velikost textu

Logics transforming the urban waterfront in Bratislava unravelling the decision-making dynamics behind urban development

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Logics transforming the urban waterfront in Bratislava unravelling the decision-making dynamics behind urban development
Název v češtině:
Strukturální logiky transformující městské nábřeží v Bratislavě objasnění dynamiky rozhodování o městském rozvoji
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Branislav Machala, Ph.D.
Školitel:
prof. RNDr. Luděk Sýkora, Ph.D.
Oponenti:
Mgr. Pavel Šuška, Ph.D.
doc. Ing. arch. Michal Šourek
Id práce:
116954
Fakulta:
Přírodovědecká fakulta (PřF)
Pracoviště:
Katedra sociální geografie a region. rozvoje (31-340)
Program studia:
Sociální geografie a regionální rozvoj (P1309)
Obor studia:
-
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
12. 9. 2019
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Angličtina
Klíčová slova:
transformace nábřeží; městský růst; dočasná prostorová fixace; městské podnikatelství; post-socializmus; reforma státu; property-led development; Bratislava
Klíčová slova v angličtině:
waterfront transformations; urban growth; spatio-temporal fix; urban entrepreneurialism; state rescaling; postsocialism; property-led development; Bratislava
Abstrakt:
Abstrakt Disertační práce se zaměřuje na globalizující se městské nábřeží v Bratislavě. Jejím cílem je odkrývat klíčové logiky, které ovládají procesy rozhodování o revitalizaci břehů řeky v hlavním městě Slovenska. Zaměřuje se na rozšiřování logiky kapitalismu do měnícího se institucionálního prostředí v kontextu postsocialistických transformací. Analytickým rámcem pro tento výzkum je rozlišení mezi kapitalistickými a územními logikami moci (Jessop, 1999; Harvey, 2005). Rozvoj a revitalizace nábřeží se staly globální odpovědí na úpadek vnitřních měst a zasílající konkurenci mezi městy v podmínkách současného neoliberálního kapitalismu. Počátky transformací nábřeží jsou chápány jako jeden z městských projevů geograficky nerovného rozvoje, který byl spuštěn krizí fordismu v Evropě a Severní Americe (Smith, 1990; Jessop, 2000). Kapitál, který se přelévá do zastavěného prostředí (Harvey, 1978; 2005), je v důsledku rozhodnutí uskutečňovaných na více měřítkových úrovních dočasně ukotven na městských nábřežích (Brenner, 2001). Nová budoucnost měst měla být vytvořena pomocí různých typů strategií zaměřených na sociální i fyzické prostředí, jako např. ekosystémový přístup (Laidley, 2007), výstavba ambiciózních megaprojektů a organizace tzv. mega- events (Orueta & Fainstein 2009), nebo lokalizace děl globálních hvězdných architektů (Alaily-Mattar et.al. 2018). Změna měřítka působení státu je úzce propojena s podnikatelským přístupem k řízení globálních měst (Golubchikov, 2010; Brenner, 2009). Podstata městského plánování a politik byla transformována do podoby podnikatelských nástrojů pro potřeby měst, která spolu globálně soutěží (Kipfer & Keil 2002). V podnikatelském způsobu řízení je klíčovým imperativem - a často také jediným zdůvodněním pro rozvoj nábřeží – městský ekonomický růst. Reforma státu spojená s institucionální změnou pozic směrem k novým prostorovým těžištěm moci a „spaces of engagement“ (Cox, 1998) vysvětluje měnící se podstata městský politiky a prostorového řízení během období post-socialistické tranzice. Tento geopolitický posun sprovázen tzv. „roll back“ neoliberalizmem (Peck & Tickell, 2002), dočasně paralyzoval aktivní roli státu v prostorovém plánování a městském rozvoji. Akademické diskuze způsobů rozvoje měst a strategických vizí jejich rozvoje v post-socialistických podmínkách zdůrazňují jejich ad-hoc charakter a neurčitost vycházející z kontextu vícenásobných transformací (Feldman, 2000; Sykora & Bouzarovski, 2012). Tři desetiletí od kolapsu komunistického režimu je dostatečná doba pro kvalitativní analýzu klíčových politicko-ekonomických logik za rozvojem nábřeží slovenského hlavního města. Současná fáze revitalizace nábřeží v Bratislavě je ovládána podnikatelským narativem zdůrazňujícím vlastnictví pozemků a klíčovou roli zastavěného prostředí pro zajištění prosperity (Heeg, 2011). Pro-ziskově orientované zájmy odvětví s nemovitostmi změnilo podstatu kapitálových hranic směrem ke skupině ikonických projektů velkých rozměrů (Sklair, 2006). Je to právě rozhraní vztahů mezi zájmem odvětví s nemovitostmi a regulacemi územního plánovaní, které se stává strukturální a působní centrem téhle analýze. Jsou analyzovány především vztahy mezi strukturální logikou a mechanismem akumulace kapitálu a s tím spojenými procesy rozhodovaní individuálních představitelů z mnohostranné perspektivy. V tomto kontextu, analýza odkrývá procesy rozhodování, které formuji budoucí vzhled třech vybraných lokalit na nábřeží: městský přistav, lokalita Chalupkova a Karloveska zatoka. Zřetel je kladen na aktuální stav rozděleni moci, legitimnost a transparentnost v územním plánovaní jako i vícerozměrné kapacity instituci formovat a doručovat sdílené strategické vize nábřeží. Výrazně nerovnoměrné mocenské vztahy v procesech rozhodovaní se jeví jako klíčové při obcházeni regulaci územního plánovaní v prospěch projektově-zaměřených zájmů u jednotlivých developerů s nemovitostmi. Navíc, zjištění poukazuji na rozpor ve vztahu mezi strategickým plánovaním a regulacemi tykajících se nakladeni s půdou, který podporuje zintenzivňující se role nájmů půdy v územním plánování. Rozvoj nábřeží v Bratislavě se nejeví jako inovativní, ale raději jako imitující realitní idey z jiných míst, co posiluje náznak spekulace. Klíčové slova: transformace nábřeží; městský růst; dočasná prostorová fixace; městské podnikatelství; reforma státu; postsocialismus; realitní rozvoj; Bratislava
Abstract v angličtině:
Extended Abstract This thesis addresses the globalizing urban waterfront in Bratislava. It aims to unravel the key logics driving the decision-making processes behind waterfront re- development in the Slovak capital. I investigate the infiltration of the capitalist logics into a transforming institutional environment unfolding from the post-socialist transition. This is being done through a distinction between the capitalist and the territorial logics of power (Jessop, 1999; Harvey, 2005). Across the globe, waterfront re-development has become the urban response to inner-city decline, and the increasing inter-urban competitiveness in today’s neoliberal capitalism. The origins of waterfront transformations are here framed as an urban manifestation of geographically uneven logics of capital put into motion by the crisis of Atlantic Fordism (Smith, 1990; Jessop, 2000). The capital switching into the build-up environment (Harvey, 1978; 2005), is temporarily fixed on urban waterfronts through decisions made on multiple scales (Brenner, 2001). Various types of ‘extraverted’ strategies such as the Ecosystem approach (Laidley, 2007), a construction of megaprojects & an organisation of mega-events (Orueta & Fainstein 2009), or localization of transnational circulations of stararchitects (Alaily-Mattar et.al. 2018), promised to deliver a new panacea for local urban futures. State rescaling within the inter-urban hierarchy of the world cities system, also associated with the world city entrepreneurialism (Golubchikov, 2010; Brenner, 2009), transformed the nature of urban planning and policies into entrepreneurial tools of globally competing cities (Kipfer & Keil 2002). The imperative of urban growth became central to such an entrepreneurial mode of governance, and frequently the key justification of waterfront redevelopment. Yet, the changing nature of urban politics and territorial governance during the post-socialist transition is here understood within subsequent state rescaling related to the institutional re-positioning towards the new territorial centres of power, and ‘spaces of engagement’ (Cox, 1998). This geopolitical shift, accompanied by the ‘roll back’ neoliberalism (Peck & Tickell, 2002), temporarily paralyzed the active role of the state in territorial planning and urban development. Academic debates on modes of urban governance and strategic visions of urban development under post-socialism underpinned the ad-hoc and fuzzy nature welling from their multiple transformations (Feldman, 2000; Sykora & Bouzarovski, 2012). Three decades since the collapse of the communist regime is a sufficient time period for a qualitative analysis of the key political-economic logics behind waterfront re-development in the Slovak capital. The current phase of waterfront re-development in Bratislava is driven by the property-led, entrepreneurial narrative emphasizing the role of the built environment in delivering prosperity (Heeg, 2011). The profit-seeking interests of the real estate industry reshape this frontier of capital fixities into a landscape of iconic large-scale projects (Sklair, 2006). It is exactly this interface, between the interests of the real estate industry and urban planning regulations, that is through the structure & agency nexus at the centre of the analysis. In particular, I analyze the relationship between the structural logics & mechanisms of capital accumulation and the decision-making processes of individual agencies from a multi-scalar perspective. Within this context, the analysis unravels the decision-making processes shaping the future pathways of three selected localities on the waterfront: the urban port, the Chalupkova locality, the Karloveska cove. Attention is paid to the current stage of power relation, legitimacy, and transparency in urban planning, as well as to the multi-level institutional capacity to form and deliver a shared strategic vision for the waterfront. The highly unequal power-relations in the decision-making processes turned out to have a critical role in waiving the planning regulations in favour of the project-centric interests of particular real estate developers. Furthermore, the findings argue for the existence of a ‘relational rift’ between the strategic planning and land- use regulations, which contributes to the intensifying role of the ground rent in urban development. Instead of being innovative, the waterfront re-development in Bratislava rather imitates property-led ideas from elsewhere, which reinforces its speculative essence. Keywords: waterfront transformations; urban growth; spatio-temporal fix; urban entrepreneurialism; state rescaling; postsocialism; property-led development; Bratislava
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Branislav Machala, Ph.D. 3.15 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Branislav Machala, Ph.D. 99 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Branislav Machala, Ph.D. 118 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Mgr. Branislav Machala, Ph.D. 302 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. Pavel Šuška, Ph.D. 80 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. Ing. arch. Michal Šourek 362 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 792 kB