velikost textu

The exotic other and negotiation of Tibetian self: a study of modern Tibetian fiction of the 1980s

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
The exotic other and negotiation of Tibetian self: a study of modern Tibetian fiction of the 1980s
Název v češtině:
Exotický druhý a formování tibetského Já: studie k moderní tibetské narativní próze 80. let 20.století
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Kamila Hladíková, Ph.D.
Školitel:
Mgr. Dušan Andrš, Ph.D.
Oponenti:
prof. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc.
prof. Lara Maconi
doc. Martin Slobodník, Ph.D.
Id práce:
104252
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav Dálného východu (21-UDV)
Program studia:
Filologie (P7310)
Obor studia:
Teorie a dějiny literatur zemí Asie a Afriky (XTAA)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
24. 11. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Angličtina
Klíčová slova:
moderní tibetská literatura, tibetskojazyčná literatura, tibetská čínskojazyčná literatura, zobrazení Tibetu, tibetská identita, současný Tibet
Klíčová slova v angličtině:
modern Tibetan literature, Tibetophone literature, Tibetan Sinophone literature, representation of Tibet, Tibetan identity, contemporary Tibet
Abstrakt:
ABSTRAKT (ČESKY) Předkládaná dizertace se zabývá dosud nepříliš probádanou problematikou moderní tibetské literatury, jež je pro potřeby této práce definovaná na základě etnické příslušnosti autora, nikoli na základě jazyka literární tvorby. Vzhledem ke specifickým socio-historickým a kulturním podmínkám nedošlo v Tibetu ke vzniku moderní literatury v západním smyslu dříve než ve druhé polovině 20. století. Vznik moderní tibetské literatury byl, podobně jako v případě geneze jiných asijských moderních literatur, iniciován střetem a pronikáním jiné kultury („západní“, „racionální“, či „vědecký“ pohled na svět však v tomto případě zprostředkovala komunistická Čína). Katalyzátorem tohoto procesu se na počátku 80. let stala potřeba (čínských i tibetských elit) ustavit moderní tibetskou literaturu jako autentický hlas Tibeťanů potvrzující jejich vůli k modernizaci skrze přináležitost Tibetu k ČLR. Zároveň však moderní tibetská literatura začala vznikat v době relativního uvolnění po konci kulturní revoluce, jež mělo v Tibetu povahu specifického „národním obrození“, které spočívalo především v obnově náboženského života a s ním spojeného zájmu o kulturní dědictví. Dobová literatura tak sloužila dvěma zdánlivě protikladným zájmům. V tibetské společnosti hrála především roli osvětovou a didaktickou. V tomto duchu měla na jedné straně upevnit dominantní postavení Číny a Číňanů v Tibetu, na druhé straně však sloužila tibetským nacionalistickým zájmům ve smyslu potvrzení distinktivní tibetské kulturní a národní identity, nezávislé na inklusivní identitě čínské. Předkládaná studie, založená na komparativní analýze tří typů literatury vztahující se k Tibetu, se zabývá právě otázkou moderní tibetské identity a její reflexe v moderní tibetské literatuře. Jedním z významných zdrojů literárního vyjádření tibetské identity byla na počátku 80. let rovněž literatura o Tibetu psaná čínskými autory (autory hanské národnosti). Ta využívala (podobně jako západní koloniální literatura) některé stereotypní vzorce zobrazení vycházející z domácí čínské tradice vztahu k jiným, především podřízeným kulturám, které odrážely podřízené postavení Tibetu v rámci dominantního čínského společenského diskurzu. Prostřednictvím srovnávací analýzy literárních postupů, motivů a symboliky čínských a tibetských povídek o Tibetu z 80. let 20. století, analýzy inspirované postkoloniální teorií literatury a směry navazujícími na Saidovu kritiku „orientalismu“, se tato studie pokouší o vymezení „čínského obrazu“ Tibetu v protikladu k „tibetské perspektivě“, která je sdíleným rysem děl tibetských autorů. Tato „tibetská perspektiva“ poskytuje určitou představu o tom, na čem se zakládá moderní tibetská identita, již moderní tibetští autoři ve svých dílech reprezentují a utvářejí. Jak se ukazuje, takto diskurzivně utvářená identita odráží, přizpůsobuje a vyrovnává se s různými vlivy, z nichž za nejvýznamnější lze považovat čínský obraz Tibetu a různé stereotypy s ním spojené, a dále vlivy přejaté z domácí tibetské tradice, od buddhismem ovlivněného pohledu na svět, přes tradiční pojetí tibetské identity založené na společném náboženství, jazyce a obývaném prostoru, až ke specificky tibetským kulturním vzorcům založeným na tradičním způsobu života. Moderní tibetská literatura, ať už její tibetofonní část, inspirovaná čínskou literaturou Májového hnutí, nebo její sinofonní část, ovlivněná čínskou „avantgardou“ 80. let, se k tradici, především té buddhistické, staví spíše kriticky, a jejím primárním cílem je ukázat cestu k tibetské modernitě, aniž by přitom došlo ke ztrátě vlastní identity. V tomto smyslu hrála moderní tibetská literatura v 80. letech významnou roli v utváření sekulárního intelektuálního diskurzu o moderní tibetské identitě.
Abstract v angličtině:
ABSTRACT (ENGLISH) Proposed dissertation examines a so-far less discussed topic of modern Tibetan literature, which is for the purpose of this study defined ethnically, not as based on language of literary creation. Because of specific socio-historical and cultural conditions, modern literature in the Western sense has not emerged in Tibet until the second half of the 20th century. The emergence of modern Tibetan literature was, as in case of genesis of other Asian modern-style literatures, initiated by an encounter with another culture (i.e. ‘Western’, ‘rational’, ‘scientific’ worldview, which was in case of Tibet introduced through the communist China). In the beginning of the 1980s, this process was de facto enforced by the need (of Chinese as well as Tibetan elites) to establish this literature as an authentic Tibetan voice, affirming their will to modernization through Tibet’s belonging to the PRC. At the same time, modern Tibetan literature emerged in a period of certain liberalization after the Cultural Revolution, which in Tibet manifested as a kind of ‘national revival‘, oriented specifically on restoration of religion and related cultural heritage. During that period this literature thus served two seemingly contradictory interests. In Tibetan society it played mainly enlightening and didactic role. It on one hand served to assert Chinese dominance in Tibet, but on the other hand it served to Tibetan nationalist efforts in the sense of affirmation of a distinctive Tibetan cultural and national identity, independent on the inclusive Chinese identity. Proposed study, based on comparative analysis of three kinds of literature associated with Tibet, is specifically focused on the question of modern Tibetan identity and its reflection in modern Tibetan literature. In this dissertation, the literature about Tibet written by Han Chinese authors is viewed as one of important sources of influence for Tibetan literary self-representations in the beginning of the 1980s. This literature (similarly as Western colonial literature) used certain stereotypical strategies of representation that are rooted in domestic Chinese tradition of representing other, namely subject cultures, which reflect the inferior position of Tibet within dominant Chinese social discourse. Through the comparative analysis of literary style and technique, motifs, and symbolism of Chinese and Tibetan short stories about Tibet from the 1980s, an analysis that is inspired by postcolonial theory of literature and by theories derived from Said’s critique of ‘orientalism‘, this study attempts to define the “Chinese image” of Tibet in opposition to the “Tibetan perspective”, which is reflected in literary works of Tibetan authors. The “Tibetan perspective” provides certain insight into modern Tibetan identity as it is represented in the works of contemporary Tibetan writers. As shown in this dissertation, such a discursively constructed identity reflects, appropriates and negotiates various influences, the most significant probably being the Chinese representations of Tibet and the stereotypes related to it, together with appropriated influences from the domestic tradition, from the Buddhism-influenced worldview, through traditional Tibetan identity concept based on common religion, language, and inhabited space, to specific cultural patterns rooted in traditional style of life. The relation of modern Tibetan literature - be it its Tibetophone part, inspired by modern Chinese literature of the May Fourth era, or its Sinophone part, influenced by Chinese ‘avant-garde’ literature of the 1980s - to tradition, namely to Buddhism, is rather critical, and modern literature’s primary aim is to show a path to modernity without loosing the distinctive Tibetan identity. In this sense, modern Tibetan literature played during the 1980s a significant role in the formation of a secular intellectual discourse about modern Tibetan identity.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Kamila Hladíková, Ph.D. 2.1 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Kamila Hladíková, Ph.D. 56 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Kamila Hladíková, Ph.D. 59 kB
Stáhnout Posudek vedoucího Mgr. Dušan Andrš, Ph.D. 257 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Josef Kolmaš, DrSc. 112 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Lara Maconi 200 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. Martin Slobodník, Ph.D. 3.74 MB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 188 kB