velikost textu

Římskoprávní definice, maximy, regule a jejich odraz v současném právu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Římskoprávní definice, maximy, regule a jejich odraz v současném právu
Název v angličtině:
Roman law definitions, maxims, regulas and their reflection in recent law
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. MUDr. Alexandr Thöndel, Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. Michal Skřejpek, DrSc.
Oponenti:
prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.
Michaela Židlická
Id práce:
12005
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra právních dějin (22-KPD)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Právní dějiny, teorie práva, filozofie a sociologie práva (PDTP)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
25. 1. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Abstrakt Disertační práce Římskoprávní definice, maximy, regulae a jejich odraz v současném právu Disertační práce je zaměřena na zkoumání odrazu římskoprávních definic a regulí do současného platného českého práva, ale i navrhované úpravy nového občanského zákoníku. Zkoumání jednotlivých zásad nebylo po většinou provedeno izolovaně, ale spíše v kontextu jednotlivých základních právních institutů. V souladu s převládající materií soukromého práva římského a to nejen v jeho originálních pramenech, ale i v romanistické literatuře, je i obsah této práce zaměřen na právo soukromé, zejména pak občanské. Pochopitelně v kontextu soukromoprávní úpravy se práce při popisu jednotlivých institutů dotýká také práva veřejného. Vzájemnému vztahu soukromého a veřejného práva je věnována samostatná kapitola X. Zde jsou navíc rozebrány a okomentovány základní zásady trestního práva, které ač latinsky psané, nejsou římskoprávního původu. Komparace systému soukromého a veřejného práva je v této kapitole založena na možném existujícím rozporu mezi samotnou a celkem jednoznačně vyznívající definicí práva Iuventia Celsa a právní veřejnosti známému základu dualistického pojetí práva podle Domitia Ulpiana. Na samý počátek práce je zařazen Úvod, kde jsou zachyceny základní historické momenty vývoje římského práva. Jeho obsah se ale neomezuje pouze na chronologický výčet milníků vývoje největšího a nejdokonalejšího historického právního systému na světě, ale zabývá se navíc teoretickoprávními východisky pojetí vzniku a vývoje tohoto systému. Jeho charakteristika probíhá přes práci středověkých právních škol a je dovedena až do počátku 19. století, tedy do období tzv. velkých kodifikací občanských zákoníků evropských zemí. Kapitola I. Regule, definice, právo, jejich vzájemný vztah, srovnání se současným právem je věnována teoretickým právním problémům. Zaměřuje se na římskoprávní pojetí samotného práva a spravedlnosti. Zde se práce navíc intenzivněji zaměřuje na problematiku definování a samotné definice v právu. Následuje výklad věnovaný samotnému pojmu regule, a to jak ve smyslu římskoprávním, tak ve vztahu k pozdějšímu právnímu vývoji a k současnosti. Problematika pojmu „regule“ je navíc nastíněna i z obecnějšího pohledu, než z ryze juristického. Následuje rozbor a komentář definice práva Iuventia Celsa. V kapitole I jsou dále zmíněny a zkoumány římskoprávní zásady týkající se zákonů, práva a interpretačních pravidel. V tomto kontextu jsou alespoň naznačeny některé principiální východiska „ústavního systému“ Říma a současného ústavního systému České republiky. Samotný závěr první kapitoly je v souladu s koncepcí celé práce věnován odrazu základních římskoprávních zásad do obsahu návrhu nového občanského zákoníku. Kapitola II. je věnována problematice věcí. Navíc v logické souvislosti s vymezením pojmu věci, je zmíněna i problematika součásti a příslušenství. Výzkum zkoumání reflexe jednotlivých římskoprávních zásad i zde sleduje určitý institucionální charakter, který je opět uzavřen partií věnovanou návrhu občanského zákoníku. V této souvislosti je navíc ještě zkoumána zásada superficies solo cedit. Zdánlivě samostatná část kapitoly zkoumá tuto notoricky známou zásadu nejen v prostředí římského práva, ale i přes odklon současné platné právní úpravy od výše popsané zásady, zachycuje některé praktické judikované závěry zřetelně ukazující nikoliv nepatrnou tendenci ke sjednocení právního osudu stavby a pozemku na něm zřízené. Komentář se neomezuje pouze na problematiku stavby, ale i jiných předmětů a jejich vztahů k pozemku. Na samotný závěr druhé kapitoly je připojena partie věnována právu stavby a to nikoli jen z pohledu navrhované právní úpravy, ale i z pohledu historického vývoje. Z koncepčního hlediska byla problematika práva stavby zahrnuta do partie věnované věcem. Opora pro takové členění vyšla z výslovné dikce nového občanského zákoníku. Kapitola III. je pak věnována základním otázkám rodinného práva, zejména pak manželství a rozvodu. Vlastnictví a věcným právům v širším slova smyslu je věnována kapitola IV. Zde jsou navíc okomentovány a zkoumány i jednotlivé regule týkající se držby a vydržení. Pochopitelně objemově nejrozsáhlejší je kapitola V. věnovaná obligacím. Vedle základního vymezení římskoprávního pojetí obligace, jsou následně zkoumány jednotlivé zavazovací důvody. Na závěr výkladu je shodně jako v předchozích kapitolách uveden výhled do nové právní úpravy s akcentem na odraz jednotlivých zkoumaných sentencí do obsahu nového kodexu. Procesnímu právu je věnována Kapitola VI. Její obsah se ale neomezuje na zkoumání občanského soudního řádu, ale zmiňuje též zákon o advokacii a o rozhodčím řízení. Principielně o konstrukčně stejně provedený výzkum sentencí týkajících se zástavního práva je zařazen do kapitoly VII. Problematika služebností, resp. pojmu věcných břemen v současném platném právu je popsána v kapitole VIII. Výklad o soukromém právu je uzavřen kapitolou IX., která je věnována dědickému právu. Vedle komentáře jednotlivých římskoprávních regulí a zkoumání jejich odrazu do současného práva, je zdůrazněna především koncepční odlišnost současného pojetí tohoto právního odvětví od pojetí římskoprávního, ale i od návrhu nového občanského zákoníku. Navíc je zde uvedena alespoň krátká retrospektiva do ABGB. Zdůrazněny jsou také nově navrhované instituty. Disertační práce je uzavřena již na samém počátku popsanou kapitolou X. Je možné shrnout, že výzkum problematiky, která je předmětem této práce, byl proveden badatelsko vědeckým postupem. Na otázku, zda skutečně římskoprávní zásady nacházejí svůj odraz v současném platném českém právu, je možné na tomto místě odpovědět jednoznačně kladně. Za účelem širší argumentační opory takové odpovědi je možné zopakovat některé skutečnosti, které jsou uvedeny v samotném závěru disertační práce. Především si je třeba uvědomit, že římskoprávní definice a regule i po více než 2000 letech jsou schopny poskytovat odpovědi na složité otázky vyvstávající z právních sporů. Přes určitou zjednodušenou konstrukci současného platného českého práva ve srovnání se standardními úpravami západoevropských zemí, je nutné připomenout, že právo samotné není možné klást do jedné roviny se samotným právním předpisem. Jednoduchost či flexibilita právního řádu musí být pak beze sporu rychle doplňována judikaturou, která nikoliv vzácně musí nacházet odpověď na to, co by zřejmě patřilo do standardní soukromoprávní úpravy. Jak již bylo zdůrazněno v samotném závěru práce, je poměrně častým jevem, že judikatura nejvyšších soudních instancí mnohdy dospívá k řešení, které se nápadně podobá závěrům, ke kterým došli římští právníci. Takový jev není náhodou, a ani nějakou tendencí, nýbrž předvídatelným výsledkem. Římskoprávní definice a regule totiž nejsou výsledkem jednorázového legislativního nápadu, ale vycházejí z toho, že se osvědčily v průběhu historického vývoje práva. Tyto konstrukce se mohou na první pohled jevit jako rigidní, resp. málo pružné. Tento argument je samozřejmě ve světle některých archaismů nepopiratelný. Na druhou stranu, je nutné si uvědomit, že valná část římskoprávních definic a regulí jsou dokonalými výtvory juristického myšlení. Jsou přesné, postihují povahu daného jevu a navíc vykazují velkou míru stability při aplikaci práva. Paradoxně jejich kritizovaná rigidita, která je někdy chápána jako limit spravedlnosti, je její největší ochranou. V tomto směru totiž nelze mít iluze, že je možné vytvořit pravidlo, které bude postihovat všechny eventuality lidského bytí a zároveň bude dostatečně pevné pro praktické používání. V tomto směru se právě římskoprávní regule ukazují jako nadčasové, protože nejenže postihují i z dnešního pohledu velkou množinu eventualit lidského chování, ale k tomu vykazují ještě onu zmíněnou a potřebnou pevnost. Je možné uzavřít, že to, že římskoprávní regule nacházejí svůj odraz v občanských zákonících mnohých evropských zemí, je vzhledem k jejich romanistické tradici pochopitelné. V případě jejich odrazu do současného platného českého práva, je možné také uzavřít, že svůj odraz nacházejí, ale nikoli vždy výslovně v rovině současných právních norem. Naproti tomu k jejich mnohem většímu uplatnění dochází v souvislosti s kodifikací soukromého práva v České republice v návrhu nového občanského zákoníku.
Abstract v angličtině:
Abstract Dissertation The Roman Law definitions, maxims, regulas and their reflection to contemporary law This dissertation is focused on research of reflection of The Roman Law sentences and definitions to contemporary Czech law and also to new prepeared legislative regulation of the new Civil Code. The research of single maxims was not mostly carried out separeted, but rather in context of single basic legal institutes. In conformity of prevailing materia of Private Law in Roman Law and not only in his original sources, but also in traditional Roman Law literature; also in this context also the content of this dissertation is focused on the Private Law, especially on the Civil Law. Comprehensibly in the context of the Private Law regulation this dissertation also touches some parties of Public Law during the researching description the single legal institutes. The chapter X. is dedicated to the relationship of the Private Law and the Public Law. On the top of it there are the basic principles of the Criminal Substantive Law researched and commented on. The comparison of the Private Law system and the public Law system is based on probably existent disparity between in general unambiguous expressed definition of law by Iuventius Celsus on the one side and by the public well known of dualistic conception by Domitius Ulpianus. The introduction is placed on the beginning of this dissertation, where are described the most importatnt moments of developement of the Roman Law. His content is not limited only on strict chronological list of events of developement of this biggest and perfect historical legal system in the world, but on the top of it focusses on theoretical way out of its origin and developement. Its characteristic goes through the results of the medieval law schools and it is finished in the begining ot the 19th century i. e. the period of big Civil Codes codification in great Europian countries. The chapter I. Regulas, definitions and law, their relationship and comparison to contemporary law is dedicated to theoretical legal problem. It is focused on the Roman Law conception of law and justice. The dissertation in this part especially focuses on problematic process of definition and single definition in law. After then the research dedicated to the single concept of regula i. e. in the Roman Law way of thinking and on the other hand in relationship to further legal developement and to contemporary situation, of course. The problem of item of „regula“ is also described from the more common way of wiew than only from the juristic one. Then follows the analysis and commentary to definition of law by Iuventius Celsus. More principles speaking about legal acts and interpretation rules are further mentioned. In the context of chapter I., there are at least signed up some principial out way of so called Constitutional system of ancient Roma and also the basic principles of the Constitutional system of Czech Republic is mentioned. The finish of the first chapter is dedicated to reflection of the Roman Law sentences to new prepared Civil Code in according to the rest of dissertation. The chapter II is dedicated to problem of things. On the top of fit in logical relation also the problem of appurtenance and component part is mentioned. The research of reflection of single Roman Law sentences has to reach certain institutional charakter, which is again closed by speciál part dedicated to the new Civil Code. In this context the principle: superficies solo cedit is also explored. Apparently separated part of this chapter explores notorious known principle not only in area of the Roman Law. In spite of contemporary deviation from described principle, we can see many judicated opinions, which show the insignificant tendention to unification the legal destiny of a structure firmly affixed and a piece of land. The commentary is not limited only on problem of a structure firmly affixed to piece of land, but also the problem of other objects is mentioned. The second chapter is finished by a part about the evolution of legal relationship between a piece of land and a structure firmly affixed to it. This mention is not written only from contemporary point of wiew, but also from the wiew of the new Civil Code, of course. Conceptionaly was this problem placed to the same part as things. Argumentation for this solution is possible to find in prepared Civil Code. The right of ownership and rights to things are placed in the 4 th chapter. We can find here also commentary to sentences about possession and aquisition to a title of the thing through long term use. The largest mass speaks about obligations, of course. Next to the basic Roman Law determination, according to other chapters also the reflection of the maxims to the new Civil Code is described. The Procedure Law is contained in the chapter number six. Beside the Civil Procedure act, also the Bar act and Arbitration act is described. The right to pledge chatels is principialy and constructely researched the same way as in other chapters. The problem of servitudes is mentioned in chapter VIII. The whole part about Private Law is closed by chapter IX, which is dedicated to the Law of inheritance. Beside the commentary of single Roman law sentences and beside research of thein reflection to contemporary law; new conception of this branch of law is pointed out. The difference in construction are also pointed out. The short retrospection to ABGB is also mentioned on this place. This dissertaion is closed by mentioned chapter X. It is possible to summarize that the research of the problem, which is the object of this dissertation was done by scientific way of exploration with using original sources and scientific literature. Finding an answer, if the Roman Law maxims have their reflection to contemporary Czech law. The answer is sure positive. If we want to find wider support in argumentation of this opinion, we should repeat again some facts written in the summary of this dissertation on this place. First of all, we should realize the Roman Law maxims are able to bring answers on complicated questions comming from legal disputes more than over 2000 years. In spite of the facts of somehow simplex construction of contemporary Czech legal system, especially in comparison to standard codification of law in West Europian countries, we have to realize, that the meaning of the word „law“ is not possible to be equal to some act only. In this case, the simplicity and flexibility of such legal system have to be fast corrected by judicial decisions. These decisions have often to find answer on the problem, which would be probably solved by standard legal regulation in Private Law. It is necessary to point out again, that the judgements of the highest court distances are very similar to conclusions of Roman jurists. It is not an accident and surely not a tendention, but it si predictable result. The Roman Law maxims are not a resolt of commentary legislative idea, but they are proved by historical evolution of law. These constructions seem to be rigid. This argumentation is true, especially from the wiew of several archaisms. On the other hand, it is necessary to realize, that the most of them are perfect creations of juristic way of thinking. They are well precized, reaching the substance of the problem and of the top o fit they are bringing still high level of stability during the aplication of law. Paradoxicaly their critizied rigidity, which is often understood as a limit of justice, brings on the other hand the highest level of protection to justice. We should not have illusions, that we can create a rule, which would touch all eventualities of human beeing on one side and also would be enough rigid for practical use. Here are the reasons, why the Roman Law seems to be perfect also from contemporary wiew. It is possible to say, that the Roman Law regula have their reflection in legal system of many Europian countries, especially in their Civil Codes. Bud it is comprehensible to their Roman Law tradition. Researching their reflection to contemporary Czech Law, we can summarize, they find their reflection, bud not so explicitely in the area of legal acts. On the other hand, they are expressed much more in relation of codification of Private Law in Czech republic, especially in prepared new Civil Code.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. MUDr. Alexandr Thöndel, Ph.D. 2.9 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. MUDr. Alexandr Thöndel, Ph.D. 43 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. MUDr. Alexandr Thöndel, Ph.D. 21 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Michal Skřejpek, DrSc. 248 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. 618 kB
Stáhnout Posudek oponenta Michaela Židlická 569 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 226 kB