velikost textu

Visceral leishmaniasis in Ethiopia: transmission and variability

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Visceral leishmaniasis in Ethiopia: transmission and variability
Název v češtině:
Viscerální leishmanióza v Etiopii: přenos a variabilita
Typ:
Disertační práce
Autor:
Aysheshm Kassahun Gelaglie, M.Sc., Ph.D.
Školitel:
doc. RNDr. Jan Votýpka, Ph.D.
Oponenti:
prof. Luigi Gradoni
prof. Yusuf ÖZBEL, Dr.
Id práce:
115579
Fakulta:
Přírodovědecká fakulta (PřF)
Pracoviště:
Katedra parazitologie (31-161)
Program studia:
Parazitologie (P1522)
Obor studia:
-
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
21. 12. 2015
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Angličtina
Klíčová slova:
Phlebotomus, Visceral leishmaniasis, Ethiopie
Klíčová slova v angličtině:
Phlebotomus, Visceral leishmaniasis, Ethiopie
Abstrakt:
Abstrakt Leishmanióza, opomíjené infekční onemocnění působené parazitickými prvoky rodu Leishmania, postihuje miliony lidí po celém světě. Onemocnění má různé klinické projevy, z nichž nejčastější dva jsou viscerální (VL) a kožní (CL) forma leishmaniózy, a obě tyto formy jsou v Etiopii endemické. Leishmania donovani je výhradním původcem lidské VL v Etiopii a pokud se neléčí, je považována za smrtelnou. V Africe jsou nejhůře postižené regiony v Súdánu a Etiopii, kde je VL považována za endemické a zároveň nově se objevující onemocnění na severu, severozápadě, jihu a jihozápadě země, rovněž tak jsou známy sporadické případy ve východní Etiopii. Epidemiologii onemocnění je více či méně spojené se sezónní migrací dělníků do endemických oblastí a rovněž s výskytem HIV/AIDS. Přenos kožní leishmaniózy je v Etiopii svázán se zoonotickým cyklem, zatímco přenos VL není dosud zcela objasněn a je v celé východoafrické oblasti spíše chápán v tradičním pojetí jako antroponóza. Cílem předložené disertační práce bylo zjistit jaký je cyklus přenosu viscerální leishmaniózy v Etiopii, druhým cílem pak bylo sledovat variabilitu parazitů a jejich přenašečů. Abychom mohli stanovit dynamiku a způsob přenosu leishmanií, byly prováděny studie zaměřené na lidské i zvířecí hostitele. Kohortová studie zaměřená na místní komunitu lidí měla posoudit možnou roli symptomatických a asymptomatických osob infikovaných L. donovani v epidemiologii VL. Vzhledem k tomu, že tato studie stále probíhá, prezentuji v mojí disertační práci pouze dílčí data, související mimo jiné i s metodikou samotného provedení. Z 4,757 krevních vzorků testovaných pomocí qRT-PCR, bylo 680 vzorků (14,3%) pozitivních na leishmaniovou kDNA. Sekvenční analýza následně odhalila 19 infekcí L. donovani a dvě infekce L. major. Pro posouzení možného zapojení zvířecích rezervoárů do přenosu VL byly provedeny studie na domácích zvířatech i u volně žijících hlodavců a netopýrů. Celkem bylo testováno 546 domácích zvířat (krávy, psi, ovce, kozy, osli a velbloudi) na přirozenou infekci leishmaniemi a 32 zvířat bylo pozitivní na L. donovani kDNA. Kromě toho bylo 19% a 23% zvířat séropozitivní na protilátky proti L. donovani nebo na protilátky proti slinám flebotomů P. orientalis. Pomocí PCR bylo celkem testováno 586 hlodavců. U padesáti byla zjištěna leishmaniová kDNA a sekvence ITS1 prokázaly pět infekcí L. donovani a pět L. tropica. Rovněž jsme testovali 163 netopýrů, u nichž byla leishmaniová kDNA odhalena v osmi případech a následná sekvenace prokázala dvě infekce, L. tropica a L. major. Studie zaměřená na variabilitu izolátů L. donovani získaných z pacientů využívala tři nezávislé lokusy, ITS1, cpb a k26. Získané isoláty tvořili dvě, jasně oddělené skupiny korespondující s geografickým původem izolátů – jižní vs. severní Etiopie. Pro zjištění případné variability mezi přenašeči, flebotomy druhu P. orientalis, byly použity dvě kolonie pocházející z různých zeměpisných oblastí. Hodnocena byla jejich biologie, vnímavost na nákazu leishmaniemi a genetické rozdíly. I když byla zjištěna drobná variabilita v několika biologických znacích, nezjistili jsme mezi koloniemi žádné významné genetické rozdíly ani odlišnou náchylnost pro infekci parazity. Tato disertační práce poskytuje nový pohled na roli zvířecích hostitelů jako možných rezervoárů v epidemiologii VL, odhaluje variabilitu parazitů v závislosti na geografickém původu a naopak poukazuje na podobnost mezi populacemi vektorů z endemických a neendemických oblastí. Pro hlubší pochopení možné úlohy zvířecích rezervoárů v přenosu leishmanií je do budoucna nutná izolace parazitů z těchto hostitelů a rovněž provedení základních xenodiagnostických pokusů. Rovněž tak je nutné provést další studie umožňující lepší porozumění vlivu existujícího polymorfismu parazitů na cirkulaci leishmanií a fenotypové projevy onemocnění.
Abstract v angličtině:
Abstract Leishmaniasis, a protozoan infection caused by Leishmania parasites is a neglected disease affecting millions across the world. It is exhibited by diverse clinical presentations that broadly classified as visceral (VL) and cutaneous (CL) leishmaniasis. Both CL and VL are endemic to Ethiopia, which the later is generally considered as fatal, if left untreated. Leishmania donovani is the sole agent of Ethiopian human VL. In Africa, the worst VL affected regions are found in Sudan and Ethiopia. VL is considered as an endemic and at the same time emerging disease in north, northwest, south and southwest with sporadic cases in Eastern Ethiopia. The epidemiology is more or less associated with seasonal migration to endemic areas and HIV/AIDS. The transmission of CL in Ethiopia is known to involve zoonotic cycle while VL transmission isn’t clearly understood despite traditional generalization of anthroponosis in East African platform. The aim of this dissertation is to determine VL transmission cycle and study variability L. donovani and P. orientalis in Ethiopia. Studies on human and non-human hosts were conducted to determine the transmission dynamics. To assess the role of symptomatic and asymptomatic L. donovani infected persons in the epidemiology of VL, a community based cohort was conducted. As the study is ongoing, in-depth analysis of more data will accrue and in this thesis, result from protocol validation study is presented. Of 4,757 dried-blood samples tested by qRT-PCR, 680 samples (14.3%) had Leishmania kDNA and ITS1 sequences revealed 19 L. donovani and two L. major infections. To assess the involvement of non- human hosts, studies on domestic animals, rodents and bats were conducted. A total of 546 domestic animals (cow, dog, sheep, goat, donkey and camels) were tested for natural infection and 32 animals were positive on L. donovani DNA. Moreover, 19 % and 23% of the animals were seropositive for anti-L. donovani IgG and anti-P. orientalis saliva IgG respectively. A total of 586 rodents were tested by PCR. Fifty Leishmania kDNA positives were found and further ITS1 sequence revealed five L. donovani and five L. tropica infected animals. To investigate sylvatic involvement, 163 bat’s DNA was tested and revealed eight kDNA positive; of which two were L. tropica and L. major positive through ITS1 sequences. Variability study on L. donovani isolates were performed using ITS1, cpb and k26 locus. The k26 target divide isolates in to two clusters: southern and northern Ethiopia based on the amplicon size. To identify the variability, if any, between P. orientalis colonies originating from different geographical locations, their biology, susceptibility to Leishmania infection and genetic profile were assessed. Despite variability on a few biological cues no significant genetic and susceptibility pattern difference was observed. Generally this dissertation provides a new insight on the role of non-human host in VL epidemiology and existence of variability in the parasite between geography despite no difference in its respective vector was seen. Further studies in determining the level of infection through parasite isolation and xenodiagnosis is recommended for a better understanding of the animal’s role in the Leishmania transmission. Moreover, the existence of polymorphism on the parasite population is evident and further action on the role of this tropism on transmission cycle and other phenotypic profiles needs to be investigated.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Aysheshm Kassahun Gelaglie, M.Sc., Ph.D. 4.42 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Aysheshm Kassahun Gelaglie, M.Sc., Ph.D. 80 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Aysheshm Kassahun Gelaglie, M.Sc., Ph.D. 236 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Luigi Gradoni 144 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Yusuf ÖZBEL, Dr. 315 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 520 kB