velikost textu

Evropská (akciová) společnost

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Evropská (akciová) společnost
Název v angličtině:
European (public limited-liability) company
Typ:
Disertační práce
Autor:
JUDr. Petr Čech, LL.M.
Školitel:
prof. JUDr. Stanislava Černá, CSc.
Oponenti:
Prof. JUDr. Jan Dědič
doc. JUDr. Ivanka Štenglová
Id práce:
10370
Fakulta:
Právnická fakulta (PF)
Pracoviště:
Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
Program studia:
Teoretické právní vědy (P6801)
Obor studia:
Soukromé právo I - Občanské právo, obchodní právo, civilní proces (SI)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
30. 4. 2012
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Abstrakt:
Abstrakt Třicet let sporů o nařízení o SE a výslednou podobu evropské společnosti poutalo značnou odbornou pozornost a potenciál. V přijetí nařízení vkládala evropská odborná i podnikatelská veřejnost nemalé naděje. Realita po sedmi letech účinnosti nařízení zůstává daleko za původními očekáváními. Potvrdilo se, že počty evropských společností založených v jednotlivých členských státech do značné míry souvisejí s mírou publicity, které se této formě podnikání v těchto státech dostalo, a tím i s úrovní obecného povědomí, do něhož evropská společnost vešla v podnikatelských kruzích těchto zemí. Nikoliv náhodou vzniklo nejvíce evropských společností v České republice a v Německu. Odborné prostředí v těchto státech problematiku evropské společnosti od počátku intenzivně sledovalo, rozebíralo a předkládalo uživatelské veřejnosti. Českou republiku může těšit, že právě její rejstříkové soudy registrují těchto společností zdaleka nejvíc v Evropské unii. Nepochybně to souvisí i s komerční nabídkou této formy společnosti na trhu. Prvenství České republiky poněkud oslabuje skutečnost, že mnohé z evropských společností existujících na jejím území prozatím nevyvíjejí žádnou činnost a teprve čekají na své investory a na svou budoucnost. Situace v sousedním Německu je v tomto směru lepší. Mnohé z tamních evropských společností patří k předním aktérům evropského podnikatelského světa. Hlavní příčiny tohoto stavu nepochybně tkví ve složitosti systému právní úpravy evropské společnosti a jeho komplikované vrstevnatosti. Vazby na subsidiárně použitelné národní akciové právo vylučují, aby byla evropská společnost vnímána jako skutečně nadnárodní a jednotná forma podnikání v celé Unii. Hranice mezi přímo aplikovatelným unijním právem a národní akciovou úpravou navíc nejsou zřetelné a působí dodnes nejasnosti a výkladové spory dokonce v úzce specializovaných odborných kruzích. Řada otázek stále nebyla ani položena, tím méně jednoznačně zodpovězena. Právní věda neustále naráží na nová aplikační úskalí. Viz např. jen v této práci zmíněné problémy týkající se okruhu orgánů evropské společnosti a nejasnosti ohledně právního postavení likvidátora, výboru pro audit, generálních ředitelů, delegovaných generálních ředitelů a dalších útvarů evropské společnosti. Pro běžného uživatele je popsaný systém právní úpravy jen obtížně srozumitelný a od zakládání evropské společnosti odrazuje. Následná národní normotvorná činnost týkající se evropské společnosti situaci dál ztěžuje. Česká republika je zářným příkladem zanedbané péče o formu evropské společnosti. Legislativní vývoj po roce 2004 dokládá naprostý nezájem o ni. Když např. české právo v roce 2009 přiznalo národním právnickým osobám svobodu v otázce volby skutečného sídla bez ohledu na místo jejich sídla zapsaného, na evropskou společnost úplně zapomnělo. Tím evropskou společnost vystavilo jen další komparativní nevýhodě oproti národním akciovým společnostem. Podobně negativní dopady mělo vtažení monistické struktury evropské společnosti do systému národní úpravy obchodování v situaci konfliktu zájmů (§ 196a ObchZ), které vyvolala táž novelizace z roku 2009 tím, že zrušila speciální úpravu vytvořenou právě pro monisticky řízenou evropskou společnost. Bohužel – podobně macešsky hodlá český zákonodárce s evropskou společností nakládat i dál. Jednoznačně to dokládá návrh nového zákona o obchodních korporacích, např. pokud jde o novou právní úpravu monistického systému řízení a správy akciové společnosti. Tím, že proces rekodifikace zakotví tuto úpravu do národního akciového práva, znemožní, aby monistické evropské společnosti nadále postupovaly podle zvláštních ustanovení zákona o SE. To by existující monisticky strukturované evropské společnosti samo o sobě nijak nezatížilo, pokud by se navržená úprava monistického systému v návrhu zákona o obchodních korporacích shodovala s dosavadní úpravou v zákoně o SE. Tak tomu ale není. Rozdíly jsou značné a povedou k tomu, že existující evropské společnosti budou nuceny svou vnitřní strukturu rozsáhle měnit ve vazbě na požadavky nového zákona. Nevýhodu evropské společností v oblasti systému aplikovatelného práva zprvu snad ještě částečně vyvažovaly přednosti v oblasti přeshraničních fúzí a snazší přeshraniční mobility. Jak se však vyvíjí nazírání na šíři primární usazovací svobody zakotvené v primárním evropském právu a jak postupují práce na unifikaci evropského práva v této sféře, popsané výhody se postupně vytrácejí. Přetrvávají tak prakticky jen dvě poslední – často větší flexibilita evropské společnosti v otázkách její vnitřní struktury oproti národnímu akciovému právu (viz zejména možnost volby mezi monistickým a dualistickým systémem řízení a správy) a psychologické vnímání evropské společnosti související s její nadnárodní „evropskou“ korporátní image, resp. značkou. V této souvislosti je potěšující, že také na území České republiky vzniklo již několik monisticky strukturovaných evropských společností. Přesto ani v České republice či v Německu, tím méně ve zbytku Evropské unie nelze v souvislosti s evropskou společností hovořit o úspěchu nařízení o SE a projektu této formy podnikání. Celkové součty nejsou ani v těchto státech nijak oslnivé a evropská odborná veřejnost si právem zoufá nad nedostatkem zájmu o tuto formu podnikání, resp. nad absencí jejího „veřejného uznání (public recognition)“. Evropská společnost je tak v praxi jevem stále spíše okrajovým. Přesto věřím, že by bylo předčasné lámat nad evropskou společností hůl, tím méně u příležitosti jejích teprve sedmých narozenin. Obávám se však, že má-li se evropská společnost skutečně prosadit nejen v právním, ale především v podnikatelském povědomí soudobé Evropy, bude se muset profilovat jako forma vpravdě nadnárodní a jednotně upravená v celé šíři aplikovatelné právní úpravy, jak odpovídalo původním představám otců myšlenky této nadnárodní formy. To se neobejde bez hluboké reformy nařízení o SE, která zbaví evropské společnosti vazeb na národní akciové právo, podobně jako se o tomto modelu uvažuje u připravovaného nařízení o evropské soukromé společnosti. Je dobře, že hlasy volající po takové reformě se z evropských odborných kruhů již ozývají. Nakolik budou vyslyšeny, zůstává otázkou. Postoj Komise je zatím spíše zdrženlivý. Pro příští léta se tak výrazných nárůstů počtu evropských společnosti v Evropské unii nejspíš nedočkáme a je to škoda.
Abstract v angličtině:
Abstract Thirty years of disputes concerning the SE-Regulation and the final compromise regarding the structure of the European company have engaged much expert attention and potential. The European public, both academic and business, have had great hopes for the European company. The reality after seven years from the entry into force of the SE-Regulation remains far behind these expectations. The legal praxis has confirmed that the numbers of existing European companies established in the various Member States largely correspond to the amount of publicity, which the European company has been given, and thus the level of general awareness of the European company amongst the business circles in the respective countries. It is not a mere coincidence that the majority of the existing European companies have been established in the Czech Republic and in Germany. The academic environment in both Member States has from the outset intensely followed, analysed and presented the European company to its potential economic users and beneficiaries. The Czech Republic may be flattered by the fact that it is home to the by far largest number of all European companies EU- wide. This is, undoubtedly, also the result of various commercial offers for the establishment of a European company, present on the market. The leading position of the Czech Republic, though, is somewhat compromised by the fact that many of the European companies established in its territory remain inactive and are only waiting for their buyers and business future. The situation in the neighbouring Germany in this regard seems much better. Many of the European companies established there belong amongst the leading actors of the European industry and/or business. The main cause for the low interest of the industry in the European company seems to relate to the complexity of the system and the numerous layers of the law applicable to the European company. References to national company law make it impossible to perceive the European company as a truly trans-national and unified form throughout the Union. The boundaries between the directly applicable EU-law and the national company law are rather blurred and give rise to a constantly growing number of legal uncertainties and regulatory disputes even among the high experts. Some of the relevant questions have not yet been duly analysed, not to speak of them being satisfactorily resolved. The legal doctrine is constantly confronted with new challenges concerning the interpretation and application of the SE-Regulation. See only problems mentioned in this work, which regard the range of bodies of the European company and the legal position of e.g. the liquidator, audit committee, CEO and delegated directors as well as other bodies of the European company. The described system of applicable law is simply too difficult to understand for any common user and clearly discourages from the establishment of a European company. The subsequent national activity in the field of company law usually makes matters only worse. The Czech Republic is an excellent example of a rather negligent care for the legislative position of the European company. The legal changes since 2004 demonstrate a visible disinterest in this form. When, e.g., the Czech law as of 2009 allowed the national companies freedom of choice of their real seat regardless of where their registered seat is placed, none of this applied to the European company, thus creating yet another regulatory disadvantage for the European company vis-à- vis the national public limited-liability company. Similarly discouraging is the result of the application of national provisions 2 on self-dealing or conflicts of interests (Section 196a of the Czech Commercial Code) on the one-tier European companies, introduced by the same amendment of 2009, where previously special provisions of the SE-Act had been applicable. It seems rather unfortunate that this attitude is not to change even in the near future. The proposed Bill on Business Corporations delivers yet more such examples. By introducing general rules on the one-tier system in the national company law, the Bill will make it impossible for the one-tier European companies to rely upon the special provisions of the SE-Act. That alone would not place any burden upon them, as long as the general rules of the Bill remain substantially comparable to those of the SE-Act, introduced in 2004. However, that is not the situation. The differences are immense enough to force the existing one-tier European companies to large adaptations of their internal structures to the requirements of the new company law. Some of the mentioned disadvantages of the vehicle of the European company could – in the first years – be partly off-set by its clear advantages in the field of trans-national mergers and mobility. Yet, these become subsequently overcome, as the understanding grows of the width of the primarily freedom of establishment guaranteed by the EU-Treaty (as well as the unification of EU-law in this field). There are practically only two advantages for the European company remaining – often a greater flexibility as to the internal structures of the European company vis-à-vis the national ones (see especially the freedom of choice between the one-tier and the two-tier model) and the psychological perception of the European company as a trans-national “European” corporate vehicle. In this context, the Czech Republic may e.g. proudly present that owing to the form of the European 3 company, the first one-tier companies have been established upon its territory. Still, neither in the Czech Republic or Germany, and even less so elsewhere, one can speak of a success of the SE-Regulation and the project of the European company. The total numbers of the existing companies established in this form are not convincing even in the former countries. The European public is rightfully desperate over the lack of interest in the European company and its public recognition. The European company remains a marginal phenomenon in the European legal practice. I do believe, however, that it would be premature to give up on the European company, all the less so upon its only seventh birthday. I am afraid, though, that if the European company is to succeed in the legal and – above all – business environment of the contemporary Europe, it must profile itself as a truly trans-national and unified form in its complexity throughout the Union, as was its very original idea. This aim cannot be reached without a profound reform of the SE-Regulation, which will loosen the bonds of the European company to the national company law, as this model is currently proposed also for the European Private Company. It is only good, that voices calling for such reform have been raised among the European academic public. It remains disputable, to what extent and when they will have been duly reflected. The first response of the Commission seems rather reserved. For the near future, hence, no distinct rise of the numbers of the European companies is to be expected. A great pity, I believe. 4
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce JUDr. Petr Čech, LL.M. 881 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce JUDr. Petr Čech, LL.M. 28 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky JUDr. Petr Čech, LL.M. 16 kB
Stáhnout Posudek vedoucího prof. JUDr. Stanislava Černá, CSc. 58 kB
Stáhnout Posudek oponenta Prof. JUDr. Jan Dědič 1.55 MB
Stáhnout Posudek oponenta doc. JUDr. Ivanka Štenglová 999 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 310 kB