velikost textu

Habsburkové a slezská knížata. Postavení a pozice vládců slezských knížectví v rámci habsburské monarchie a říše v raném novověku

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Habsburkové a slezská knížata. Postavení a pozice vládců slezských knížectví v rámci habsburské monarchie a říše v raném novověku
Název v angličtině:
The Habsburgs and the Silesian Princes. The Status of Silesian Principalitiesˈ Rulers within the Habsburg Monarchy and the Holy Roman Empire in the Early Modern Period
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Karolína Schindlerová
Školitel:
prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.
Oponenti:
prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc.
JUDr. Marek Starý, Ph.D.
Id práce:
104454
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav světových dějin (21-USD)
Program studia:
Historické vědy (P7105)
Obor studia:
Historie/obecné dějiny (XODE)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
26. 9. 2018
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Slezsko|habsburská monarchie|Česká koruna|raný novověk|slezská knížectví|stavovská panství
Klíčová slova v angličtině:
Silesia|Habsburg Monarchy|Bohemian Crown|early modern period|Silesian principalities|state countries
Abstrakt:
Abstrakt Slezsko se výrazně odlišovalo od ostatních zemí České koruny díky svému specifickému politickému, správnímu, náboženskému a kulturnímu vývoji. Ten byl zčásti zapřičiněn i fragmentací a komplikovanou strukturou slezského území. V průběhu středověku bylo Slezsko postupně rozděleno do několika vzájemně nezávislých knížectví pod vládou jednotlivých linií rodu Piastovců. V průběhu čtrnáctého století se však slezská knížata postupně podřídila autoritě českého krále. S vymíráním jednotlivých linií knížecích rodů docházelo také k rozšiřování komorního zboží, neboť knížectví připadala jako odumřelá léna koruně. Král je pak mohl znovu udělit v léno. V době nástupu Hasburků na český trůn se ve Slezsku šířila reformace. Do konce šestnáctého století konvertovala většina slezských knížat k luteranismu. Jediným katolíkem ve sboru knížat zůstal vratislavský biskup jako pán Niského knížectví. Také zhruba 90 procent slezského obyvatelstva se hlásilo k luteranismu. V monarchii, stejně jako v Říši, se však brzy začaly šířit náboženské nepokoje. Slezská protestanská knížata a stavy v této rozjitřené situaci dosáhly s pomocí zástupců české stavovské obce udělení majestátu na náboženskou svobodu. Netrvalo to však dlouho a v důsledku porušování ustanovení majestátu se Slezané připojili k protihabsburskému stavovskému povstání (1619). Po porážce opozičních stavů v bitvě na Bílé hoře byla většina slezských knížat a stavů amnestována a Drážďanským akordem jim byla potvrzena dřívější privilegia včetně náboženských (1621). I přesto však protestantská knížata a město Vratislav využili v roce 1632 tažení protestantských vojsk Saska, Braniborska a Švédska a uzavřeli s nimi protihabsburskou koalici. Po její porážce a uzavření Pražského míru v roce 1635 se knížata musela podřídit císaři. Pozice slezských protestantů byla oslabena. Pouze město Vratislav a knížata z Lehnice, Břehu, Volova a Olešnice si mohla ponechat náboženskou svobodu. Ta jim pak byla garantována také ve Vestfálské mírové smlouvě (1648). Po odchodu švédských vojsk začala nová fáze protireformace. Na počátku třicetileté války byla většina slezského obyvatelstva protestantská. Do konce sedmncátého století však většina protestantů v bezprostředních knížectvích konvertovala alespoň formálně ke katolicismu, nebo odešla do exilu. Protireformace tak zvítězila alespoň v Horním Slezsku. Přesto se ve Slezsku zachovaly ostrůvky protestantismu a země zůstala bikonfesní po celou dobu habsburské nadvlády. Zbývající protestantské obyvatelstvo pak s nadšením vítalo pruskou armádu, která vtrhla do Slezska v prosinci 1740. Během následujícího roku byla většina slezského území obsazena Pruskem Fridricha II. a z anektovaného území pak byla vytvořena nová pruská provincie. Ve zbývajících částech Slezska, které zůstaly podřízeny hasburské monarchii, se v roce 1742 konstituovalo Vévodství Horního a Dolního Slezska. Slezská knížata vládla ve svých knížectvích jako leníci českého krále. Disponovala řadou privilegií. Zejména příslušníci starobylých dynastií Piastovců a Poděbradů vládli téměř jako suverénní panovníci. Ale jejich hospodářská situace obvykle nebyla dobrá. Zadlužení knížecí pokladny občas dosahovalo takové míry, že byla knížat nucena k prodeji, či zastavení části svých zemí bohaté šlechtě. Následky porážky protestantských stavů nebyly pro slezskou společnost tak zdrzující, jako v případě Čech a Moravy. Ovšem i zde došlo k částečné proměně struktury slezské šlechtické obce, a to i v její nejvyšší knížecí vrstvě. Bohatí a mocní členové rakousko-české aristokracie byli odměňováni za své služby a loajalitu Habsburkům nejen tituly, ale i zeměmi. Lichtenštejnové, Albrecht z Valdštejna, Lobkovicové a Auersperkové tak obdrželi i slezské knížectví. Jejich práva však často nebyl srovnatelná s rozsahem privilegií propůjčených piastovským knížatům. Obvykle byli součástí panovnického dvora a sídlili ve Vídni. Budovali kariéru v zemských a zejména dvorských úřadech, v armádě, či diplomaciii. V rámci habsburských dědičných zemí se jim podařilo vytvořit rozsáhlá dominia. Pokoušeli se expandovat také do Svaté říše římské, kde se snažili proniknout mezi plnoprávná říšská knížat a s právem místa a hlasu v knížecí kurii říšského sněmu. Na rozdíl Piastovců a Poděbradů však v tomto případě byli úspěšní.
Abstract v angličtině:
Abstract Silesia greatly differed from other lands of the Bohemian Crown with regard to its specific political, administrative, religious and cultural development. This situation was caused partly due to the fragmentation of Silesian territory. In the Middle Ages, Silesia was divided among many independent principalities ruled by the members of the Piast Dynasty. During the 14th century the Silesian princes accepted the sovereignty of the Bohemian king. When the ruling dynasties died out, these principalities were inherited by the Crown. The king could then grant the principality to the members of noble families. At the same time as the Habsburgs entered the Bohemian throne, reformation began to spread in Silesia. By the end of 16th century most of the Silesian princes had converted to lutheranism. The only Catholic prince was the bishop of Wrocław as a master of Nysa principality. Approximately 90 percent of the Silesian inhabitants had become Lutheran by the end of 16th century. Confesinal tensions were simmering throughout the Habsburg Monarchy. With the help of Bohemian estates, the protestant Silesian princes received the letter of majesty containing religious rights (1609). Due to the violations of religious freedom, the Silesian princes and estates joined the Bohemian revolt (1619) After the defeat in the Battle of White Mountain, the treaty of Dresden spared most of the Silesian princes and estates and affirmed the earlier privileges (1621). In 1632, the protestant princes joined the alliance of Saxony, Brandenburg and Sweden against the emperor. After the defeat of the protestant coalition and the closure of the Prague peace in 1635, Silesian princes had to submit to the emperor. The position of protestants has been weakened. And only the princes of Legnica, Brzeg, Wołów, Oleśnica and the city of Wrocław could keep the religious freedom, which was also guaranteed by the Peace of Westphalia (1648). After the departure of Swedish troops, a new phase of counter-reformation began. When the Thirty Years War began in 1618, much of the Silesia´s population was protestant; by the end of 17th century most Protestants in immediate principalities had converted, at least in name, or moved abroad. A lot of people emigrated to the surrounding countries. Counter- Reformation gained a great victory at least in Upper Silesia. However, despite the violent counter-reformation measures, Sileasia remained a bikonfesionell country troughout the whole era of Habsburg reign. The remaining Protestants welcomed the Prussian army, which began to occupy the Silesia in December 1740. In 1741, most of Silesia was seized by King Frederick II the Great of Prussia and subsequently made the Prussian Province of Silesia. Principalities remaining under the Habsburg monarchy were reconstituted as the Duchy of Upper and Lower Silesia in 1742. Dukes reigned in their principalities as beneficiaries of the Bohemian King. They had at their disposal great privileges. Some of Silesian masters, who came from ancient dynasties of Piast or Podiebrad, tried to reign like a sovereigns. But they were often in a bad economic situation. Sometimes, they were forced to sell off their lands to wealthier nobles. The consequences of the defeat of the protestant estates were less devastating on the nobility of Silesia than the one of Bohemia. Yet, the conflict decisively affected the structure and character of the Silesian nobility. Wealthy and powerful members of the Austro-Bohemian aristocracy were rewarded for their loyalty and services to the Habsburgs with titles and land. The Liechtenstein, Wallenstein, Lobkovic and Auersperk also received the Silesian principality. But their rights were not comparable to the rights granted to the Piast princes. They were part of the court aristocracy and did not usually settle in Silesia. They served in court offices, in the army as well as in diplomacy. Within the Habsburg monarchy they built a vast dominion. They also sought recognition of the full status of the princes of the Holy Roman Empire. In this effort, unlike Piast and Podiebrad, they were successful.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Karolína Schindlerová 16.87 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Karolína Schindlerová 201 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Karolína Schindlerová 200 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Mgr. Karolína Schindlerová 717 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D. 548 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc. 628 kB
Stáhnout Posudek oponenta JUDr. Marek Starý, Ph.D. 506 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 1.14 MB