velikost textu

Kolektivní ochrana práv v civilním soudním řízení

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Kolektivní ochrana práv v civilním soudním řízení
Název v angličtině:
Collective protection of rights in civil procedure
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Jan Balarin, Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. Alena Winterová, CSc.
Oponenti:
JUDr. Jiří Macek
prof. JUDr. Luboš Tichý, CSc.
Id práce:
11235
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra občanského práva (22-KOP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Soukromé právo II - Občanské právo, rodinné právo, pracovní právo, právo k nehmotným statkům, civilní proces (SII)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
19. 5. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
ABSTRAKT Předmětem této studie je kolektivní ochrana soukromých práv jako specifický civilněprocesní jev. Na prvním místě objasňujeme filozofii kolektivního soudního řízení. Argumentujeme, že systém prosazování soukromého práva funguje na principech spontánního řádu, využívá tedy přirozené okolnosti, že subjekty sledují vlastní zájmy a tím realizují subjektivní práva. V soudobé společnosti se právní styk rozmělňuje do množství úkonů o nízké jmenovité hodnotě. To má za následek, že značná část subjektivních práv postrádá dostatečně intenzivní individuální zájem a jejich procesní realizace selhává. Kolektivní proces se snaží o nápravu konsolidací zájmů pomocí pravidel kolektivní akce. Tím dochází ke zvyšování hodnoty předmětu sporu a úsporám z rozsahu. Agregované zájmy typizujeme na ad hoc seskupené rovnoběžné individuální zájmy, obecné zájmy, které reprezentují novou kvalitu na kolektivní úrovni, a veřejný zájem jako nejširší kategorii obecného zájmu. S využitím těchto závěrů odůvodňujeme jednotlivé prostředky kolektivní ochrany práv. Analýzu kolektivního procesu vedeme skrze tři kritéria – osobu konsolidátora zájmů (kolektivního zástupce), procesní postavení zastupovaných osob a konstrukci kolektivního řízení. Kolektivním zástupcem se může stát některý ze členů zastupované skupiny osob, spolek, předmětem jehož činnosti je ochrana zájmů třetích osob, orgán veřejné moci a v určitých případech také advokát. Zastupovaným osobám může být přiznáno právo participace na řízení, není to však podmínkou (v druhém případě by zastupované osoby neměly být vázány výsledkem řízení). Nároky zastupované skupiny osob mohou být do řízení zahrnuty automaticky s tím, že členové skupiny, kteří se svou účastí nesouhlasí, mají možnost vyloučit se (hovoříme o opt-out řízení), anebo je třeba nároky jednotlivě přihlašovat (opt-in řízení). Základní dichotomii prostředků kolektivního prosazování práv představuje reprezentativní a skupinové řízení (representative proceedings, group proceedings). Reprezentativního řízení se členové skupiny bezprostředně neúčastní; funkci kolektivního zástupce zpravidla zastává spolek nebo orgán veřejné moci a předmětem řízení je obecný (veřejný) zájem. Skupinové řízení naopak počítá s účastí členů skupiny, kolektivním zástupcem bývá některý ze členů skupiny (advokát) a v řízení je prosazován soubor samostatných individuálních zájmů. Zvláštním typem opt-out skupinového řízení je class action, jak se vyvinula v USA. Zkoumáme dopady kolektivního řízení do individuální sféry z hlediska práva na spravedlivý proces (zejména pokud jde o opt-out nástroje), rizika hromadného prosazování práv a postavení soudu v řízení (litigation management). Zajímá nás informační standard kolektivního řízení vůči členům skupiny (individuální vyrozumívání oproti informování prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků), ochrana zájmů pasivních členů skupiny, procesní opatření za účelem vyloučení koluzního jednání kolektivního zástupce, schvalování dispozičních úkonů soudem apod. Věnujeme rovněž pozornost problematice financování kolektivního procesu, která klíčovým způsobem přispívá k praktickému účinku úprav. Parciální individuální nároky prosazované v kolektivním řízení obvykle neodůvodňují převzetí intenzivního procesního rizika jednotlivým členem skupiny, a kolektivní ochranu práv je proto třeba externě stimulovat. Nabízí se veřejná dotační podpora skupinových řízení nebo spolkové činnosti, anebo nejjednodušeji tlumení rizik prostřednictvím dohody s advokátem o výsledkové podílové odměně (contingency fees). Popisujeme sedm konkrétních úprav kolektivního řízení, které představují ilustrativní vzorek soudobého kolektivního civilního procesu. Zabýváme se class actions v USA, Austrálii a Izraeli, opt-in skupinovým řízením ve Švédsku, německým vzorovým řízením v záležitostech kapitálového trhu a reprezentativním žalobním právem v Rakousku a Francii. Stranou neponecháváme ani historické aspekty kolektivní ochrany práv. Východiska moderního kolektivního řízení demonstrujeme na příkladu římských actiones populares, formování kolektivní procesní subjektivity v Anglii 17. až 19. století, vzniku spolkového žalobního práva v 19. století ve Francii a nakonec také na procesu zrození moderní class action v USA. Představujeme existující problémy mezinárodního práva kolektivního procesu. Národní úpravy vykazují mimořádnou variabilitu a uznání cizí reprezentativní žalobní legitimace nebo skupinového rozsudku není samozřejmostí, jak tomu obvykle je v individuálním procesu. Klademe důraz na aktivity Evropské unie, která představuje platformu pro konfrontaci národních přístupů. Analyzujeme směrnici č. 98/27/ES o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů a informujeme o projektech kolektivního odškodnění spotřebitelů a vymáhání náhrady škody vzniklé porušením předpisů proti omezování hospodářské soutěže (jehož zamýšlenou součástí je zavedení kolektivních procesních mechanismů národními zákonodárci). Poukazujeme na to, že na evropské úrovni se myšlenka kolektivní procesní ochrany stále více prosazuje, a přinejmenším proto český zákonodárce nemůže tento problém přehlížet. Podrobujeme kritice platnou úpravu v občanském soudním řádu (§ 83 odst. 2 a § 159a odst. 2), která kolektivní proces podceňuje a paušálním rozšířením překážky litispendence a rei iudicatae zbavuje široké skupiny osob procesních záruk. Aplikační rozsah cit. ustanovení rozdělujeme na řízení v korporátních věcech projednávaná v nesporném režimu na straně jedné a sporná řízení ve věcech nekalé soutěže a ochrany spotřebitele na straně druhé a pro obě skupiny vytyčujeme předpoklady, které je třeba splnit, aby řízení vyhovělo standardu práva na spravedlivý proces. Uzavíráme, že kolektivní řízení je jedním z požadavků rekonstrukce civilního procesu pro 21. století. Řešení pro Českou republiku shledáváme v emancipaci spolkového žalobního práva a ideálně také v přijetí komplexní úpravy skupinového řízení, která umožní kterékoli z poškozených osob domáhat se náhrady na účet všech poškozených. Výchozím modelem by mělo být opt-in skupinové řízení, pro bagatelní nároky však nevylučujeme ani opt-out mechanismus.
Abstract v angličtině:
ABSTRACT The subject of the present thesis is the collective protection of private rights as a specific procedural appearance. In the first place, we put forth the philosophy of collective judicial procedure. We contend that the system of enforcement of private rights utilizes the principles of spontaneous order, i.e. it builds on the finding that persons follow self-interests and, thus, exercise their rights. In contemporary society legal relations disintegrate into series of acts of low face value. As a consequence, a great part of rights lack corresponding (sufficiently intensive) individual interest and their procedural redress inevitably fails. Collective procedure pushes for relief through consolidation of interests on the principles of collective action. The value of the subject of the proceedings gets increased and economies of scale are achieved. We classify the aggregated interests into parallel individual interests (ad hoc grouped), general interests, which represent new quality on collective level, and public interest as a broadest category of general interest. On the basis of these conclusions, particular collective enforcement schemes are substantiated. We analyze the collective procedure from the perspective of three criteria – the nature of the consolidator of interests (representative party), procedural position of represented persons, and structure of the collective proceedings. The representative party may be one of the members of the group of represented persons, association established to protect third persons’ interests, public authority, or, in certain instances, also attorney. The represented persons may be granted a right to participate in the proceedings, but it is not a condition (however, in the later case, the represented persons should not be bound by the result of the proceedings). The claims can be automatically included in the proceedings whereas the group members, who do not agree with adjudication of their claims, may opt-out (opt-out proceedings), or group members can be required to individually enter the suit (opt-in proceedings). The basic dichotomy of the collective enforcement mechanisms is the distinction between representative and group proceedings. In the representative proceedings, group members do not take direct part in the suit; proceedings are usually conducted by an association or public authority and its subject concentrates on enforcement of general (public) interest. By contrast, the group proceedings draw the group members in, the role of the representative party is frequently performed by one of the group members (attorney), and the litigation is driven by a set of independent individual interests. Class action, as developed in the U.S., is a kind of opt-out group proceedings. We inquire into the impacts of collective procedure on individual sphere from the due- process point of view (e.g. as concerns the opt-out and opt-in schemes), risks of the mass adjudication, and position of the court (litigation management). In these terms we research the information standard in relation to group members (individual notice as opposed to information through mass media), protection of passive group members, procedural measures to prevent collusion, supervision of the representative party’s power to terminate, settle or otherwise dispose of the proceedings etc. Attention is also paid to financing of collective procedure as a key factor of workability of particular regulations. Petty individual claims enforced in collective proceedings rarely motivate single group members to assume intensive litigation risks, and that is why the collective practice has to be externally stimulated. Various solutions can be contemplated, such as public subsidies to plaintiffs in group proceedings and support of associational activity. However, the easiest option is to cover the risks by attorney’s contingency fees. We describe seven legislative schemes that represent an illustrative sample of modern collective procedure: class actions in the U.S., Australia and Israel, opt-in group proceedings in Sweden, German model proceedings in capital market disputes and representative actions in Austria and France. Neither the historical context is left aside. We demonstrate the points of departure of contemporary attitudes to collective procedure on the examples of Roman actiones populares, formation of collective procedural standing in the 17th to 19th century England, adoption of associational actions in 19th century in France and, finally, the process of shaping the modern class action in the U.S. Specific problems arise from international law of collective procedure. National regulations show extreme variability and recognition of foreign representative standing or group judgment is not a matter of course, as is usually the case of individual litigation. We underscore the activities of the European Union that serves as a platform for confrontation of national attitudes. We analyze the Directive 98/27/EC on injunctions for the protection of consumers’ interests and inform of the projects on consumer collective redress and damages actions for breach of antitrust rules (whose intended part is implementation of collective procedural mechanisms by national legislators). The idea of collective procedural protection obviously gains momentum on the European level, and at least this is the reason why the Czech legislator cannot ignore the issue. We criticize current provisions of the Czech Civil Procedure Code on collective procedure (§ 83(2) and § 159a(2)) for underestimating the problem and denying broad groups of persons from basic procedural rights by extending the res judicata and lis pedens effects indiscriminately. We split the application range of both these provisions into corporate matters heard in non-contentious jurisdiction, on one hand, and contentious litigation in the fields of unfair competition and consumer protection, on the other, and outline the requirements that must be met in order to keep the compliance with the due-process standard. We conclude that the collective procedure is one of the demands for reconstruction of civil procedure in the 21st century. As a solution for the Czech Republic, we propose emancipation of associational procedural activity and, ideally, also adoption of a complex regulation of group proceedings that would enable any aggrieved party to sue on behalf of the entire group. The default model should consist in opt-in group procedure, nevertheless, in case of small claims, we do not exclude even opt-out mechanism.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Jan Balarin, Ph.D. 1.93 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Jan Balarin, Ph.D. 28 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Jan Balarin, Ph.D. 16 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Alena Winterová, CSc. 490 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Jiří Macek 44 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Luboš Tichý, CSc. 269 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 249 kB