velikost textu

Posthumanistické tendence v performance art : interakce těla a kódu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Posthumanistické tendence v performance art : interakce těla a kódu
Název v angličtině:
Posthumanist Tendencies in Performance Art : Interaction of Body and Code
Typ:
Diplomová práce
Autor:
Mgr. Markéta Dolejšová
Vedoucí:
Mgr. Denisa Kera, Ph.D.
Oponent:
Mgr. Josef Šlerka
Konzultant:
Mgr. Dita Malečková
Id práce:
108962
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav informačních studií - studia nových médií (21-UISKNM)
Program studia:
Informační studia a knihovnictví (N7201)
Obor studia:
Studia nových médií (SNM)
Přidělovaný titul:
Mgr.
Datum obhajoby:
5. 2. 2013
Výsledek obhajoby:
Výborně
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Posthumanismus, technologie, technokultura, postčlověk, kyborg, síť, performance art
Klíčová slova v angličtině:
Posthumanism, technology, technoculture, cyborg, net, performance art
Abstrakt:
Abstrakt Tato práce se zabývá reflexí posthumanistických tendencí optikou umělecké oblasti performance art. V první části textu jsou čtenáři nabídnuta východiska a souvislosti vzniku posthumanismu, jakožto myšlenkového směru zaměřeného na postupné sbližování člověka a technologie, v druhé části jsou pak tato východiska ilustrována na práci řady performerů. Posthumanismus je pojímán jako oblast na pomezí tvrdých vědeckých dat a fikce: Čerpajíc z matematického modelu komunikace, stejně tak jako z odkazu kyberpunkové dystopie, nabízí vizi přechodu od humanistického pojetí člověka v takzvaného posthumanistického postčlověka. Ten je chápán jako výplod technokultury, syntéza živého a umělého, volně se utvářející entita bez pevně stanovených ontologických hranic. Jeho existence se vymyká dualistickým kategorizacím, má procesuální charakter a postrádá pevné esenciální zakotvení. Je atraktivním námětem science fiction příběhů a sexy postmoderním sloganem, stejně jako symbolem překročení reálných predestinujících kategorií, jakými jsou rasa, gender nebo sociální status. Postčlověk je však především metaforou, kterou si osvojuje množství různých narativů, zaměřených na možné aspekty technologicky rozšířeného života: Od seriózních vědeckých vyprávění, přes vědeckofantastickou fikci, až po jeho apropriaci světem umění. Právě jazyk umění, charakteristický svou volností a nezávislostí, představuje přiléhavý výrazový prostředek posthumanistického diskurzu. Umělecká reflexe převádí teoretické posthumanistické teze do praktické roviny a nabízí vhodnou alternativní perspektivu pro nahlížení vztahu člověk – technologie. Takovou perspektivu pak předkládá i tento text, když posthumanismus zasazuje do kontextu performance art a postavení člověka v současné techno-společnosti interpretuje optikou živého akčního umění.
Abstract v angličtině:
Abstract This thesis offers a critical reflection of posthumanism as seen through the perspectives of performance art. The first part of the text discusses the onset and development of posthumanism as a philosophical and cultural movement focused on the gradual convergence of the human and technology. The following second part then presents a reflection of thus conceptualized posthumanism in performance art. Posthumanism is conceived as a movement on the border between serious scientific discourse and fiction: Based on the mathematical theory of communication, as well as the legacy of cyberpunk dystopia, posthumanism offers a vision of a transition from human to the so called posthuman. The posthuman is seen as an offspring of technoculture, the synthesis of living and artificial, a loosely evolving entity without fixed ontological boundaries. The existence of the posthuman lies beyond dualistic categorization, has a processual character and refuses any essentialist approach. It is an attractive subject of science-fiction stories and a sexy postmodern slogan, but it is also a symbol of a transgression of actual predestinating categories such as race, gender or social status. More than anything else, posthuman is primarily a metaphor, adopted by a variety of narratives focused on the potential aspects of technologically extended life: From serious scientific investigations, through science-fiction, up to its numerous appropriations by the art world. The language of art, inherently open and independent, constitutes an ideal tool for articulating the posthuman discourse. The artist‘s perspective transforms the theoretical concept of posthumanism into a practical form and offers a suitable alternative of perceiving the relation of man and machine. This artistic perspective is also the main topic of this theses, which analyzes the various posthuman tendencies in performance art.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Markéta Dolejšová 48.72 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Markéta Dolejšová 33 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Markéta Dolejšová 26 kB
Stáhnout Posudek vedoucího Mgr. Denisa Kera, Ph.D. 192 kB
Stáhnout Posudek oponenta Mgr. Josef Šlerka 53 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby doc. PhDr. Rudolf Vlasák 81 kB