velikost textu

Normotvorná pravomoc Evropské komise

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Normotvorná pravomoc Evropské komise
Název v angličtině:
The rule-making power of the European Commission
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Jiří Lenfeld, Ph.D.
Školitel:
doc. JUDr. Richard Král, LL.M., Ph.D.
Oponenti:
doc. JUDr. Pavel Svoboda, DEA, Ph.D.
JUDr. Magdaléna Svobodová, Ph.D.
Id práce:
11324
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra evropského práva (22-KEP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Evropské právo (EVROPSKE)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
19. 6. 2013
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
akt v přenesené pravomoci, delegace pravomoci, dělba moci, Evropská komise, institucionální systém, komitologie, legislativní proces EU, normotvorná pravomoc, občanská iniciativa, obecná zásada práva EU, oprava, podstatný prvek, pravomoc normotvorné iniciativy, právní stát, prováděcí akt, prováděcí opatření, výklad právního aktu
Klíčová slova v angličtině:
delegated act, delegation of power, separation of powers, European Commission, institutional system, comitology, legislative process of the EU, law-making power, citizens´ initiative, general principle of EU law, corrigendum, essential element, power of law-making initiative, rule of law, implementing act, implementing measure, interpretation of a legal act
Abstrakt:
Abstrakt Normotvorná pravomoc Evropské komise, disertační práce Mgr. Mgr. Jiří Lenfeld, M.A.; školitel: doc. JUDr. Richard Král, Ph.D., LL.M. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Katedra evropského práva Praha, březen 2013 Cílem této disertační práce je analyzovat roli Evropské komise v legislativním procesu EU, a to se zaměřením na postupy pro přijímání závazných právních aktů Unie. Evropská komise je jedním z hlavních orgánů Evropské unie. Zastupuje a hájí zájmy Unie jako celku a odpovídá za provádění politik EU. Omezit však roli Evropské komise pouze na úlohu exekutivního orgánu by bylo zavádějící. Její role v institucionálním systému EU je mnohem širší. Evropská komise je nejdůležitějším zákonodárcem mezi unijními orgány a je současně nadána takřka výlučnou pravomocí normotvorné iniciativy. Normotvorná pravomoc může být nahlížena ze dvou hledisek. V užším smyslu může být vnímána jako Evropské komisi Smlouvami svěřená pravomoc předkládat návrhy závazných právních aktů a přijímat prováděcí opatření k provedení závazných právních aktů Unie. Výkon normotvorné pravomoci nicméně nemusí vždy vést k vydání závazného právního aktu. Postupy pro přijímání právních aktů stanovené právem EU zahrnují několik fází: zjištění potřeby právní úpravy, vznik legislativního záměru a jeho následná realizace v procesu přijímání zamýšleného právního aktu. V tomto širším smyslu pak musí být normotvorná pravomoc Evropské komise vnímána tak, že zahrnuje nejen pravomoc předkládat návrhy a přijímat právní akty v souladu se Smlouvami, ale jakoukoli Evropské komisi Smlouvami přiznanou pravomoc, která má vliv na postupy pro přijímání právních aktů nebo ovlivňuje výklad, provádění a aplikaci práva EU. Normotvorná pravomoc Evropské komise byla významně modifikována Lisabonskou smlouvou. Za nejvýznamnější změnu, kterou tato smlouva přinesla, lze označit vytvoření nové kategorie právních aktů – aktů v přenesené pravomoci. V souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU může zákonodárce (Evropský parlament a Rada) přenést na Evropskou komisi pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné. Pokud jde o výkon pravomoci přenést pravomoc a kontrolu podmínek pro přenesení pravomoci, Evropský parlament je postaven na roveň Radě. Lisabonská smlouva rovněž posílila prováděcí pravomoci Evropské komise. Až do vstupu Lisabonské smlouvy v platnost náležela prováděcí pravomoc Radě, která delegovala přijímání prováděcích opatření na Evropskou komisi v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. Nyní však platí, že jsou-li pro provedení závazných právních aktů Unie nezbytné jednotné podmínky, svěří zpravidla tyto akty prováděcí pravomoci Evropské komisi. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci a prováděcí akty tvoří jádro normotvorné pravomoci Evropské komise. Smlouvy nicméně svěřují Evropské komisi i řadu dalších pravomocí, které významně ovlivňují obsah a formu závazných právních aktů Unie a legislativní proces EU obecně. V tomto kontextu je třeba především odkázat na pravomoc normotvorné iniciativy a pravomoc přijímat právně nevynutitelné nástroje. Normotvorná pravomoc Evropské komise představuje mnohovrstevnatý jev, jehož důsledná analýza vyžaduje pečlivé posouzení mnoha aspektů, jež zejména zahrnují posouzení role Evropské komise v legislativním procesu EU v kontextu vývoje evropské integrace, institucionálních změn vyplývajících z novelizací Smluv, jakož i analýzu platné právní úpravy. Disertační práce je rozčleněna do pěti kapitol, přičemž struktura práce se odvíjí od užité metodologie. První kapitola definuje teoretická východiska následné analýzy normotvorné pravomoci Evropské komise. Druhá kapitola je zaměřena na roli Evropské komise v legislativním procesu EU v kontextu institucionálních změn vyplývajících z minulých novelizací Smluv, a to se zaměřením na fenomén komitologie. Třetí kapitola analyzuje na základě platné právní úpravy pravomoci svěřené Evropské komisi Smlouvami k přijímání aktů v přenesené pravomoci a opatření k provedení závazných právních aktů Unie. Čtvrtá kapitola se v kontextu širšího pojetí normotvorné pravomoci Evropské komise věnuje přijímání právně nevynutitelných nástrojů. Pátá kapitola se zaměřuje na vybrané aspekty výkladu a aplikace závazných právních aktů přijímaných Evropskou komisí.
Abstract v angličtině:
Abstract The rule-making power of the European Commission, dissertation Mgr. Mgr. Jiří Lenfeld, M.A.; supervisor: doc. JUDr. Richard Král, Ph.D., LL.M. Charles University, Faculty of Law, Department of European Law Prague, March 2013 The aim of the dissertation is to analyse the role of the European Commission in the legislative process of the European Union with the focus on procedures for adoption of legally binding Union acts. The European Commission is one of the main institutions of the European Union. It represents and upholds the interests of the EU as a whole and manages the day-to-day business of implementing EU policies. However, to limit the role of the European Commission to that of an executive body would be misleading. Its role in the EU institutional system is much broader than that. The European Commission is the most important legislator among the EU institutions and is also empowered with an almost exclusive power to submit drafts of EU legal acts. The rule-making power of the European Commission could be seen from two different points of view. In a narrow sense of the word it could be seen as a power conferred on the European Commission by the Treaties to propose drafts and to adopt EU legal acts implementing legally binding Union acts. However, the exercise of the rule-making power may not necessarily lead to an adoption of a legally binding act. Procedures for adopting legal acts laid down in the EU law include several stages: the recognition of a necessity to regulate, the presentation of the legislative intent and its subsequent implementation in the process of adoption of an intended legal act. In this broader sense, the European Commission’s rule-making power could be seen as not only comprising the competence to propose drafts and to adopt binding legal acts in accordance with the Treaties but as any competence conferred on the European Commission by the Treaties influencing procedures resulting in an adoption of a legally binding act as well as interpretation, implementation and application of the EU law. The rule-making power of the European Commission was substantially modified by the Treaty of Lisbon. The most visible amendment introduced by this Treaty in this respect is represented by creation of a new category of legal acts - delegated acts. In accordance with Article 290 Treaty on functioning of the EU, the legislator (the Parliament and the Council) may delegate the power to adopt non-legislative acts of general application to supplement or amend certain non-essential elements of the legislative act to the European Commission. The Parliament is on an equal footing with the Council as regards to the power to delegate and the power to control conditions to which the delegation is subject. The Treaty of Lisbon also strengthened the implementing powers of the European Commission. Until the entry into force of the Treaty of Lisbon, implementing power was held by the Council, which delegated the adoption of implementing acts to the European Commission in compliance with the conditions laid down by the Treaties. From now on, where uniform conditions for implementing legally binding Union acts are needed, those acts shall normally confer implementing powers on the European Commission. The power to adopt delegated and implementing acts forms a core of the rule-making power of the European Commission. However, there are other areas of competences conferred on the European Commission by the Treaties which significantly shape the form and content of legally binding Union acts and the legislative process of the EU in general. In this regard, it is appropriate to refer to an almost exclusive power of legislative initiative of the European Commission or its power to adopt soft-law. The rule-making power of the European Commission is a complex matter and that is why a quality-based assessment of this matter requires careful consideration of all of its many aspects including the assessment of the role of the European Commission in the legislative process of the EU in the course of the European integration, institutional changes resulting from the amendments to the Treaties as well as the analysis of the regulations in force. In order do fulfil the above mentioned objective the dissertation is divided into five chapters, the structure of the work is determined by the used methodology. The Chapter one forms a theoretical framework for the subsequent analysis of the rule-making power of the European Commission. The Chapter two focuses on the role of the European Commission in the legislative process of the EU in the course of institutional changes resulting from the previous amendments to the Treaties with the focus on phenomenon of comitology. The Chapter three analyses on the basis of regulations in force the competences conferred on the European Commission by the Treaties to adopt delegated acts and implementing measures necessary to implement legally binding Union acts. The Chapter four focuses on the broader interpretation of the rule-making power with a primary focus on soft law adopted by the European Commission. The Chapter five reviews selected aspects of interpretation and application of legally binding acts adopted by the European Commission.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Jiří Lenfeld, Ph.D. 2.16 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Jiří Lenfeld, Ph.D. 59 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Jiří Lenfeld, Ph.D. 43 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. JUDr. Richard Král, LL.M., Ph.D. 25 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Pavel Svoboda, DEA, Ph.D. 326 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Magdaléna Svobodová, Ph.D. 146 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 126 kB