problému se opírá o představu, podle které by bylo lze s drobnými výhradami kodifikovat judikaturu SDEU. Smyslem této právní úpravy by mělo být najít kompromis mezi formálně technicistním přístupem a bezbřehým prostorem pro soudní dotváření práva. Náhrada újmy způsobené EU by tak měla být vázána na vznik újmy, kvalifikované protiprávnosti přičitatelné EU a příčinnou souvislostí mezi způsobenou újmou a přičitatelnou protiprávností. Zvláště by měla být v unijním právu rozpracována otázka, jaká újma se nahrazuje (majetková, nemajetková, ztráta naděje). Neměl by ovšem být učiněn pokus legislativní cestou stanovovat konkrétní výši ve vztahu ke konkrétním případům. Dále by se měly pregnantně formulovat oblasti, kde se odpovědnost EU neuplatní. Pojmově by měla být zejména vyloučena možnost žalovat EU za újmu způsobenou legislativní činností. Nelze totiž zaměňovat odpovědnost politickou a právní. V neposlední řadě přísnost právní úpravy vyvážit možností ve zvláštních situacích přiznat náhradu újmy, tj. tehdy, kdy její neposkytnutí by bylo v rozporu s pojetím práva jako umění dobrého a spravedlivého (tj. právo jako ars boni et aequi). S ohledem na potřebu ochrany veřejných rozpočtů by se primárně neměla přiznávat náhrada čistě ekonomické újmy, i když vyloučit tuto variantu zcela nelze. Rozhodným kritériem by tak měla být existence zvláštní a specifické újmy. Klíčová slova: mimosmluvní odpovědnost, náhrada újmy, unijní právo
Abstract v angličtině:
Non-contractual liability of the EU Abstract The aim of this thesis is to systemize the history of EU non-contractual liability; to analyse in detail the current concept of non-contractual liability of the EU, including procedural and substantive law aspects; to present a brief comparative analysis of selected national legal systems and their role in the regarding the general principles common to the laws of the Member States (and vice versa to reflect on the influence of EU non-contractual liability and its´ possible role in the europeanization of administrative law); to contextualise non-contractual liability of the EU (with regard to constitutional, international and national aspects) and to consider compensation for damages caused by the EU as a tool for (un)effective judicial protection of individuals. Research methods are content analysis and comparison. This thesis is divided into seven chapters. The first chapter is introductory and defines the subject of research, the methods used and terminology. The second chapter deals with an analysis of the current state of professional debate on non-contractual liability of the EU. The main part of the thesis focuses on the identification of problems connected to non-contractual liability of the EU and contextualization of those problems. In that regard non-contractual liability is examined from historical point of view (chapter three), substantive law point of view (chapter four), procedural law point of view (chapter five) and comparative law point of view (chapter six). The conclusions are drawn in chapter seven which also proposes a solution to the identified problems. The identified problems to which the thesis is devoted are the following. The ambiguity of the concept of non-contractual liability of the EU, which does not comply with the principle of legal certainty as one of the fundamental principles of the rule of law. Furthermore, the inability of this concept to fully implement the functions that legal theory confers on non-contractual liability (reparative, preventive, repressive), and the associated risk of inappropriate and unjustified severity towards individuals and their claims. Finally, the above mentioned problems are evaluated on several levels - the legislative- technical, the theoretical, the practical and the comparative. The thesis states that from the point of view of legislative and technical implementation, no conclusions can be drawn except that the chosen concept will not stand (neither in terms of clarity, nor in terms of the guaranteed level of legal certainty). Furthermore on the theoretical level, a number of reservations can be made against the chosen concept of non-contractual liability. The primarily restrictive approach of the Court of Justice does not reflect the importance of the right to reparation as a fundamental right, and it can also be doubted whether the solution actually leads in practice to the full implementation of at least the remedial function of non- contractual liability of the EU. In addition, a number of partial conclusions of the CJEU, such as the conclusions reached by the parties on the issue of the joint responsibility of the Member States and the EU (Haegeman case-law), the insufficiently elaborated argumentation and clarity of the conclusions with regard to the possible objective responsibility of the EU (FIAMM case-law), arguments ignoring the economic reality in case of causality breakdown (Gascogne case-law), etc. The concept of non-contractual liability of the EU cannot be considered effective even if taking into account the practical findings. There are only a few complaints each year (the average is 16 new complaints a year), with only less than a tenth being successful. Lastly, it is emphasized that there is no single model of non-contractual liability of public authority that would be applied across Member States. On the other hand, all the idea that in some special situations it is worthwhile to provide individuals with compensation for the damage even though they would not otherwise be entitled to such compensation under the rules of non-contractual liability of the public authorities (in the absence of unlawfulness) can be traced down in every national legal system. With regard to the implementation, despite the clear wording of Article 340 of the TFEU, which refers to common principles, it is clear that the concept of non-contractual liability - as it was created by CJEU - is unique. The proposed solution to the identified problem is based on the idea that the CJEU case- law could be codified with minor alterations. In other words a provision should be created which would govern non-contractual liability in a different way to current wording of Article 340 of the TFEU. Such an article should strive to find a compromise between a formally technical approach and a leeway for law enforcement. Compensation for damage caused by the EU should therefore be linked to the occurrence of damage, the qualified unlawfulness attributable to the EU and the causal link between the damage caused and the imputable illegality. In particular, EU law should address the type of damage (property, non-property, loss of hope). In addition, areas where the EU's responsibility is not to be applied should be firmly stipulated. Particularly the possibility action for damages in areas of legislative activity of the EU should be inadmissible because political and legal responsibility shall not be confused. Last but not least, there should be a special scheme allowing individuals to be compensated even if the EU didn’t conducted unlawfully. Klíčová slova: non-conctractual liability of the EU, damages, EU law
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Petr Navrátil 1.89 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Petr Navrátil 132 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Petr Navrátil 182 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. 92 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Richard Král, LL.M., Ph.D. 125 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. David Sehnálek, Ph.D. 301 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 249 kB