velikost textu

Princip non-refoulement v mezinárodním právu a právu Evropské unie: srovnání

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Princip non-refoulement v mezinárodním právu a právu Evropské unie: srovnání
Název v angličtině:
The non-refoulement principle in international law and the law of the European Union: a comparison
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
Mgr. Anna Smutná
Oponenti:
JUDr. Věra Honusková, Ph.D.
doc. JUDr. Vladimír Balaš, CSc.
Id práce:
131666
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
Program studia:
Právo a právní věda (M6805)
Obor studia:
Právo (6835)
Přidělovaný titul:
JUDr.
Datum obhajoby:
24. 4. 2014
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Non-refoulement, Mezinárodní právo, Právo Evropské unie
Klíčová slova v angličtině:
Non-refoulement, International law, European Union law
Abstrakt:
Resumé Tato diplomová práce se zabývá klíčovým principem mezinárodního uprchlického práva, kterým je princip non-refoulement. V nejširším slova smyslu znamená tento princip zákaz nuceného přesunu či navrácení osoby do země, kde by jí hrozilo porušení jejích základních lidských práv. Princip non-refoulement je vyjádřen v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951, ale byl rozvinut také ve smlouvách mezinárodního práva lidských práv jako je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech či regionální Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Jeho vyjádření nalezneme i ve Společném evropském azylovém systému, sdíleném členskými státy Evropské unie. Prvním cílem této práce je zjištění přesného obsahu principu nenavracení s ohledem na jeho vývoj a současný výklad v mezinárodním právu. Druhým cílem práce je analýza obsahu téhož principu v právu Evropské unie a posouzení souladu této úpravy s mezinárodním právem. Práce je s ohledem na větší přehlednost rozdělena na dvě hlavní kapitoly. První kapitola pojednává o úpravě principu v Úmluvě o právním postavení uprchlíků a přihlíží také k jeho vývoji v oblasti mezinárodního práva lidských práv. Význam principu je zjišťován prostřednictvím výkladových pravidel Vídeňské úmluvy o smluvním právu s ohledem na názory nauky a UNHCR. Tato kapitola se člení na čtyři podkapitoly, které postupně zkoumají způsob interpretace principu a jeho působnost. V práci je argumentováno, že rozsah principu z hlediska osobní i územní působnosti je dnes širší a neomezuje se pouze na území členských států. Navíc díky rozvoji judikatury Evropského soudu pro lidská práva státy odpovídají i za nepřímé navrácení uprchlíka. Následně jsou zkoumány nástroje, pomocí nichž se státy brání přílivu uprchlíků na svá území. Vízové požadavky, sankce pro dopravce i koncepty bezpečných zemí mohou ohrozit šanci uprchlíka na posouzení jeho statusu a případné získání ochrany. Podmínkou jejich uplatnění je zajištění přístupu uprchlíka k efektivní ochraně. Poslední podkapitola první části se zabývá výjimkami z principu a jeho absolutní povahou v právu lidských práv. 1 Druhá kapitola se člení na pět podkapitol. Nejprve je argumentováno, že jak členské státy, tak Evropská unie musí dodržovat mezinárodní uprchlické právo i právo lidských práv. Na základě této premisy je pak posuzován soulad evropského azylového práva s mezinárodním právem. Zkoumána jsou zejména ustanovení kvalifikační směrnice, procedurální směrnice a nařízení Dublin II. V práci je kritizováno restriktivní pojetí osobní a územní působnosti principu non-refoulement v azylovém právu EU. Rozebírána je taktéž extrateritoriální aplikace principu s ohledem na současnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která vymezila aplikaci principu na moři. Kriticky jsou hodnoceny zejména mechanismy „non-entrée“ využívané v EU. Koncept bezpečných zemí v procedurální směrnici a tzv. dublinský systém sdílení odpovědnosti jsou v rozporu se závazky členských států z mezinárodního uprchlického práva a práva lidských práv. Poslední podkapitola se zabývá pojetím výjimek z principu non-refoulement v kvalifikační směrnici. V závěru práce se potvrzuje hypotéza, že evropské azylové právo v některých otázkách popírá mezinárodněprávně zakotvený princip non-refoulement. 2
Abstract v angličtině:
Abstract This thesis deals with the key principle of international refugee law which is the principle of non-refoulement. In the broadest sense of the term, the principle forbids the forced removal or ‘refoulement’ of an individual to the territories where he would run a risk of being subjected to the violation of his basic human rights. The non-refoulement principle was enshrined in the 1951 Convention Relating to the Status of Refugees but it was also developed in international human rights treaties such as the International Covenant on Civil and Political Rights or regional European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms. Its expression can also be found in Common European Asylum System shared by the Member States of the European Union. The first goal of the thesis is to find out the precise content of the non-refoulement principle with regard to its development and current interpretation in international law. The second aim of the study is to analyze the same principle in the context of European Union law and to assess the compliance of this system with international law. For the sake of clarity, the thesis is composed of two main chapters. Chapter One examines the meaning of the principle in the Convention Relating to the Status of Refugees and takes into consideration its development in the field of international human rights law. The content of the principle is studied in accordance with the rules of treaty interpretation contained in the Vienna Convention on the Law of Treaties while additionally taking into account the writings of scholars and UNHCR. This chapter consists of four subchapters which explore successively the way of interpretation of the principle and its scope. It is argued that the personal and geographipal scope of the principle is larger today and is not limited only to the territories of states. In addition, the development of the case-law of the European Court of Human Rights enabled that the states could be held responsible even for indirect refoulement. Subsequently, it is examined how the states prevent the influx of refugees from reaching their territories. Visa requirements, carrier sanctions and rules on ‘safe countries’ can jeopardize the access to the refugee status determination and the subsequent protection. They can be applied only if effective protection is provided to 1 refugees. The last subchapter deals with the exceptions to the principle and the absolute rule of non-refoulement in human rights law. Chapter Two is composed of five subchapters. First, it is argued that both the Member States and the European Union have to abide by international refugee law and human rights law. Based on this fact, the accordance of European asylum law with international law is assessed. The study focuses on the provisions of the Qualification Directive, Procedures Directive and Dublin II Regulation. The author criticizes the restrictive approach to the personal and territorial scope of the non-refoulement principle adopted in EU asylum law. The analysis of the extra-territorial application of the principle is provided with the view to the recent case-law of the European Court of Human Rights which delimited the use of the non-refoulement principle at sea. The critical evaluation of the ‘non-entrée’ mechanisms which have been put in place in the EU is advocated. The ‘safe country concept’ in the Procedures Directive and the Dublin system of sharing responsibility contradict the Member States’ obligations under international refugee law and human rights law. The last subchapter examines the exceptions to the non-refoulement principle in the Qualification Directive. Finally, the thesis confirms the initial hypothesis that European asylum law contradicts in some aspects the international rule of non-refoulement. 2
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Anna Smutná 1.32 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Anna Smutná 198 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Anna Smutná 153 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Věra Honusková, Ph.D. 169 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Vladimír Balaš, CSc. 133 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. 158 kB