velikost textu

O slovosledu z komunikačního pohledu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
O slovosledu z komunikačního pohledu
Název v angličtině:
On Word Order from the Communicative Point of View
Typ:
Disertační práce
Autor:
PhDr. Kateřina Rysová
Školitel:
PhDr. Šárka Zikánová, Ph.D.
Oponenti:
PhDr. Ludmila Uhlířová, CSc.
prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc.
Id práce:
105326
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav českého jazyka a teorie komunikace (21-UCJTK)
Program studia:
Filologie (P7310)
Obor studia:
Český jazyk (XCJ)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
23. 9. 2013
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
slovosled, syntax, aktuální členění, informační struktura věty
Klíčová slova v angličtině:
word order, syntax, topic-focus articulation, sentence information structure
Abstrakt:
Kateřina Rysová Anotace Práce se zabývá popisem českého slovosledu kontextově nezapojených participantů. Sleduje, zda v povrchovém slovosledu existuje jejich základní (frekvenčně výrazně převažující) pořadí (srov. narodit se v Brně v roce 1950 vs. narodit se v roce 1950 v Brně). Zároveň se věnuje sledování faktorů, které slovosled ovlivňují (např. formě participantu, způsobu jeho lexikálního vyjádření nebo vlivu slovesné valence). V závěru krátce srovnává slovosledné tendence v češtině a v němčině. Pro ověření stanovených cílů užívá zejména data Pražského závislostního korpusu. Práce teoreticky vychází ze zásad funkčního generativního popisu. Výsledky výzkumu ukazují, že v českém povrchovém slovosledu lze alespoň v některých případech vysledovat určité obecnější tendence k jednomu ze dvou možných slovosledných pořadí. Abstrakt Předkládaná disertační práce si klade za cíl popsat dílčí aspekty českého (a zčásti také německého) slovosledného uspořádání výpovědí pocházejících převážně z novinových deníků. První část práce zkoumá, jaké je obvyklé místo jednotlivých typů participantů v aktuálním členění větném. Na základě toho, v kolika procentech se členy věty vyskytují v datech Pražského závislostního korpusu 2.0 jako kontextově zapojené a nezapojené,1 je sestavena stupnice kontextové zapojenosti (nejprve jen pro participanty vyjádřené nevětně). Z této stupnice vyplývá zjištění, že obvykle kontextově zapojená bývají (nevětně vyjádřená) volná doplnění vyjadřující měřítko, přípustku, čas (kdy), výjimku, čas (současně s čím / během jaké doby) a aktant aktor, který často zastává syntaktickou funkci podmětu. Naopak často kontextově nezapojená bývají (nevětně vyjádřená) volná doplnění vyjadřující míru, způsob, dědictví, účinek, záměr, směr (kudy) a účel. Získaná stupnice je porovnávána se stupnicí tematičnosti Ludmily Uhlířové (1974). 1 Kontextová zapojenost je hodnocena v souladu s její anotací v Pražském závislostním korpusu. 1 Stupnice kontextové zapojenosti byla posléze sestavena i pro členy vyjádřené větně. Ukázalo se, že podle dat Pražského závislostního korpusu má participant vyjádřený větou silnou tendenci k tomu, aby v aktuálním členění fungoval jako kontextově nezapojený prvek. Jako nejčastěji kontextově nezapojené vystupují věty vyjadřující zejména způsob, patiens, výsledek a účinek. Sestavené stupnice kontextové zapojenosti mohou do jisté míry odrážet obecnější tendence ve slovosledném uspořádání české výpovědi (s objektivním slovosledem, v němž ohniskové prvky následují za základovými). Dále byla pozornost zaměřena na kontextově nezapojenou část výpovědi. Na dvojicích kontextově nezapojených participantů bylo na datech Pražského závislostního korpusu 2.0 ověřováno, zda je jedno z jejich slovosledných uspořádání výrazně frekvenčně převažující (zda je častější užívat např. slovosled Narodil se v roce 1950 v Brně nebo Narodil se v Brně v roce 1950). Opět bylo rozlišováno mezi participanty vyjádřenými větně a nevětně. Z výsledků výzkumu je patrné, že v některých případech v kontextově nezapojené části věty skutečně můžeme (na nevětně vyjádřených participantech) pozorovat (alespoň v datech Pražského závislostního korpusu) určitou tendenci k jistému slovoslednému postavení (např. míra – patiens; způsob – patiens; čas – místo; čas – patiens; adresát – patiens). V jiných případech se však z pohledu povrchové syntaxe zdá, že určité dvojice participantů preferované slovosledné pořadí (z hlediska frekvence výskytu) nemají (např. patiens / doplněk; patiens / prostředek). Z pohledu povrchové syntaxe najdeme pro většinu dvojic kontextově nezapojených, nevětně vyjádřených aktantů a volných doplnění obě slovosledná pořadí (více či méně zastoupená). Jednotlivé dvojice tak vykazují pouze jistou (různě silnou) tendenci k určitému slovoslednému pořadí. Výsledky této části práce jsou porovnávány zejména s tzv. systémovým uspořádáním Petra Sgalla, Evy Hajičové a Evy Buráňové (1980) s vědomím toho, že systémové uspořádání bylo stanoveno pro tzv. slovosled hloubkový, zatímco tato práce se zaměřuje na slovosled povrchový. Pro větně vyjádřené, kontextově nezapojené participanty data Pražského závislostního korpusu 2.0 ukazují, že (alespoň u některých typů vět) existuje tendence, aby věta stála spíše za nevětně vyjádřeným participantem. Tato tendence koresponduje s již známým slovosledným jevem – delší členy obvykle následují po kratších (srov. k tomu např. Mluvnice češtiny 3 1987, P. Sgall a kol. 1980, Š. Zikánová 2006). Podobnou tendenci podle získaného materiálu najdeme zejména u kontextově nezapojených závislých vět v roli aktoru, patientu, 2 účelu nebo příčiny. Ne vždy ale tento jev můžeme pozorovat. Například u kontextově nezapojených závislých vět vyjadřujících výsledek děje nebo podmínku najdeme významně zastoupená obě pořadí. Větná forma tedy nemusí být jako slovosledný faktor rozhodující. V další části práce bylo pro potřeby výzkumu vlivu valence na slovosled s pomocí Valenčního slovníku českých sloves (2008) ověřováno, které větné participanty mohou ve větě vystupovat jako obligatorní (tedy ze sémantického hlediska nutně přítomné v hloubkové větné struktuře). Získané výsledky byly porovnány s popisem valence větných členů W. Flämiga (1991) pro němčinu. Ukázalo se, že ne/možnosti být obligatorním volným slovesným doplněním ve větě jsou v němčině a v češtině velice podobné, téměř shodné. Na základě frekvence výskytu volných doplnění ve valenčních rámcích sloves v roli obligatorního členu byla pro češtinu sestavena následující „stupnice obligatornosti“2: směr (kam) – směr (odkud) – místo (kde) – způsob (jak) – směr (kudy) – míra – čas (ze kdy / na kdy). Zároveň se ukázalo, že se v jednom slovesném valenčním rámci může (alespoň podle Valenčního slovníku českých sloves) zároveň vyskytovat několik valenčně obligatorních aktantů (aktanty rozumíme v souladu s teorií funkčního generativního popisu aktor, patiens, adresát, výsledek děje a původ), ale ne několik valenčně obligatorních volných doplnění (jako jsou např. volné doplnění času, místa, způsobu, přípustky, příčiny ap.) – s výjimkou volných doplnění vyjadřujících „ze kdy na kdy“ a „odkud kam“, která ale lze považovat za jedno složené časové a jedno složené směrové doplnění. Tento poznatek by se mohl stát dalším kritériem pro rozlišení aktantů a volných doplnění. Dalším z cílů práce bylo ověřit na datech Pražského závislostního korpusu 2.0 (PDT), jak funguje slovesná valence jako slovosledný faktor. Data PDT například ukazují, že nevětně vyjádřené, kontextově nezapojené doplnění směru (kam) se v povrchovém slovosledu chová podobně v obou případech, tj. ať je ve větě obligatorně vázáno slovesnou valencí nebo ať je členem fakultativním. 3 V obou případech má tendenci stát za fakultativními volnými slovesnými doplněními, tedy spíše ke konci věty. Podrobnější popis slovosledu ostatních typů obligatorních slovesných doplnění je uveden v závěrečných výsledcích práce. Vyhodnocení vlivu valence na slovosled bylo v některých případech limitováno relativně nízkým výskytem 2 Na začátku jsou volná doplnění, která jsou obligatorní u nejvíce slovesných lexií, na konci ta, která se jako obligatorní objevují nejméně. 3 Obligatornost a fakultativnost participantů byla hodnocena podle valenčního slovníku PDT-Vallex. 3 valenčně obligatorních doplnění v korpusu. Podle získaných dat se však zdá, že slovesná valence nemusí být vždy nejsilnějším slovosledným faktorem. Posledním z cílů práce bylo ověřit na vybraných typech participantů (na volném doplnění místa, času a způsobu) vyjádřených zájmenným příslovcem (někde, někdy, nějak), zda existuje jejich frekvenčně výrazně převažující pořadí (zmíněná lemmata byla vybrána kvůli tomu, že participanty jimi vyjádřené mají jednotnou formu, délku, velmi podobnou míru lexikálního významu a budou pravděpodobně kontextově nezapojené). Tento cíl byl ověřován pro češtinu i pro němčinu. Pro češtinu na datech Českého národního korpusu, pro němčinu na datech korpusu Digitales Wörterbuch der deutschen Sprache. Z provedené sondy vyplývá, že v češtině i v němčině lze použít obě slovosledná pořadí zkoumaných dvojic slov. Zdá se však, že zejména u některých dvojic je jedno z pořadí upřednostňováno. V obou jazycích je zřejmě běžnější používat fráze s pořadím čas – místo, tedy „někdy někde“. Práce celkově ukazuje, že v českém povrchovém slovosledu publicistických textů lze v některých případech nalézt obecnější slovosledné tendence, resp. že některé kontextově nezapojené participanty tíhnou ve výpovědi k určitému typu řazení,4 čehož by bylo možné využít například při automatických zpracováních textu. 4 Například místo – patiens; patiens – doprovod; patiens – směr (kam); adresát – patiens; patiens – výsledek děje; čas (kdy) – patiens; způsob – místo; způsob – směr (kam); čas (kdy) – místo; čas (jak dlouho) – patiens; míra – patiens; způsob – patiens; podmínková věta – nevětný participant; nevětný participant – věta v roli aktoru; nevětný participant – věta v roli patientu; nevětný participant – účelová věta; nevětný participant – příčinná věta; adjektivní patiens – infitinivní aktor; substantivní aktor – substantivní patiens ap. 4
Abstract v angličtině:
Kateřina Rysová Annotation The presented thesis is focused on the Czech word order of contextually non-bound verbal modifications. It monitors whether there is a basic order in the contextually non-bound part of the sentence (significantly predominant in frequency) in the surface word order (cf. narodit se v Brně v roce 1950 vs. narodit se v roce 1950 v Brně; literally to be born in Brno in 1950 vs. to be born in 1950 in Brno). At the same time, we try to find out the factors influencing the word order (such as the form of modifications, their lexical expression or the effect of verbal valency). Finally, we briefly compare the word order tendencies in Czech and German. For the verification of the objectives, mainly the data from the Prague Dependency Treebank are used. The work is based on the theoretical principles of Functional Generative Description. Research results demonstrate that, at least in some cases, it is possible to detect certain general tendencies to use preferably one of two possible surface word order sequences in Czech. Abstract The aim of the doctoral thesis is to describe particular aspects of the Czech (and partly also German) word order in the sentences coming mainly from journalistic texts. The first part examines the role of different types of verbal modifications in sentence information structure (known also as topic-focus articulation). On the basis of the percentage how often the sentence members appear in the data of the Prague Dependency Treebank 2.0 as contextually bound and non-bound,1 a scale of the contextual boundness was established (initially, only for non-clause verbal modifications). This scale implies that the free verbal modifications representing Criterion, Concession, Temporal (when), Exception, Temporal (temporal parallel, contemporaneous) and the participant Actor (which often takes the syntactic function of subject) are usually contextually bound. On the contrary, the free verbal modifications expressing Extent, Manner, Heritage, Result, Intent, Direction (which way) and 1 The contextual boundness is assessed in accordance with its annotations in the Prague Dependency Treebank. 1 Aim are often contextually non-bound. The resulting scale is compared with a similar scale of topicality described by Ludmila Uhlířová (1974). Subsequently, the scale of contextual boundness was established also for verbal modifications expressed as a clause. It turns out that a verbal modification in form of a clause provides the strong tendency to be a contextually non-bound sentence element in the sentence information structure, according to data of the Prague Dependency Treebank. In particular, the dependent clauses expressing Manner, Patient, Effect and Result are contextually non- bound in the vast majority of cases. To some extent, these scales may reflect general trends in word order of a Czech sentence (if the word order of the sentence is objective, i.e. the topic part precedes the focus). Further, the attention was concentrated on the contextually non-bound part of the sentence. We examined pairwise contextually non-bound verbal modifications from the Prague Dependency Treebank 2.0 to see whether one of their possible word order arrangements has a significantly predominant frequency (whether it is more common to use such phrasing as Narodil se v roce 1950 v Brně or Narodil se v Brně v roce 1950; literally: He was born in 1950 in Brno or He was born in Brno in 1950). Again a distinction between verbal modifications expressed as a clause and as a non-clause was maintained. The research results demonstrate that, in some cases, it is possible to observe particular tendencies to certain word order positions of contextually non-bound non-clausal verbal modifications (e.g. Extent – Patient; Manner – Patient; Temporal /when/ – Locative; Temporal /when/ – Patient; Addressee – Patient), at least in the data of the Prague Dependency Treebank. In other cases, however, certain pairs of verbal modifications do not seem to prefer any surface order (in terms of frequency), from the viewpoint of surface syntax (e.g. Patient / Complement; Patient / Means). In terms of surface shape of the sentence, it is possible to find both word order positions (more or less represented in the corpus) for most pairs of contextually non-bound non-clausal verbal modifications. Each pair then exhibits only a certain tendency (of different strength) to a particular mutual position. The results of this part of work are compared mainly with the systemic ordering as proposed in Sgall et al. (1980) with awareness of the fact that the systemic ordering has been determined for the deep word order, while the presented work concentrates on the surface word order. For the contextually non-bound sentence members expressed as a dependent clause, the data from the Prague Dependency Treebank 2.0 demonstrate that clauses (at least some 2 types of them) have a tendency to appear after the non-clausal modifications. This tendency corresponds to the already known word order phenomenon (the so called End Weight Principle) – longer sentence parts usually follow the shorter ones (cf. e.g. Mluvnice češtiny 3 1987, P. Sgall et al. 1980, Š. Zikánová 2006). According to our data, a similar tendency can be traced especially for contextually non-bound clauses in the role of Actor, Patient, Aim or Cause. However, this is not always the case. For example, contextually non-bound dependent clauses expressing Result or Condition can be found in both positions (before and after the non-clausal modifications) in significant proportions. Therefore, the form of a clause does not need to be a decisive factor influencing the resulting word order. The next part of the work examines the influence of valency on the word order. For that purpose, we use the valency lexicon for Czech verbs – Valenční slovník českých sloves (2008) – and attempt to verify which verbal modifications can act as obligatory in the sentence (it means which of them must be present in the deep structure from the semantic point of view). The results were compared with the description of valency of sentence parts in German by W. Flämig (1991). It appears that non/possibilities to be an obligatory verbal modification in a sentence are very similar, almost the same in Czech and German. On the basis of frequency of the free modifications in the valency frames of verbs in the role of an obligatory modification, we have established the following “scale of obligatority”2: Direction (to where) – Direction (from where) – Locative – Manner – Direction (which way) – Extent – Temporal (from when / to when). At the same time, it appears that one verbal valency frame may contain (at least according to Valenční slovník českých sloves) several obligatory participants (participants are understood in correspondence with Functional Generative Description, i.e. as Actor, Patient, Addressee, Effect and Origo), but not several obligatory free verbal modifications (as, for example, Temporal or Locative modification, modification of Manner, Concession, Cause etc.). The only exception are free modifications expressing Temporal “from when – to when” and Directional “from where – to where” which, however, may be understood as one complex Temporal or one complex Directional modification. This information could be another criterion for distinguishing between participants and free verbal modifications. One aim of the work was to verify the verbal valency as a word order factor on the data of the Prague Dependency Treebak 2.0 (PDT). The PDT data demonstrated, for example, 2 The modifications that are obligatory most often are at the beginning of the scale; those being obligatory in minimum cases are at the end. 3 that a non-clausal contextually non-bound modification of Direction (to where) behaves similarly in both cases, i.e. whether it is obligatory or optional.3 In both cases, it has a tendency to appear after the other optional verbal modifications, i.e. rather toward the end of the sentence. A more detailed description of word order of other types of obligatory verbal modifications is given in the final section of the thesis. In some cases, the evaluation of the influence of valency on the word order was limited by a relatively low occurrence of obligatory modifications in the corpus. However, the gained data seem to demonstrate that verbal valency need not to be the strongest word order factor. The last aim of the work was to examine several chosen types of verbal modifications (the Locative and Temporal modifications and the modification of Manner) expressed by pronominal adverbs (někde, někdy, nějak – irgendwo, irgendwann, irgendwie; in English somewhere, sometimes, somehow) in terms of their position in the sentence, in other words to observe whether some of their ordering is significantly predominant in frequency (the mentioned lemmas have been chosen due to the fact that the modifications expressed by them have a uniform form, length, very similar degree of lexical meaning and they are probably contextually non-bound in most cases). This aim was tested for both Czech and German – in the data of the Czech national corpus Český národní korpus for Czech and Digitales Wörterbuch der deutschen Sprache for German. The probe demonstrated that both Czech and German allow using both ordering of the examined pairs of words. However, it seems that one of the orderings is preferred by some of the pairs. In both languages, it is probably more common to use e.g. the phrases with the order time – space, i.e. “někdy někde“ – “irgendwann irgendwo” (“sometimes somewhere”). In conclusion, the work demonstrates that it is possible to observe some general word order tendencies in the Czech surface word order of journalistic texts, i.e. some contextually non-bound verbal modifications tend to a certain type of ordering,4 which may be used, for example, in automatic text processing. 3 Obligatority and optionality of modifications were evaluated according to the valency lexicon PDT-Vallex. 4 E. g. Locative – Patient; Patient – Accompaniment; Patient – Direction (to where); Addressee – Patient; Patient – Effect; Temporal (when) – Patient; Manner – Locative; Manner – Direction (to where); Temporal (when) – Locative; Temporal (how long) – Patient; Extent – Patient; Manner – Patient; Conditional clause – non-clausal modification; non-clausal modification – clause in role of Actor; non-clausal modification – clause in role of Patient; non-clausal modification – clause in role of Aim; non-clausal modification – causal clause; adjectival Patient – Actor in form of infinitive; nominal Actor – nominal Patient etc. 4
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce PhDr. Kateřina Rysová 1.61 MB
Stáhnout Příloha k práci PhDr. Kateřina Rysová 267 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce PhDr. Kateřina Rysová 53 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky PhDr. Kateřina Rysová 48 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce PhDr. Kateřina Rysová 155 kB
Stáhnout Posudek vedoucího PhDr. Šárka Zikánová, Ph.D. 738 kB
Stáhnout Posudek oponenta PhDr. Ludmila Uhlířová, CSc. 91 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc. 71 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 43 kB