velikost textu

Vybrané kapitoly jurisdikce státu v mezinárodním právu

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Vybrané kapitoly jurisdikce státu v mezinárodním právu
Název v angličtině:
Selected chapters on the jurisdiction of a state in international law
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Mgr. Miroslav Pulgret, Ph.D.
Školitel:
doc. JUDr. Jan Ondřej, DSc.
Oponenti:
prof. JUDr. Mahulena Hofmannová, CSc.
Vladimír Týč
Id práce:
10397
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Veřejné právo I - Ústavní právo, mezinárodní právo, evropské právo (VI)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
7. 4. 2011
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
VYBRANÉ KAPITOLY JURISDIKCE STÁTU V MEZINÁRODNÍM PRÁVU ABSTRAKT Tato disertační práce se věnuje teoretické mezinárodněprávní otázce jurisdikce státu, přičemž institut jurisdikce pojímá jako právní titul pro výkon státní moci, kterou stát může působit na osoby a zakládat, měnit nebo rušit jejich práva a povinnosti. Disertační práce se zabývá rozborem institutu jurisdikce, zkoumá její jednotlivé jurisdikční tituly, možnosti a limity jejich použití a jejich vzájemné vztahy. Mezinárodní jurisdikční právo je upraveno především obyčejovým mezinárodním právem, v oblasti smluvního práva bylo uzavřeno jen několik smluv týkající se mezinárodního práva trestního. Disertační práce je při zkoumání jurisdikčních otázek zaměřena především na oblast trestněprávní. Tomu odpovídá i volba praktických příkladů z trestního práva, které jsou uvedeny u jednotlivých jurisdikčních titulů. Na konkrétních ustanoveních českého trestního zákoníku, rakouského trestního zákoníku a německého trestního zákoníku je dokládán praktický dopad jurisdikční teorie na vnitrostátní právo. Státy jako suverénní subjekty mezinárodního práva jsou oprávněny uplatňovat jurisdikci nejen na svém vlastním území, ale v souladu s mezinárodním právem i mimo území státu. Jurisdikce jednotlivých subjektů mezinárodního práva se mohou dostat do konkurence. Přestože jsou státy suverénními subjekty mezinárodního práva, nemohou státní moc vykonávat neomezeně bez ohledu na ostatní subjekty mezinárodního práva. Státy mohou k výkonu své jurisdikce přistoupit tehdy, mají-li k tomu hmotněprávní důvod a současně jsou oprávněny jurisdikci prosadit. Institut jurisdikce je vnitřně strukturován a skládá se z hmotněprávního a procesního titulu, které teprve spolu vytváří plnohodnotný celek, na jehož základě je subjekt mezinárodního práva oprávněn podrobit si fyzické a právnické 1 VYBRANÉ KAPITOLY JURISDIKCE STÁTU V MEZINÁRODNÍM PRÁVU osoby své moci. Mezinárodní jurisdikční právo nepřipouští, aby subjekt mezinárodního práva uplatnil svou jurisdikci v případě, kdy není splněna žádná, anebo je splněna alternativně pouze jedna z podmínek (hmotněprávní nebo procesní). Takové uplatnění jurisdikce by bylo uplatněním bez právního důvodu, na jehož základě by porušiteli vznikl akcesorický závazek relativní mezinárodní odpovědnosti vůči subjektu mezinárodního práva, do jehož vnitřních záležitostí by porušitel takovýmto neoprávněným výkonem jurisdikce zasáhl. Procesním titulem pro výkon jurisdikce je tzv. exekuční jurisdikce (jurisdiction to enforce). Exekuční jurisdikce v sobě skrývá oprávnění státu uplatnit (vykonávat) moc, vyžadovat dodržování a trestat nedodržování jeho právních předpisů, buď prostřednictvím soudů nebo pomocí exekutivních, správních, policejních nebo jiných nejudiciálních opatření. Z hmotněprávního hlediska je jurisdikce oprávněním státu stanovit konkrétní osobě práva a povinnosti, čímž ji podřídí svému vnitrostátnímu právu (jurisdiction to prescribe). Hmotněprávní jurisdikční titul vyjadřuje vždy určitý dostatečně úzký a efektivní vztah mezi státem a osobou v jeho jurisdikci (substantial and effective link, significant nexus, genuine connection), a právě na základě tohoto dostatečně úzkého a efektivního vztahu je stát oprávněn vztáhnout na danou osobu svou jurisdikci. Není-li vztah mezi státem a danou osobou dostatečně úzký a efektivní, pak osoba jurisdikci státu nepodléhá a stát není oprávněn na ni svou jurisdikci vztáhnout. Jurisdikce je průvodním jevem suverenity, neboť nevyjadřuje plná práva subjektu mezinárodního práva, ale je jen vyjádřením jeho práva, respektive povinnosti vykonávat svou moc. Disertační práce se věnuje historickému vývoji jurisdikce od 17. století a sleduje pokles významu personální jurisdikce a vzrůstající význam jurisdikce teritoriální, což souviselo se vznikem moderních států v období po uzavření Vestfálského míru v roce 1648. Hmotněprávní jurisdikční tituly se dělí do tří základních skupin na jurisdikci teritoriální, extrateritoriální a univerzální. 2 VYBRANÉ KAPITOLY JURISDIKCE STÁTU V MEZINÁRODNÍM PRÁVU Stát jako územní suverén na svém území disponuje teritoriální jurisdikcí, které podléhají veškeré osoby a věci zde se nacházející. Stát uplatňuje teritoriální jurisdikci na svém území tak, aby zabezpečil národní bezpečnost, veřejnou bezpečnost a pořádek, veřejné zdraví a morálku a v neposlední řadě také ochranu práv a svobod obyvatelstva (fyzických a právnických osob). Při výkonu státní moci je stát povinen respektovat své vnitrostátní právo a mezinárodní závazky, vyplývající pro něj z mezinárodního práva. Disertační práce u přeshraničních činů rozlišuje ve světle teorie příčiny a následku mezi subjektivní a objektivní teritoriální jurisdikcí. Práce se zabývá ochranou hospodářské soutěže s evropským prvkem, konkrétně rozhodnutím Soudního dvora Evropských společenství ve spojeném řízení 89/85, 104/85, 114/85, 116/85, 117/85, 125/85 až 129/85 ve věci Zellstoff v. Komise ES. Jinou oblastí, úzce související s teritoriální jurisdikcí státu, je sběr důkazů pro soudní řízení. Při řešení přeshraničních sporů je mnohdy třeba předložit listiny či jiné důkazní prostředky, které se v dané době nacházejí v zahraničí a jsou tudíž mimo jurisdikci státu, v němž soudní řízení ve věci probíhá. V této souvislosti se disertační práce zabývá mezinárodní justiční spoluprácí a řízením o vzájemném zpřístupnění dokumentů ve státech právní oblasti common law (pre-trial discovery of documents). Disertační práce uvádí příklady omezení teritoriální jurisdikce státu. Zabývá se rozborem diplomatických výsad a imunit a postavením mezinárodní organizace a jejich pracovníků ve státě jejího usazení. Vztah státu usazení a mezinárodní organizace ilustruje rozborem judikátů Evropského soudu pro lidská práva, a to případem č. 28934/95 ve věci Beer a Reagan versus Německo a případem č. 26083/94 ve věci Waite a Kennedy versus Německo. Teritoriální jurisdikci doplňuje extrateritoriální jurisdikce. Zatímco teritoriální jurisdikce je založena na územním titulu, extrateritoriální jurisdikce vychází z jiných právních titulů. 3 VYBRANÉ KAPITOLY JURISDIKCE STÁTU V MEZINÁRODNÍM PRÁVU První ze skupiny extrateritoriální jurisdikce je personální jurisdikce, která se dále dělí na aktivní a pasivní personální jurisdikci. Aktivní personální jurisdikce je založena na dostatečně úzkém a efektivním vztahu mezi státem a fyzickou nebo právnickou osobou, jímž může být nejen státoobčanský vztah, ale i jiný dostatečně úzký a efektivní vztah. V souvislosti s aktivní personální jurisdikcí se disertační práce zabývá dvojí státní příslušností fyzických osob a státní příslušností právnických osob. Institut pasivní personální jurisdikce je založen na státní příslušnosti oběti trestného činu. Skutečnost, že se jedinec v aktivní personální jurisdikci stal obětí trestného činu v zahraničí, zakládá oprávněný zájem státu na ochraně tohoto jedince a je dostatečným důvodem pro vznik jurisdikčního vztahu mezi osobou podezřelou ze spáchání trestného činu a státem, v jehož aktivní personální jurisdikci je oběť trestného činu. Další ze skupiny extrateritoriální jurisdikce je jurisdikce z titulu registrace, která je jurisdikčním titulem pro výkon státní moci v mezinárodních prostorech. Dále se dělí na jurisdikci státu vlajky a jurisdikci z titulu imatrikulace ve státě registrace. Jurisdikce státu vlajky se uplatní v prostoru lodi, letadla nebo výzkumné stanice. Aplikace je dána samotným prostorem lodi, letadla nebo výzkumné stanice. Jurisdikce z titulu imatrikulace postrádá vazbu na objekt (loď, letadlo nebo výzkumnou stanici). Ke vzniku jurisdikce státu postačí pouhá imatrikulace v příslušném státním registru. Tento jurisdikční titul se uplatní například při terénním výzkumu registrované expedice v Antarktidě. Do extrateritoriální skupiny patří i jurisdikce z titulu ochrany, která chrání důležité státní zájmy konkrétního státu před útoky v zahraničí. Extrateritoriálním titulem je i delegovaná jurisdikce založená na mezinárodněprávním titulu, kterým dochází k přenosu jurisdikce z územního suveréna na jiný subjekt mezinárodního práva (především na stát nebo 4 VYBRANÉ KAPITOLY JURISDIKCE STÁTU V MEZINÁRODNÍM PRÁVU mezinárodní organizaci). Na základě tohoto mezinárodněprávního titulu je na dané části území územního suveréna uplatňováno právo jiného státu, na něhož byla jurisdikce delegována. Jurisdikci lze delegovat především mezinárodní smlouvou, ale i rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Posledním extrateritoriálním titulem je zastupující jurisdikce. Zastupující jurisdikce je v subsidiárním vztahu k teritoriální jurisdikci. Na základě zastupující jurisdikce státní orgány aplikují vnitrostátní právo v případě, kdy na území státu dopadnou osobu, která se dopustila trestného činu, ale příčina i následek tohoto trestného činu nastaly v zahraničí. Tento jurisdikční titul lze použít výhradně po kumulativním splnění dvou následujících podmínek: (i) za podmínky oboustranné trestnosti; a současně (ii) za podmínky, že pachatele tohoto trestného činu nelze vydat v extradičním řízení z důvodu nevztahujícímu se k povaze trestného činu do státu, na jehož území k trestnému činu došlo. Vedle teritoriální a extrateritoriální jurisdikce zná mezinárodní jurisdikční právo ještě jurisdikci univerzální. Zatímco teritoriální a extrateritoriální jurisdikce chrání zájmy subjektů mezinárodního práva, univerzální jurisdikce chrání zájmy mezinárodního společenství jako celku. Univerzální jurisdikci je možné dělit na tradiční univerzální jurisdikci, univerzální jurisdikci in absentia a absolutní univerzální jurisdikci. Tradiční univerzální jurisdikce je univerzální jurisdikce vykonávaná vůči osobě podezřelé ze spáchání mezinárodního deliktu, která se nachází v exekuční jurisdikci státu, to znamená, že je přítomna buď na území státu, jež univerzální jurisdikci uplatňuje, anebo se nachází v mezinárodních prostorech, kde byla příslušným státem dopadena. Pokud stát z titulu univerzální jurisdikce vede vůči osobě podezřelé ze spáchání mezinárodního deliktu řízení v nepřítomnosti, protože tuto osobu nemá ve své exekuční jurisdikci, jedná se o výkon univerzální jurisdikce in absentia. Absolutní univerzální jurisdikce je kombinací (kumulací) tradiční univerzální jurisdikce a univerzální jurisdikce in absentia. 5 VYBRANÉ KAPITOLY JURISDIKCE STÁTU V MEZINÁRODNÍM PRÁVU Při aplikaci jednotlivých jurisdikčních titulů by subjekty mezinárodního práva měly dbát následujících obecných právních zásad: (a) zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných subjektů mezinárodního práva; (b) zásady existence úzkého a efektivního vztahu; (c) zásady proporcionality; (d) zásad adaptace a vzájemného uznání; (e) zásady spravedlnosti (ex aequo et bono); (f) zásady zákazu zneužití práva; a (g) zásady odpovědnosti, resp. povinnosti chránit. Dodržování těchto obecných právních zásad by mělo přispět k rychlému a efektivnímu řešení jurisdikčních konfliktů mezi subjekty mezinárodního práva a v konečném výsledku vést k racionálnímu výkonu jurisdikce v prostředí každodenní jurisdikční konkurence v mezinárodním společenství. Závěrem se disertační práce věnuje výkonu jurisdikce na moři a v Antarktidě a Arktidě. *** 6
Abstract v angličtině:
SELECTED TOPICS OF STATE JURISDICTION IN INTERNATIONAL LAW ABSTRACT This study deals with the theoretical question of state jurisdiction under international law. Jurisdiction is defined as the legal title for the exercising of state power which may affect the rights and obligations of persons. The study analyzes jurisdiction, explores the possibilities and limits on the use of the various jurisdictional titles and their interplay. International jurisdictional law is mainly governed by customary international law. Some treaties have been concluded in the field of international criminal law. This study examines the jurisdictional issues focusing mainly on the criminal law. This corresponds with the selection of practical examples from the criminal law, which are listed by each of the jurisdictional titles. The practical impact of the jurisdictional theory on national law is illustrated using the specific provisions of the Czech Criminal Code, Austrian Criminal Code and German Criminal Code. States as sovereign subjects of international law are entitled to exercise jurisdiction not only within their own territory, but also, in accordance with international law, outside their own territory. The jurisdiction of subjects of international law may come into competition. In spite of the fact that the States are sovereign subjects of international law they can not exercise their power regardless of other subjects of international law. States may exercise their jurisdiction if they have substantial and procedural reasons for application of jurisdiction. Jurisdiction is structured and consists of substantive and procedural titles which constitute one fully-fledged jurisdictional title together. Only on the basis of a fully-fledged jurisdictional title is the State allowed to affect the rights and obligations of natural or legal persons. International jurisdictional law does not allow the subject of international law to apply its jurisdiction if it meets none or 1 SELECTED TOPICS OF STATE JURISDICTION IN INTERNATIONAL LAW alternatively only one of the conditions (substantive or procedural jurisdictional title). Such an exercise of jurisdiction would not be based on any legal ground and as such would constitute a relationship of relative international liability between the infringer and the subject of international law in whose internal affairs the infringer intervened. The procedural jurisdictional title is the jurisdiction to enforce. The enforcement jurisdiction entails in it the right of the State to exercise its power, to require compliance and to punish non-compliance with its national law, either by the courts or by executive, administrative, police or other non-judicial measures. From the substantive point of view jurisdiction is the right of the State to prescribe a concrete person the rights and obligations under national law. The jurisdiction to prescribe expresses always a substantial and effective link between the State and the person in its jurisdiction. If the link is sufficiently substantial and effective, the State is entitled to subject the person to its jurisdiction. If the link between the State and the person is not sufficiently substantial and effective, the State is not entitled to extend its jurisdiction over the person. The jurisdiction is a concomitant of sovereignty, it does not reflect the full rights of the subject of international law, but it is only an expression of its right and obligations to exercise its power. The study deals with the historical development of jurisdiction since 17th century and follows the decline in importance of personal jurisdiction and the growing importance of territorial jurisdiction. This was connected with the establishment of modern states in the period after the Treaty of Westphalia, concluded in the year 1648. Substantive jurisdictional titles are divided into three basic groups, namely territorial, extraterritorial and universal jurisdiction. The State as a territorial sovereign has territorial jurisdiction in its territory and all persons and things located in its territory are subject to it. 2 SELECTED TOPICS OF STATE JURISDICTION IN INTERNATIONAL LAW The State applies territorial jurisdiction within its territory to secure national security, public safety and order, public health, morality and last but not least to protect the rights and obligations of natural and legal persons. When exercising its power the State is obliged to respect its national law and obligations under international law. When examining cross-border offences the study distinguishes between subjective and objective territorial jurisdiction. The study deals with the protection of competition with a European Community element, namely with the judgement of the European Court of Justice in the joint cases 89/85, 104/85, 114/85, 116/85, 117/85, 125/85 to 129/85 of Zellstoff v. Commission. Another area closely related to territorial jurisdiction is the gathering of evidence for judicial proceedings. When dealing with cross-boarder disputes it is often necessary to submit documents or other evidence, that is, at the relevant time, abroad and therefore outside of the jurisdiction of the State of the judicial proceedings. In respect of this the study deals with international judicial cooperation and the pre-trial discovery of documents in common law jurisdiction. The study deals with restrictions on territorial jurisdiction. The study analyzes diplomatic privileges and immunities and the status of an international organisation and its workers in the State within which it is established. The relationship between a State and an international organisation is illustrated by the analysis of the European Court of Human Rights’ judgement in Beer and Reagan versus Germany (App. No. 28934/95) and Waite and Kennedy versus Germany (App. No. 26083/94). Territorial jurisdiction complements the extraterritorial jurisdiction. While territorial jurisdiction is based on territorial title, extraterritorial jurisdiction is based on different legal titles. The first of the extraterritorial jurisdiction group is personal jurisdiction which is further divided into active and passive personal jurisdiction. 3 SELECTED TOPICS OF STATE JURISDICTION IN INTERNATIONAL LAW Active personal jurisdiction is based on a sufficiently close and effective link between the State and a natural or legal person, which may not only be citizenship but also some other sufficiently close and effective link. In connection with active personal jurisdiction the study deals with the dual nationality of natural persons and the nationality of legal persons. Passive personal jurisdiction is based on the nationality of the victim of a crime. The fact that a person falling within the active personal jurisdiction of the State is a victim of a crime abroad constitutes a legitimate State interest in protecting such a person. It is a sufficient reason for the formation of a jurisdictional relationship between the suspect and the State in whose active personal jurisdiction is the victim. Another jurisdiction title which belongs to the group of extraterritorial jurisdiction is the jurisdiction of registration. The jurisdiction of registration is a jurisdictional title for the exercising of state power in international territories. The jurisdiction of registration is further divided into jurisdiction of the state of the flag and jurisdiction of matriculation in the state of the registration. The jurisdiction of the state of the flag shall apply on board ships and aircrafts, as well as inside research stations. The jurisdiction of the state of the flag is delimitated and linked to the object (ship, aircraft or research station). The jurisdiction of matriculation in the state of the registration is not delimitated and linked to the object (ship, aircraft or research station). Jurisdiction is based only on the act of registration. This jurisdictional title can be applied for example to registered Antarctica’s research expeditions. The group of extraterritorial jurisdiction includes the protective jurisdiction which protects important interests of a particular state from attacks abroad. The delegated jurisdiction is based on a legal title which transfers jurisdiction from the territorial sovereign to another subject of international law (a particularly state or international organisation). On the specified part of the territory of territorial sovereign is applied the national law of the State to which 4 SELECTED TOPICS OF STATE JURISDICTION IN INTERNATIONAL LAW the jurisdiction was delegated. The jurisdiction can be delegated mainly by an international treaty, but also by a resolution of the Security Council of the United Nations. The last title of extraterritorial jurisdiction is vicarious jurisdiction. Vicarious jurisdiction is subsidiary to territorial jurisdiction. On the basis of vicarious jurisdiction the state authorities apply national law in cases where they catch on the state territory a person who has committed a crime but the cause and consequences of this crime occurred abroad. This jurisdictional title may be used under the following two cumulative conditions: (i) double criminality; and (ii) that the offender cannot be extradited for a reason not connected to the nature of the crime to the State in whose territory the crime was committed. Apart from territorial and extraterritorial jurisdiction international jurisdictional law also recognizes universal jurisdiction. While territorial and extraterritorial jurisdictions protect the interests of subjects of international law, universal jurisdiction protects the interests of the international community as a whole. Universal jurisdiction can be divided into the traditional universal jurisdiction, universal jurisdiction in absentia and unconditional universal jurisdiction. The traditional universal jurisdiction is a universal jurisdiction exercised against a person suspected of committing an international offence who is in the enforcement jurisdiction of the State. This means that the person is present either in the territory of the State, or is caught by the State in international territories. When criminal proceedings are conducted by the State through the title of universal jurisdiction in the absence of the person suspected of committing an international offence, because the person does not fall within the State’s enforcement jurisdiction, it constitutes an exercise of universal jurisdiction in absentia. The combination of traditional universal jurisdiction and a universal jurisdiction in absentia cumulates in the absolute universal jurisdiction. 5 SELECTED TOPICS OF STATE JURISDICTION IN INTERNATIONAL LAW By the application of jurisdictional titles the subjects of international law should ensure the following general principles: (a) the principle of non-intervention; (b) genuine connection; (c) proportionality; (d) accommodation and mutuality; (e) equity (ex aequo et bono); (f) prohibition of abuse of rights; and (g) the responsibility or duty to protect. Compliance with these general principles should help to solve jurisdictional conflicts between the subjects of international law quickly and effectively. It should lead to reasonable exercise of jurisdiction in the international community. Finally the study deals with exercise of jurisdiction on the sea and in the Antarctica and the Arctic. *** 6
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Mgr. Miroslav Pulgret, Ph.D. 1.21 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Mgr. Miroslav Pulgret, Ph.D. 142 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Mgr. Miroslav Pulgret, Ph.D. 81 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. JUDr. Jan Ondřej, DSc. 214 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Mahulena Hofmannová, CSc. 25 kB
Stáhnout Posudek oponenta Vladimír Týč 971 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 243 kB