velikost textu

Pojetí rozhodčí smlouvy ze srovnávacího hlediska

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Pojetí rozhodčí smlouvy ze srovnávacího hlediska
Název v angličtině:
Concept of the arbitration agreement from a comparative perspective
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Tereza Naučová, Ph.D.
Školitel:
prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc.
Oponenti:
prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc.
Oto Kunz
Id práce:
10391
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Soukromé právo I - Občanské právo, obchodní právo, civilní proces (SI)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
25. 9. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
rozhodčí smlouva, rozhodčí řízení, zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, desátá kniha ZPO, Newyorská úmluva
Klíčová slova v angličtině:
arbitration agreement, arbitration, Act on Arbitration and Enforcement of Arbitral Awards, Tenth Book of the German Civil Procedure Act, New York Convention
Abstrakt:
RESUMÉ Pojetí rozhodčí smlouvy ze srovnávacího hlediska Předmětem předkládané práce je podrobný rozbor problematiky rozhodčí smlouvy z pohledu mezinárodních úmluv, jimiž jsou Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů („Newyorská úmluva“) a Evropská úmluva o obchodní arbitráži („Evropská úmluva“), z pohledu Vzorového zákona UNCITRAL o mezinárodní obchodní arbitráži („Vzorový zákon“) a z hlediska české a německé právní úpravy. Práce se zabývá veškerými aspekty rozhodčí smlouvy, které posuzuje z hlediska věcných norem. Kolizní úpravu rozhodčí smlouvy zmiňuje jen tehdy, pokud je to vhodné pro doplnění výkladu příslušné problematiky. Jednotlivé kapitoly se věnují pojmu a základní charakteristice rozhodčí smlouvy, jejím formálním a materiálním náležitostem, účinkům a rozsahu rozhodčí smlouvy a jejímu zániku. Zvláštní pozornost je věnována rozhodčím smlouvám pro spory ze spotřebitelských smluv, jejichž úprava byla v českém právu po dlouhou dobu hodnocena jako nedostatečná a výrazně přispěla k dosud nejrozsáhlejší novele zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů („ZRŘ“). První kapitola překládané práce je věnována základní charakteristice rozhodčí smlouvy. Zabývá se jejím vymezením, jednotlivými typy rozhodčí smlouvy a doktrínou autonomie rozhodčí smlouvy. Následující kapitola pojednává o právní povaze rozhodčí smlouvy z hlediska vybraných právních úprav a právní teorie. Po podrobném rozboru jednotlivých koncepcí rozhodčí smlouvy dochází k závěru, že zatímco v české právní vědě lze za převažující patrně označit koncepci smíšenou, německá právní teorie se jednoznačně přiklání k procesní koncepci. Rozhodčí praxi však jednotlivá koncepční pojetí rozhodčí smlouvy příliš neovlivňují. Pro srovnání se předmětná kapitola rovněž krátce věnuje pojetí rozhodčí smlouvy z hlediska angloamerické právní vědy, která se v tomto ohledu jednoznačně přiklonila k hmotněprávní koncepci. Třetí kapitola rozebírá problematiku stran rozhodčí smlouvy. Podrobně se zabývá tím, kdo a za jakých podmínek může být stranou rozhodčí smlouvy. Zkoumá přitom, zda je z hlediska jednotlivých právních úprav pro uzavření rozhodčí smlouvy rozhodující hmotněprávní způsobilost k právním úkonům či procesní způsobilost. V tomto ohledu navazuje na předchozí kapitolu věnovanou problematice právní povahy rozhodčí smlouvy. Třetí kapitola se rovněž zabývá omezeními právních subjektů při uzavírání rozhodčí smlouvy a problematikou plné moci pro uzavření rozhodčí smlouvy. Ve čtvrté kapitole se práce detailně věnuje problematice arbitrability sporu, která je v oblasti rozhodčího řízení klíčovou. V souvislosti s úpravou obsaženou v mezinárodních úmluvách a Vzorovém zákoně je krátce zmíněna kolizní úprava rozhodčí smlouvy, jíž se práce jinak nevěnuje. Další výklad se soustřeďuje již jen na věcnou úpravu přípustnosti sporu k řešení v rozhodčím řízení. Úvodem se předmětná kapitola krátce zabývá úpravou arbitrability sporu v zahraničních úpravách a aktuálními trendy v této oblasti, jimiž je postupné rozšiřování okruhu arbitrabilních sporů a s tím související tzv. doktrína druhého pohledu. Stěžejním tématem čtvrté kapitoly je úprava arbitrability sporu z hlediska českého a německého práva, která se od sebe při stanovení kritérií pro arbitrabilitu sporu výrazně odlišují. Zatímco české právo stále trvá na tradičním pojetí arbitrability sporu a projednání sporu v rozhodčím řízení umožňuje jen tehdy, pokud se jedná o majetkový spor, k jehož projednání je dána pravomoc soudu v občanském soudním řízení a o předmětu tohoto sporu lze uzavřít smír, německé právo se přiklonilo k arbitrabilitě veškerých majetkových sporů rozhodovaných soudy. Současná právní úprava byla v tomto ohledu inspirována švýcarským právem. Desátá kniha ZPO, která rozhodčí řízení v SRN upravuje, dále připouští i arbitrabilitu nemajetkových sporů, o nichž lze uzavřít smír, a v určitém rozsahu i arbitrabilitu veřejnoprávních sporů rozhodovaných ve správním soudnictví. Na první pohled je zřejmé, že okruh arbitrabilních sporů v německém právu je v porovnání s českým právem výrazně širší. Jedinou výjimkou v tomto směru je arbitrabilita určitých sporů podle zák. č. 127/2005, Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), k jejichž projednání je jinak dána pravomoc správního orgánu. Německé právo žádný případ, kdy lze v rozhodčím řízení projednat i spory rozhodované správními orgány, neupravuje. Čtvrtá kapitola dále rozebírá jednotlivé druhy sporů, jejichž arbitrabilita je podle dané právní úpravy pokládána za spornou. Analýza v tomto směru potvrzuje závěr, že pojetí arbitrability je z hlediska českého práva výrazně užší než z pohledu německé právní úpravy. Pátá kapitola práce pojednává o problematice formy rozhodčí smlouvy uzavírané pro jiné než spotřebitelské spory. V porovnání s ostatními kapitolami se tato část intenzivněji zabývá mezinárodními úmluvami, neboť Newyorská i Evropská úmluva upravují formu rozhodčí smlouvy přímými normami. Pro doplnění výkladu práce odkazuje na řadu zahraničních rozhodnutí k článku II Newyorské úmluvy. Úprava formy rozhodčí smlouvy byla v obou porovnávaných právních úpravách inspirována Vzorovým zákonem, v řadě aspektů ji však doplňují normy vnitrostátního původu. Česká úprava formy rozhodčí smlouvy vychází do značné míry z předešlé úpravy obsažené v zák. č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů („ZRŘMS“). V souladu s touto předlohou umožňuje kromě písemného přijetí návrhu na uzavření rozhodčí smlouvy uzavřít rozhodčí smlouvu i konkludentně, je-li rozhodčí smlouva součástí podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní. V souvislosti s úpravou formy rozhodčí smlouvy podle českého práva se práce podrobně věnuje problematice rozhodčí smlouvy uzavírané běžnou elektronickou komunikací, jejíž platnost je přinejmenším sporná. Úprava formy rozhodčí smlouvy obsažená v desáté knize ZPO do značné míry odpovídá příslušným ustanovením Vzorového zákona. Úpravu dále doplňují ustanovení převzatá z předchozí právní úpravy rozhodčího řízení, podle nichž lze rozhodčí smlouvu platně uzavřít i mlčky, pokud v tomto ohledu existuje odpovídající obchodní zvyklost. Šestá kapitola se zabývá procesem uzavírání rozhodčí smlouvy, přičemž se zejména soustředí na rozbor problematiky rozhodčí doložky obsažené v obchodních podmínkách či jiném dokumentu, na který smlouva hlavní odkazuje. Tuto problematiku popisuje nejen z hlediska národních právních úprav, nýbrž i z pohledu mezinárodních úmluv. V rámci výkladu věnovanému německé právní úpravě se rovněž krátce věnuje úpravě vycházející z rozhodčí praxe, podle níž lze rozhodčí smlouvu platně uzavřít i vydáním náložného listu, je-li v něm rozhodčí doložka výslovně zmíněna. V následující kapitole se práce věnuje účinkům rozhodčí smlouvy. V rámci této části je rovněž značná pozornost věnována problematice účinků rozhodčí smlouvy z pohledu mezinárodních úmluv, neboť právě mezinárodní uznání procesních účinků rozhodčí smlouvy je pro řešení sporů z mezinárodního obchodu v rozhodčím řízení zcela nezbytné. Nemenší pozornost je věnována i procesním účinkům rozhodčí smlouvy z pohledu porovnávaných právních úprav. V rámci jednotlivých podkapitol věnovaných národním právním úpravám se práce rovněž zabývá hmotněprávními účinky rozhodčí smlouvy, jejichž existence není na rozdíl od jejích procesních účinků všeobecně přijímána. Pojednání o účincích rozhodčí smlouvy je pro úplnost doplněno o krátký výklad hmotněprávních účinků rozhodčí smlouvy z pohledu angloamerické právní vědy. Osmá kapitola je věnována subjektivnímu a objektivnímu rozsahu rozhodčí smlouvy. Největší pozornost je věnována problematice právního nástupnictví z hlediska porovnávaných právních úprav. Z hlediska věcného rozsahu rozhodčí smlouvy se práce podrobně zabývá problematikou námitky započtení a protižaloby, pokud jimi uplatněné nároky nejsou podřízené rozhodčí smlouvě. Následující kapitola pojednává o zániku rozhodčí smlouvy. Na zánik rozhodčí smlouvy přitom pohlíží z hlediska procesního i hmotného práva. V rámci příslušných podkapitol se zamýšlí především nad tím, které způsoby zániku závazku lze na rozhodčí smlouvu přiměřeně aplikovat a které nikoliv. Desátá kapitola se vymyká dosavadní systematice práce, neboť pojednává o veškerých aspektech rozhodčích smluv pro spotřebitelské spory. Úvodem této kapitoly je rozebrána komunitární právní úprava týkající se rozhodčího řízení. Následující části se již věnují úpravě rozhodčí smlouvy z pohledu národních právních úprav, přičemž je podrobně popsána především současná i předchozí česká právní úprava rozhodčí smlouvy uzavírané spotřebiteli. Výklad je doplněn detailním rozborem relevantní judikatury. Závěrečná část předkládané práce obsahuje komplexní zhodnocení obou sledovaných úprav, upozorňuje na jejich nedostatky a v některých ohledech na nesoulad s mezinárodní úpravou. Ohledně podrobných závěrů týkajících se jednotlivých aspektů rozhodčí smlouvy lze odkázat na dílčí závěry, které jsou součástí jednotlivých kapitol. Na základě analýzy jednotlivých aspektů rozhodčí smlouvy dospěla práce k závěru, že obě právní úpravy poskytují poměrně vhodný právní rámec pro uzavírání a existenci rozhodčí smlouvy. Německou právní úpravu je však nepochybně třeba pokládat za zdařilejší a lépe odpovídající současným vývojovým směrům v oblasti rozhodčího řízení. Těmito trendy jsou především liberalizace formálních náležitostí rozhodčí smlouvy, rozšiřování okruhu arbitrabilních sporů při současném zachování kontroly nad vydanými rozhodčími nálezy prostřednictvím institutů zrušení rozhodčího nálezu a odmítnutí jeho výkonu pro rozpor s veřejným pořádkem, který lze aplikovat i na domácí rozhodčí nálezy, a důsledná ochrana slabších účastníků právních vztahů, k nimž kromě spotřebitelů patří i zaměstnanci a nájemci prostor určených k trvalému bydlení. Novelizaci současné české úpravy však práce nepokládá za nezbytně nutnou. Poté, kdy byl odstraněn její nejvýznamnější nedostatek, jímž byla neuspokojivá úprava rozhodčího řízení pro spory ze spotřebitelských smluv, lze českou právní úpravu rozhodčího řízení považovat za dostačující a její dílčí nejasnosti napravit výkladem a rozhodovací praxí. V tomto ohledu je třeba především upozornit na problematiku rozhodčí smlouvy uzavírané elektronickými komunikačními prostředky, neboť přestože v právní teorii i rozhodčí praxi výrazně převažuje názor, že rozhodčí smlouva uzavřená prostou elektronickou komunikací je platná, správný závěr je zcela opačný.
Abstract v angličtině:
ABSTRACT Concept of the arbitration agreement from a comparative perspective The theme of this doctoral thesis is a detailed analysis of the concept of the arbitration agreement under international conventions, specifically the Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards (the “New York Convention”), the European Convention on International Commercial Arbitration (the “European Convention”), under the UNCITRAL Model Law on International Commercial Arbitration (the “Model Law”) and under Czech and German Law. The thesis covers all aspects of the arbitration agreement, analysing it from the perspective of material norms. The regulation of any conflict of rules is mentioned only if it is appropriate for an analysis of the substantive norms of the elements of an arbitration agreement. The individual chapters of this thesis address the concept and elementary characteristics of the arbitration agreement and the formal and material requirements, effects, extent and ending of the arbitration agreement. Special attention is paid to arbitration agreements concluded regarding disputes arising from and in connection with agreements entered into between consumers and entrepreneurs (sellers or suppliers), because the Czech regulation of such arbitration agreements was regarded as insufficient for a long time and contributed to the enactment of the most significant and extensive amendment to Act no. 216/1994 Coll. on Arbitral Proceedings and Enforcement of Arbitral Awards (the “Czech Arbitration Act”) so far. Chapter One deals with the basic characteristics of the arbitration agreement, particularly the definition of the arbitration agreement, the types of arbitration agreement and the separability doctrine of the arbitration clause. The following chapter addresses the legal character of the arbitration agreement under Czech and German law. On the basis of a detailed analysis of different theories regarding the arbitration agreement, the thesis comes to the conclusion that under Czech law, the theory that combines procedural and contractual elements prevails. Under German law, the procedural theory of the arbitration agreement prevails. Nevertheless, the theories have only a little influence on legal practice. For a comparison with the legal theory of the common law legal system, chapter one also mentions that the contractual theory of the arbitration agreement prevails in common law countries. Chapter Three analyses the parties to an arbitration agreement, particularly who can enter into an arbitration agreement and under which conditions. Chapter Three also explores whether under Czech and German Law, the capacity to act in court proceedings or the capacity to enter into a contract is the decisive criterion for entering into an arbitration agreement. In this respect it partly touches on the theories governing arbitration agreements. Chapter Three also deals with the restrictions on the capacity of natural persons and legal entities to enter into an arbitration agreement and with the concept of a power of attorney granted for the conclusion of an arbitration agreement. Chapter Four addresses arbitrability, which is the crucial concept of the arbitration. In connection with the regulation contained in the New York Convention, the European Convention and the Model Law, the thesis also briefly covers the conflict of law rules relating to the arbitration agreement. Other parts of Chapter Four concentrate exclusively on the material regulation of arbitrability. Further, Chapter Four describes the regulation of arbitrability in foreign law and current trends in the development of the concept of arbitratibility in arbitration law, the trends being the so-called “second look” doctrine and extending the group of disputes being eligible for settlement by arbitration. The main topic of Chapter Four is the regulation of arbitrability under Czech and German law. The criteria stipulated by these regulations differ significantly. Czech law sticks to the classic concept of arbitrability. The criteria which a dispute has to meet in order to be amenable to arbitration are as follows: the dispute relates to an asset, a court must be competent to decide in the dispute and the dispute can be settled between the parties. German law approaches the concept of arbitrability differently and provides for the arbitrability of all disputes relating to an asset, irrespective of the possibility of the parties to settle on the matter of the dispute. German law was inspired by the Swiss regulation in this respect. Current German law also provides for the arbitrability of disputes not relating to an asset which the parties can end by a settlement. Further, German law allows the arbitration of certain claims arising under public law. It is immediately apparent that the group of disputes that are capable of settlement by arbitration is much larger under German law than under Czech law. The only exception in this respect are certain disputes arising from provisions of Act no. 127/2005, Coll., on Electronic Communication which fall under the competence of an administrative authority. German law does not provide for any similar exception. Chapter Four further addresses particular types of disputes whose arbitrability is generally questionable from the perspective of Czech and German law. The analysis in this respect confirms the conclusion that the concept of arbitrability under the Czech law is much narrower that under the German law. Chapter Five addresses the form of the arbitration agreement entered into for all disputes except for disputes arising from agreements between consumers and entrepreneurs. In comparison with other chapters, Chapter Five describes the regulation contained in the New York and European Conventions more deeply because the form of the arbitration agreement is governed by material norms contained in these conventions. An analysis of the respective norms contained in both conventions is supplemented by an analysis of foreign case law relating to the provisions of the New York Convention governing the form of the arbitration agreement. The regulation of the form of the arbitration agreement under both Czech and German law was inspired by the provisions of the Model Law. Nevertheless, it was supplemented by national norms in many respects. The Czech regulation of the form of the arbitration agreement derives from the previous regulation of the arbitration proceedings that was contained in Act no. 98/1963 Coll., on Arbitral Proceedings in International Business and the Enforcement of Arbitral Awards, which provided for the possibility of an arbitration agreement being entered into by virtue of certain actions in the case that the arbitration clause was a part of the terms and conditions governing the main agreement. This regulation was carried over to the Czech Arbitration Act. Further, attention is paid to the regulation of an arbitration agreement that was entered into by electronic communication with no electronic signature, as the validity of such arbitration agreement is questionable. The regulation (stipulated in the Tenth Book of the German Procedural Code) of the form of an arbitration agreement complies with the regulation of the form of the arbitration agreement contained in the Model Law to a great extent. The German regulation is supplemented by provisions that carried over from the previous regulation of arbitration proceedings. Under these provisions, it is possible to conclude an arbitration agreement by means of tacit acceptance expressed by means of inaction, if there such acceptance by inaction corresponds to business custom in this respect. Chapter Six deals with the concluding an arbitration agreement under Czech and German Law focussing particularly on the concept of an arbitration agreement contained in the business terms and conditions or any other document which is referred to in the main agreement and special means of concluding an arbitration agreement - the issuance of a bill of lading containing a specific reference to an arbitration clause in the charterparty. Also, Chapter Six deals with the concept of an arbitration agreement contained in the business terms and conditions or any other document which is referred to in the main agreement from the perspective of the New York and the European Convention. The next chapter deals with the effects of an arbitration agreement. Particular attention is paid to the effects of an arbitration agreement under the New York and the European Conventions, as the recognition and enforcement of an arbitration agreement under these conventions is essential to international commercial arbitration. Chapter Seven also analyses the procedural effects under German and Czech law. In addition, the thesis addresses the material effects of the arbitration agreement that are not generally accepted. In this respect, the thesis also describes the material effects of an arbitration agreement from the perspective of common law legal systems. Chapter Eight deals with the extent of an arbitration agreement as regards the persons and matters falling under the ambit of an arbitration agreement from the perspective of the Czech and German law. The main topic of Chapter Eight is the assignment of an arbitration agreement and the legal succession in an arbitration agreement under Czech and German law. Further, the thesis also covers the concept of counterclaims and set-off if claims being raised by way of a set-off or a counter-action do not fall under the scope of the arbitration agreement in question. The following Chapter analyses the ending of an arbitration agreement, which it describes from the perspective of both procedural and substantive law. Throughout this chapter, the thesis takes into consideration which manners of the ending of agreements entered into under Czech or German Civil or Commercial Code apply to an arbitration agreement by analogy. Chapter Ten describes arbitration agreements concluded for the disputes arising from agreements entered into between consumers and entrepreneurs. The first part of this chapter describes the European regulation of arbitration proceedings. The subsequent parts analyse the Czech and German regulation of arbitration agreements concluded for disputes arising from agreements entered into between consumers and entrepreneurs. As regards Czech law, the attention is paid to both previous and current Czech regulation. Attention is also paid to the relevant case law. Conclusions are drawn in the last chapter, which also contains a complex assessment of the Czech and German regulation of arbitration agreements. Further, certain weak points and non- compliance with international conventions are noted. Partial conclusions relating to the individual elements of an arbitration agreement form closing parts of all chapters of the thesis. On the basis of the analysis of the particular elements of the arbitration agreement the thesis concludes that both national regulations (i.e. both the Czech and the German regulation) provide for a suitable legal framework for the conclusion and existence of an arbitration agreement. Nonetheless, the German regulation is considered as being more suitable and more in accord with current trends in the regulation of arbitration proceedings in the following respects: liberalisation of formal requirements of an arbitration agreement; extending the categories of disputes capable of settlement by arbitration (German arbitral awards can be checked in proceedings on their annulment and on their refusal due to their non-compliance with ordre public); and the protection of weaker parties to legal relationships, in particular consumers, employees and tenants of apartments and similar premises determined for permanent living. Amending the current Czech regulation is not necessary at the moment. The biggest problem of the Czech legal system used to be the insufficient regulation of arbitration proceedings in consumer disputes. However, this has now been solved by an amendment to the Czech arbitration code. Ambiguity can be removed by means of proper interpretation and case law. From this perspective, the current biggest problem requiring the clarification by the way of the proper interpretation of the Czech Arbitration Act is the usage of electronic communication for the conclusion of an arbitration agreement. Although the prevailing opinion among legal scholars and also in the arbitration practice is that an arbitration agreement can be validly entered into on the basis of normal electronic communication (i.e. with no guaranteed electronic signature), the exact opposite is in fact the case.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Tereza Naučová, Ph.D. 1.82 MB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Tereza Naučová, Ph.D. 98 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Tereza Naučová, Ph.D. 61 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc. 269 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc. 554 kB
Stáhnout Posudek oponenta Oto Kunz 305 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 293 kB