velikost textu

Modely dohledu nad jednotným finančním trhem Evropské unie

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Modely dohledu nad jednotným finančním trhem Evropské unie
Název v angličtině:
Models of EU financial market supervision
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Evžen Šťastný, LL.M., Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. Luboš Tichý, CSc.
Oponenti:
JUDr. Michael Kohajda, Ph.D.
Prof. Ing. Petr Musílek, Ph.D.
Id práce:
12001
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra evropského práva (22-KEP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Veřejné právo I - Ústavní právo, mezinárodní právo, evropské právo (VI)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
3. 10. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
dohled, finanční trh, Evropská unie
Klíčová slova v angličtině:
supervision, financial market, European Union
Abstrakt:
Abstrakt Modely dohledu nad jednotným finančním trhem Evropské unie Řešitel: JUDr. Evžen Šťastný, LL.M. Tato práce hledá optimální způsob dohledu nad jednotným finančním trhem Evropské unie. Východiskem přitom je vývoj finančních trhů v posledních letech, kdy vzájemné propojení trhů, moderní investiční nástroje a posílení nadnárodních finančních skupin umožnily rychlý a snadný převod kapitálu a rizik mezi státy a finančními sektory, což nás nutí přehodnotit vhodnost aktuálně používaného modelu. Práce analyzuje model orgánu dohledu domovského státu ve spojení s dohledem na konsolidovaném základě a dohledem finančních konglomerátů, model dohledu vedoucího orgánu dohledu a model jednotného orgánu dohledu se strukturou jediného orgánu dohledu a s duální strukturou unijního a národních dohledových orgánů. Jako kriteria hodnocení byla zvolena nákladovost pro finanční instituce, efektivita dohledu, důvěra spotřebitelů a politická přijatelnost. Analýza dochází k závěru, že nejvhodnějším modelem dohledu jednotného finančního trhu Evropské unie je model jednotného orgánu dohledu se strukturou jediného orgánu. Práce se člení do osmi kapitol s cílem představit důvody, proč je problematiku třeba zkoumat, analyzovat možná řešení a analýzu vyhodnotit. V první kapitole jsou popisovány důvody, proč je třeba dohlížet jednotný finanční trh Evropské unie. Těmi jsou integrace jednotného finančního trhu Evropské unie dosažená prostřednictvím Akčního plánu finančních služeb a investiční nástroje pro přenos úvěrového, pojistného a tržního rizika umožňující přesouvat významná finanční rizika mezi jednotlivými finančními sektory, subjekty uvnitř finančních skupin i mezi státy Evropské unie. Druhá kapitola stanoví cíle pro určení optimálního modelu dohledu jednotného finančního trhu. Vyjmenovává zájmy finančních institucí, dohledových orgánů a spotřebitelů na finančním trhu, rizika integrace dohledu a požadavky, které musí dohledový orgán splňovat. Při hodnocení, zda využít dohled veřejnoprávní či soukromoprávní založený na samoregulaci dochází k závěru, že s ohledem na historický vývoj v jednotlivých členských státech, omezené schopnosti spotřebitelských organizací hájit zájmy spotřebitelů na finančním trhu a omezenou vynutitelnost práva v některých členských státech se jeví jako nejvhodnější podoba dohledu v Evropské unii veřejnoprávní model, který bude v omezeném rozsahu podporován soukromoprávními organizacemi. V závěru kapitoly jsou stanovena kritéria, na jejichž základě budou jednotlivé modely posuzovány. Na základě stanovených cílů dohledu a zájmů účastníků jsou jimi nákladovost pro finanční instituce, efektivita dohledu, důvěra spotřebitelů a politická přijatelnost. Třetí kapitola se zabývá modelem dohledu domovského státu, který je pro dohled finančního trhu v Evropské unii uplatňován v současné době. Model je vystavěn na předpokladu, že každý poskytovatel služby má svůj domovský stát, ve kterém získal povolení ke své činnosti a jenž dohlíží jeho činnost. Tento stát je pro každého poskytovatele služby jedinečný. Naproti tomu stát, na jehož území poskytovatel služby poskytuje, a to buď na základě usazení, nebo prostým přeshraničním poskytováním služeb bez usazení, je stát hostitelský. Model dohledu domovského státu umožnil otevření trhu členského státu pro regulované subjekty z ostatních členských států a spustil tak skutečnou integraci v oblasti finančních služeb. Praktická aplikace modelu však přinesla problémy se stanovením rozsahu kompetencí jednotlivých členských států, nedostatečnou harmonizací regulace a dohledu na místní úrovni, nutnost komunikace s několika orgány dohledu a z toho plynoucí náklady, a omezení přeshraničního dohledu pouze na pobočky, nikoliv však již na dceřiné společnosti. Model dohledu domovského státu užívaný pro dohled subjektů na individuálním základě je pro dohled finančních skupin doplněn dohledem na konsolidovaném základě úvěrových institucí, obchodníků s cennými papíry a pojišťoven a dohledem finančních konglomerátů, kterými se zabývá čtvrtá kapitola. Důvodem doplňkového dohledu je možnost přenesení nákazy v rámci skupiny, expozice skupiny vůči protistranám, průhlednost právní a řídící struktury, sledování kvality managementu ve skupině, zajištění přístupu k informacím pro výkon dohledu obezřetnostních pravidel a morální hazard. Doplňkový dohled má hlavně koordinační funkci pro činnost dohledových orgánů z různých států a individuální dohled jednotlivých subjektů nenahrazuje. V páté kapitole je analyzován model vedoucího orgánu dohledu, který byl představen účastníky trhu pro odstranění nevýhod modelu dohledu domovského státu. Ten dává pravomoci k dohledu celé finanční skupiny jedinému orgánu dohledu bez ohledu, zda je pro usazení na území jiného členského státu zvolena pobočka nebo dceřiná společnost. Orgány dohledu v hostitelských státech ztrácejí své dohledové pravomoci a fungují pouze v rámci tzv. kolegia dohlížitelů, jež slouží jako poradní orgán vedoucího orgánu dohledu a funguje též jako fórum pro výměnu informací. Tento model začne být v dohledné době patrně užíván šířeji. Dalším možným řešením dohledu jednotného trhu je model jednotného orgánu dohledu pro celou Evropskou unii, blíže rozebíraný v šesté kapitole. Ten by odstranil nevýhody plynoucí ze vztahu mezi domovským a hostitelským státem, posílil tak právní jistotu regulovaných subjektů, zajistil koncentraci informací o všech subjektech v rámci jedné instituce a zjednodušil řešení finančních krizí i jednání s třetími stranami. Může fungovat v rámci jednotné organizační struktury s národními dohledovými orgány jako pobočkami zastřešenými společným ústředím nebo alternativně jako duální systém, kdy výkon dohledu je zajišťován prostřednictvím jednotného dohledového orgánu a národních orgánů dohledu. Dohlížený subjekt je vždy dohlížen pouze jedním orgánem podle toho, zda poskytuje služby přeshraničně či nikoliv. Plošné zavedení tohoto modelu naráží na odpor členských států, je však připravováno jeho zavedení pro dohled ratingových agentur. Sedmá kapitola mapuje aktuální vývoj a změny v oblasti dohledu finančního trhu na panevropské úrovni. V reakci na dramatický vývoj na finančních trzích v letech 2007 a 2008 byl skupinou odborníků navržen a následně unijními institucemi přijat nový systém dohledu finančního trhu Unie. Nově byl zřízen orgán pro dohled systémového rizika a tři evropské dohledové orgány dělené podle sektorového principu. Evropské dohledové orgány jsou spíše regulatorní než dohledové povahy a jejich přínos by měl být hlavně ve sblížení postupů při dohledu v jednotlivých členských státech. S tím jsou spojeny i pravomoci nových orgánů, kdy mnohá jejich rozhodnutí jsou závazná a na úkor suverenity jednotlivých členských států. Obsahem osmé kapitoly je vyhodnocení analyzovaných modelů a popsání rizik pro Českou republiku. Práce dochází k závěru, že nejvyšší možné efektivity dohledu nelze dosáhnout při využití více než jednoho orgánu dohledu. Pouze při aplikaci modelu jednotného orgánu dohledu s jednotnou strukturou nedochází k odlišným dohledovým přístupům mezi různými orgány a ztrátě efektivity z nutnosti administrativní zátěže při spolupráci a výměně informací. Zároveň tento model přináší nejnižší náklady spojené s dohledem u regulovaných finančních institucí. Zkoumané modely přinášejí rizika s ohledem na strukturu finančního trhu v České republice, kde dominantním finančním sektorem je sektor bankovní, v němž přibližně 98 % bilanční sumy sektoru je v rukou zahraničních vlastníků, z toho více než 90 % z Unie. Zavedení modelu vedoucího orgánu dohledu by představovalo ztrátu dohledu více než 90 % systémově nejvýznamnějšího finančního sektoru a Česká republika by se účastnila dohledu pouze jako člen kolegia dohlížitelů. Přitom by vzhledem k rozdílnosti systémové významnosti dceřiné společnosti v České republice a mateřské společnosti pro vedoucí dohledový orgán mohlo dojít ke snížení intenzity dohledu a v případě ohrožení finanční stability upřednostnění zájmu jiného členského státu nad zájmy České republiky. Menší rizika pak existují při zvolení modelu jednotného orgánu dohledu. Z pozice České republiky, při odhlédnutí od jejích zájmů na efektivním fungování trhu celé Unie, proto může být zajímavé zachování současného modelu dohledu domovského státu, který jednotlivým finančním institucím v České republice poskytuje odpovídající dohled v závislosti na jejich významu pro české národní hospodářství, dopad jejich selhání na státní rozpočet, záruční systémy a věřitele poslední instance. Nadále by mělo pokračovat sbližování výkonu dohledu v členských státech a prohlubování spolupráce mezi dohledovými orgány. Klíčová slova: dohled, finanční trh, Evropská unie
Abstract v angličtině:
Abstract Models of EU financial market supervision Author: JUDr. Evžen Šťastný, LL.M. This paper seeks the optimal way of supervision of a single EU financial market. The reason for my research is that, based on the development of financial markets in recent years, the interconnection of markets, modern investment instruments and the strengthening of multinational financial groups allow for quick and easy transfer of capital and risk between countries and financial sectors. This forces us to reconsider the appropriateness of the currently used supervisory model. The paper analyzes models of home state supervisor in connection with supervision on a consolidated basis and supervision of financial conglomerates, the model of a lead supervisor and a single supervisor model with the unified structure and dual structure with the Union and national supervisory authorities. As the evaluation criteria were chosen costs for financial institutions, supervisory effectiveness, consumer confidence and political acceptability. The analysis concludes that the most appropriate model of supervision of a single financial market of the European Union is the model of a single supervisory authority with the unified structure. The work is divided into eight chapters to present reasons why the issue should be examined, analyzed possible solutions and evaluation of analysis. The first chapter describes the reasons why it is necessary to oversee a single financial market in the European Union. These are the integration of a single financial market of the European Union, achieved through the Financial Services Action Plan, and investment instruments for the transfer of credit, insurance and market risks allowing shift of significant financial risks between different financial sectors, entities within financial groups and between the states of the European Union. The second chapter sets out the objectives to determine the optimal supervisory model. It lists the interests of financial institutions, supervisors and consumers in the financial markets, the risks of integration and requirements, which a supervisory authority must comply with. In evaluating whether to use public or private oversight based on self-regulation, the paper concludes that, in light of historical developments in individual member states, the limited capacity of consumer organizations to protect consumer interests in the financial market and the limited enforcement of law in some member states, the most appropriate form is the public service model that will be supported to a limited extent by private organizations. At the end of the chapter, the evaluation criteria are set based on supervisory objectives and interests of participants: costs for financial institutions, supervisory effectiveness, consumer confidence and political acceptability. The third chapter deals with the model of a home country supervisor, which is currently used to supervise the financial market in the European Union. The model is built on the premise that each service provider has its own home state, in which he obtained permission for its activities and which oversees its activities. This state is unique for each service provider. In contrast, the state in whose territory the service provider operates, either on the basis of the establishment, or simply cross-border provision of services without establishment, is the host state. This model opened up markets in individual member states to the regulated entities from other member states and triggered a genuine integration of financial services. Practical application of the model, however, brought problems in determining the scope of competences of the member states, the lack of harmonization of regulation and supervision at the local level, the need to communicate with several supervisors and the resultant costs, and the cross-border supervision of branches but not the subsidiaries. The home country supervisor model used on an individual basis is for supervision of financial groups supplemented by consolidated supervision of credit institutions, investment firms and insurance companies and supervision of financial conglomerates, which the fourth chapter deals with. The reason for the supplementary supervision is the contagion risk within a group, the group's exposure to counterparties, transparency, legal and management structures, monitoring the quality of the management, access to information for prudential supervision and moral hazard. Supplementary supervision has particularly the coordinating function for the supervision of entities in various states and does not substitute the supervision on an individual basis. The fifth chapter analyzes the model of a lead supervisor, which was introduced by market participants to eliminate the disadvantages of the home state supervisor model. It gives powers to oversee the entire financial group to an only supervisor, regardless whether entities are established on the territory of another member state through a branch or a subsidiary. Supervisory authorities in host countries are losing their supervisory powers, and only operate within the so-called college of supervisors, which serves as an advisory body to the lead supervisor and also works as a forum for information exchange. This model seems to be applied more widely in the future. Another possible solution is the model of a single supervisory authority for the entire European Union, further discussed in the sixth chapter. That would eliminate the disadvantages arising from the relationship between home and host state, strengthen the legal certainty for regulated entities, ensure the concentration of information on all subjects within a supervisory body and facilitate both the resolution of financial crises and negotiations with third parties. It can operate under a unified organizational structure where national supervisors would be branches roofed with Union headquarters or alternatively as a dual system where supervision is provided by both a single union supervisory authority and national supervisors. Supervised entities would be always supervised only by one authority, depending on whether they provide services across borders or not. Actually, overall application of this model meets resistance from member states; however, this model is going to be introduced for the supervision of credit rating agencies. The seventh chapter describes recent developments and changes in financial market supervision on the pan-European level. In response to the dramatic developments on financial markets in 2007 and 2008, a group of experts proposed a new system of EU financial market supervision which was subsequently adopted by EU institutions. There is a newly established authority for the supervision of systemic risk and three European supervisors divided according to sector principle. Nonetheless, new authorities are regulatory rather than supervisory in nature and their contribution should be mainly in the convergence of supervisory practices in member states. In this connection, many decisions of new authorities are binding and at the expense of national sovereignty. The content of the eighth chapter is to evaluate the analyzed models and to describe their possible risks for the Czech Republic. The thesis concludes that the highest possible effectiveness of supervision cannot be achieved by using more than one supervisor. Only when applying the model of a single supervisor with the unified structure no different supervisory approaches between authorities apply and there is no loss of efficiency due to the administrative burden of having to cooperate and exchange information. Moreover, this model delivers the lowest cost associated with supervision for regulated financial institutions. The tested models bring certain risk due to the structure of the financial market in the Czech Republic, where the dominant financial sector is the banking sector, in which approximately 98 % of the total assets is in hands of foreign owners, more than 90 % of which is from the Union. Therefore, introduction of the lead supervisor model would result to the loss of supervisory powers for more than 90 % of the systemically most important financial sector and the Czech Republic would participate in supervision solely as a member in a college of supervisors. In addition to this, given the differences in the systemic importance of the subsidiary in the Czech Republic and the parent company for a lead supervisor, the intensity of surveillance could be reduced and if the financial stability would be endangered interests of another Member State over the interests of the Czech Republic might prevail. The model of a single supervisor presents only a lower risk. Therefore, for the Czech Republic itself, disregarding its interest in the efficient functioning of the Union, may be worth keeping the current model of a home country supervisor, where the individual financial institutions in the Czech Republic are being supervised according to their importance for the Czech national economy, the impact of their failure for the state budget, guarantee schemes and lender of last resort. At the same time, it should continue the supervisory convergence and cooperation among supervisors in the Member States. Keywords: supervision, financial market, European Union
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Evžen Šťastný, LL.M., Ph.D. 1.25 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Evžen Šťastný, LL.M., Ph.D. 121 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Evžen Šťastný, LL.M., Ph.D. 123 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Luboš Tichý, CSc. 349 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Michael Kohajda, Ph.D. 1.13 MB
Stáhnout Posudek oponenta Prof. Ing. Petr Musílek, Ph.D. 752 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 295 kB