velikost textu

Ideologische Intervention in der Frühen Neuzeit. Beispiel der Republik der Vereinigten Niederlande und der Landstände von Kleve-Mark in den 1640er und 1650er Jahren

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Ideologische Intervention in der Frühen Neuzeit. Beispiel der Republik der Vereinigten Niederlande und der Landstände von Kleve-Mark in den 1640er und 1650er Jahren
Název v češtině:
Ideologická intervence v raném novověku. Příklad Republiky Spojeného Nizozemí a stavů Kleve-Mark ve 40. a 50. letech 17. století
Název v angličtině:
Ideological Intervention in the Early Modern Period. The Case of the Dutch Republic and the Estates of Cleves-Mark in the 1640s and 1650s
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Irena Kozmanová
Školitel:
doc. PhDr. František Stellner, Ph.D.
Oponenti:
prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc.
prof. Henk van Nierop, Dr.
Id práce:
103308
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav světových dějin (21-USD)
Program studia:
Historické vědy (P7105)
Obor studia:
Historie/obecné dějiny (XODE)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
16. 9. 2015
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Němčina
Klíčová slova:
Republika Spojeného Nizozemí, intervence, vestfálský mír, Kleve-Mark, Leo van Aitzema
Klíčová slova v angličtině:
Dutch Republic, intervention, Peace of Westphalia, Cleves-Mark, Leo van Aitzema
Abstrakt:
Abstrakt (CZ) Ideologická intervence v raném novověku. Příklad Republiky Spojeného Nizozemí a stavů Kleve-Mark ve 40. a 50. letech 17. století Práce se zabývá nizozemskými intervencemi v Kleve-Mark v období před a po 1648 a kriticky zkoumá roli tohoto roku jako mezníku. Vychází z odmítnutí „vestfálského“ konceptu suverenity a přiklání se k relacionalistickému pojetí založenému na uznání. Zaměřuje se proto na komunikace jednotlivých zkoumaných subjektů (nizozemské republiky jako intervenující mocnosti, braniborského kurfiřta jako legitimního panovníka a zemských stavů jako iniciátorů a adresátů intervence) o suverenitě, tak, jak probíhaly na poli tzv. dvorské veřejnosti, zejména v diplomacii. V první části jsem konstatovala, že nizozemská republika reagovala velmi konzervativně na legitimizační tlak vyplývající z její role jako nového člena vysoce monarchicky definované „dvorské veřejnosti“. Dále jsem zkoumala vliv vnitřního politického systému a ceremoniálu na vystupování nizozemské republiky směrem navenek, kde jsem konstatovala významnou roli provincie Gelderland. Na příkladu tří přímých diplomatických kontaktů s braniborským kurfiřtem jako panovníkem Kleve- Mark jsem ukázala ochotu provincie Holland instrumentalizovat komunikační prostředky monarchické kultury k blokování politických projektů a ke komplikování spolupráce republiky s kurfiřtem. Velká část úspěchů kurfiřtské diplomacie byla naopak dosažena prostřednictvím úzké spolupráce se zástupci provincie Gelderland v této oblasti. V druhé části jsem zkoumala typy intervence (ochrana cizích poddaných proti panovníkovi, obrana cizích poddaných proti třetím stranám, obrana vlastních poddaných) a zaměřila jsem se přitom na argumentace užívané při jejich obhajování. Na základě analýzy argumentů, kterými se stavy snažili dosáhnout nizozemské podpory, kterými Nizozemci legitimizovali své akce a kterými se naopak kurfiřt pokoušel tyto delegitimizovat, jsem konstatovala klíčovou roli smlouvy z Xanten (1614), která se etablovala jako legitimizační základna nizozemské role garanta v jülišsko-klevských zemích. Zároveň bylo možné sledovat významnou obavu z možného nizozemského izolacionismu po uzavření míru se Španělskem, a to jak na straně stavů, tak na straně kurfiřta, přestože jejich představy o nizozemském angažmá byly velmi rozdílné. Jako klíčový mezník zpochybňující nizozemskou roli garanta jsem vyhodnotila ztroskotání prostřednictví ve válce mezi braniborským kurfiřtem a falckrabětem neuburským v roce 1651, kterým byla tato role delegitimizována a nahrazena císařskou autoritou a vestfálským mírem jako argumentem. Dále jsem sledovala otázku, jaká byla role ideologie při aktivizaci a realizaci nizozemské podpory. Došla jsem k závěru, že republikanismus nehrál na oficiální úrovni téměř žádnou roli ani při žádostech o podporu na straně stavů, ani v nizozemské legitimizaci této podpory. Apel na sdílenou politickou kulturu byl silnější ve veřejné debatě, kterou jsem v práci vnímala jako součást nizozemského politického systému. V třetí části jsem se soustředila na evaluaci strategií zemských stavů a panovníka při dosahování svých cílů v nizozemském politickém systému. Stavy se vůči generálním stavům koncentrovaly na právní argumentace a byly schopny prosadit své argumenty až do oficiální argumentace tohoto nizozemského vládního tělesa. Byly to také stavy, kdo inicioval nizozemské prostřednictví v roce 1651. Klíčovou součástí jejich strategie jsem shledala angažování diplomatického agenta Lea van Aitzemy, jehož hlavní příspěvek spatřuji v usnadnění přístupu do systému pro stavy coby malého aktéra prostřednictvím sdílení jeho kontaktů a informačních sítí, ale i jeho statusu rezidenta hanzovních měst. Naopak používání komisí generálních stavů jsem identifikovala systémový prvek, který ovlivňoval vyhlídky stavů na dosahování jejich cílů negativně. S koncentrací agendy v důsledku nedostatku kapacit na straně generálních stavů byly návrhy stavů odkazovány do komisí, jejichž primární agenda byla určována kurfiřtem. Kromě toho na rozdíl od kurfiřtových diplomatů stavy coby nestátní aktéři nemohly jednat s komisí přímo a byly závislé na jednáních o nich, aniž by se jich mohly účastnit.
Abstract v angličtině:
Abstract (EN) Ideological Intervention in the Early Modern Period. The Case of the Dutch Republic and the Estates of Cleves-Mark in the 1640s and 1650s 1648 is traditionally considered a major break in international relations. This thesis deals with the Dutch interventions in Cleves-Mark in the period before and after the Treaties of Westphalia and sets out to test some of these traditional assumptions. Rejecting the concept of the “Westphalian” sovereignty, it advocates a relational view based on mutual recognition. Accordingly, it focuses on the negotiations of the three subjects under scrutiny – the Dutch Republic as the intervening power, the Estates of Cleves-Mark as instigators and beneficiaries of the intervention, and the Elector of Brandenburg as the legitimate ruler – about their sovereignty, as they took shape in the arena of the “courtly public”, especially in diplomacy. In the first part I argue that the Dutch Republic reacted very conservatively to the pressure to legitimize its role as a new member of the highly monarchical “courtly public”. I also examined the impact of the domestic political system and diplomatic ceremonial on the external performance of the Dutch Republic, thereby uncovering the particular role of the Province of Gelderland. In three case studies of direct diplomatic contacts with the Elector of Brandenburg as the ruler of Cleves- Mark, I demonstrated the ability of the province of Holland to instrumentalize the means of communication of monarchical culture in order to block political projects and undermine the collaboration between the Republic, anh the Elector. In sharp contrast with the attitude of Holland, the success of the Electoral diplomacy was mainly achieved through close collaboration with the representatives of the Province of Gelderland. In the second part I examined the types that can be discerned in the Republic’s intervention: protection of foreign subjects against of the ruler, protection of foreign subjects against of third parties, and protection of its own subjects. Thereby I concentrated on the arguments used by The Hague to legitimate them. Analysing the arguments by which the Estates of Cleves-Mark hoped to gain Dutch support, by which the Dutch legitimated their actions towards third parties and by which the Elector tried to counter these, I uncovered the crucial role of the Treaty of Xanten (1614), which served as the basis for the Dutch role as guarantor in the territories of Jülich-Cleves. At the same time I found considerable concern that the Republic might opt for isolationism after concluding peace with Spain. While the Estates and the Elector shared this concern, their underlying reasoning was very different. The failure of the Republic to successfully mediate in the war of 1651 that opposed the Elector of Brandenburg to the Count Palatine of Neuburg proved a turning point. It resulted in a loss of Dutch legitimacy and an increased authority of the Emperor and of the Treaties of Westphalia. Next I investigated the role that ideology played in activating and practicing Dutch involvement. This led to the conclusion that republicanism hardly played any role, neither when the Estates were asking for support, nor when the Dutch legitimated their interventions in diplomatic circles. The appeal to a shared political culture was stronger in the public arena, which I have considered as a typical part of the Dutch political system. In the third part I concentrated on evaluating the strategies that the Estates and the Elector used in order to achieve their goals in the Dutch political system. The Estates concentrated on legally based arguments toward the Estates-General and were able to see these accepted by ruling body of the Republic. They were also the initiators of the Dutch mediation in 1651. I found the appointment of the diplomatic agent Leo van Aitzema to be a key part of their strategy. His contribution consisted in facilitating a small actor like the Estates the entry into the Dutch political system by sharing his contacts and information networks and through his status as resident of the Hanseatic League. The repeated use of commissions by the Estates-General, on the other hand, was found to lessen the prospects of the Estates for achieving their goals. As a consequence of the lack of manpower on the part of the Estates-General, the proposals of the Estates were relegated to a commission whose agenda was primarily determined by the Elector. Unlike the Elector, the Estates were moreover not allowed to enter into direct talks with these commissions. As such they were dependent on negotiations that proceeded about them but without them.
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Irena Kozmanová 2.8 MB
Stáhnout Příloha k práci Mgr. Irena Kozmanová 76 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Irena Kozmanová 83 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Irena Kozmanová 64 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Mgr. Irena Kozmanová 289 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. PhDr. František Stellner, Ph.D. 1.72 MB
Stáhnout Posudek oponenta prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. 151 kB
Stáhnout Posudek oponenta prof. Henk van Nierop, Dr. 131 kB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 98 kB