velikost textu

Uznávání odborných kvalifikací v rámci volného poskytování služeb v právu Evropské unie

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Uznávání odborných kvalifikací v rámci volného poskytování služeb v právu Evropské unie
Název v angličtině:
The recognition of professional qualifications within the free rendition of services in the law of the European Union
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Jan Hradil, Ph.D.
Školitel:
doc. JUDr. Pavel Svoboda, DEA, Ph.D.
Oponenti:
prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc.
Mgr. Viktor Šmejkal
Id práce:
10937
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra evropského práva (22-KEP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Veřejné právo I - Ústavní právo, mezinárodní právo, evropské právo (VI)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
23. 11. 2010
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Uznávání odborných kvalifikací v rámci volného poskytování služeb v právu EU (shrnutí) 30/3/2010 Uznávání odborných kvalifikací v rámci volného poskytování služeb v právu Evropské unie Jan Hradil Trvalo padesát let, než byl v evropském právu za vydatné pomoci rozhodovací praxe Soudního dvora vytvořen jednotný horizontálně se uplatňující právní rámec volného pohybu služeb. Důležitou součástí tohoto rámce je právní úprava uznávání odborných kvalifikací, jimiž je v jednotlivých členských státech podmíněn výkon regulovaných povolání nebo činností. Požadavky na odbornou kvalifikaci a s nimi související požadavky na osobní spolehlivost, či jinou způsobilost totiž často představují fakticky největší překážky přeshraničního poskytování služeb regulovaných povolání. I proto v některých odvětvích právní úprava uznávání odborných kvalifikací představovala po dlouhou dobu jedinou existující sekundárně právní úpravu volného pohybu služeb. Tato právní úprava přitom zaznamenala dynamický vývoj, který je třeba rozdělit do čtyř fází. V první fázi, která zhruba odpovídá přechodnému období za účelem uskutečnění svobody usazování a volného pohybu služeb podle harmonogramu stanoveného na základě původní Smlouvy o EHS, byla ve vztahu k činnostem nevyžadujícím ke svému výkonu vysokou úroveň odborné kvalifikace přijata „přechodná“ opatření spočívající na metodě automatického připuštění k výkonu činnosti osob, které svou spolehlivost a kvalifikovanost osvědčily dlouhodobějším výkonem obdobné činnosti v členském státě svého původu. Tato opatření nicméně předpokládala budoucí harmonizaci minimální úrovně ochrany vyžadované v členských státech. V druhé fázi, od poloviny sedmdesátých let do poloviny osmdesátých let, byla v souladu s tímto předpokladem přijata taková harmonizační opatření zejména ve vztahu k některým vysoce kvalifikovaným povoláním. Tato harmonizační opatření zajišťovala minimální úroveň ochrany ve všech členských státech, a mohla tedy využívat metody automatického uznávání. Třetí fáze, která se vztahuje na období od poloviny 80. let až do vydání směrnice 2005/36/ES, se vyznačuje jednoznačným odklonem od požadavku předchozí harmonizace jako nezbytné podmínky pro umožnění volného pohybu příslušníků regulovaných povolání. Aby proto byla zajištěna ekvivalence uznávaných dokladů, zvolil zákonodárce Společenství metodu uznávání spočívající v materiálním přezkumu rovnocennosti odborných kvalifikací v jednotlivých případech. Tento přístup umožnil uznávání předem neomezeného okruhu odborných 1 Uznávání odborných kvalifikací v rámci volného poskytování služeb v právu EU (shrnutí) 30/3/2010 kvalifikací, avšak vyžadoval ze strany hostitelského členského státu provádění poměrně náročných srovnávacích rozborů a ověření, které vedly k průtahům a právní nejistotě ohledně svého výsledku. V mnohých svých ohledech bylo proto uplatnění tohoto přístupu zcela nevhodné zejména ve vztahu k těm modalitám a situacím poskytování služeb, které nezahrnovaly žádný výkon činnosti poskytovatele na území členského státu příjemce služby, nebo zahrnovaly jen ojedinělý výkon této činnosti. Ve čtvrté fázi byla situace do té doby opomíjených poskytovatelů služeb konečně odpovídajícím způsobem zohledněna. Jednotný horizontálně použitelný právní rámec, jenž absorboval naprostou většinu doposud platných předpisů, nově ve vztahu k poskytovatelům služeb uplatnil metodu automatického uznávání. Tato fáze se vyznačuje zejména zřetelným ústupem zákonodárce ještě tehdejšího Společenství od zásady ekvivalence, která členským státům doposud umožňovala účinně prosazovat úroveň ochrany, kterou si na svém území stanovily. Poskytovatelé tak mohou své služby nadále zpravidla poskytovat bez ohledu na úroveň své odborné kvalifikace a kvalifikace vyžadované v hostitelském členském státě. Metoda automatického uznávání zavedená v této čtvrté fázi se však od dříve zavedených systémů automatického uznávání liší především ve skutečnosti, že dotčené povolání nebo činnost jsou v členském státě, v němž jsou služby poskytovány, vykonávány pod profesním označením členského státu usazení. Nový právní rámec je doplněn i souborem záruk, které může hostitelský členský stát ve vztahu k poskytovatelům služeb uplatnit. Významnou zárukou po hostitelský členský stát je okolnost, že výkon činnosti poskytovatele služeb na jeho území podléhá důležitým ustanovením profesních předpisů tohoto státu, takže jsou k šetření případných nesrovnalostí příslušné současně i jeho orgány. Za účelem zajištění nezbytné vzájemné důvěry mezi členskými státy v odborné kvalifikace, které poskytovatelům služeb vydávají, a účinnějšího vynucování povinností vyplývajících pro poskytovatele z právních řádů dotčených členských států klade nový právní rámec zvláštní důraz na výměnu informací mezi členskými státy a administrativní spolupráci obecně. Moderní prostředky elektronických komunikací, včetně internetu, které jsou za tímto účelem využívány, nabízejí možnost provádění takové spolupráce rychlým a účinným způsobem. Kromě předpisů upravujících otázky uznávání odborných kvalifikací však právní úpravu volného pohybu služeb v současnosti dotváří i další horizontálně použitelné předpisy, které 2 Uznávání odborných kvalifikací v rámci volného poskytování služeb v právu EU (shrnutí) 30/3/2010 byly vydány s obdobnými cíli další liberalizace a zvýšení transparentnosti poskytování služeb. Zvláštní význam v tomto ohledu náleží směrnici o elektronickém obchodu a směrnici o službách na vnitřním trhu. První z těchto směrnic komplexně upravuje poskytování služeb informační společnosti, a dotýká se i požadavků na odbornou kvalifikaci. Činí tak s využitím v mnoha ohledech problematické zásady země původu, která veškerou legislativní i regulační pravomoc svěřuje členskému státu usazení poskytovatele, a činí tak při zanedbatelném stupni harmonizace příslušných právních předpisů členských států. V případě služeb informační společnosti je však třeba této zásadě přiznat její opodstatněnost vzhledem k tomu, že se jedná o služby poskytované korespondenčním způsobem, vzhledem k doprovodným opatřením zajišťujícím určitou míru transparentnosti poskytovaných služeb, a zavedení základního rámce administrativní spolupráce mezi příslušnými orgány členských států. Legislativní návrhy Komise spočívající v rozšíření uplatnění zásady země původu tak, jak je koncipována ve směrnici o elektronickém obchodu, i na činnosti poskytování služeb, které jsou vykonávány na území hostitelského členského státu, nebyly úspěšné. Přes nadmíru ambiciózní cíl, který sledoval původní návrh směrnice o službách, tato směrnice ve své konečné podobě dospěla k vyváženému řešení, které poskytuje členským státům dostatečné záruky v oblasti dohledu nad činností poskytovatelů na jejich území, a poskytovatelům nabízí poměrně ucelený seznam konkrétních opatření, která vůči nim nad rámec stávající judikatury Soudního dvora nesmí hostitelský členský stát uplatnit. Přestože směrnice o službách neupravuje otázky upravené zvláštními právními předpisy, a tudíž ani otázky uznávání odborných kvalifikací, obsahuje ustanovení upravující některé aspekty výkonu regulovaných povolání. Její hlavní praktický význam do budoucna v oblasti volného pohybu služeb nicméně spočívá zejména v tom, že právně zakotvila vytvoření elektronického informačního systému administrativní spolupráce využitelného obecněji ve vztahu k dalším předpisům v oblasti vnitřního trhu. Směrnice o uznávání odborných kvalifikací, směrnice o elektronickém obchodu a směrnice o službách dnes vytvářejí základní právní rámec přístupu k činnostem poskytování služeb a jejich výkonu v členských státech. Tento nový právní rámec přitom přináší nové výzvy jak pro poskytovatele služeb, tak i pro vnitrostátní systémy státní a profesní správy. 3
Abstract v angličtině:
The recognition of professional qualifications in the framework of the free provision of services in EU law - Summary 30/03/2010 The Recognition of Professional Qualifications in the Framework of the Free Provision of Services in EU law Jan Hradil It took the Community fifty years and a great deal of direction from the Court of Justice to create a single horizontally applicable legal framework of the free movement of services. Rules on the recognition of professional qualifications form an essential part of this framework as qualification requirements are a pre-condition to the exercise of regulated professions or activities in the Member States. In fact, qualification requirements and related requirements as to other types of aptitudes or competences often constitute the greatest obstacles to the cross-border provision of services of regulated professions. Indeed, this is one of the reasons why for a long time in certain sectors rules on qualification recognition constituted the only existing secondary law framework of the free movement of services. The legal framework governing qualification recognition has been subject to dynamic development which can be seen as a four-stage process. During the first stage, which roughly corresponds to the transitional period for the realization of the freedom of establishment and the freedom to provide services according to the timetable laid down on the basis of the original EEC Treaty, „transitional“ measures were adopted concerning activities not requiring high-level professional qualifications. These measures were based on the method of automatic admission to professional activities of persons who have proven their integrity and qualifications by means of a stable and continuous exercise of a similar activity in the Member State of their origin. These measures nevertheless anticipated future harmonization of a minimum level of protection required in the Member States. In the second stage stretching from the mid-70s to mid-80s such harmonization measures were adopted in particular with regards to certain professions requiring high professional qualifications. These measures guaranteed the minimum level of protection in all the Member States, and thus allowed the use of a method consisting in automatic recognition. The third stage spanning between the mid-80s and the adoption of Directive 2005/36/EC is marked by a clear break away from the requirement of prior harmonization as a necessary pre- condition to allowing the free movement of certain professionals. In order to guarantee the 1 The recognition of professional qualifications in the framework of the free provision of services in EU law - Summary 30/03/2010 equivalence of qualifications covered by the respective recognition instruments the Community legislator opted for a recognition method consisting in the material examination of the equivalence of individual professional qualifications. This approach on the one hand enabled the recognition of an undetermined number of professional qualifications, but on the other hand obliged the host Member State to carry out relatively difficult comparisons and verifications, leading at times to procedural delays and legal uncertainty as to the result of the examination. The application of the method described was therefore in many aspects entirely inadequate with respect in particular to situations and modes of service provision not involving any exercise of a professional activity by a provider in the territory of the host Member State, or involving only sporadic and isolated cases of such an exercise. In the fourth stage, specific attention of the legislator was finally brought to the long ignored needs of the service providers. The new single horizontally applicable legal framework, which absorbed an overwhelming majority of the provisions of previous legal acts in the field, introduced the application of the automatic recognition method with regards to service providers. This stage is characterized by a clear shift on the side of the then Community legislator away from the principle of equivalence, which until that time had empowered the Member States to effectively enforce their own level of protection in their respective territories. Thus, under the new regime, providers may in principle provide their services irrespective of the level of their own professional qualification and the level of qualifications required by the host Member State. However, the method of automatic recognition introduced in the fourth stage differs from the previous systems using automatic recognition above all in the fact that the profession or professional activity in question is exercised in the territory of the Member States under the professional title of the provider’s Member State of origin. The new legal framework is accompanied by a set of guarantees which a host Member State may require the service provider to satisfy. An important guarantee for a host Member State consists in the fact that the exercise of a service activity in its territory is subject to the core provisions of its own professional rules, as well as to the supervision of its own competent authorities. In order to assure the necessary mutual trust between the Member States in the professional qualifications which they confer on service providers and to guarantee a more effective enforcement of obligations imposed on providers by the legal systems of the Member States concerned, the new legal framework stresses the importance of information 2 The recognition of professional qualifications in the framework of the free provision of services in EU law - Summary 30/03/2010 exchange, and administrative cooperation in general. The use of modern means of electronic communication, including the Internet, offers possibilities of swift and effective cooperation. In view of achieving further liberalisation and a higher degree of transparency of cross-border service provision further secondary legislation of horizontal application has been adopted in addition to the rules governing qualification recognition. The Directive on e-commerce and the Services Directive are of prime importance in this respect. The first one of those Directives contains rules fully governing the provision of information society services, including matters arising with respect to national qualification requirements. Such coordination is achieved by means of employment of the country of origin principle – problematic in many respects as it reserves the regulatory competence exclusively to the provider’s Member State of establishment – and with only a marginal level of harmonization of the relevant legal rules of the Member States. However, in the case of information society services which only entail the cross-border movement of a service, and not of its provider, the use of such a principle can be deemed well-founded, given also the existence of accompanying measures aimed at guaranteeing a certain degree of transparency of the services provided, and the introduction of a basic legal framework of administrative cooperation between the competent authorities of the Member States. Legislative proposals of the Commission extending the application of the country of origin principle as conceived in the Directive on e-commerce to service activities exercised in the territory of the host Member State were not met with success. The over-ambitious goals of the Services Directive proposal were watered down in the resulting binding text to a balanced solution offering the Member States sufficient guarantees in the field of supervision of service activities exercised in their respective territories, while providing economic operators with a more or less comprehensive list of specific measures which the host Member State cannot take against them, going beyond the requirements of the existing case-law of the Court of Justice. Although the Services Directive does not regulate aspects falling within the scope of specific legislation, including matters relating to the recognition of professional qualifications, it contains provisions governing certain aspects relating to the pursuit of regulated professions. However, the principle contribution of the Directive in the field of the free provision of services lies in the fact that it contains a legal basis for the creation of an 3 The recognition of professional qualifications in the framework of the free provision of services in EU law - Summary 30/03/2010 electronic information system of administrative cooperation, which can be used more widely to cover other legislation in the field of the Internal Market. The Directive on professional recognition, the Directive on e-commerce and the Services Directive form a contemporary basic legal framework regulating access to and the exercise of service activities in the Member States, bringing specific new challenges both for services providers and the respective national administrative and professional structures. 4
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Jan Hradil, Ph.D. 3.74 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Jan Hradil, Ph.D. 33 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Jan Hradil, Ph.D. 21 kB
Stáhnout Posudek vedoucího JUDr. Petr Svoboda, Ph.D. 181 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc. 421 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. Viktor Šmejkal 1.62 MB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 249 kB