velikost textu

Multilateralismus v německé zahraniční a bezpečnostní politice v letech 1999-2011

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Multilateralismus v německé zahraniční a bezpečnostní politice v letech 1999-2011
Název v angličtině:
Multilateralism in German Forreign and Security Policy 1999-2011
Typ:
Rigorózní práce
Autor:
PhDr. Petra Schwarzová
Vedoucí:
PhDr. Vít Střítecký, M.Phil., Ph.D.
Oponent:
PhDr. et Dipl.Pol. Martin Jeřábek, Ph.D.
Id práce:
126781
Fakulta:
Fakulta sociálních věd (FSV)
Pracoviště:
Katedra mezinárodních vztahu (23-KMV)
Program studia:
Politologie (N6701)
Obor studia:
Bezpečnostní studia (BS)
Přidělovaný titul:
PhDr.
Datum obhajoby:
23. 10. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Multilateralismus, zahraniční politika, bezpečnostní politika, Německo, hegemonizace, SZBP, SBOP
Klíčová slova v angličtině:
Multilateralism, foreign policy, security policy, Germany, hegemonisation, CFSP, CSDP
Abstrakt:
Resumé Studie transformace německého multilateralismu v zahraniční politice pomocí jednotlivých případových studií ukázala, že se pro jednotlivá období dají vysledovat jasné tendence, které odpovídají jednotlivým konceptualizacím multilateralismu. Ačkoli se změnily zahraničněpolitické priority a multilateralismus získal nové rozměry, nelze mluvit o hegemonizaci či unilateralizaci německé politiky. V devadesátých letech se Německo pomalu normalizovalo a prolomilo některá tabu typická pro minulá desetiletí. Zahraniční a bezpečnostní politika však byla stále postavená na desítky let replikované identitě a na pacifistických hodnotách. Tato tendence odpovídá reflexivnímu multilateralismu. V dalším období se německá vláda emancipovala tím, že začala zdůrazňovat své vlastní zájmy, nezalekla se odmítnout účast na operaci, jež neměla souhlas OSN, ani izolace. Vztah vůči USA ochladl a SRN kladla důraz na bilaterální spojenectví s Francií. Evropská integrace již nebyla povinností, ale stala se spíše dobrovolnou záležitostí. Toto naplňování nově nalezených zájmů svědčí o instrumentálním pojetí multilateralismu. V dalším období se nová vláda velké koalice snažila obnovit důvěru v SRN a oživit evropský integrační projekt. Vláda se účastnila mise v Kongu, kde převzala dokonce velení, a postupně plnila své závazky v rámci SBOP. Důraz na vlastní zájmy a specificky německé cíle nezmizel, v tomto období je možné hovořit o hybridním reflexivně-instrumentálním multilateralismus. V posledních letech Německo částečně odložilo i leadership avoidance a stojí v čele mnoha iniciativ. Ujalo se klíčové role při řešení krize eurozóny, odmítlo se účastnit na operaci v Libyi, a to i přes francouzskou i americkou účast. Po přijetí reformní Lisabonské smlouvy nepatří institucionální vylepšování a další integrace mezi přední priority. Multilateralismus posledních let je pragmatický, sebevědomý a opět instrumentální.
Abstract v angličtině:
Resumé Studie transformace německého multilateralismu v zahraniční politice pomocí jednotlivých případových studií ukázala, že se pro jednotlivá období dají vysledovat jasné tendence, které odpovídají jednotlivým konceptualizacím multilateralismu. Ačkoli se změnily zahraničněpolitické priority a multilateralismus získal nové rozměry, nelze mluvit o hegemonizaci či unilateralizaci německé politiky. V devadesátých letech se Německo pomalu normalizovalo a prolomilo některá tabu typická pro minulá desetiletí. Zahraniční a bezpečnostní politika však byla stále postavená na desítky let replikované identitě a na pacifistických hodnotách. Tato tendence odpovídá reflexivnímu multilateralismu. V dalším období se německá vláda emancipovala tím, že začala zdůrazňovat své vlastní zájmy, nezalekla se odmítnout účast na operaci, jež neměla souhlas OSN, ani izolace. Vztah vůči USA ochladl a SRN kladla důraz na bilaterální spojenectví s Francií. Evropská integrace již nebyla povinností, ale stala se spíše dobrovolnou záležitostí. Toto naplňování nově nalezených zájmů svědčí o instrumentálním pojetí multilateralismu. V dalším období se nová vláda velké koalice snažila obnovit důvěru v SRN a oživit evropský integrační projekt. Vláda se účastnila mise v Kongu, kde převzala dokonce velení, a postupně plnila své závazky v rámci SBOP. Důraz na vlastní zájmy a specificky německé cíle nezmizel, v tomto období je možné hovořit o hybridním reflexivně-instrumentálním multilateralismus. V posledních letech Německo částečně odložilo i leadership avoidance a stojí v čele mnoha iniciativ. Ujalo se klíčové role při řešení krize eurozóny, odmítlo se účastnit na operaci v Libyi, a to i přes francouzskou i americkou účast. Po přijetí reformní Lisabonské smlouvy nepatří institucionální vylepšování a další integrace mezi přední priority. Multilateralismus posledních let je pragmatický, sebevědomý a opět instrumentální.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce PhDr. Petra Schwarzová 747 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce PhDr. Petra Schwarzová 69 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky PhDr. Petra Schwarzová 69 kB
Stáhnout Posudek oponenta PhDr. et Dipl.Pol. Martin Jeřábek, Ph.D. 90 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 1.08 MB