velikost textu

Projekce presupozic v češtině

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Projekce presupozic v češtině
Název v angličtině:
On the Presupposition Projection in Czech
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Vojtěch Veselý
Školitel:
prof. PhDr. Alena Macurová, CSc.
Oponenti:
prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc.
PhDr. Mgr. Mgr. Jana Bílková
Id práce:
104088
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav českého jazyka a teorie komunikace (21-UCJTK)
Program studia:
Filologie (P7310)
Obor studia:
Český jazyk (XCJ)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
23. 6. 2014
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
presupozice, propozice, primární propozice, sekundární propozice, věta, souvětí, spouštěč presupozice, projekce presupozice, splnění presupozice, pasivní kontext, aktivní kontext, akomodace, modifikace presupozice, operátor rušící tvrzení, skopus, aktualizace, deaktualizace, částice
Klíčová slova v angličtině:
presupposition, proposition, primary proposition, secondary proposition, clause, complex/compound sentence, presupposition trigger, presupposition projection, passive context, active context, accommodation, presupposition modification, entailment cancelling operator, scope, actualisation, deactualisation, particle
Abstrakt:
Abstrakt Projekce presupozic v češtině Presupozici chápu současně jako implikaci a soubor požadavků, které věta klade na (pasivní) kontext, tj. na soubor realizovaných propozic a logicko-sémantických vztahů mezi nimi sdílený účastníky komunikace. Obsahem presupozice je informace, kterou mluvčí ztvárňuje jako předem danou, komunikantům známou. Presupozice je významově užší pojem než implikace: implikovaný je každý význam vyjádřený nepřímo, avšak ne každá implikace má povahu presupozice. Kontextově zapojené složky vyjadřují propozici, která je zahrnuta v aktivním kontextu, tj. v množině propozic, na něž jsou účastníci komunikace aktivně zaměřeni. Kontextová zapojenost je jedním ze spouštěčů presupozic: informace zahrnutá v aktivním kontextu je nutnou součástí kontextu pasivního (obráceně to pochopitelně neplatí). Aby primární (přímo vyjádřená) propozice věty mohla inkrementovat kontext sdílený účastníky komunikace, musejí být splněny všechny větné presupozice, které jsou v primární propozici sémanticky zahrnuty. Presupozice je splněna jedině tehdy, je-li propozice p, která je obsahem presupozice, součástí (pasivního) kontextu. Pokud kontext nezahrnuje p ani propozici, která je s p v rozporu, např. ¬p (negaci p), lze jej akomodovat, tj. propozici p k němu přičlenit. Zahrnuje-li kontext propozici, která je s p v rozporu, je třeba modifikovat naopak presupozici (jde o tzv. akomodaci „de jure“). Obecně platí, že presupozice p může být modifikována dvojím způsobem. Srov.: (1) Petrovy děti nespaly ve stanu, protože Petr žádné děti nemá. (2) Je možné, že Petr má děti. Je možné, že jeho děti právě teď spí ve stanu. V souvětí (1) je presupozice p (= „Petr má děti“), spuštěná v první větě, modifikována na ¬p. V příkladu (2) je presupozice p (= „Petr má děti“), spuštěná v druhém souvětí, v kontextu prvního souvětí modifikována na ◇p (je možné, že p). Modely projekce presupozic popisují pravidla, na základě kterých se presupozice větných konstituentů (ne)stávají presupozicemi vět a souvětí. Předpokládám, že většina spuštěných presupozic je projektována na syntaktickou úroveň věty (klauze). Presupozice věty γx se stává presupozicí posloupnosti vět γ1 ... yn (1 ≤ x ≤ n), pokud neplatí žádná z následujících možností: a) větě, která presuponuje p, předchází věta, která p přímo vyjadřuje, b) některá z vět vyjadřuje ¬p nebo ◇p, c) některá z vět vyjadřuje propozici, která splňuje „alternativní“ presupozici q (týká se to případů, kdy je spouštěč asociován s několika strukturně různými presupozicemi; srov. níže). Zatímco většina spouštěčů je asociována s presupozicí, která je v primární větné propozici sémanticky zahrnuta, částice také (podobně jako např. příslovce znova) spouští presupozici, která je s primární propozicí paralelní. To má dosah na přidělování pravdivostních hodnot větě v případech, kdy presupozici nelze splnit. Částice také vyžaduje, aby paralelní propozice byla zahrnuta v aktivním kontextu. Zatímco presupozice je tvořena elementy X, Y, primární propozici formují elementy A, B. Elementy Y a B jsou identické (Y = B), elementy X a A neidentické (X ≠ A). V izolované větě je element X obvykle zobecněný, konkretizován je teprve při užití věty ve výpovědi. Kromě funkce spouštěče presupozice plní částice také ve větě funkci (de)aktualizační. Nepřízvučná částice také aktualizuje složky, které vyjadřují element A, přízvučná částice také deaktualizuje složky odpovídající elementu B. Částice také je nezřídka asociována s celou skupinou presupozic; platí to především pro věty psané. Pokud je součástí věty modální sloveso, projektovány jsou presupozice jeho významem zasažené i nezasažené. V záporných větách částice spouští zápornou presupozici.
Abstract v angličtině:
Abstract On the Presupposition Projection in Czech I understand presupposition as both an implication and a set of requirements which have to be fulfilled by the (passive) context, i.e. a set of realized propositions and logico- semantic relations between them shared by the communicants. The content of presupposition is formed by information which the speaker characterizes as predetermined, i.e. known to the communicants. Presupposition is a semantically narrower notion than implication: every meaning expressed indirectly is implied, but not every implied meaning is presupposed. Contextually bound constituents express a proposition which is included in the active context, i.e. a set of propositions on which the communicants are actively focused. Contextual boundness is a type of presupposition trigger: information included in the active context is a necessary part of the passive context (it doesn't hold true vice versa, of course). Context shared by the communicants can not be incremented by the primary (i.e. directly expressed) proposition of a clause, unless all the presuppositions semantically entailed in the primary proposition are satisfied. Presupposition is satisfied if and only if proposition p which forms a content of the presupposition is part of the (passive) context. In case that the context doesn't entail p nor a proposition contradictory to p, e.g. ¬p (not p), it may be accommodated, i.e. proposition p may be attached to it. On the contrary, if the context entails a proposition which is contradictory to p, it is necessary to modify the presupposition (it is the so called „de jure“ accommodation). Generally, presupposition p can be modified in two ways. Cf.: (1) Petrovy děti nespaly ve stanu, protože Petr žádné děti nemá. (Peter's children didn't sleep in a tent, because Peter does not have any children.) (2) Je možné, že Petr má děti. Je možné, že jeho děti právě teď spí ve stanu. (It is possible that Peter has children. It is possible that his children are sleeping in a tent right now.) Presupposition p (= „Petr má děti“ / „Peter has children“) triggered in the first clause of (1) is modified to ¬p. Presupposition p triggered in the second sentence of (2) is modified to ◇p (it is possible that p) by virtue of the first sentence. Models of the presupposition projection describe the rules under which presuppositions of clausal constituents (don't) become presuppositions of clauses and compound/complex sentences. I suppose that most presuppositions triggered in the sentence are projected to the clausal syntactic level. A presupposition of clause γx becomes a presupposition of sequence γ1 ... yn (1 ≤ x ≤ n) if none of following options holds true: a) a clause which presupposes p is preceded by a clause which directly expresses p, b) some clause of the sequence expresses ¬p or ◇p, c) some clause of the sequence expresses a proposition which satisfies an „alternative“ presupposition q (it concerns cases when a group of presuppositions is triggered; cf. the next paragraph). Whereas most triggers are associated with a presupposition which is semantically entailed in the primary proposition, particle také (too, also) – and e.g. adverb znova (again) as well – triggers a presupposition which is parallel to the primary proposition. The above difference between triggers has an impact on assignment of truth values to sentences whose presuppositions can't be satisfied. Particle také requires parallel propositions to be part of the active context. Whereas the presupposition is made up of elements X, Y, the primary proposition is formed by elements A, B. Elements Y and B are identical (Y = B), elements X and A are nonidentical (X ≠ A). In an isolated clause the element X is usually generalized, but in the utterance it becomes specific. Apart from triggering a presupposition, the particle také also (de)actualizes constituents to which it is related. Unstressed particle také actualizes constituents which express element A, stressed particle také deactualizes constituents expressing B. Particle také is often associated with a group of presuppositions (it concerns predominantly written sentences). If a clause includes a modal verb, some projected presuppositions are affected by its modality, whereas the others are not. In negative clauses particle také triggers a negative presupposition.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Vojtěch Veselý 3.68 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Vojtěch Veselý 279 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Vojtěch Veselý 245 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Mgr. Vojtěch Veselý 652 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. PhDr. Alena Macurová, CSc. 59 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc. 116 kB
Stáhnout Posudek oponenta PhDr. Mgr. Mgr. Jana Bílková 107 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 89 kB