velikost textu

Zrcadlo reality v obrazech snů 19. a 20.století. Tvůrčí individualita versus chaos doby

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Zrcadlo reality v obrazech snů 19. a 20.století. Tvůrčí individualita versus chaos doby
Název v angličtině:
The Mirror of Reality in the Imagery of Dreams of the 19th and 20th Centuries. Creative Individuality versus the Chaos of the Time
Typ:
Disertační práce
Autor:
PhDr. Adriana Šmejkalová
Školitel:
prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc.
Oponenti:
prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.
PhDr. Tomáš Winter, Ph.D.
Id práce:
103917
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav pro dějiny umění (21-UDU)
Program studia:
Obecná teorie a dějiny umění a kultury (P8109)
Obor studia:
Dějiny výtvarného umění (XVU)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
18. 9. 2018
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Louis Aragon|André Breton|Salvador Dalí|Albrecht Dürer|Sigmund Freud|Francisco de Goya|Gradiva|J. J. Grandville|Hervey de Saint-Denys|El Greco|Alfred Hitchcock|Victor Hugo|Marc Chagall|Girogio de Chirico|Alfred Maury|Giuseppe Maria Mitelli|Friedrich Nietzsche|Fernand Khnopff|Max Klinger|Alfred Kubin|Gustave Moreau|Arthur Schopenhauer|Giovanni Battista Tiepolo|Anděl|Antikrist|Ariadna|automatismus|embryonální paměť|Hypnos|Chyméra|melancholie|Kronos|Narcis|nevědomí|Saturn|sen|snění|surrealismus
Klíčová slova v angličtině:
Louis Aragon|André Breton|Salvador Dalí|Albrecht Dürer|Sigmund Freud|Francisco de Goya|Gradiva|J. J. Grandville|Hervey de Saint-Denys|Alfred Hitchcock|Victor Hugo|Marc Chagall|Girogio de Chirico|Alfred Maury|Giuseppe Maria Mitelli|Friedrich Nietzsche|Fernand Khnopff|Max Klinger|Alfred Kubin|Gustave Moreau|Arthur Schopenhauer|Giovanni Battista Tiepolo|Angel|Antichrist|Ariadne|automatism|Hypnos|Chimera|Chronos|melancholy|Narcissus|embryonic memory|unconscious|Saturn|dream|dreaming|Surrealism
Abstrakt:
ABSTRAKT Práce Zrcadlo reality v obrazech snů 19. a 20. století – Tvůrčí individualita versus chaos doby, se opírá o předpoklad, že sen je v lidském životě neoddělitelně spojený s pojmem existence (Michel Foucault). Studie se dotýká způsobů zobrazování snů ve vizuální kultuře, jenž se nekryje s chronologicky řazenými dějinnými událostmi, ale je výrazem svobodného spojenectví mezi umělci, ocitajícími se v evropském prostoru, a po staletí shodnou zkušeností. Tato díla jsou zpravidla společensky kritická, vystavena nepředstavitelnému tlaku veřejné cenzury. Umělec musí předstírat, že se jedná o nezávaznou hru, bláznivý nápad, rozmar. Přitom tyto obrazy nejsou výrazem bezbřehé imaginace, ale podřizují se pevným zákonitostem prostorové výstavby obrazu, dané tradičním vymezením temných hlubin, podsvětím Vergiliova saturnského mýtu předřímské kultury, jenž se střídá s vertikálně cítěnými otevřenými nebesy, jako variantami původního Platonova mýtu o Érovi, který v obrazech 20. století nahrazuje představa otevřené krajiny, s osvětlením na nízkém horizontu. Práce pojednává o díle Albrechta Dürera, jeho mědirytině Melancholie I (1514) a jeho tzv. Velkém snu. Uvádí tzv. boloňskou malířskou školu zprostředkovanou v díle Giuseppe Maria Mitelliho s jeho knihou předloh Alfabeto in sogno (1683). K bezbřehosti lidské imaginace a její krizi se vyjadřuje Giovanni Battista Tiepolo a jeho Scherzi di Fantasia (1750–1760), kritizující vulgární pověry a paranoidní masové reakce. Zde odezvu nachází u Francisco de Goyi v jeho Los Proverbios (1816–24) a malířských plátnech na téma Čas, přičemž označení „Spánek rozumu plodí příšery“ a jeho protesty proti lidské krutosti, představují rozchod s tradicí a počátek nové éry umělce, jako subjektu, jenž je zrcadlem společnosti. Jsou zde uvedeny práce symbolistních umělců jako je Ferdinand Khnopff, Max Klinger nebo Alfred Kubin, pro něž sen byl stále zahalen závojem nepoznatelného, vytvářejících díla, do nichž bylo divákovi umožněno promítat své vlastní pocity a interpretace. Práce zdůrazňuje výtvarné dílo Victora Huga, který se soustředil na rozdíl mezi snem, denním sněním, halucinací či vykonstruovaným bludem, a poukázal na jistý mezní bod v lidské imaginaci, jenž je všem lidem společný, a od něhož se pak odvíjí veškerá lidská kreativita (Mys snů, Promontorium somnii). Závažný zlom v myšlení o hranicích snů a snění přináší Friedrich Nietzsche (1844– 1900) a jeho spisy Zrození tragédie, Antikrist, ospravedlňující sen, opojení a dionýskou extatickou zkušenost. Významným mezníkem se stává dílo Sigmunda Freuda a jeho Výkladu snů (1900), jímž se autor utkává s temnými mýty Vergiliovy Aeneidy, se závěrečným poznáním, že „Výklad snů je via regia k poznání nevědomí v duševním životě.“ Jedná se o závěr, který představuje porážkou všech dosavadních, původem římských saturnských mystérií, na jejichž adresu psychoanalytik zjednodušenými slovy říká, že toto všechno byl projev nevědomé části mysli a jejich případné nemoci. Další pozornost zde věnujeme zobrazování snů ve 20. století, především příkladu metafyzické malby Giorgio de Chirika. V kapitole Sen a Bretonovy surrealistické experimenty ve snaze nalézt originální pramen „nikdy neviděného“ jsou zrekapitulovány záměry surrealismu. Významnou roli v konceptu hraje dílo Salvadora Dalího a jeho téma narcisismus a embryonální paměť. Speciální pozornost je věnována tématu „modrý anděl“ v malířském díle Marca Chagalla.
Abstract v angličtině:
ANNOTATION: The work The Mirror of Reality in the Imagery of Dreams of the 19th and 20th Centuries – Creative Individuality versus the Chaos of the Time is based on the assumption that dreams are inseparably linked to the concept of existence in human life (Michel Foucault). The study touches on the ways in which dreams are depicted in visual culture that does not coincide with chronologically organized historical events, but is an expression of a free alliance between artists in the European space and centuries of common experience. These works are generally socially critical, exposed to unimaginable pressure from public censorship. The artist must pretend it is only an innocent game, a crazy idea, a whim. At the same time, these paintings are not an expression of boundless imagination, but they are subject to the firm rules of spatial construction of the painting. This is due to the traditional delimitation of dark depths – the underworld of Virgil's Saturn myth of pre-Roman culture, alternating with the vertically felt open heavens as variants of the original Plato´s The Myth of Er, which in the 20th century paintings is replaced by the idea of an open landscape with illumination on the low horizon. The work deals with the work of Albrecht Dürer, his copperplate Melancholia I (1514) and his so-called Great Dream. It introduces the so-called Bologna painting school in the work of Giuseppe Maria Mitelli and his book Alfabeto in sogno (1683). Giovanni Battista Tiepolo and his Scherzi di Fantasia (1750–1760) are addressing the boundlessness of human imagination and its crisis, criticizing vulgar superstitions and paranoid mass reactions. Here response can be found in Francisco de Goya and his Los Proverbios (1816–1824), and painting canvases on the theme of Time. The term The Sleep of Reason Produces Monsters and his protests against human cruelty represent parting with the tradition and the beginning of a new era of the artist being the mirror of the society. There are works here by symbolist artists, such as Fernand Khnopff, Max Klinger or Alfred Kubin, for whom dreams were still shrouded by the veil of the unknowable, creating works into which the viewer was allowed to project his/her own feelings and interpretations. The work emphasizes Victor Hugo's artwork, which focused on the difference between dream, daytime dreaming, hallucination, or a fabricated delusion, pointing to a certain limit point in human imagination, which is common to all people, and from which all human creativity unfolds (The Headland of Dreams, Promontorium Somnii). A significant turn in thinking about the boundaries of dreams and dreaming is brought by Friedrich Nietzsche and his writings The Birth of Tragedy, The Anti-Christ, justifying dreams, intoxication, and the Dionysian ecstatic experience. Sigmund Freud’s work becomes a significant milestone, and his The Interpretation of Dreams (1900), through which the author fights the dark myths of Aeneid by Virgil, with the final recognition that: "The interpretation of dreams is the via regia to a knowledge of the unconscious in psychic life". This conclusion represents the defeat of all the existing, Roman origin Saturn mysteries, to which the psychoanalyst, in simplified words, says that all this was a manifestation of the unconscious part of the mind and its possible illness. We also pay attention here to the depiction of dreams in the 20th century, especially to the example of metaphysical painting by Giorgio de Chirico. In the chapter Dream and Breton’s Surrealistic Experiments trying to find the original source of "never seen", the intentions of surrealism are recapitulated. The work of Salvador Dalí and his theme of narcissism and the embryonic memory play an important role in the concept. Special attention is paid to the theme of the "Blue Angel" in paintings by Marc Chagall.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce PhDr. Adriana Šmejkalová 1.79 MB
Stáhnout Příloha k práci PhDr. Adriana Šmejkalová 9 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce PhDr. Adriana Šmejkalová 200 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky PhDr. Adriana Šmejkalová 157 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce PhDr. Adriana Šmejkalová 395 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc. 130 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Roman Prahl, CSc. 94 kB
Stáhnout Posudek oponenta PhDr. Tomáš Winter, Ph.D. 800 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 1.33 MB