velikost textu

Leasing v obchodněprávních vztazích

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Leasing v obchodněprávních vztazích
Název v angličtině:
Leasing contracts in business relations
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Martin Svoboda, Ph.D.
Školitel:
doc. JUDr. Stanislav Plíva, CSc.
Oponenti:
JUDr. Marie Zahradníčková, CSc.
prof. JUDr. Karel Marek, CSc.
Id práce:
11295
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Soukromé právo I - Občanské právo, obchodní právo, civilní proces (SI)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
14. 3. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Resumé Ve své disertační práci se zabývám problematikou leasingu v obchodněprávních vztazích. Leasing je právním institutem, který byl převzat po roce 1989 ze zahraničí. Blízký vztah k nájmu a poměrně krátká právní historie jsou pravděpodobně důvodem určité názorové nejednotnosti na problematiku leasingu. Právě rozdílné názory na leasing byly hlavním důvodem, pro který jsem si zvolil toto téma. Zajímalo mne zejména vymezení leasingu ve vztahu k nájmu a právní úprava leasingu. Přitom jsem předpokládal, že přes názorovou nejednotnost bude sjednoceno uzavírání leasingových smluv v praxi, a to s ohledem na velké množství leasingových smluv každoročně u nás uzavíraných. Při zpracování disertační práce jsem si kladl za cíl postihnout většinu hlavních názorových proudů na leasing, provést srovnání leasingu a nájmu a posoudit, zdali je na leasingové smlouvy nutno aplikovat zákonnou úpravu nájmu. Dalším cílem disertační práce bylo posoudit jednotlivé složky leasingového vztahu, tj. jeho účastníky, předmět a obsah (subjektivní práva a povinnosti), a to jak ryze teoreticky, tak z hlediska promítnutí specifik leasingu do konkrétních obchodních podmínek. Při zpracování disertační práce jsem se snažil v prvé řadě seznámit s dostupnými teoretickými prameny, tj. zejména s dostupnou časopiseckou a knižní literaturou zabývající se právními aspekty leasingu. Za účelem analýzy podoby leasingového vztahu v praxi jsem však vedle toho zohlednil i veřejně dostupná stanoviska, názory a obchodní podmínky týkající se leasingu, z nichž některé jsou přílohou práce. Disertační práce se skládá z pěti částí, přičemž první část tvoří úvod, druhou až čtvrtou část tři hlavní kapitoly a pátou část závěr. V úvodu disertační práce jsem zejména vymezil termíny související s problematikou leasingu, poukázal na základní rozdělení leasingu na leasing finanční a operativní a stručně shrnul historii leasingu. V neposlední řadě jsem upozornil na činnost České leasingové a finanční asociace a Evropské federace asociací leasingových společností. V druhé části disertační práce jsem se zabýval zejména srovnáním leasingu a nájmu. Poukázal jsem na dva základní přístupy k finančnímu leasingu. Podle prvního z nich je finanční leasing smlouvou smíšenou ve smyslu § 491 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, která nese prvky smlouvy nájemní a smlouvy o koupi najaté věci. Tento názor má oporu v některých, byť nikoli nejnovějších, judikátech1, části doktríny a důvodové zprávě k zákonu č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku. Druhý, a v současné době v literatuře i judikatuře2 převažující právní názor, považuje finanční leasing za specifický právní institut, na který nelze zákonná ustanovení smluvního typu nájemní smlouvy aplikovat. Ne zcela jednotný názor panuje i na zařazení operativního leasingu. Většina autorit jej považuje za nájem, neboť nese všechny podstatné náležitosti nájmu a současně postrádá specifické znaky finančního leasingu (nabytí vlastnictví k předmětu leasingu leasingovým nájemcem a nebezpečí škody na straně leasingového nájemce). Přesto donedávna i Česká leasingová a finanční asociace doporučovala uzavírat smlouvu o operativním leasingu jako smlouvu inominátní3. Dále jsem v druhé části práce pozitivně vymezil prameny práva upravující leasing v ČR a na úrovni EU a pokusil se provést stručné srovnání s právní úpravou leasingu v některých vybraných zemích. Při té příležitosti jsem upozornil na rostoucí počet zemí, které přistoupily k uzákonění smlouvy o finančním leasingu jako samostatného smluvního typu. 1 Rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 339/99 ze dne 2.2.2000, zveřejněné na stránkách Ústavního soudu http://www.nalus.usoud.cz/. 2 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2033/2002, zveřejněné v Právních rozhledech 6/2004 a dále na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR http://www.nsoud.cz/ 3 Viz. Všeobecné podmínky operativního leasingu movitých předmětů, které Česká leasingová a finanční asociace doporučovala k uzavírání na svých internetových stránkách http://www.clfa.cz/ do konce roku 2008. V třetí části práce jsem se zabýval leasingovým vztahem a jeho složkami, tj. účastníky leasingového vztahu, předmětem leasingu a jeho obsahem, tj. subjektivními právy a povinnostmi účastníků leasingu. Popsal jsem účastníky leasingového vztahu a dospěl k názoru, že finanční leasing v podobě u nás obvykle realizované není trojstranným právním vztahem, i když za něj bývá někdy označován. Dále jsem se zabýval problematikou předmětem leasingu. Poukázal jsem na skutečnost, že předmětem leasingu mohou být pouze věci způsobilé k užívání. Na straně druhé jsem učinil závěr, že předmětem leasingu mohou být i jiné (sekundární) předměty občanskoprávních vztahů než věci, a to například počítačové programy. Leasingový vztah bývá prakticky bezvýjimečně založen leasingovou smlouvou. Proto jsem se ve třetí části práce dále zabýval smlouvami uzavíranými v rámci leasingových operací a jejich náležitostmi. V neposlední řadě jsem se pozastavil u obvyklé úpravy zajištění plnění leasingových smluv a zejména u problematiky odpovědnosti za vady, která bývá někdy označována za slabinu finančního leasingu. Vzhledem k tomu, že mezi leasingovým nájemcem a dodavatelem předmětu leasingu neexistuje žádný právní vztah, není leasingový nájemce oprávněn vlastním jménem a na vlastní účet uplatňovat práva z odpovědnosti za vady, a to ačkoli předmět leasingu na vlastní nebezpečí užívá. V této souvislosti jsem poukázal na skutečnost, že země, které přistoupily na uzákonění finančního leasingu jako samostatného smluvního typu, učinily z finančního leasingu skutečně trojstranný právní vztah a přiznaly leasingovému nájemci právo uplatňovat práva z odpovědnosti za vady u dodavatele. Ve čtvrté části práce jsem zabýval rozborem a komentářem obchodních podmínek finančního a operativního leasingu. Podle ustanovení § 273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky. Všeobecné podmínky finančního a operativního leasingu zpracované Českou leasingovou a finanční asociací jsem označil za všeobecné obchodní podmínky, zatímco obchodní podmínky profesionálních poskytovatelů leasingu za „jiné“ obchodní podmínky ve smyslu uvedeného ustanovení. Následně jsem uvedené obchodní podmínky srovnal a předložil komentář k některým jejich částem. Při té příležitosti jsem upozornil na problematická ustanovení a navrhl dílčí úpravy komentovaných obchodních podmínek. V páté části práce jsem shrnul závěry, které jsem v disertační práci učinil a stručně se zamyslel nad budoucností leasingu. Přiklonil jsem se k současnému názoru Nejvyššího soudu ČR, který umožňuje uzavírat smlouvu o finančním leasingu jako smlouvu inominátní, i když s odůvodněním Nejvyššího soudu ČR nelze zcela souhlasit. Ve shodě s Nejvyšším správním soudem4 jsem přesvědčen, že na operativní leasing v jeho obvyklé podobě je třeba aplikovat zákonná ustanovení příslušného smluvního typu nájemní smlouvy. V souladu s tím jsou leasingové smlouvy obvykle i v praxi uzavírány. Přesto však ani po dvaceti letech existence leasingu v ČR není zařazení leasingu v právním řádu a nájmu zcela vyjasněn. Zejména z tohoto důvodu jsem se ve své práci přihlásil k uzákonění smlouvy o finančního leasingu, která by jednoznačně odlišila právní instituty leasingu a nájmu. Jejím dalším přínosem by dle mého názoru bylo i koncipování finančního leasingu jako trojstranného právního vztahu a přiznání práva na uplatnění práv z odpovědnosti za vady leasingovému nájemci u dodavatele předmětu leasingu a odstranění některých nedostatků stávající, ryze smluvní úpravy. Uzákonění smlouvy o finančním leasingu jako samostatného smluvního typu však pravděpodobně nelze v nejbližší době očekávat. 4 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2 Afs 26/2004 ze dne 7.4.2005, zveřejněné na stránkách Nejvyššího správního soudu http://www.nssoud.cz/.
Abstract v angličtině:
Abstract In my dissertation I am concerned with the issue of leasing in commercial relationships. Leasing is a legal concept that was taken over from abroad after 1989. A close connection with lease and relatively short legal history are probably the reasons behind the certain degree of heterogeneity of opinions on leasing. And the diverse opinions on leasing were the main reason for my choice of this topic. I was particularly interested in delimitation of leasing in relation to lease and in legal regulation of leasing. At the same time I assumed that despite the difference of opinions the practice of conclusion of leasing agreements will be unified, considering the large volume of leasing agreements concluded in our country each year. The aim of my dissertation was to cover the majority of the main lines of opinion on leasing, make a comparison of leasing and lease and to assess whether it is necessary to apply the statutory regulation of lease on leasing agreements. Another aim of the dissertation was to assess individual components of leasing relationship, i.e. its participants, subject and content (subjective rights and obligations), both on purely theoretical level and in terms of the specifics of leasing as reflected in concrete business terms and conditions. My primary concern during my work on the dissertation was to get acquainted with available theoretical sources, i.e. in particular with available journals and publications dealing with the legal aspects of leasing. In addition, for the purposes of analysis of the form of leasing relationship in practice I have also taken into consideration publicly available statements, opinions and business terms and conditions relating to leasing, some of which form annex hereto. The dissertation is subdivided into five parts; Part One is formed by the Introduction, Parts Two to Four are the three main chapters, and Part Five contains a conclusion. In the introductory part of the dissertation I primarily focused on definition of the terms related to leasing and basic division of leasing into financial and operating, as well as on outlining a brief history of leasing. Last but not least, I drew attention to the activities of Czech Leasing and Financial Association and the European Federation of Leasing Company Associations. Part Two of my dissertation concentrates mainly on a comparison of leasing and lease. Two basic approaches to financial leasing are examined. The first one maintains that financial leasing is a mixed agreement in accordance with Section 491 par. 1 and 3 of Act No. 40/1964 Coll., Civil Code, as amended, having the characteristics of lease agreement and agreement on purchase of leased property. This opinion is supported by some, however, not the most recent judicial decisions1, part of the doctrine, and explanatory memorandum to Act No. 513/1991 Coll., Commercial Code. The second and presently prevailing legal opinion both in literature and in case law2 considers financial leasing as a specific legal concept to which the statutory provisions of lease agreement type of contract may not be applied. As far as the classification of operating leasing is concerned, the opinions are not quite homogeneous either. The majority of authorities understand it as lease, as it has all substantial characteristics of lease and simultaneously lacks specific characteristics of financial leasing (acquisition of ownership to the subject of leasing by the lessee and the risk of damage on the part of the lessee). Nonetheless, until recently the Czech Leasing and Financial Association recommended that operating leasing agreements be concluded as innominate3 agreements. 1 Decision of the Constitutional Court, file No. II.ÚS 339/99 of 2 February 2000, published at the website of the Constitutional Court http://www.nalus.usoud.cz/. 2 Decision of the Supreme Court of the Czech Republic of 27 November 2003, file No. 30 Cdo 2033/2002, published in Právní rozhledy 6/2004 and also on the website of the Supreme Court of the Czech Republic http://www.nsoud.cz/ 3 See General terms and conditions of financial and operating leasing of movable assets recommended by the Czech Leasing and Financial Association on its website http://www.clfa.cz/ until the end of 2008. Further, in Part Two the sources of law governing leasing in the Czech Republic and on the level of the EU are positively delimited and a short comparison with legal regulation of leasing in selected countries is provided. In this connection I noted the growing number of countries that have proceeded to enact a statutory provision on financial leasing agreement as a separate contract type. Part Three is concerned with leasing relationship and its components, i.e. the participants of leasing relationship, subject of leasing, and its content, i.e. subjective rights and obligations of participants of a leasing. I described the participants of leasing relationship and reached the conclusion that financial leasing in the form commonly effected in our country is in fact not a trilateral legal relationship, even though it is often labeled as such. Further I also addressed the issue of the subject of leasing. I noted the fact that the subject of leasing may only be assets fit for use. On the other hand, I reached the conclusion that the subject of a leasing may also be other (secondary) subjects of civil relationships than tangible assets, i.e. for instance computer programs. Leasing relationship is almost exclusively based on a leasing agreement. Therefore, I proceeded to examine the contracts concluded within leasing operations and their properties. In addition, I have also looked at the usual arrangements regarding securing fulfillment of leasing agreements, in particular the issue of liability for defects, which is sometimes seen as a weak point of financial leasing. With regard to the fact that there is no legal relationship between the lessee and the supplier of the subject of the leasing, the lessee does not have the right to claim in his/her/its own name and his/her/its own account the rights from liability for defects, despite the fact that the lessee uses the subject of the lease at his/her/its own risk. In this connection I noted that the countries that decided to enact a statutory provision on financial leasing as a separate type of contract rendered financial leasing actually a trilateral legal relationship and granted the lessee the right to claim the rights from liability for defects with the supplier. Part Four provides an analysis and commentary on business terms and conditions of financial and operating leasing. Pursuant to the provisions of Section 273 par. 1 of Act No. 513/1991 Coll., Commercial Code, as amended, a part of the content of the agreement may be also determined by reference to general business terms and conditions prepared by professional or interest organizations or by reference to other business terms and conditions. I have labeled the General terms and conditions of financial and operating leasing prepared by the Czech Leasing and Financial Association as general business terms and conditions, whereas the business terms and conditions of professional providers of leasing as "other" business terms and conditions in accordance with the said provision. Subsequently, I proceeded to compare the aforementioned business terms and conditions providing a commentary on some of their parts. In this connection I pointed out the problematic provisions and suggested partial modifications of the business terms and conditions provided with a commentary. Part Five provides a summary of the conclusions drawn in the dissertation and also a brief contemplation of the future of leasing. I was inclined to the current opinion of the Supreme Court of the Czech Republic which allows conclusion of financial leasing agreements as innominate agreements, even though the reasoning of the Supreme Court of the Czech Republic is not fully satisfactory. In agreement with the Supreme Court4 I am convinced that it is necessary to apply the statutory provisions of the respective contract type of lease agreement on operating leasing in its usual form. And leasing agreements are in fact in practice usually concluded in line with the foregoing. 4 Decision of the Supreme Court of the Czech Republic, file No. 2 Afs 26/2004 of 7 April 2005, published at the website of the Supreme Court of the Czech Republic http://www.nssoud.cz/. Nonetheless, even after twenty years of existence of leasing in the Czech Republic the position of leasing within the legal order and lease has not been quite clarified yet. In particular for this reason I was in my dissertation inclined to advocate enactment of a statutory provision containing a definition of financial leasing agreement that would unambiguously differentiate the legal concepts of leasing and lease. Additional benefit of such statutory provision would in my opinion be a definition of financial leasing as a trilateral legal relationship and granting of the right to claim the rights from liability for defects to the lessee in relation to the supplier of the subject of the leasing and elimination of some deficiencies of the existing, purely contract-based regulation. A statutory provision defining financial leasing agreement as a separate type of contract is, however, at present probably rather unlikely to be passed.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Martin Svoboda, Ph.D. 963 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Martin Svoboda, Ph.D. 30 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Martin Svoboda, Ph.D. 21 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. JUDr. Stanislav Plíva, CSc. 264 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Marie Zahradníčková, CSc. 664 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Karel Marek, CSc. 1.01 MB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 244 kB