velikost textu

Mýtus o Narcisovi ve francouzské literatuře přelomu 19. a 20. století

Upozornění: Informace získané z popisných dat či souborů uložených v Repozitáři závěrečných prací nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora.
Název:
Mýtus o Narcisovi ve francouzské literatuře přelomu 19. a 20. století
Název v angličtině:
Myth of Narcissus in French literature at the turn of the 20th Century
Typ:
Disertační práce
Autor:
Mgr. Magdalena Kučerová
Školitel:
doc. PhDr. Aleš Pohorský, CSc.
Oponenti:
doc. PhDr. Jiří Pechar
doc. PhDr. Václav Jamek
Id práce:
103300
Fakulta:
Filozofická fakulta (FF)
Pracoviště:
Ústav románských studií (21-URS)
Program studia:
Filologie (P7310)
Obor studia:
Románské literatury (XROL)
Přidělovaný titul:
Ph.D.
Datum obhajoby:
15. 9. 2014
Výsledek obhajoby:
Prospěl/a
Jazyk práce:
Čeština
Klíčová slova:
Mýtus, mýtus v literatuře, mýtus o Narcisovi, francouzská literatura, literatura přelomu 19. a 20. století, symbolismus, dekadence, zrcadlo, zrcadlení, androgyn, sfinga, Salome, Orfeus
Klíčová slova v angličtině:
Myth, myth in literature, myth of Narcissus, French literature, literature at the turn of the 20th century, symbolism, decadence, mirror, mirroring, androgyne, sphinx, Salome, Orpheus
Abstrakt:
Mgr. Magdalena Kučerová  Disertační práce: Mýtus o Narcisovi ve francouzské literatuře přelomu 19. a 20. století  ABSTRAKT:  Tato  disertační  práce  vychází  z poznatků  francouzské  mýtokritiky  a  zabývá  se  problematikou  mýtu  v literatuře,  který  je  specifickým  projevem  lidské  symbolické  obraznosti.    Na  nejobecnější  rovině  práce  studuje  definici  mýtu  a  jeho  funkci  ve  společnosti  a  také  otázku  protikladu  pojmů  mythos  a  logos, jež se ve vývoji evropského myšlení stále více diferencovaly.   Mýtus  o  Narcisovi  představuje  pravděpodobně  jeden  z nejstarších  mýtů  evropské  kultury.  Ve  své  nejznámější a nejucelenější formě se objevuje poprvé v III.  knize Ovidiových  Proměn, kde  se příběh  jeví  již  jako  ustálený  a  všeobecně  známý.  Touto  verzí  se  později  inspirovalo  mnoho  dalších  autorů.  Příběh  mladíka  zamilovaného  do  svého  obrazu  na  vodní  hladině  v sobě  skrývá  velkou  škálu  sémanticky  silných  struktur  (zejména  motivy  zrcadla,  narcistní  lásky,  pasivně  povzneseného  charakteru hrdiny či závěrečné metamorfózy v květinu), které tato studie analyzuje.  Autorka nastiňuje vývoj interpretace mýtu o Narcisovi v dějinách francouzské literatury do přelomu  19. a 20. století a poukazuje na fakt, že chápání mýtu se proměnilo do podoby, která se hluboce lišila  od  jeho  původních  výkladů.  Poté  co  byl  Narcis  dlouhou  dobu  vnímán  moralistním  prizmatem  a  byl  považován  za  odsouzeníhodný  příklad  sebelásky,  dospěl  ke  své moderní  pozitivně  laděné  interpretaci.  Stal  se  symbolem  intelektuální  introspekce,  která  představuje  očistný  proces  nezbytný  pro rozvoj lidského myšlení a sebepoznání. Tímto způsobem umění anticipovalo a zároveň inspirovalo  psychologii, která se od doby Sigmunda Freuda fenoménem narcismu nepřestala zabývat.   Struktura  mýtu  o  Narcisovi  se  výrazně  objevovala  ve  francouzském  symbolismu,  a  to  nejčastěji  prostřednictvím  struktury  zrcadlení.  Na  jeho  znovuobjevení  měla  vliv  řada  kulturně‐historických  faktorů,  jež  jsou  zmíněny  v této  práci.  Bylo  jím  zejména  oslabení  tradičních  hodnot  křesťanství,  převládající  vědecko‐empirický  přístup  k poznání  či  sílící  umělecký  individualismus.  Mýtus  o  Narcisovi  v tomto  období  získal  dvojí  funkci  –  umožnil  umělcům  vymezit  se  vůči  tradičním  dualismům (v oblasti duchovní, psychologické a umělecké) a zároveň otevřel diskusi o nové definici  literatury a poslání umělce v rámci samotného uměleckého diskursu.   Vedle komparativního rozboru mnoha literárních textů, jež se explicitně vztahují k mýtu o Narcisovi,  práce  studuje  také  fenomén  prolínání  mýtů  v období  symbolismu  (zmiňuje  přítomnost  mytologických  postav  androgyna,  sfingy,  Salome  a  Orfea)  a  poukazuje  v tomto  procesu  na  zastřešující charakter mýtu o Narcisovi.   V poslední  kapitole  se  autorka  zabývá  pojmem  osobního  mýtu,  na  jehož  základě  hlouběji  studuje  dílo  Paula  Valéryho.  Narcis  se  u  něj  projevuje  jako  řídící  mentální  struktura  umožňující  dialog  vědomých  a  podvědomých  vrstev  umělcovy  duše.  Básník  tak  vrací  literární  tvorbu  do  intimního  rámce,  jenž  přesahuje  nepřirozený  svět  uměleckých  konstruktů  a  vizionářství  přelomu  19.  a  20.  století.             
Abstract v angličtině:
Mgr. Magdalena Kučerová  Dissertation work: Myth of Narcissus in French literature at the turn of the 20th century  ABSTRACT:  This dissertation thesis based on knowledge of French myth criticism deals with the issue of myths in  literature, which is a specific manifestation of human symbolic imagination. In its most general level  the  work  studies  the  definition  of  a  myth  and  its  social  function  as  well  as  the  matter  of  opposite  notions regarding to the mythos and logos, which have gradually more and more differentiated along  with the development of European thinking.  The  myth  of  Narcissus  has  probably  been  one  of  the  oldest  myths  in  European  culture.  In  its  most  renowned  and  most  comprehensive  form,  the  myth  first  appeared  in  the  third  book  of  Metamorphoses by Ovid, which has served as an inspiration for remakes by many later authors. The  story of a young man who fell in love with his own reflection on the surface of the water contains a  great  variety  of  semantically  strong  structures  (mainly  the  motifs  of  a  mirror,  narcissistic  love,  passively superior character of a hero, or the final metamorphoses into a flower), which are analysed  in this study.  The  author  of  this  study  outlines  the  interpretational  evolution  of  the  myth  of  Narcissus  in  French  literary history until the turn of the 20th century. She also points out the fact that the understanding  of  the  myth  has  transformed  into  a  shape,  which  has  been  completely  different  from  its  original  (past)  interpretations.  Narcissus,  who  had  been  long  perceived  through  a  moralistic  prism  as  a  reprehensible  example  of  self‐love,  has  gradually  turned  into  its  modern  positively  tuned  image.  It  has become a symbol of intellectual introspection, which represents the purifying process inevitable  for the development of human thinking and self‐knowledge. In this way, art has anticipated and also  inspired  psychology,  which  has  been  preoccupied  with  the  narcissistic  phenomenon  since  Sigmund  Freud’s times.  The  structure  of  the  myth  of  Narcissus  was  noticeable  especially  during  French  symbolism,  most  frequently  through  the  motif  of  mirroring.  Its  rediscovery  was  influenced  by  a  wide  range  of  culturally‐historical  factors,  which  are  mentioned  in  this  study.  In  particular  it  was  depreciation  of  traditional Christian values, prevailing scientific and empiric approaches to cognition, or the growing  tendency of artistic individualism. The myth of Narcissus gained two functions during that period. It  enabled  the  delineation  of  the  artist’s  attitude  towards  tradition  (in  spiritual,  psychological  and  artistic areas) and it simultaneously opened the debate about a new definition of literature and the  role of an artist in the framework of an actual artistic discourse.  Apart from the comparative analysis of many literary texts which are explicitly regarded to the myth  of Narcissus, the work also studies the phenomenon of myths blending during the symbolist period  (it  mentions  the  occurrence  of  mythological  characters  such  as  androgyne,  sphinx,  Salome  and  Orpheus)  and  in  the  context  of  this  process  it  appoints  the  overlapping  character  of  the  myth  of  Narcissus.   In  the  last  chapter  the  author  deals  with  the  notion  of  personal  myth  through  which  she  analyses  Paul  Valéry’s  work.  Narcissus  is  represented  there  as  an  essential  mental  structure,  which  enables  the dialogue of conscious and unconscious layers of the artist’s soul, and thus it returns the literary  creation into an intimate framework, which exceeds the artificial world of artistic construction and  visionary tendencies at the turn of the 20th century. 
Dokumenty
Stáhnout Dokument Autor Typ Velikost
Stáhnout Text práce Mgr. Magdalena Kučerová 745 kB
Stáhnout Abstrakt v českém jazyce Mgr. Magdalena Kučerová 87 kB
Stáhnout Abstrakt anglicky Mgr. Magdalena Kučerová 73 kB
Stáhnout Autoreferát / teze disertační práce Mgr. Magdalena Kučerová 187 kB
Stáhnout Posudek vedoucího doc. PhDr. Aleš Pohorský, CSc. 300 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. PhDr. Jiří Pechar 91 kB
Stáhnout Posudek oponenta doc. PhDr. Václav Jamek 2.49 MB
Stáhnout Záznam o průběhu obhajoby 304 kB